Tak tím je historie firmy asi uzavřena...

Syrovou stravou těžkou skoliózu nevyléčíte, ba ani několikahodinovým cvičením denně. Já jsem operaci podstoupila v roce 1986, záda mě nebolí a žiju normální život. Je potřeba vyslechnout si názor odborného lékaře - ortopeda a nemyslet si, že Vám poradí, při vší úctě, s Vaší skoliózou herečka. Já jsem měla skoliózu diagnostikovanou už od útlého dětství a do té puberty se to "nějak" za pomoci cvičení, korzetu a rehabilitačních pobytů v Luži-Košumberku nějak udrželo. Jsem velmi vděčná specializované klinice v Brně, kde mě poprvé viděli, když mi bylo pět let a doporučili, aby se to hlídalo, že se to v pubertě může zhoupnout. Tyhle operace prováděl, tuším jako první u nás, tým pana profesora Vlacha. A můj dík patří MUDr. Tóthovi, který mi, pravda poněkud svérázně, ale účinně, v těch mých necelých třinácti letech vysvětlil, o co se jedná. Lehké to nebylo, musela jsem se s tím srovnat i po psychické stránce. Maminka byla tomu rozhovoru přítomna, ale vlastně do něj vůbec nezasáhla a já jsem se pro operaci rozhodla sama.

JUDr. Emil Hácha se skutečně obětoval,mnoho mladých lidí vytáhl ze spárů koncentráků a pomáhal, jak mohl. Můj dědeček ho znal osobně a říkal, že to byl vzdělaný a noblesní člověk. Benešovi nikdy nezapomněl, jak se k Háchovi zachoval na konci války a hlavně na konci jeho života... Otřesné. Ku četbě doporučuji knihu zesnulého historika Tomáše Pasáka: JUDr. Emil Hácha 1938 - 1945. Vyšlo v nakladatelství Horizont, 1997.

Měla by být dostupná v knihovnách, dá se sehnat v pohodě též v antikvariátech.

Film jsem viděla a k tomuto tématu doporučuji ku četbě články historika Tomáše Hradilka a novinářů Adama Drdy a Vladimíra Bystrova. Píší o paní Věře Sosnarové, jejíž příběh vznik filmu inspiroval a je zmiňovaná s poděkováním i v závěrečných titulcích filmu. Se závěrečným poselstvím filmu hluboce nesouhlasím. Pravda totiž v tomto případě dostala na frak a jen díky poctivé práci odpovědných úředních osob nedostala paní Sosnarová vyplacené odškodnění v milionech korun. Bohužel se jí povedlo obalamutit plno slušných lidí, a to zvláště mezi křesťany, kteří na její živobytí přispívali dost. Pokud se někdo chcete dozvědět o skutečném životě v gulagu, odkazuji Vás na knihu V plesových střevíčkách sibiřským sněhem, kterou napsala bývalá ministryně zahraničních věcí Lotyšska, paní Sandra Kalniete. Je zde popsán osud její rodiny, ona sama se narodila lotyšským rodičům ve vyhnanství na Sibiři. A pokud by náhodou někdo měl cestu do Rigy, navštivte Muzeum okupace. Rozhodně Vám to dá víc, než umělecky zpracována lež, která hraje falešně na naše city.

Pane Šulci, to chcete říci, že se hlásíte k podpoře proruských sil? Tenhle nechutný dýchánek o ničem jiném nebyl. Tábor proruských šmejdů v řadách českých katolíků je obrovská ostuda a je potřeba tuhle pochybnou partu smáznout jednou provždy.

Vy všichni, jak tady jste, tomu rozumíte?

Tohleto je přesně to, o čem mluví pan Baxa. Vy umíte jen sprostě urážet Markétu Pekarovou Adamovou jako ženu a argumenty nemáte veškeré žádné. Je mi Vás jen hluboce líto.

Tohle je skvělý počin, mám to doma. Já se přidám s knihou bývalé ministryně zahraničních věcí a současné poslankyně EP, Sandry Kalniete - "V plesových střevíčkách sibiřským sněhem". Tuhle paní odmítli pustit z moskevského terminálu letiště Šeremetěvo na pohřeb Borise Němcova. A ona pak použila hashtag "proud to be enemy of Russia". V jejím případě to sedlo, protože se narodila lotyšským rodičům v sibiřském vyhnanství.

