A tak bagr dopil kafíčko, típnul retko a šel pomoci plynařům.

Nemám ráda žemlovku, v mém dětství byla snad přes den, protože jablíčka byla na zahradě. Teď ji dělám jen pro muže k večeři a já si místo ní dám chleba. Vnuci jí ale mají za "ňamku".

A proč se tedy nemáme tak, jak jsme doufali? Protože si za to můžeme sami. A dobře nám tak. A za čtyři roky, s panem Fialou v čele, už budou německé platy. Doufám, že ne ty, co byly do 89 v NDR a že já už budu pod drnem.

Můj pes mně má rád, nekomentuje, že mi to nesluší, nevadí mu, že jsem přibrala, je rád, když se vrátím z nákupu. Díky němu jsem byla pár let ve společnosti tzv. "psích bab", kde jsme se nasmály spoustě věcí. Doufám, že se s ním jednou rozloučím já, ne naopak.

Čeští důchodci asi budou mířit spíš do práce, než za nějakou jižní destinací pro spokojené stáří. To nemůže být už z principu spokojené, neboť konec je nesmlouvavý.

Mám strach, že většinu českých filmů ze současnosti točí legendární "kulma z Datartu" Lukáše Pavláska.

Pane Chábe, děkuji a tesat do žuly, neb je trvanlivější než mramor. Hodně zdraví.

Možná chtěl, aby si odpočala, nebo chtěl autogram. Třeba mu jen nerozumněla.

Vypadá poněkud nezdravě, i když má nafouknuté rty a přišité poprsí. Moje babička by řekla "jak vy....té zelí". Ale asi má jiné oči, když se vidí tak přenádherná. A kdo ví, třeba nevěstě připadala tak trochu pitomá a proto jí na svatbě nechtěla.

Odehmala jsem psa od obrazovky, aby z toho nepošel hrůzou. Je to vůbec možné? To je manžel za něco takového nepošle minimálně zpět k mamince?

Mamka vzpomínala, jak v roce 1955 pod okny porodnice vyšiloval nějaký šťastný tatík, že doktoři jeho ženě "dali" třetí dceru a sobě si nechávají kluky. Jak to asi dělali ve svém zoufalství neřekl.

Úplně to vidím. Paní Pavlová vystoupí z vozidla, hned naběhnou zřízenci a hrably odhrnují spadlé brady k chodníku, aby mohla projít.

Už před lety, když se objevila vejce za 8,- Kč, byl na zahrádce nainstalován malý kurník, oplocení a záhy byly zakoupeny 4 slepice. Prvotní investice se vyplatila a vajíčka máme vlastní. Myslela jsem, že už to do smrti vydržím jen se psem, ale ty slípky jsou fajn. Bohužel ne každý má tu možnost. Je taky pravda, že kvůli ukončení klecového chovu skončí někteří drůbežáři úplně a zbude jen dovoz. A pak to teprve spočítají.

Proč jí pořád všichni hodnotí, byla vážně nemocná a dvacet už jí bylo. Vypadá dobře a sluší jí to. A na vzpomínce padlých se nemůže křenit od ucha k uchu.

Sympatický člověk, přeju jim zdraví a zdravé mimino. Je ale fakt, že u "svých" spoluobčanů není oblíbený.

Jako školačka a později studentka jsem přečetla všechno, k čemu jsem se dostala. Knihy od pana Štorcha, Detektivky edice Smaragd, romány, verneovky. Největší trest bylo odebrání knihy kvůli trojce z diktátu. Na VŠ jsem propadla sci-fi a to mi vydrželo dlouho. Lemm, bratři Strugačtí, A.C.Clarke a tak dále. Knihu "Pondělí začíná v sobotu" jsem měla asi dvacet let jako orákulum na nočním stolku a četla ji, když mi nebylo lehko u srdce. A pamatuji si, jak jako malé mi byla odebrána kniha "Kája Mařík", protože jsem se u ní pitvořila. Připadala mi trochu praštěná.

A neviditelná ruka trhu škube lidi jak slepice. Je to předražené, nekupuji.

Kolik studentů bude ve třídě, aby se jim mohl pedagog dost věnovat? Tři, čtyři? Když vidím pana Lipavského, mohl by tam externě učit tělocvik.

Jsem už stará paní a přesto si pamatuji velmi dobře na své mateřské začátky. Zabezpečit dítě, vést domácnost, denně vařit, prát, zahrada, slepice. Babičky daleko a obě v pracovním procesu. Přesto jsem byla s dětmi denně venku, nejradši byly v lese, stavěly mechové domečky, já seděla na pařezu a pletla. Je to o organizaci práce a hlavně, nebyla povinnost dávat fotky skvělých kakánků svého "mimíska" na síť. Asi jsme byly dospělejší.

Řídím se tím už léta - je to předražené, nekupuji. Čokoláda je ve figurkách čím dál tenší a mít půlgram čokolády zabalený ve staniolu, to není život zachraňující věc. Kolekci nekupuju už asi 25 let a vánoce proběhnou i bez ní. Ať si je nabijí do špic.