Tak tím je historie firmy asi uzavřena...

Syrovou stravou těžkou skoliózu nevyléčíte, ba ani několikahodinovým cvičením denně. Já jsem operaci podstoupila v roce 1986, záda mě nebolí a žiju normální život. Je potřeba vyslechnout si názor odborného lékaře - ortopeda a nemyslet si, že Vám poradí, při vší úctě, s Vaší skoliózou herečka. Já jsem měla skoliózu diagnostikovanou už od útlého dětství a do té puberty se to "nějak" za pomoci cvičení, korzetu a rehabilitačních pobytů v Luži-Košumberku nějak udrželo. Jsem velmi vděčná specializované klinice v Brně, kde mě poprvé viděli, když mi bylo pět let a doporučili, aby se to hlídalo, že se to v pubertě může zhoupnout. Tyhle operace prováděl, tuším jako první u nás, tým pana profesora Vlacha. A můj dík patří MUDr. Tóthovi, který mi, pravda poněkud svérázně, ale účinně, v těch mých necelých třinácti letech vysvětlil, o co se jedná. Lehké to nebylo, musela jsem se s tím srovnat i po psychické stránce. Maminka byla tomu rozhovoru přítomna, ale vlastně do něj vůbec nezasáhla a já jsem se pro operaci rozhodla sama.

JUDr. Emil Hácha se skutečně obětoval,mnoho mladých lidí vytáhl ze spárů koncentráků a pomáhal, jak mohl. Můj dědeček ho znal osobně a říkal, že to byl vzdělaný a noblesní člověk. Benešovi nikdy nezapomněl, jak se k Háchovi zachoval na konci války a hlavně na konci jeho života... Otřesné. Ku četbě doporučuji knihu zesnulého historika Tomáše Pasáka: JUDr. Emil Hácha 1938 - 1945. Vyšlo v nakladatelství Horizont, 1997.

Film jsem viděla a k tomuto tématu doporučuji ku četbě články historika Tomáše Hradilka a novinářů Adama Drdy a Vladimíra Bystrova. Píší o paní Věře Sosnarové, jejíž příběh vznik filmu inspiroval a je zmiňovaná s poděkováním i v závěrečných titulcích filmu. Se závěrečným poselstvím filmu hluboce nesouhlasím. Pravda totiž v tomto případě dostala na frak a jen díky poctivé práci odpovědných úředních osob nedostala paní Sosnarová vyplacené odškodnění v milionech korun. Bohužel se jí povedlo obalamutit plno slušných lidí, a to zvláště mezi křesťany, kteří na její živobytí přispívali dost. Pokud se někdo chcete dozvědět o skutečném životě v gulagu, odkazuji Vás na knihu V plesových střevíčkách sibiřským sněhem, kterou napsala bývalá ministryně zahraničních věcí Lotyšska, paní Sandra Kalniete. Je zde popsán osud její rodiny, ona sama se narodila lotyšským rodičům ve vyhnanství na Sibiři. A pokud by náhodou někdo měl cestu do Rigy, navštivte Muzeum okupace. Rozhodně Vám to dá víc, než umělecky zpracována lež, která hraje falešně na naše city.

Vy všichni, jak tady jste, tomu rozumíte?

Správně. Vypráskejte ty, kteří se nestydí škodit zemi, v níž žijí. Ať táhnou do Moskvy. Ku četbě a k pochopení toho, co a proč se dnes děje doporučuji knihu bývalé ministryně zahraničních věcí Lotyšska, nyní poslankyně EP. Sandra Kalniete "V plesových střevíčkách sibiřským sněhem".

Opět nezklamal....

Nezlobte se, ale Václav Klaus je pořád ten stejný Václav Klaus. Zesměšňování oponentů mu šlo vždycky dobře. Lidé byli na začátku devadesátých let více ochotni nést důsledky změn, byli ochotni ledacos překousnout... Pro Václava Klause byly odbory sprosté slovo a jejich předáci póvl. Já bych připomenula člověka, který věděl, jak je důležitá komunikace se všemi vrstvami společnosti. Josef Lux byl pravidelným účastníkem jednání odborářů, tzv. Tripartity, která se většinou konala po zasedání vlády. Také se snažil v tehdejším deníku Práce připravovaná opatření vysvětlovat. Říkal, že naším hlavním úkolem je zachování sociálního smíru ve společnosti. A také to byl on, který pomohl ukončit velkou stávku železničářů. To se tenkrát Václav Klaus tvářil, že jeho se to netýká a nic se neděje. A tehdejší ministr dopravy Vladimír Budinský byl naprosto neschopný vyjednat cokoli...

Nechci tady být za hnidopicha, ale granát je portugalsky a granada, v článku je to napsané špatně, spíš podle sluchu...

