Přestala jsem kupovat citrusové plody. Kromě citrónů, ty kupuji jen na kusy, ale pomeranče, mandarinky a pomelo jsem nekoupila už léta. Většinou jsem narazila na nejedlé, suché, staré ovoce, které z jiného řetězce na západ od nás k nám přijelo dožít svůj život. Takže jak říkala babička, "stačí "limon", když jsou jablka".

Kolik se dává za šíření poplašné zprávy? Ten titulek se té madam opravdu povedl. Je to zase jenom reklama. Trapárna.

Kuřata zívají, zívají, až se nazívají do sytosti! Který inkludovaný to vypotil? Co jeho asistenti?

Tak tenhle recept nevyužiju určitě. Na talíři to vypadá jak zbytky, chuť by na to možná dostal náš Ben ( pes, 10 let). Mám svůj recept po babičce a ten je osvědčený.

To byla nějaká pohádka - jak vybíral, až přebral. Ale asi má, co chtěl.

Před pár lety na ORL - tak paní a budete inhalovat. Víte, co to je ihalace? - Pane doktore, já na to sice nevypadám, ale mám ukončené vysokoškolské vzdělání-. No a od té doby jsme měli dobré vztahy, než jsem se ostěhovala.

Skvělá sportovkyně, ale taky hezká a milá holčina. Držím jí moc palce, ať se jí daří.

Před Plyšákem jsem prožila polovinu svého života a paměť mi zatím slouží. Vánoce byly normální s tradičním jídlem, kaprem, salátem, cukroví, stromeček....Ve škole jsme drželi Mikulášskou, to jsme si u stromku dávali drobné dárky. A že se na Štědrý den pracovalo, to sice ano, ale jen do poledne. A protože větší část svého života jsem pracovala v zemědělství, tam se pracovalo o svátcích běžně, protože zvířata nejde vypnout ze zásuvky a přijít třetího ledna. A pro autora tendenčního pamfletu - představte si, že ty socialistiké stračeny i rodily telata na Štědrý den! To už se teď zřejmě neděje, že.....

Slepice, psa a kocoura CHOVÁM, zatímco rybíz, ostružiny, maliny a aktinidii PĚSTUJI. A chov slípek je fajn, kdo má jen trochu podmínky, doporučuji.

Chválím a držím palce, ať se daří.

Než se ne moc šťastně, ale bohatě, provdala, byla velmi sympatická hlasatelka a je bezesporu velmi hezká. Je otázka, kdyby si vzala někoho "ze správné strany", jestli by mediální obraz o ní bylo lepší.

Zažila jsem před pár dny situaci"dítě si rozhodne". Vedle mne čekala na autobus maminka s holčičkou, asi 4 - 5 let. Holčička posmrkávala, měla nudli až pomalu na bradu a já jí nabídla papírový kapesník, čerstvě otevřený balíček. Maminka na mně vyjela, že Anička sama pozná, kdy se jí chce smrkat. Omluvila jsem se za stařeckou vlezlost. Doufám zároveň, že brzo umřu, protože tento způsob výchovy zdá se mi poněkud nešťastným. (parafráze na známého autora).

Pobavily mě ty královské peníze, které "učitelky" berou. Syn učí na střední škole, ale o takové sumě si může nechat jen zdát. Znám výborného internistu, kdyby paní autorka potřebovala, s tou žlučovitostí by se určitě něco udělat dalo.

Nejlepší je tedy porodit doma, doma dítě vzdělávat a až bude vzdělané, bude pracovat z obýváku z počítače? Ten skleník, ve kterém chová svou vzácnou květinku, aby ji nic neofouklo, květince nezávidím. Ale pokud se v tom cítí šťastná a maminka naplněná, přeju jí to. Ale život je i mimo skleník.

Další příspěvek z uzavřeného oddělení v nemocnici Brno - Černovice? Nebo přímo z Kateřinek?

Je mi celkem jedno, jaký stromeček budou mít na Hradě. Ale nevím, jestli vůbec nějaký budou mít v zaplavených obcích a jestli ještě někoho z vlivných trápí, jak tam lidé žijí.

Žili jsme na jižní Moravě, ale muž je z Ostravy. Když se naši kluci vrátili od babičky, učitelka ve školce jim nerozumněla - nechtěli štrample, chtěli přidat kobzole, ale nechtěli jatru. A když se staršího syna zeptala paní učitelka, co s babičkou zpívali, spustil :V jednym dumku na Zarubku...a paní učitelka byla ztracená. A zkuste si s tím ostravským přízvukem zarecitovat Bezruče - to má teprve grády.

Proč ne. Vidím to skoro v barvách, maturanti píší písemné práce, v parčíku u gymnázia sedí maminky, čtou si, nebo si tiše povídají. A po odevzdání písemek přijdou maturanti a každá maminka toho svého láskyplně nakojí. Mateřská láska jak z obrázku.

Dobrý by byl systém předválečný, jak říkala babička, zubaře platil zaměstnavatel a tak si vybíral personál podle zubů, jako koně, aby neprodělal.

Zkusila jsem jednou a nikdy víc! Neřeším peníze, ale přístup pracovnice ke mně jako klientovi, protože platím. Můj zesnulý otec měl pro takové typy slovo "frajle", nafrněná slečinka.