Co je špatného na telefonu Huawei, který normálně funguje??

Tak tohle je opravdu snad možné jen tady u nás....

To bude komedie v přímém přenosu... Jen nominace Karla Kryla... opravdu doufám, že jeho pozůstalí to vyznamenání odmítnou.

Naprosto slušný člověk, kterého tento asociální systém dohnal k zoufalému činu 😔😢. Bohužel je čím dál tím víc vidět, že důchodci, kteří po válce tento stát budovali, jsou teď na obtíž 😡, je to k 🤮🤮🤮...

Syn to udělal jen jednou, byly mu asi tři roky. Bylo to u babičky, něco hrozně chtěl a praštil sebou o podlahu. Byl na ní koberec, ale i tak se uhodil do nosu a začala mu téct krev. Okamžitě vyskočil s vytřeštěnýma očima a byl klid. Já mu jen řekla vidíš, jak sis sám sobě ublížil... Nikdy už to pak neudělal.

Doufám, že ji brzy najdou. A tu ostudu, co má a ještě mít bude, jí přeju, protože něco tak podlého může udělat jen morální ubožák!

Dneska taky může dělat módního guru každý, kdo má do zadní části díru....😁🙈.

Jestli je tohle sport, tak je něco hodně špatně...

Myslím, že volby jsou to poslední, co teď (nejen) postižené oblasti zajímá.

Moc dobře si to pamatuju, byla jsem zrovna v porodnici se synem, narodil se 10.9., a hodně jsme tu událost všechny prožívaly. Když nás z porodnice propustili, hlídala jsem kočárek se synem jako oko v hlavě a nikde ho nenechávala. Byla jsem pak šťastná, když Tadeáška našli.

Dobře jsem si přečetla článek a nejspíš mám deèa vu... Zažila jsem, jako svědek, něco hodně podobného před pár lety. Jen s tím rozdílem, že agresor jel taky autem a vezl dvě deti. Typ agresora : holá hlava, bílé tričko, džíny a značkové boty, podle svalů bydlel ve fitku.

Já jsem jela se starším autem a přívěsným vozíkem, jela jsem pomaleji cca 70km/h., bylo to po široké, rovné silnici. Předjel mě šedý Peugeot, byly v něm dvě ženy. A za nimi vzápětí se vyřítilo bílé auto, asi Škoda Octavia a souběžně s ní ještě podobné černé auto. Mě vytlačili hodně do krajnice, měla jsem co dělat, abych auto udržela a i s vozíkem neskončila v příkopu. Chvíli jsme prostě jeli vedle sebe tři auta, vypadalo to, že ti dva, bílý a černý, mezi sebou snad závodí.

No já hodně zpomalila a ti dva jeli rychle dál. Je tu u nás na té silnici železniční přejezd. Když jsem ho přejela, už zdálky jsem viděla, že se něco děje. Ten šedivý Peugeot stál u krajnice, vedle kousek nad ním stálo bílé auto a vedle něj černé auto. Opět zablokovaná celá silnice. Když jsem se přiblížila, četné auto rychle odjelo. U Peugeotu stál řidič bílého auta. Nejdřív jsem si myslela, že se třeba stala malá nehoda a on chce pomoct. Omyl, když jsem přijela k místu incidentu, vidím, že borec kope do dveří, okénko u řidiče Peugeotu bylo rozbité, z jeho pěsti teče krev a chlap ještě mlátí druhou pěsti do střechy. Já je předjela, zastavila jsem a šla se podívat, co se děje. Ten hrdina, co tam doteď řádil, ještě kopnul do dveří, skočil do svého auta, odpíchl se od silnice s kvílením pneumatik a myslel si, že ujel. No neujel.

Koupím si láhev s pitím a první, co udělám je, že to víčko odtrhnu....

No.... můj tatínek byl jen vyučený automechanik. A představte si, že tohle všechno věděl, ty vědomosti mu předali jeho předkové a on zase nám, svým dětem. Už jako malá holka jsem zalévala skleník zásadně večer, dešťovou vodou... Tak teď to máme potvrzené, že to děláme správně 😁🙈.

To opravdu nemůžete mrtvé nechat na pokoji???

No... Mě to teda z ničeho nevystřelilo 😔. Petr Hapka byl jedinečný a tohle se mu ani nepřibližuje... Pan Kozub by asi měl dělat to, co mu jde. Zpěv to není.

No tak hlavně, že budeme mít předražené stíhačky.... A na ČESKÉ nemocnice, na ČESKÉ děti budeme pořádat sbírky. Bravo....😡😡😡

Že byl zavražděn, o tom asi už vůbec nikdo nepochybuje. Kým, jak a proč ...to už se asi nikdy nikdo nedozví. Existuje spousta hypotéz - že byl vyhozen z okna koupelny, z okna pracovny, při pohřbu měl za uchem kopretinu, což napovídá, že byl zastřelen.... Kde je pravda, to asi zůstane záhadou.

Mašínové nebyli, nejsou a nikdy nebudou hrdinové! Byli a zůstanou obyčejní vrazi.

Jak že to Fiala říkal? "Nenecháme nikoho padnout..."?

Krátce před tím, než mi zemřel tatínek, vyprávěl mi, jak cvičil na první Spartakiádě jako učeň. Jakou měli krásnou skladbu, jak cvičili chlapci i dívky dohromady, jak ta jejich skladba měla tak obrovský úspěch, že vždy zakončovali každý den oni. Bylo to moc hezké vyprávění, tatínek na to byl hrdý! Tenkrát to nikdo nebral jako propagandu, ale jako setkávání lidí, kteří cvičí především pro radost!