my máme takový chytrý boiler, jednou za nějaký čas automaticky ohřeje vodu na maximum ať chceme nebo ne 😄
Tím pádem tu případnou legionelu zlikviduje. Myslím, že to dělá jednou za 3 týdny. Šetřit lze i jinak, třeba ten náš boiler má plánování, zadáváme mu konkrétní čas kdy se koupeme a kolik teplé vody je potřeba (2 sprchy, 3 sprchy) a dopoledne, kdy se logicky nikdo nekoupe, když nejsme doma, se voda neohřívá. Ušetřili jsme tímto opravdu hodně.
Poznat onemocnění je jedna věc, ale vyléčit věc druhá. Kéž by něco bylo, co by mohlo ten rozbitý gen opravit. Naše dcera má Beckwith-Wiedemannův syndrom, vznikl náhodnou duplikací na 11. chromozomu. Navíc má ultra vzácnou podvariantu, kterou v ČR nikdo nemá. Nikdo v rodině to taky nemá, nejsem stará rodička, žádný důvod, proč by se to mělo stát. Prostě smůla no. Onemocnění způsobuje rozštěpy a nádory v dětském věku. Ale pokud si myslíte, že když o tom onemocnění víme prakticky od narození (příznaky byly viditelné hned po porodu), že to znamená lepší péči už od narození, tak jste na omylu. Správně by se měly dělat odběry na rakovinné markry co 3 měsíce a co 3 měsíce ultrazvuk. V naší nemocnici to nebyli ochotni dělat, musíme dojíždět 200 km na onkologii až do Brna. Řešením nemusí být jen včasné odhalení nemoci, ale apel na všechny nemocnice, aby se o pacienty a obzvlášť i ty dětské starali dobře.
Je to hrozné a mělo by to být i varováním. Půlroční dítě je opravdu malé na to, aby ho člověk "půjčoval" na delší dobu. Na prázdniny k babičce může dítě až když je schopno říct, že se děje něco, co se dít nemá, dřív ne... Chápu, že se tohle stane matce s poporodní psychózou, tam je to smůla a vypnuté racionální myšlení, ale babička poporodní psychózu mít nemůže, to je prostě neomluvitelné...
Zažila jsem to. V podstatě vše, co paní zmiňuje, ať už odmítání mě vůbec vzít do ambulantní péče (hospitalizace nepřipadala v úvahu, neměl se kdo o syna postarat), odmítání předepsat léky (maximálně mi dali homeopatika), tak nucení do ukončení kojení. Jedna sestra ambulantního psychiatra mě odmítala objednat k lékaři nebo se s ním spojit, dokud nepřestanu kojit...
Krom hormonů, které po porodu mohou s psychikou zamávat, ať už žena kojí, nebo ne, vidím i další příčiny.
přitom zrovna v Ústí n. L. baby box je. Proč tam nešla? Úplně zbytečně ohrozila to dítě, které mělo jen štěstí, že někdo jeho pláč slyšel a že se neudusilo nějakým igelitem z kontejneru... Jediný důvod, který mě napadá je, že šlo o matku narkomanku, které bylo všechno jedno, to je bohužel dost typické...
Souhlasím s tím, naše společnost je v tomhle úplně mimo. Nedávno jsem četla příspěvek od jedné maminky. Dítě v kočárku, čekalo ve frontě v obchodě a protože to bylo dlouhé, začalo pobrekávat. Babka ve frontě za nimi začala hudrovat a nakonec říkalt na dotyčné mamince, že prý má mimino vytahat za ucho, aby přestalo pobrekávat. Proč tohle společnosti připadá normální? Já bych měla sto chutí v této situaci naopak vytahat za ucho tu babku, aby zklapla, ale to by už nikdo za normální nepovažoval a ještě by si pro mě v obchodě došla ochranka. Ale kdyby tohle někdo udělal miminu, tak je to normální... Kde to žijeme?
Někdy žasnu, jak se takový člověk vůbec dostane do auta... Měla jsem dědu (budiž mu země lehká, zemřel v 55 letech na následky alkoholismu), který pravidelně ještě v trabantu dojel domů, zaparkoval a z auta vylezl po čtyřech... Nikdo nechápal, jak dokázal do auta vlézt a odřídit auto a asi nad ním stáli všichni svatí, že nikdy nikde nanaboural.
Ono se to používá, ale ne úplně v té oblasti, která byla zamýšlena. Například u porodu to některé ženy řeší místo porodního přání (které stejně nikdo nečte). Já budu takto řešit režimová opatření před porodem císařským řezem, jelikož mám horší formu žaludečních vředů a nemohu být tak dlouho na lačno. Lidská domluva v nemocnici mnohdy pokulhává, i když je vám něco slíbeno, tak v momentě, kdy ležíte bezmocně po operaci na JIP už domluvy neplatí, bránit se nemůžete, lékař chodí na vizitu jen ráno. Zajímat je to bude, až když vám ten vřed praskne, takže co jiného než díve vyslovené přání zbývá?
