Chudáček, donutili ho jít na porodní sál, kde se musel setkat s realitou. A pak mu po 4 dnech spadla partnerka na ruku, a to několikrát. Tak ho politujte, lidi 🙂
Bohužel, typický narcisek. Ze začátku to bývá okouzlující šarmantní člověk. Plno dárečků, lichotek, když má ženu jistou, postupně se vkrádá do vztahu ponižování, výčitky za to, že slunce dnes málo svítí a že už má šedivý vlas (kvůli ní samozřejmě), že zapomněla koupit čaj nepořádnice jedna... nejdřív je to jednou za měsíc, pak jednou za týden a potom už denně. Ženušky si pojistí prstýnkem, dítětem, aby tak snadno neutekla. A pak přijdou třeba i facky, stalking, když nakonec odejdou. Navenek se chovají jako ti nej nej nej a ženám to nikdo nevěří. To, že ze sebe dělají oběť je naprosto typické pro skrytý narcismus. Funguje to tak, že svou oběť provokují, oběť vybuchne, třeba v tomto případě vynadá a on pak dává na odiv své rány, že on je vlastně ten chudák. Tak se zapomene na to původní, což je v tomto případě, že ženu ranil tím, že to přece nemůže bolet a že dřív ženy po porodu obdělávaly pole.
Navíc tito lidé důkladně očkují okolí, takže když nakonec odejde, špatná bude vždy ona. I v případě fyzického týrání.
Nejde to poznat hned. Někdo má šestý smysl, ano. Jsou lidé, kteří poznají, že na ně ten chlap "něco" hraje. Ale jsou lidé, kteří se nechají zmanipulovat snadněji, zahraje se na dobrou strunu... A pak je těžké odejít. Navíc ta žena ho miluje.... Ale miluje toho, kým byl na začátku a stále doufá, že ten milý chlápek, který jí pěl písně a skládal básně ještě někde je.... Jenže on tam asi nikdy nebyl.
my máme takový chytrý boiler, jednou za nějaký čas automaticky ohřeje vodu na maximum ať chceme nebo ne 😄
Tím pádem tu případnou legionelu zlikviduje. Myslím, že to dělá jednou za 3 týdny. Šetřit lze i jinak, třeba ten náš boiler má plánování, zadáváme mu konkrétní čas kdy se koupeme a kolik teplé vody je potřeba (2 sprchy, 3 sprchy) a dopoledne, kdy se logicky nikdo nekoupe, když nejsme doma, se voda neohřívá. Ušetřili jsme tímto opravdu hodně.
Poznat onemocnění je jedna věc, ale vyléčit věc druhá. Kéž by něco bylo, co by mohlo ten rozbitý gen opravit. Naše dcera má Beckwith-Wiedemannův syndrom, vznikl náhodnou duplikací na 11. chromozomu. Navíc má ultra vzácnou podvariantu, kterou v ČR nikdo nemá. Nikdo v rodině to taky nemá, nejsem stará rodička, žádný důvod, proč by se to mělo stát. Prostě smůla no. Onemocnění způsobuje rozštěpy a nádory v dětském věku. Ale pokud si myslíte, že když o tom onemocnění víme prakticky od narození (příznaky byly viditelné hned po porodu), že to znamená lepší péči už od narození, tak jste na omylu. Správně by se měly dělat odběry na rakovinné markry co 3 měsíce a co 3 měsíce ultrazvuk. V naší nemocnici to nebyli ochotni dělat, musíme dojíždět 200 km na onkologii až do Brna. Řešením nemusí být jen včasné odhalení nemoci, ale apel na všechny nemocnice, aby se o pacienty a obzvlášť i ty dětské starali dobře.
To je tragedie. 🙁 Rizeni s detmi je nekdy silene, znam to moc dobre. Mama nevyspana, deti vzadu hulakaji, specha se, jedno dite musi stihat do skolky, druhe do skoly, treti k lekari... Ale samozrejme to nemuselo mit pricinu v detech, pani mohla jednoduse zkolabovat ze zdravotnich pricin jako kterykoliv jiny ridic.
ten den na brněnsku dost pršelo... Zrovna jsme na té trase v tu dobu jely, mohl to být prostě jen smyk...
