A přesmutný je i konec člověka, který nechal pomník Fridricha Falckého v Pyšelích zbudovat. Udělal pro obec mnoho dobrého a přetvořil její část v pěstěný park. Nakonec se mu nevyplatilo obchodovat s Rusy a skončil sebevraždou v říjnu letošního roku. Že by prokletí?

Maruško, krásně jsi to napsala. A děkuji, že jsi mne omladila. Jsem ročník 1951. Zapšklí staříci nejsme. Jsme fajn parta a je prima, že se máme. Jsem životu vděčná za naše letité přátelství.

Jó, vandry... Byly doby, kdy, jak zpívá Hop Trop "...měli jsme bundy zelený..." a každý weekend jsme se ztratili někde v lese a v neděli jsme se chca nechca zase vraceli do civilizace. Bylo to jako očistná kůra, člověk vyčistil hlavu a bylo mu krásně.

Sleziny se spolužáky z gymplu (maturitní ročník 1976) jsem pořádal svého času pravidelně i dvakrát do roka. Vždycky kolem termínu maturity a pak na podzim znovu pro tzv. Pražskou sekci. Bylo fajn se sejít a požvanit o všem možném i nemožném. Bohužel se nás schází čím dál tím méně, naposledy jsme byli čtyři. Modřany, kde jsme studovali, jsou zřejmě pro Pražáky a nejbližší okolí dál, než pomyslná cesta na Mars a chtěli by něco v centru. Tam už to léta neznám, nevím kam jít. Bydlím osm let mimo Prahu a mám to na každou slezinu 120 km tam a 120 km zpátky a nemám ani chuť ani sílu prodlužovat si cestu o přesun z okraje Prahy někam do centra a zpět. Vzhledem k narůstajícímu nezájmu o setkávání jsem organizaci zabalil. Zatím se nikdo o převzetí štafety nepřihlásil a tak si myslím, že to nakonec zajde na úbytě. Bude mi to chybět, ale to holt už je život.

Přeju Vám, paní Formáčková, aby Vám to setkávání ještě dlouho vydrželo!

Takže vy jste paní nabídla místo, ta vás urazila a vy jste to jen zklíčeně přijala. To má být poselství článku?

Bábo Maruško, buď v klidu. Nemyslím, že by Tvůj portrét pro výstrahu někde koloval. Prostě máš poslední dobou štěstí na vychované a slušné mladé lidi. Mně se to stává zejména v lese, kam chodím s čubou běhat. Mnozí mlaďoši nejen pozdraví (za mých mladých časů bývalo zvykem, že se pocestní v lese, v lukách, v horách... pozdravili, případně poklábosili), ale občas se dáme i do řeči. Možná je příčinou má celočerná německá ovčačka Ully Z Daskonu, která zaujme na první pohled a má potřebu se s laskavými lidmi, především s dětmi družit, možná je to tím, že cítím potřebu se na kolemjdoucí usmívat. Známe se léta. Ani jedna z nás nehází mladé do jednoho pytle.

Krásný osvěžující, normální mozek. Taková lahoda neřešit například 57, možná 75 pohlaví. Zdá se mi to , nebo jsem za socialismu chodil ráno pro Vlastu? Možná Praktickou ženu. Už nevím, je to 35 let. Ale ten sex, když jsem je sehnal byl naprosto fantastický.

Zajímavé, všechny komentáře se zcela nesmyslně týkají politické situace a skutečné téma článku jaksi nevzali na vědomí. Ale nicméně, ten článek je stejný blábol jako jindy.

Velká poklona madam. Vlastním několik Vašich knih.

Skvělé. že sis na Yvonnu vzpoměla, Marie. Velký dík! Já na ni ve svých rozhlasových pořadech vzpomínám hodně často. Jednak jsme byli stejný ročník, jednak - na rozdíl od Tebe - jsme se dobře znali už od roku 1965 a hlavně: měli jsme se nejen rádi, ale měli jsme rádi stejnou muzikiu. Když pak onemocněl Pavel Bobek, požádala mě, abych za něj zaskakoval týden týden v jejich společném pořadu Rande v Praze na ČRo Region. A to si piš, že jsem se s ní před mikrofonem potkával moc rád. A fernet? Ten vždycky na rozhlasových vlnách příjemně zavoněl.