Je to smutné z obou stran. Řídička udělala chybu jen jednu, na okamžik se ohlédla, cyklista bohužel udělal chyby hned 3 - neměl přilbu, po přechodu se má kolo vést, přesně z těchto důvodů a také se nerozhlédl. Když to převedu na naše zkušenosti na silnici, nevím, jestli by srážce šlo ze strany řidičky zabránit, i v případě, že by se neohlédla. Cyklisté na přechod často vletí ohromě rychle a stalo se nám, zejména u mladých kluků, že opravdu chybělo pár centimetrů. Třeba u nás v Ově je jedno místo, které je tím naprosto typické, kde o přechod u zastávky Hlavní třída, kde vede cyklotrasa křížená přechodem směrem od VŠB k hlavní třídě. Je tam takový mírný kopec dolů, takže cyklista už je rozjetý, navíc mladí studenti... Tuhle situaci jsme už zažili mnohokrát, díky Bohu bez nehody. Chtělo by to důslednější edukaci mládeže.
Nojo, Vítkovice jsou "chlouba" už léta létoucí. Ten stánek tam dali jen teď na šampionát, až to skončí, zbyde tam zase už jen večerka, kde si chodí bezdomovci kupovat čúčo a kusovky. Toitoiky jsou tam tuším taky jen teď, aspoň já si tedy nikdy nevšimla, že by tam byly.
Celkově je nádraží adrenalinový zážitek. Už tramvajová zastávka ČSL. Armády, kam když se postavíte, vždy přijde jeden z místních bezdomovců škemrat o peníze, což vám jednorázově tolik nevadí, ale když to zažíváte každý týden... Mají dokonalý přehled, kdo se tam objeví...
Lístky na vlak si můžete koupit jen v určité časy. A schody jsou také super. Hlavně proto, že každý má jinou velikost, některé jsou probořené, takže když máte tu smůlu, že jste chvíli duchem mimo, tak vás to natolik překvapí, že je div, že se neskutálíte dolů 🙂
A když máte tuze štěstí, uvidíte při čekání na vlak i hádku místních domorodců, kteří po sobě neváhají i házet věcma a pronásledovat se přes koleje. No, prostě adrenalinový zážitek.
Nerozumím tomu, když se jim nelíbí německé zákony a způsob, jak my Evropané žijí a přemýšlí... tak proč jsou v tom Německu, proč se nevrátí do kterékoliv arabské země, kde ty svoje zákony mají? Přece když se přestěhuju do Británie, tak vím, do čeho jdu a nezačnu pokřikovat na náměstí, že monarchie je nanic a chci prezidenta, na jakého jsem zvyklá...
1
Sledujících
0
Sleduje
1
Sledujících
0
Sleduje
Chudáček, donutili ho jít na porodní sál, kde se musel setkat s realitou. A pak mu po 4 dnech spadla partnerka na ruku, a to několikrát. Tak ho politujte, lidi 🙂
Bohužel, typický narcisek. Ze začátku to bývá okouzlující šarmantní člověk. Plno dárečků, lichotek, když má ženu jistou, postupně se vkrádá do vztahu ponižování, výčitky za to, že slunce dnes málo svítí a že už má šedivý vlas (kvůli ní samozřejmě), že zapomněla koupit čaj nepořádnice jedna... nejdřív je to jednou za měsíc, pak jednou za týden a potom už denně. Ženušky si pojistí prstýnkem, dítětem, aby tak snadno neutekla. A pak přijdou třeba i facky, stalking, když nakonec odejdou. Navenek se chovají jako ti nej nej nej a ženám to nikdo nevěří. To, že ze sebe dělají oběť je naprosto typické pro skrytý narcismus. Funguje to tak, že svou oběť provokují, oběť vybuchne, třeba v tomto případě vynadá a on pak dává na odiv své rány, že on je vlastně ten chudák. Tak se zapomene na to původní, což je v tomto případě, že ženu ranil tím, že to přece nemůže bolet a že dřív ženy po porodu obdělávaly pole.
Navíc tito lidé důkladně očkují okolí, takže když nakonec odejde, špatná bude vždy ona. I v případě fyzického týrání.
Nejde to poznat hned. Někdo má šestý smysl, ano. Jsou lidé, kteří poznají, že na ně ten chlap "něco" hraje. Ale jsou lidé, kteří se nechají zmanipulovat snadněji, zahraje se na dobrou strunu... A pak je těžké odejít. Navíc ta žena ho miluje.... Ale miluje toho, kým byl na začátku a stále doufá, že ten milý chlápek, který jí pěl písně a skládal básně ještě někde je.... Jenže on tam asi nikdy nebyl.