Je to hrozné a mělo by to být i varováním. Půlroční dítě je opravdu malé na to, aby ho člověk "půjčoval" na delší dobu. Na prázdniny k babičce může dítě až když je schopno říct, že se děje něco, co se dít nemá, dřív ne... Chápu, že se tohle stane matce s poporodní psychózou, tam je to smůla a vypnuté racionální myšlení, ale babička poporodní psychózu mít nemůže, to je prostě neomluvitelné...

Zažila jsem to. V podstatě vše, co paní zmiňuje, ať už odmítání mě vůbec vzít do ambulantní péče (hospitalizace nepřipadala v úvahu, neměl se kdo o syna postarat), odmítání předepsat léky (maximálně mi dali homeopatika), tak nucení do ukončení kojení. Jedna sestra ambulantního psychiatra mě odmítala objednat k lékaři nebo se s ním spojit, dokud nepřestanu kojit...

Krom hormonů, které po porodu mohou s psychikou zamávat, ať už žena kojí, nebo ne, vidím i další příčiny.

1. Nevyspání - každý psychický problém, byť sebemenší se horší s nedostatkem spánku
2. Sociální izolace. K tomu příspívá samotná společnost. Matky s dětmi jsou na dně společenského žebříčku. Běda, když si matka s dítětem zajde do kavárny a dvakrát běda, když tam bude kojit. Plus co mám sama na sobě vyzkoušeno, jakmile jdu někde s malým dítětem, lidé jsou na mě agresivnější. Zejména ženy nad 50 let. Tuhle jsem dostala seřváno, že jedu výtahem, prý mám pěkně šlapat po schodech. Měla jsem s sebou dceru ve vajíčku vážící 13 kg. Kdybych jela sama, nedovolily by si to.
3. Obrovská zátěž co se domácích prací a mentální zátěže týče. Myslet na všechny doktory, stíhat vařit, uklízet, nakupovat, řešit oblečení pro děti. Být svělá matka, kuchařka, milenka a k tomu vzorně naklizený byt... To je vzor v dnešní společnosti, pokud něco z toho byť jen trochu selhává, tak to dostanete hned naservírováno na podnose... Třeba tuhle jsem v rodině zaslechla hlášku "už mám doma bordel jako u Mari". Nojo... jenže mám 2 vážně nemocné děti, pořád po doktorech,a i když uklízím od rána do večera, stejně to nebude vypadat jako ze žurnálu...

přitom zrovna v Ústí n. L. baby box je. Proč tam nešla? Úplně zbytečně ohrozila to dítě, které mělo jen štěstí, že někdo jeho pláč slyšel a že se neudusilo nějakým igelitem z kontejneru... Jediný důvod, který mě napadá je, že šlo o matku narkomanku, které bylo všechno jedno, to je bohužel dost typické...

No, a přesně tohle je důvod, proč u nás lidi nepodnikají, nebo si tu živnost přesunou do daňových rájů...

I pacient z oddělení psychiatrie může mít děti, jak vidno.

Jako ženská tleskám, vyřešila to skvěle. Chlapec si představoval, že práskne do bot a bude si užívat bez zodpovědnosti jako za mlada... Musí si uvědomit, že už není malý Jarda a má děti, za které nese zodpovědnost ať už je ženatý nebo rozvedený a s milenkou.

Když má žluté pruhy jen vedle černých, tak je v pohodě, když jsou červené vedle žlutých, tak nohy na ramena. 😉 Škoda, že se ve škole nenaučí lidi rozpoznat jedovatého hada od neškodného, místo toho se v přírodopisu učíme řazení do čeledí, takže abstraktní blbiny, které vymyslel člověk pro člověka.

Takové kousky jsou bohužel dost typické pro uživetele pervitinu.... Samozřejmě, nevíme to jistě.... jestli ale ano, kladu si teda otázku, proč tyto lidi zachraňujeme, když o to stejně ani nestojí?

Souhlasím s tím, naše společnost je v tomhle úplně mimo. Nedávno jsem četla příspěvek od jedné maminky. Dítě v kočárku, čekalo ve frontě v obchodě a protože to bylo dlouhé, začalo pobrekávat. Babka ve frontě za nimi začala hudrovat a nakonec říkalt na dotyčné mamince, že prý má mimino vytahat za ucho, aby přestalo pobrekávat. Proč tohle společnosti připadá normální? Já bych měla sto chutí v této situaci naopak vytahat za ucho tu babku, aby zklapla, ale to by už nikdo za normální nepovažoval a ještě by si pro mě v obchodě došla ochranka. Ale kdyby tohle někdo udělal miminu, tak je to normální... Kde to žijeme?

Někdy žasnu, jak se takový člověk vůbec dostane do auta... Měla jsem dědu (budiž mu země lehká, zemřel v 55 letech na následky alkoholismu), který pravidelně ještě v trabantu dojel domů, zaparkoval a z auta vylezl po čtyřech... Nikdo nechápal, jak dokázal do auta vlézt a odřídit auto a asi nad ním stáli všichni svatí, že nikdy nikde nanaboural.