Poprvé jsem tam byla v roce 1998 a turista se skutečně domluvil nejlépe rusky. Nicméně zažila jsem scénku v cukrárně, kde mi prodavačka dala při mém prvním použití ruského jazyka docela lekci. Pak jsme teda schválně mluvily se sestrou anglicky a ženská byla v loji a ráda přešla na ruštinu... Moje kamarádky, Lotyšky, které nás to odpoledne vypustily do města samotné, to pak komentovaly větou: "Byla to kráva, protože Ty nejsi žádná Ruska." Další zkušenost je z roku 2011 a z roku minulého. Jako turista jsem tam ruštinu už vůbec nepoužívala. Ta země udělala velký skok kupředu a Riga je moc krásné město. K návštěvě doporučuji. A k pochopení dnešního konání doporučuji četbu knihy Sandry Kalniete "V plesových střevíčkách sibiřským sněhem" a pro pamětníky, kteří zažili Brežněvův pohřeb, pak novinku přeloženou do češtiny od současné lotyšské spisovatelky Nory Iksteny "Mateřské mléko".

Správně. Vypráskejte ty, kteří se nestydí škodit zemi, v níž žijí. Ať táhnou do Moskvy. Ku četbě a k pochopení toho, co a proč se dnes děje doporučuji knihu bývalé ministryně zahraničních věcí Lotyšska, nyní poslankyně EP. Sandra Kalniete "V plesových střevíčkách sibiřským sněhem".

Cimický s tím byl znám dlouhá léta. Smutné je, že mu to tak dlouho procházelo a čest Janě Fabiánové, že to zveřejnila.

To jsme teda s manželem zřejmě naprostí šílenci, protože my jsme si domů pustili během prvních týdnů války v březnu 2022 hned tři skupiny lidí, které jsme si přivezli z Hlavního nádraží. Dámy skončily v zemích EU - Francie, Švýcarsko a Německo. Domníváme se, že jsme získali nové přátele na zbytek života. A dneska nám od té jedné skupiny přišel balíček k Vánocům.

Opět nezklamal....

Vy si ještě na lidovce vzpomenete. Tohle už tu bylo v bleděmodrém v roce 2010, když přišla s vlajkoslávou do sněmovny strana Víta Bárty - Věci veřejné a lidovci vypadli. No, a pak všichni čuměli, jak péra z gauče, co je taky všechno možné...

Zjistěte si, kdo vlastně prosadil církevní restituce... KDU-ČSL tou dobou neměla zastoupení ve sněmovně.

Nezlobte se, ale Václav Klaus je pořád ten stejný Václav Klaus. Zesměšňování oponentů mu šlo vždycky dobře. Lidé byli na začátku devadesátých let více ochotni nést důsledky změn, byli ochotni ledacos překousnout... Pro Václava Klause byly odbory sprosté slovo a jejich předáci póvl. Já bych připomenula člověka, který věděl, jak je důležitá komunikace se všemi vrstvami společnosti. Josef Lux byl pravidelným účastníkem jednání odborářů, tzv. Tripartity, která se většinou konala po zasedání vlády. Také se snažil v tehdejším deníku Práce připravovaná opatření vysvětlovat. Říkal, že naším hlavním úkolem je zachování sociálního smíru ve společnosti. A také to byl on, který pomohl ukončit velkou stávku železničářů. To se tenkrát Václav Klaus tvářil, že jeho se to netýká a nic se neděje. A tehdejší ministr dopravy Vladimír Budinský byl naprosto neschopný vyjednat cokoli...

V portugalštině je označení pro granát jako výbušninu i jako drahokam stejné slovo, a to rodu ženského - a granada. Jak je to ve španělštině, nevím. Nicméně ty jazyky jsou si hodně podobné a troufám si tvrdit, že v případě španělského města jde o drahokam. Zde máte odkaz na lingea.cz

Odkaz  

Není to tam napsáno dobře. Portugalsky granát přece není grenada, ale a granada. Byla jsem včera na hodině a máme rodilého mluvčího. A tady je článek v portugalštině. Odkaz 1  

Nechci tady být za hnidopicha, ale granát je portugalsky a granada, v článku je to napsané špatně, spíš podle sluchu...