Je to hrozné a mělo by to být i varováním. Půlroční dítě je opravdu malé na to, aby ho člověk "půjčoval" na delší dobu. Na prázdniny k babičce může dítě až když je schopno říct, že se děje něco, co se dít nemá, dřív ne... Chápu, že se tohle stane matce s poporodní psychózou, tam je to smůla a vypnuté racionální myšlení, ale babička poporodní psychózu mít nemůže, to je prostě neomluvitelné...
Zažila jsem to. V podstatě vše, co paní zmiňuje, ať už odmítání mě vůbec vzít do ambulantní péče (hospitalizace nepřipadala v úvahu, neměl se kdo o syna postarat), odmítání předepsat léky (maximálně mi dali homeopatika), tak nucení do ukončení kojení. Jedna sestra ambulantního psychiatra mě odmítala objednat k lékaři nebo se s ním spojit, dokud nepřestanu kojit...
Krom hormonů, které po porodu mohou s psychikou zamávat, ať už žena kojí, nebo ne, vidím i další příčiny.
přitom zrovna v Ústí n. L. baby box je. Proč tam nešla? Úplně zbytečně ohrozila to dítě, které mělo jen štěstí, že někdo jeho pláč slyšel a že se neudusilo nějakým igelitem z kontejneru... Jediný důvod, který mě napadá je, že šlo o matku narkomanku, které bylo všechno jedno, to je bohužel dost typické...
Pokud někdo jede na minimálních odvodech, měl by se na to své "podnikání" vyprdnout a jít dělat něco výdělečnějšího 🙂
maminky těsně po mateřské nebo s handicapovaným dítětem nemají často jinou možnost než OSVČ. Poloviční úvazky neexistují, v zaměstnání nás stejně pošlou někam při druhé nemoci dítěte, nedejbože u postiženého dítěte chodit víc než 1x měsíčně k lékaři, tak si zakládají OSVČ, ať si aspoň nějak přivydělají... Nojo, jenže když skončí rodičák, tak to už musí být na hlavní činnost, čili odvody...
Pravda je taková, že zvýšením odvodů se to běžného podnikatele (50tiletého pupkatého chlapa) nedotkne nijak, ale opět to sníží finanční soběstačnost těch nejkřehčích skupin, kterým se znemožní si byť jen přivydělat.
1
Sledujících
0
Sleduje
1
Sledujících
0
Sleduje
Umenšení biflování je super. V Česku máme v základním vzdělání některé věci opravdu přehnané. Zvlášť literaturu. Dodnes si pamatuji slovní spojení "Filipika proti misomusům". Pro mě naprosto nepotřebná věc, ale musela jsem si to na druhém stupni doslova natřískat do hlavy... Tenkrát jsem kvůli tomu dostala špatnou známku, že jsem to u testu nevěděla. K čemu to těm dětem vlastně je? Literátů jsme se učili mraky a mraky, všetně roků narození autorů a jejich děl. Když to porovnáme z výtvarnými umělci, tak ve výtvarce se s bídou zmínil akorát Van Gogh a Leonardo da Vinci...
Angličtina od první třídy nevím... Myslím, že by v 1. třídě byly lepší spíše hodiny s logopedií, mnoho dětí má dnes problém s výslovností, čili nezvládají pořádně ani mateřský jazyk... Navíc, jako máma prvňáčka z toho taky moc nadšená nejsem, ten prvňák je přehlcen novými informacemi. Musí se v krátkém čase naučit číst, psát i počítat. V prosinci už museli číst věty, když už mu začalo jít tiskací písmo, bum, přidalo se psací a synek je opět naštvaný, že mu to zase nejde, když už mu to už konečně začalo jít. Teď si představte do toho marastu, kdy dítě s každým předmětem má nějakou specifickou potíž, ještě přihodit angličtinu.. Podotýkám, že do 1. třídy šel nad rámec připravený, poznal celou abecedu, uměl se podepsat, napsat pár jednoduchách slov kapitálkami, uměl počítat do 20, měl obrovské znalosti z přírodopisu na úrovni čtvrťáka... A stejně teď zápasíme...
1 odpověď