Nečetla jsem diskusi, ale dočetla jsem se, že jsou medvědi v oblasti příliš rozmnožení a že je to akce, kdy jejich počet sníží řízený odstřel "celé jedné generace" bez ohledu na pohlaví a stáří. Tím se má dosáhnout úživného prostředí slovenských medvědů a snížení škod, které přemnožení medvědi dělají. To snad není vyvraždění, ale plánovitý odstřel pro snížení stavů
Můj problém je nechuť k pohybu. Ale aspoň denně kilometr chůze - na to se zmůžu. Dnes je to rok po přestěhování do Brna a ještě jsem nenajela na zdravý systém pohybu. Jen co začnu brát obědy ve škole, bude pohybu dost. A to už se blíží.
Jinak mi přetížení technologiemi nehrozí, mám své dva telefony pro seniory, PC a Skype, osamocení mi nehrozí 🙂
U nás to bylo kapinku jinak. Nechávali jsme stříhat naši malou fenku Kittynku. Když se paní jednou pokazil strojek, koupili jsme jí nový. Po ochodu Kittynky jsem usoudila, že než by strojek ležel ladem, začala jsem s ním stříhat přítele. Zprvu dohola (ve žních to vyžadoval při kombajnování), potom jsem začala používat nástavce pro delší vlasy. Teď už bohužel není koho stříhat a strojek MOSER jsem zapomněla v bývalém bydlišti...
Děkuji za uznání pro vaši práci. Můj táta taky jezdil s autobusem, ale měl to naopak. Chodil tam nerad, ale jen otevřel dveře, už ho lidi vítali. Bylo to už dávno na venkově, většina cestujících jela s ním ráno do práce a zpět z práce. Často vezl dost čerstvě upečených bochníků a to v autobuse krásně vonělo.
A z Brna existuje pěkné video o tramvajákovi Rendovi, jak občas pouští vtipnou hlášku o probíhající kontrole jízdného a tmavých čórkařích. To začne hukot 😉))
Za tahle slova a příklady tě mám moc ráda. Moje fenky byly v tomto ohledu průměrné. Ale nakonec se projevily jako parťačky. A i já s nimi. Mě si Terezka v útulku nevybrala, ale pro péči o ni mě měla raději. Měla jsem na ni čas, i když (labradorka) s námi v postelích nespávala, ani v domě. Já jsem s ní dokonce lehávala na trávě dvora, hlava vedle hlavy.
Díky za tvoje poučné psaní 🙂
Děkuji, tvoje články jsou pro mě pořád užitečné. I když už Terezku nemám. Pořád je něco, co poučí a většinou se u čtení pousmívám. Zde v Brně je prostor, který zakrátko začnou hlídat kamery. Je tam dost místa, kam lidi ze sídliště chodí s pejsky, dokonce jedna paní tam vodí prasátko. Taky vidím, že se "vodiči" zastaví, pozdraví se a chvíli si povídají. Takže to je místo socializace pro obojí uživatele 😉
Mám už hodně roků, ale knihy pana Škvoreckého ani jeho ženy jsem nikdy nečetla. A to jsem v učilišti vedla knihovnu! Děkuji autorovi článku za pěkný přehled. Knížky už mám vypsané a až doopraví místní knihovnu, budou první, pro které si zajdu a přečtu. Nalákali jste mne, těším se na jejich přečtení a více o spisovateli JŠ 🙂
5
Sledujících
0
Sleduje
5
Sledujících
0
Sleduje
Žádný vtip nevidím ;-(