Grenadýrmarš zná asi opravdu málo lidí. Přitom je to velice chutné a hezky barevné, skoro bezmasé, jídlo. Může se podávat s kysaným zelím, i jako příloha třeba k uzenému masu. Cibulka se osmaží dozlatova na vyškvařené slanině, zasype paprikou, která se nechá jen pár sekund zpěnit, aby pustila barvu ale nezhořkla, a celé se to vlije na čerstvě scezené flíčky, promíchá a zamíchají se nakonec vařené, zahorka oloupané a na kousky nakrájené brambory(prohnané třeba strunovým krájítkem na salátové brambory). Je to trochu složité v načasování přípravy jednotlivých složek, aby výsledek byl co nejteplejší. Samozřejmě že se dají obarvit scezené flíčky paprikou, smíchat s pokrájenými bramborami a cibulku na slanině, či špeku, dávat navrch. To se ale paprika tak nerozvoní. Vychladlé se může ve tvaru placiček opéci na pánvi.
Moje slovenská maminka nakrájené brambory napřed osmahla na sádle s cibulkou, přidala mletou papriku, zalila vodou (ne moc vody, jen co se vsákne) a dusila doměkka, pak zamíchala uvařené fleky nebo široké nudle.
Byť jsem z ruštiny musel i maturovat a ruské bukvy poznám, tak jsem je v článku neobjevil. Ale to není podstatné. Mně určitě pojmem Rusáci za totáče nikdo neoblbne. Kovaní komouši ale určitě nepoužívali hanlivé Rusáci, ale až do 1989 pro ně měli láskyplný pojem "sověti". Nejen to, agresi a okupaci oslavovali až do 1989 jako bratrskou internacionální pomoc (třeba současný prezident ČR s rodinou). My dva máme s pojmem Rusáci evidentně jasno, ale mladí, kteří totáč nezažili, jsou pak zmateni (viz. třeba Pavel Mejtský a lajkující Petr Malina). Za vaši chybu považuji, že jste jim to ve svém jinak poutavém článku nevysvětlil. Pak se nelze divit, že mně ti zmatení považují za Putinova agenta.
Azbuka je na fotce na vozovce ve Slezské.
Děda mi vyprávěl, jak měli doma mývala jako mazlíčka, prý jim kradl věci a pak je důkladně umýval v misce s vodou - boty, hodinky, brýle atd. 😄 Ostatně, to samé dělá i má kočka plemene Mainská mývalí. Proč se ta rasa jmenuje takto, jsme zjistili velmi brzo 😄 Dokonce i pije tak, že si vodu nabere do tlapky a pije až z ní.
Netušila jsem, že EU strká nos i do těchto věcí, měla jsem za to že mývaly v česku pár lidí chová 😕 Chápu, že je lepší neriskovat zamoření přírody vypuštěním nechtěných mazlíčků-škůdců, ale proč to zakazovat i Zoologickým zahradám?
Vtipné je, když mu dáte kostku cukru. Než ji umyje...
To nemám z vlastní zkušenosti, ale z četby (Sterling North: Dareba).
Mívala jsem chleba - ten byl tak dobrý - se sýrem, nebo s domácím sádlem a vždy buď jablko, nebo hruška. Zabalené v ubrousku a v papírovém pytlíku a na lavici jsem si dávala látkový ubrousek a na něm svačila. Ve třetí třídě začaly svačiny, co se dávaly ve třídě. A na druhém stupni znovu svoje svačiny rohlík nebo chleba a vždy ovoce k tomu. Svým holkám jsem také dělala svačinu do krabičky, většinou housku nebo rohlík s něčím a jablko nebo hrušku (ovoce jsme měli svoje, takže se nešetřilo). PS - nikdy jsem neměla okoralý chléb - v té době byl chleba dobrý a doma zabalený v utěrce -než okoral, vždy se snědl.
Jako byste popisovala moje svačiny 🙂 Akorát mi maminka mezi chleby se sádlem občas vložila salátový list a já jsem se za to před spolužáky styděla... vzpomenu si na to snad pokaždé, když se podívám na dnes tak oblíbené obložené bagety 😄
"Fasované" svačiny jsme neměli, jen mléko ve čtvrtlitrovém pytlíku nebo jovokoktejl.
K tomu přechylování -ová atd, doložené již v 16. století kdy se tak označovala ženská varianta profese, např rychtař rychtařová, takže žádné vypořádání s němčinou, a z tohoto teprve vznikala příjmení...
Nemýlím-li se, rychtářová (rychtářka) byla manželka rychtáře, podobně jako paní ředitelová, profesorová apod.
Z původní Řásnovky je dnes dochováno jen torzo, přibližně jedna třetina její původní délky. Původně dosahovala až k dnešní Revoluční třídě, celá její východní část byla zbořena ve 20. - 30. letech při stavbě budovy ministerstva průmyslu. V 60. letech byl také zbořen velký středověký dům “U věže” při jejím vyústění do Haštalského náměstí (dnes mateřská škola ze 70. let).
Ale ona dosahuje až k Revoluční, akorát že jen po jedné straně.
Toho Silvestra jsem trávila u tety v rodinném domě na Chodsku a zůstala tam přes celé uhelné prázdniny. Spolužačka (gympl) mi vyprávěla, jak se jim cestou ze zábavy mrazem polámaly džíny, a starší kamarád, který pracoval u dráhy zase líčil, jak se na vršovickém seřadišti z cisteren na vagónech sypaly granule zmrzlého vína.
O pár let později (na VŠ) jsem měli učebny ve staré barokní budově, a když jsme chtěli na WC spláchnout, ozývalo se jen šustění a sypaly se ledové krystalky.
5
Sledujících
2
Sleduje
5
Sledujících
2
Sleduje
Ověřený uživatel
Tento účet je ověřený Seznamem a představuje skutečnou osobu, registrovanou firmu nebo subjekt.
Tady jsem se dočetl tohle: "V katedrále se nachází také největší zvon na Moravě. Od roku 2018 má zvon nové srdce vážící 330 kilogramů! Zvon vážící téměř osm tun se rozeznívá ve stometrové věži, která je druhou nejvyšší kostelní věží v tuzemsku, pouze při zvláštních událostech."
Tak jak by potom, když zvon zvoní "jen při zvláštních událostech", mohl pravidelně každý den zvonit poledne v 11 ?
Zdroj: Odkaz
3 odpovědi
1
Sledujících
0
Sleduje
1
Sledujících
0
Sleduje
Protože olomoucká katedrála má těch zvonů víc: Odkaz
1 odpověď