Citát obžalovaného: „Okamžitě bych vyměnil svůj život za život mých dětí, trpí celá moje rodina. Moje děti jsem nade vše miloval, pro moje chování neexistuje žádná omluva a udělal bych cokoliv, abych to vrátil zpět“, prohlásil podle serveru obžalovaný... To je blábol. Jezdil jako ho---o, životy svých děti měl na "háku" a teď to chce vrátit zpět?! Jak?
Presne. Lásku nedělají slova, ale činy...
Když jsem si přečetla jaký má hendikep, tak jsem tomu nevěřila , protože při tanci se potřebují nohy a on má na jedné od kolene protézu , měl hrozný úraz jako malý kluk je velkým sportovcem a vůbec to nebylo při tanci znát. Kdyby s tím souhlasil, mohli na to upozornit na začátku soutěže, určitě by od lidí dostal spousty hlasů.❣️
.
Ale mluvili o tom ve Stardance několikrát, takže lidé věděli, spíš mnoho hlasujících spoléhalo na to, že se jako sympaťák určitě udrží a je potřeba hlasem zachránit někoho méně výrazného.
Když je podnikání založeno na porušování zákoníku práce (délka prac. doby, zaměstnávání dětí), porušivání hygienických a bezpečnostních pravidel (neříkejte mi, že ty úzké uličky ve večerkách, kudy sotva projde zákazník, by v případě požáru mohly sloužit jako bezpečná úniková cesta...), to se to pak podniká, po našinci šlapou úřady víc, jen tak pro dokreslení trichu neobjektivního článku.
Je to hodne individualni, nekdo po vymene kloubu v pohode, jinemu se udela zanet a spatne, mame ten pripad v rodine, ale je fakt, ze zalezi i na pristupu, kdyz se mi neco nezda, je lepsi znat nazory vice lidi, jenze na to bohuzel nekteri netrpelivi cas nenajdou a pak se divi, ze rekonvalescence trva dele.
"Rodiče stáli několik týdnů za sebou ve frontě od 5 hodin, než si vystáli pračku". 😄 😄
Ano, pračku se sušičkou italské výroby zn. PHILCO, bylo to krátce před revolucí a měli z ní takovou radost, že mi to zůstalo v paměti, i když jsem byla malá holka, vstávali brzo, střídali se, pak z fronty do práce, ale co, klidně si nevěřte.
Samozřejmě, bylo to krátce před revolucí, na tu pračku nestáli celý den, jen ráno a jen určité dny, kdy je měli dovézt, dovezli pak třeba jen 10 ks a lidi museli do fronty znovu. Jednu dobu nebyl ani toaleťák, to znám z vyprávění. A také nebylo z DDR dovoleno si přivézt obuv, jeden zájezd hudebníků tak nekompromisně východoněmečtí soudruzi potupně vyzuli a pánové domů místo v nových lakýrkách přijeli v igelitových sáčcích na nohou (boty, ve kterých tam jeli, vyházeli před dojezdem na hranice a nazuli se do nových). Ano, dnes to zní neuvěřitelně, ale i to byla realita před 40 lety...
Chybí jim čas trávený ve frontách na banány, nedostatek základních věcí. Rodiče stáli nekolik týdnů za sebou ve frontě od 5 hodin, než si vystáli pračku, to nám fakt chybí, toto aktivní trávení volného času sháněním, ale jaká byla radost, kdyz se neco sehnalo, podplatilo, vyhandlovalo pod pultem. Také nám chybí poučování ve stylu, když se nezapojíte (nebudete angažovat), nebudou děti studovat, náboženská a názorová nesvoboda. Na to špatné se rychle zapomíná. Ať si remcalové zajedou na dovču do Rumunska a dají pokoj...
Paní učitelko, měla byste se zajímat o techniky, které ušetří vaše hlasivky, ani dirigent nepřekřikuje orchestr, základem jsou domluvená gesta, pokud máte dlouhodobě stejnou třídu, dá se je naučit signály pro zmlknutí (vsichni tleskaji stejny rytmus, zvedne se ruka nebo se ukáže barva...), na jedné škole si ředitel vycvičil žáky i učitele, stačilo zvednout ruku a zavřít dlaň v pěst a umlčel 500 hlavý dav. Sama mám i tu zkušenost, že zvyšování hlasu vede k jeste vestsimu hluku a efektu preplnene hospody.
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Dítě přece ví, co je pro něj dobré, proč by se pak staralo o stárnoucí rodiče, o vlastní nemocnou manželku/manžela/děti, povinnosti jsou nepříjemné a je třeba se jim obloukem vyhnout, proč dělat domácí úkoly, domácí práce, pomáhat a podřizovat se pravidlům (i silničního provozu)... Kdo děti takto kazí, sám nejvíce ochutná plody své výchovy, ale respektující výchovou bych to nenazvala, to se autor mýlí, je to liberální výchova či dětský absolutismus...