Odpovědí Vám budiž sloupek Alexandra Mitrofanova. Odkaz 1   A taky textovka mojí ukrajinské kamarádky, t. č. v Německu. Útoky dronů Šáhid, které Rusku poskytl Írán, jsou ještě horší, než bomby z letadel na začátku speciální operace, která teda trvá už rok a půl a konce nevidno. Uvědomte si, že v Kyjevě a Charkově a dalších místech lidi žili úplně v pohodě, a to do té doby, než se tam nasáčkovala Čingischánova horda. To, že vyloučíme ruské sportovce ze soutěží a umělcům dáme stopku, to je to nejmenší, co pro lidi v Rusku můžeme udělat. Třeba se tam aspoň někomu rozsvítí. A řeči o tom, že sport a kultura do války nepatří fakt neberu.

Po hrůzách, kterých jsme byli v uplynulých deseti letech svědky, jsem si včerejší inauguraci nového pana prezidenta fakt užila. Slovy Boba Dylana: "The times they are a-changing." A v jiném našem českém překladu: "Každou noc nový den střídá."

Odpovědnost nesete, a to velkou. Pokud někdo "zblbne" lidi, kteří si to v hlavě neumí srovnat, jde to za ním. Víte, já jsem měla možnost pro několik politiků pracovat. A ti velmi zvažovali, co a jak lidem sdělují. Pokud ředitel Fortuny řekl, že registrace po tom statusu na sítích létaly v tisících, tak to o něčem svědčí. Prostě Váš předseda zase vytáhl peníze z kapes těm nejchudším...

Jsem přenošené dítě, milostpaní...

Proč dáváte takové osobě vůbec prostor v médiích? Jako chápu, že se "dopuštěním několika blbů" stala členkou Senátu PČR, ale to je asi tak všechno... Ta ženská je vyloženě nebezpečná.

Já jsem, žel, byla jednou účastna diskuse s tímto "investigativcem"... Tenhle člověk tam řekl, že je mu jedno, pokud se ukáže nějaké jeho obvinění jako liché a určitého člověka to zničí. A od té doby mám opravdu velkou nedůvěru v tohoto člověka, nemluvě již o důvěře v investigativní žurnalistiku v jeho podání.

Dneska není hanba už vůbec nic.

Paní ministryně se nijak nezastávám, ale dovoluji si upozornit, že na ministerstvech to běžně funguje tak, že každý úsek zodpovídá za nějakou část té odborné problematiky. Pokud je pan redaktor tak investigativní, tak už by tam měl mít jméno úředníka, ředitele odboru a náměstka, který je za danou oblast zodpovědný, a kdo vlastně dopis paní ministryně připravoval. Ministryně opravdu nemůže všechno kontrolovat, to fakt nejde. Musí se na ty lidi spolehnout. Dále bych očekávala, že v tom článku bude perfektně rozkrytá vlastnická struktura, čili jak k té Pravčické bráně zrovna tahle firma přišla.

Naše holky máme na "svaté škole" čili křesťanské gymnázium. A velká spokojenost. Učitelé se skutečně zajímají o to, co děti trápí a systém výuky je téz v pořádku. Naše původní základní škola byla též dobrá, ač jedna z holčiček měla problém se šikanou - problémový spolužák. A tady je zakopaný pes, protože tohle je přesně to, co ničí děti, rodiče i učitele na základkách. Pokud se sejde více problémových dětí ve třídě, selhává výuka pro všechny, stejně tak hrozí zvýšené nebezpečí třeba i docela vážného úrazu. Za to, že se rodiče na svoje děti nevykašlou a starají se, aby se dostali k lepšímu vzdělání je přece nemůžeme trestat, nebo vinit z rozvírajících se sociálních nůžek. Pokud skutečně ke zrušení nižsích gymnázií dojde, pak budou zbývat jen opravdu hodně draze placené soukromé školy, které si holt nebude moci dovolit každý. A bude daleko větší problém se zajištěním kvalitní výuky pro děti, které by měly i zájem se něco naučit.

Takže zase plácnutí do vody a ometení pomoci Ukrajincům o hlavu. A na to se každá takováhle "stížnost staré paní" velmi hodí. Pokud děti nosí mamince nákup, pak asi i ty děti mají možnost komunikace s úřady a můžou vyvinout aspoň minimální snahu. Jako jednat s úřady je tady opravdu lahůdka... Sama jsem málem chytla amok při registraci mojí téměr devadesátileté maminky na třetí dávku vakciny. Máma žije v malé vesničce, kde je všechno daleko těžší vyřídit, ale zatím to nějak dáváme. A až to hodně nepůjde, půjde k nám do města. Pokud tahle paní touží po vysílání BBC, není to nic, co by děti a vnuci nemohli pro starou paní udělat. A nemusí se o tom psát zbytečně do novin.

Tahle paní do "toho" tak šlape, až to není pěkné... Je smutné, že za tragických okolností ztratila synovce, ale obviňovat všechny kolem, že ho nerespektovali a pořád se v tom na veřejnosti matlat taky není zrovna nejlepší cesta.