Pro mně jsou úžasní všichni účastníci. Dřít měsíce na zkušebně něco, co jim není přirozené, dělat pro lidi šou a sklízet za to nadávky na sociálních sítích. To chce opravdu kuráž a silnou osobnost. Přitom lidé rozhodnou, co chtějí vidět. Nikdy nejde jen o tanec. Obdivuji lidi, kteří nemají vlohy a neskutečně se v průběhu zlepší. Když se v minulosti dostal do finále Pavlásek, který neudělal jediný taneční krok za celou soutěž (a přesto bych mu to nezazlívala, protože je až zoufale pohybově nenadaný) je evidentní, že 100% taneční výkon není pro národ prioritou. Díky všem, co to dělají, aby lidi pobavili.
“
V první polovině června 1947 Osvobozený našinec zvěstoval: U příležitosti návštěvy dvou kanadských odborníků ve výrobě penicilinu v Praze dostalo se znovu do popředí zájmu připravované otevření penicilinové továrny, která bude jako součást Státního zdravotního ústavu zřízena v Roztokách. Kompletní zařízení na výrobu penicilinu dostalo z poloviny a dostane ještě Československo od UNRRA. Naše republika bude pravděpodobně prvním státem, který zahájí výrobu penicilinu v Evropě. Adaptace továrního objektu v Roztokách není prováděna dosti rychle. A přece bude rychlé započetí výroby pro nás znamenat nejen dosažení primátu v evropské konkurenci, nýbrž také úsporu devis, které bychom ztratili při nákupu penicilinu v cizině. V nové továrně bude vyrobeno až 8krát větší množství penicilinu, než je dosavadní spotřeba v celé republice, což bude znamenat devisovou úsporu několika miliónů měsíčně.[7]
Na černý kašel u nás zemřelo v r. 1946 v r. 433 osob, v r. 1950 166 osob, v r.1955 46, v r.1960 4 osoby. Na základě toho lze odhadnout dopady zpoždění výroby penicilinu. Očkuje se od r. 1958.
Tehdy republika penicilin potřebovala na rychle se šířící černý kašel. Ale měla vládu, která se postarala.
Pouť, když odhlédnu od náboženské tradice, byla příležitostí především k setkávání lidí. Příbuzní se sešli na návštěvě ve vsi, kde byla pouť a aby neseděli celé odpoledne u stolů s jídlem, šli se pobavit. Měli příležitost potkat známé, seznámit se s novými lidmi, užít si veselí, ke kterému jinde příležitost nebyla. Dnes lidé mohou jet do velkých zábavních parků a užít si mnohem náročnější atrakce, než na pouti. Osobně takové atrakce nevyhledávám, ale rozumím dětem, které to chtějí absolvovat. Nicméně, když sleduji, jak jsou ty atrakce všelijak vypodložené různými klíny, nejsem úplně klidná. Ale to bylo vždy a nikdo to jako dítě neřeší.
Byli jsme šťastní. A o to jde. Aby člověk učinil šťastným sám sebe, nebo své děti, je ochoten sáhnout do kapsy. A obchodníci s radostí všeho druhu to vědí a náležitě toho využívají.
Jako u všech státních podniků. Dosadí se neschopný management z politických trafikantů, který podnik vede od desíti k pěti. Pak se prohlásí, že to stát neumí a že ho to jen zatěžuje, takže se státní podnik prodá za pár drobných zase politickým kamarádíčkům. a tak se postupně privatizuje a privatizuje, až nemá republika nic, co by jí vydělávalo.
Je třeba ještě prodat spoustu zbytečných vakcín, protože je nutno naplnit spoustu kapes. Navíc musíme dosáhnout 100 procentní proočkovanosti, abychom zametli stopy. Pokud se totiž za několik let projeví nežádoucí účinky vakcinace, nesmí to být prokazatelné. Což znamená, že nesmí existovat porovnatelná skupina neočkovaných. Toď vše, o co dnes jde.
Finanční motivaci k větší porodnosti využijí naši nepracující spoluobčané. Zřízení dalšího pilíře důchodového systému zneužijí správci těchto fondů ke svému prospěchu - je to malá domů pro ně. Pracující lidé už nemají z čeho šetřit, za co bydlet, jak živit své děti a tady se pořád jen pakují politici na státních zakázkách, fondech, neziskovkách, nákupech nesmyslné vojenské techniky. Od roku 1989 tato zem přišla o vše, co měla, narůstají její dluhy a prohlubují se rozdíly mezi pracujícími a vládnoucí elitou. Vždyť je to pořád dokola. Pokud se nezamezí šmelinám např. s byty, aby byly jejich ceny dostupné pro normální lidi, tak si ty děti nemohou dovolit. Systém nezatěžují důchodci, kteří již nepracují. Systém zatěžují nenažranci, kteří nás ovládají a okrádají.
Podobné dispozice, jako u našeho bytu, tak jsem byla zvědavá....Podle mne z bytu pro čtyřčlennou rodinu se stalo jakési stavební provizorium na přespání pro jednoho, max. 2 lidi. Připomíná mi to pokoj v ubytovně pro montážní dělníky, ve které jsme kdysi spávali. Uvařit si čaj, přenocovat, ale déle se v takovém prostředí člověk nezdrží....Ledaže by jeho životní prioritou bylo ležet ve vaně a sprchovat se. Nicméně ta fantastická koupelna ve fotodokumentaci chybí a podle zbytku soudím, že zase tak fantastická nebude.
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Tak už to v naší zemi chodí. Ten, kdo nic neví, má zelenou. Píše nesmysly o době, kterou nezažil a snaží se namluvit lidem, jak si polepšili. Milý chlapče, ČSN byly jedny z vůbec nejtvrdších norem. Zajišťovaly stejnou kvalitu výrobků v Aši jako v Čiernej při Čope. Navíc tu byly velmi přísné kontroly. ČOI, Vlk, dohlížecí výbory. Zkuste si pustit některé staré Aktuality, co se dělo, když bylo málo jogurtů, protože byl nedostatek hliníkové folie, kterou jsme museli za valuty dovážet. Ono není umění mít všechno na dluh, ale hospodařit s tím, co máte. Pak totiž zjistíte, že jsou věci zbytné. Když dáte lidem levné bydlení, zdarma zdravotnictví, školství, za valuty nakoupíte suroviny, proč byste vozil z cizích zemí drogerii, když máte svoje závody, proč byste vozil auta, když je umí vaši lidi vyrobit, proč byste dovážel potraviny, které vaše přísné normy nesplňují? Proto, abyste na dluh kupoval zboží, jehož prodej snižuje výkonnost vaší vlastní ekonomiky? Ten, komu toto chybělo, respektive měl valuty ze zahraničí je mohl utratit v Tuzexu za dovozové zboží, aby si nepřipadal ochuzen. Nebylo všechno růžové. Lidi šmelili, kradli, jako vždy a všude. Od války, kdy byla tato zem zdecimovaná však naši rodiče a prarodiče bez dluhů vybudovali téměř soběstačnou zemi, jejíž lidé a výrobky měli ve světě úspěch a zvuk. To že si práce svých předků nevážíte je Váš problém.
1 odpověď