Hroutit? A z čeho?

Proč by jim měl Fiala zajišťovat byty a budoucnost. Většina lidí je sveprávných a mělo by si to zvládnout zajistit samo. Stát má pomáhat, těm nejslabším. A že jsou mladí a nezkušení. No a? Taky jste byl. Měli vždycky lidé starší než vy pravdu? A vy jste nic nevěděl a nebo jste se i setkal s tím, že jste něco věděl líp než člověk starší než vy? Věk a zkušenosti ještě nezaručí, že se člověk zachová vždy správně. Věk s rozumem vůbec souviset nemusí. Kolikrát i pohled nezkušeného člověka může být správný. Protože někdy i ty zkušenosti mohou člověka ovlivnit špatně.

A co se týče těch studentů, je otázka, zda to byla jen nevinná zábava a nebo pokus o urážku. Ale to se bude těžko dokazovat, ať je to jakkoliv.

Jméno lékaře bych musela dohledat v lékařských zprávách. Operoval mě pan doktor na ORL v Českých Budějovích. Jestli potřebuje vědět víc, dejte vědět.

A nemohlo to být třeba jen věkem? Pokud je na šedou kůru mozkovou vázaná paměť, tak já mohu říct, že ani při jednom těhotenství že tří mi nepřišlo, že nějak blbnu. Blbnutí a zapomínání začínám pozorovat až od cca 34 let. A té těhotné vědkyni bylo 38.

K poničení přepážky došlo nejspíše v 15 měsících při autonehodě. Měla jsem tenkrát krvácení do mozku. Kdoví zda vůbec někoho napadlo zkoumat můj zlomený nos (prý opravdu zlomený byl a jindy jsem si ho zlomit nemohla). Myslím, že byli rádi, že jsem vůbec přežila. Mě přišlo normální, to jak dýchám, takže jsem to asi nikdy nikomu neřekla. Jediné, kdy možná mohlo někoho napadnout, mi říct, že není něco v pořádku, bylo při výtěrech z nosu, což se nestalo. Až když jsem před 1,5 rokem byla na dalším vytěru, zeptala sestry, zda to je normální. A díky její odpovědi, že není, jsem to začala řešit. Ale kdybych se jí nezeptala, sama by mi to neřekla. Ono to asi prostě nikoho nenapadne. Ale jsem ráda, že se na to přišlo. Veškeré sporty se provozují mnohem lépe a konečně spím se zavřenou pusou 😁

Věřte nebo ne, ale pokud člověk má problémy s dýcháním kvůli nosní přepážce, rád tu operaci podstoupí. Jako dítě na základce jsem nechápala, jak po nás učitelka může chtít nádech nosem a výdech pusou. Já se prostě nosem (především vleže) nenadechla. Neexistovalo, abych spala se zavřenou pusou. Kolikrát jsem se nalokala vody při plavání, protože jsem musela mít otevřenou pusu. Jak jsem trpěla bolestí při výtěrech z nosu. Nikdy nikoho nenapadlo, že je něco špatně, že vždycky brečím bolestí. Až v 35 letech, jsem se konečně zeptala, jak to, že jiní to snáší bez problémů. Dnes jsem 2 roky po operaci a vůbec netuším, jak jsem před tím mohla dýchat. Jediné co bylo dost nepříjemné, byly ty oteklé uzliny skoro 3 týdny po operaci., od kterých na rozdíl od rýmy nic nepomůže, prostě musíte počkat až splasknou. Půlku prázdnin jsem se musela schovávat před sluníčkem.

Před pár lety jsem měla kolegyni a její partner měl cronovu chorobu. Neustále šílené bolesti, dost často mu volali sanitku. Vývod ale za žádnou cenu udělat nechtěl. Řekla jsem jim, že si nemyslím, že by vývod byl horší než ty neustále bolesti. Mám totiž babičku, která vývod má několik desítek let. Žije plnohodnotný život a bez problémů. V dnešní době to je i jednodušší než když jí ho udělali. Tenkrát nebyly ty pytlíky a jejich uchycení tak kvalitní. To prý opravdu býval problém, že obsah vytekl. Ale co já pamatuji, babička problém nemá. A za mě, pokud bych měla cronovu chorobu, než trpět bolestmi, raději vývod. Přeji všem zdraví, ale pokud neslouží jak má, nechte si pomoc, ať už se jedná o jakoukoli nemoc. Určitě není jednoduché vývod přijmout, ale když ho přijmete, zjistíte, že život s ním je lepší, než s bolestí.

Byl promítán i Českých Budějovicích.

Toto je snad nejstarší názor lidstva. Ti mladí nic neumí, nedělají... Jsem ročník 1987. Manžel 1982. Jsme svoji, ale to není to nejdůležitější. Máme tři děti. Nejstaršímu je 13. Práce máme tolik, že ani neumíme odpočívat. Když máme volno, věnujeme se s dětmi aktivní zábavě l. A Kolem sebe mám plno takových. I mladších lidí. Ale jako ve všem, vždy si většina všimne jen toho špatného. To je jak v autě, všichni jezdí špatně. Uvědomte si kolik za den potkáte aut a u jakého procenta z nich se opravdu stane, že řidič udělal něco špatně. Taktéž mladí. Většina jich dělá. Ale toho si všimne jen málokdo, vidět jsou zase jen ti co nedělají. Mám kolem sebe plno lidí, co si mohou užívat, ale je to tím, že se mnohem více honí v práci, aby si pak mohli něco dopřát. A ruku na srdce, není chyba v rodičích, když se starají o dospělé děti? Kdo si je správně vychoval, vidí, že se děti o sebe většinou postarají sami. A někdy pomohou děti rodičům a jindy rodiče dětem.

Podle mě je to jen o zkušenostech. Když jsem pracovala za pultem s uzeninami, měla jsem že začátku problém dát na váhu správné množství salámu apod. Po určitém čase jsem vše na váhu dávala přesně. Přesně jsem zvládla uříznout kabanos, sýr, plátky salámů a sýrů ... Když jsem dělávala na kase, ze začátku jsem rohlíky musela počítat. Časem mi stačilo jen kouknout a věděla jsem, zda jich je v pytlíku 8 nebo 10. Nejednou se stalo, že zákazník hlásil nějaký počet a já na první pohled věděla, že se spletl. To samé délkové míry, když někdo téměř nikdy nepotřebuje vědět jak je velká místnost a ani jinak nepoužívá rozměry něčeho bude mít problém odhadnout rozměry místnosti. Zato nějaký zkušený malíř či obkladač bude na první dobrou vědět, jak je místnost veliká.

Pro mě je u písma důležité především to, abych mohla napsat háčky a čárky, tam kde patří.