Já myslím, že se vůbec nezalekl svého jednání, spíš chtěl draze prodat yorkshira a kupec mu řekl, že je to kříženec, takže smůla... Nebo ho chtěl prodat do množírny.

Ono se to používá, ale ne úplně v té oblasti, která byla zamýšlena. Například u porodu to některé ženy řeší místo porodního přání (které stejně nikdo nečte). Já budu takto řešit režimová opatření před porodem císařským řezem, jelikož mám horší formu žaludečních vředů a nemohu být tak dlouho na lačno. Lidská domluva v nemocnici mnohdy pokulhává, i když je vám něco slíbeno, tak v momentě, kdy ležíte bezmocně po operaci na JIP už domluvy neplatí, bránit se nemůžete, lékař chodí na vizitu jen ráno. Zajímat je to bude, až když vám ten vřed praskne, takže co jiného než díve vyslovené přání zbývá?

Stockholmský syndrom jak vyšitý z učebnice... Ještěže zamilovanost trvá jen 3 roky a on bude sedět 6,5. To ji snad přejde. Ona s ním chce vychovávat dítě... Šmankote, buďme rádi, že ditě nevychovává, to by byla jeho první oběť.

Je to smutné z obou stran. Řídička udělala chybu jen jednu, na okamžik se ohlédla, cyklista bohužel udělal chyby hned 3 - neměl přilbu, po přechodu se má kolo vést, přesně z těchto důvodů a také se nerozhlédl. Když to převedu na naše zkušenosti na silnici, nevím, jestli by srážce šlo ze strany řidičky zabránit, i v případě, že by se neohlédla. Cyklisté na přechod často vletí ohromě rychle a stalo se nám, zejména u mladých kluků, že opravdu chybělo pár centimetrů. Třeba u nás v Ově je jedno místo, které je tím naprosto typické, kde o přechod u zastávky Hlavní třída, kde vede cyklotrasa křížená přechodem směrem od VŠB k hlavní třídě. Je tam takový mírný kopec dolů, takže cyklista už je rozjetý, navíc mladí studenti... Tuhle situaci jsme už zažili mnohokrát, díky Bohu bez nehody. Chtělo by to důslednější edukaci mládeže.

Nojo, Vítkovice jsou "chlouba" už léta létoucí. Ten stánek tam dali jen teď na šampionát, až to skončí, zbyde tam zase už jen večerka, kde si chodí bezdomovci kupovat čúčo a kusovky. Toitoiky jsou tam tuším taky jen teď, aspoň já si tedy nikdy nevšimla, že by tam byly.

Celkově je nádraží adrenalinový zážitek. Už tramvajová zastávka ČSL. Armády, kam když se postavíte, vždy přijde jeden z místních bezdomovců škemrat o peníze, což vám jednorázově tolik nevadí, ale když to zažíváte každý týden... Mají dokonalý přehled, kdo se tam objeví...

Lístky na vlak si můžete koupit jen v určité časy. A schody jsou také super. Hlavně proto, že každý má jinou velikost, některé jsou probořené, takže když máte tu smůlu, že jste chvíli duchem mimo, tak vás to natolik překvapí, že je div, že se neskutálíte dolů 🙂

A když máte tuze štěstí, uvidíte při čekání na vlak i hádku místních domorodců, kteří po sobě neváhají i házet věcma a pronásledovat se přes koleje. No, prostě adrenalinový zážitek.

Nerozumím tomu, když se jim nelíbí německé zákony a způsob, jak my Evropané žijí a přemýšlí... tak proč jsou v tom Německu, proč se nevrátí do kterékoliv arabské země, kde ty svoje zákony mají? Přece když se přestěhuju do Británie, tak vím, do čeho jdu a nezačnu pokřikovat na náměstí, že monarchie je nanic a chci prezidenta, na jakého jsem zvyklá...

Stalo se nám to taky, taky šel pes ihned po hlavě (chrt). Stalo se to když byli u známých na zahradě. Psa zavřeli v baráku, protože nemá rád děti. V nějaký moment šel někdo z těch, co tam bydleli, do baráku a nechal pootevřené dveře. Pes utekl na zahradu za roh, nikdo o tom nevěděl. Ani my ne. Můj syn měl 2 roky a pobíhal po zahradě, viděli jsme na něj. Pak zaběhl za roh,tak jsem se hned zvedla a šla za ním, jenže už jsme slyšeli vyštěknutí a následně synův pláč. Nejdřív vypadal ok a pak mu začala téct krev ze spánku a čela...

Nemám ráda, když lidi svalují vinu na rodiče dítěte, protože dítě fakt nemůžete zavřít do baráku, nebo ho dát na vodítko a děti jsou rychlé, i když ho člověk hlídá. V našem případě jsme ani nevěděli, že tam pes je... Z 90% za tyto situace může prostě ten pejskař, on má šelmu, ne my - rodiče.

