Achjo, to je zase článek. Jsem zaměstnanec tohoto centra, které se transformuje. Stále nemáme v rukou platný zákon, dle kterého může centrum fungovat a napojit se na pojišťovny, je to celé ve veliké nejistotě. Jedno je ale jisté, ty dětičky u nás opravdu nebudou moci mít, to už je dané zákonem vydaným před rokem a něco. Dětičky bez rodin už tu tedy nemáme, našlo se jim místo v domově pro osoby se zdravotním postižením, které se specializují na děti. Protože pěstouni, kteří by si vzali dítě s těžkým zdravotním znevýhodněním nejsou. Jsem zvědavá, jak to od roku 2025 bude a kdy bude zákon 🙂.

V takovém zařízení pracuji. Je postižení a postižení. Děti, které v takovýchto zařízení jsou, tak to jsou děti velmi těžce zdravotně znevýhodněné. Péče o ně je velmi náročná, a to jak pro jejich biologickou rodinu, tak i pro náhradní. Pěstounů není dostatek a především těch, kteří by byli ochotni svému nasazení obětovat 24 hodin denně do jeho 18 ti let. Je to nádherný nápad, aby každé dítě bylo v rodině, ale rozhodně ne v tuto dobu reálný. Jsme jako zařízení v pravidelné komunikaci s OSPODY dětí, s kterými partnersky komunikujeme a hledáme to nejlepší pro děti, a to tedy jejich přemístění do náhradních rodin. Ale pěstouni nejsou ani pro zdravé děti. Je to vždy veliký úspěch, když se ozve Pěstoun, který chce do své péče dítě s postižením. Jsou tu, ale je jich jako šafránu. Zařízení, ve kterých tyto děti jsou na vysoké úrovni, mají tam své zázemí, fyzioterapeuty, odborný ošetřující personál, potřebné přístroje, speciální rozvíjející či multismyslové pomůcky. Rozhodně neleží celé dny jen v postýlkách. Prakticky se porad kolem nich něco děje, dokonce musí i ze zákona chodit do školy. 🙂