Živější děti bez tělesných trestů nezkrotíte. Někdo má štěstí, že má děti hodné. Já měl doma malého čertíka. Už jako dvouletý si užil nesčetných plácnutí přes ručičky. Aby neotevřel okno a nevypadl z něho, aby neubližoval své stejně staré sestře, ... Později dostali oba párkrát za vyučenou. Asi tak třikrát. A možná ani tolikrát ne. Vždy to velmi pomohlo. Jo a jednou když nechtěl hrát na kytaru, tak jsem mu rozbil autíčko na dálkové ovládání. Praštil jsem s ním o zem až se rozletělo na prach. Pak už žádné problémy nebyly. Když jsem mu vyhrožoval, že mu monitor od počítače vyhodím z okna, raději u něho přestal vysedávat. Věděl, že bych byl schopen to udělat. Kromě toho se u nás taky dost hodně řvalo. Myslím, že díky tomu mají moji potomci krásné bílé zuby. Kluk je bez kazu a dcera má jednu plombu. Dneska jsou dospělí a jsou úspěšní studenti.

Opět hanlivý a lživý nadpis článku. Chce se mi blejt velebnosti.