A druhá strana mince - pejskaři jsou strašně lehkovážní. Stokrát se nám už situace, kdy na nás běžel pes bez vodítka a náhubku. Syn v této siutaci začne ječet a schovávat se za mě. Mnohokrát se mi stalo, že mi syn chtěl skočit do vozovky, aby se co nejvíce vzdálil psovi. Po jeho zkušenosti se nedivím... A pejskař? Klasická mantra "On vám nic neudělá, on si chce jen hrát"....

Jakože... do háje zelenýho, jak si může být tak jistý? Nikdy nevíte, kdo je na druhé straně a co druhá stana zažila. Můžete si myslet, že psa znáte, ale potkáte nějaké dítě po takovém traumatu, které se zachová zcela nestandartně a pes může zaútočit, protože se dítě zachová jako kořist například.

Víte, jestli pak to nebude něčím jiným, než tím, že mají tchýně špatnou pověst...

Máma svou dceru zná, ví, co od ní čekat a dcera ví, co čekat od mámy. Je pravděpodobnější, že se budou respektovat.

Kdyžto tchýně je prostě z jiné rodiny, měli jinou výchovu a to, co je prostě velmi častý problém, pokud tam problémový vztah se snachou je, je zkrátka nerespekt. Konkrétně nerespekt k mateřských schopnostem své snachy.

Jsem na jedné skupině, kde jako maminky řešíme právě problematické vztahy, bohužel tchýně hrají prim. Málokdy se stane, že by snacha byla předem předpojatá. Většinou je za tím nerespekt ke snaše jako k matce - neustálé udílení nevyžádaných rad, nerespekt k tomu, když matka něco zakáže, neohlášené návštěvy.

Typické příklady:

Nerespekt rozhodnutí matky (případně obou rodičů)

Máma si nepřeje, aby její dítě dejme tomu do 2 let dostávalo sladkosti. Máma odejde na záchod na tchýně mezitím šoupne osmiměsíčnímu kojenci kus čokolády a všichni se smějí, jak se snachou vyběhli... Nebo tchýně nesouhlasí s poutáním dítěte do autosedačky a když odjede za roh, slavnostně dítě odpoutá... Totéž platí o pasivním posazování a chodítku (4 nejčastější věci, které snachám na tchýních vadí.)

Nevyžádané rady:

Nekoj ho, nenos ho, nech ho vyřvat, nespěte spolu v posteli, strč ho do kočárku, i když tam brečí, dej mi dvouměsíční kojené miminko na hlídání přes noc, dej mu na dudlík med/slivovici, aby dobře spal...

Tak pokud vám snacha nechce dát dítě na hlídání, pravděpodobně je to tím, že vám prostě nevěří. Nevěří, že dítěti nedáte med na dudlík, nebo že ho necháte brečet...

Tohle je hrozně smutné... Víte, kdyby měla nevyléčitelnou rakovinu, nebo tak něco, pochopím to. Ale deprese nejsou bezvýchodné. Sama jsem si jimi prošla. Někdy nepomohou prášky a doktoři, ale je potřeba jen udělat radikální změnu v životě. Třeba žít delší čas pouze v přírodě bez obklopení lidma a společností a najednou to, s čím se člověk léta trápil, jakoby zmizelo. Mě z depresí vyléčila příroda. Když člověk řeší jen přírodu, poslouchá šumění větru a ptáky, zasadí hrášek a vidí, že roste a daří se mu... To je strašně léčivé, rozhodně léčivější, než léky, které jsem dostávala léčivější než tereapeut, který si mě vyslechne proto, že je za to placený. Právě příroda mě naučila, že mračna mohou odejít i tak náhle, jako přišly.

"Vakcinologická společnost proto apeluje na to, aby se zejména těhotné ženy nechaly proti černému kašli přeočkovat. Ideálně ve třetím trimestru, díky čemuž se ochranné protilátky přenesou i na novorozence."

To je sice krásné tvrdit, ale jaká je realita? Vakcína proti černému kašli (přesněji řečeno Adacel Polio) byla k dispozici jen pár týdnů, nyní už opět není dostupná nikde v republice. Je sice hezké apelovat na těhotné, aby se nechaly očkovat, kde sehnat vakcínu, to nám nikdo neřekl. Já bych se i očkovala. Jsem ve 20. týdnu. Očkování je vhodné až od 3. trimestru, tedy od 27. týdne, bohužel, než jsem do 27. týdne došla, vakcína opět není. Aspoň že se stihl naočkovat manžel, aby novorozence nenakazil. Když se tedy tak apeluje, aby se očkovaly těhotné, tak by se asi mělo zařídit, aby těhotné vakcínu skutečně měly. Nabídnou to třeba pouze gynekologům, nikoliv všem, protože je jasné, co se stane, naočkují se všichni ti, co se bojí a zase to bude za pár dní pryč, takže miminka do 3 měsíců, které máme chránit v první řadě, zase chráněné nebudou...