Vracím se k anketě, a to k možnosti "Nechal bych to, jak to je, ať se každý rozhodne sám, jak to chce". Jenže, když jste zaměstnanec, máte odvody státem nalinkované. V tomto případě žádné rozhodování. Jsem stavební inženýrka a nikdy jsem nechtěla pracovat na živnostenský list. Nejsem podnikatelský typ. A ani jsem neměla finanční prostředky na rozjetí firmy. Za tento příspěvek jsem vděčná. Všichni ti umělci, co si stěžují na nízký důchod a argumentují, kolik že peněz odvedli státu, tak placení sociálního pojištění vůbec nezmiňují.
Pamatuji si i tragédii, která postihla jeho příbuzného Reného Vitáska u silnice vedoucí v serpentinách cca u Hrabyně. René byl pracovníkem ozbrojených složek a ač v civilu, šel zkontrolovat odstavené vozidlo. Jenže to se nelíbilo odhaleným zlodějům či pytlákům a ti ho zastřelili. Ale už si nevzpomenu, v kterém roce to bylo.
Autor myšlenek publikovaných v článku je určitě zdravý a bohatý. Předpokládám, že (nikdy) v hromadné dopravě nejel. V těchto kruzích se jí totiž říká "socka". Na situaci se autor dívá pohledem ekonoma jako na rozpočtovou položku. Protože ekonom nejsem, vidím i další aspekty. Třeba sociální. Ještě před pár lety se psalo a mluvilo o programu na zvyšování mobility seniorů. Jak ten program dopadl? Text přispívá i ke generační nevraživosti. A další pohled na veřejnou dopravu je ekologický. Lidé, kteří ji používají, přispívají ke ochraně ovzduší. Na vlastních občanech stát šetří, daně zvyšuje. A vybrané peníze mizí v černé díře.
Záležitost je komplikovaná, do právních problémů nevidím. Ale dlouho si budu pamatovat slova mladých matek, které vystupovaly v televizních reportážích. Musely být perfektně naučené, aby stupidní řeči říkaly na kameru. Slova o tom, jak budou děti trpět, když tam budou jezdit kolony pohřebních vozů a sanitek... Bohužel i tak probíhá politický boj.
Životní příběh pana Zámečníka mi připomněl mého prastrýce, který bojoval ve velké válce. Vrátil se živý, ale s kulkou v hlavě. Byla jsem malá, ale nezapomenu na ten cizí předmět, jak se pod kůží pohyboval, když prastrýc mluvil. S touto kulkou žil po celý další dlouhý život. Lékaři usoudili, že je to pro něho bezpečnější než kulku vyjmout.
O Simonu Wiesenthalovi a jeho dokumentačním středisku jsem se dověděla v roce 1972 na střední škole. Přesunuli jsme se do kina spolu s žáky dalších středních slov (asi jednoho ročníku) a před promítací plátno přišla Žofia Tokar, Polka, její jméno si pamatuji, ale napsala jsem ho jen foneticky. Řekla nám, o čem bude přednášet a promítat filmy. Tehdy jsem viděla filmové záznamy spojeneckých vojáků, když natáčeli v osvobozených koncentračních táborech. (Dodnes jsou používány v dokumentárních filmech.) Viděli jsme plynové komory, pece v krematoriích. Ale také haldy brýlí, ostříhaných vlasů, bedýnek s vyrvanými zlatými zuby, ... V sále byl vydýchaný vzduch, v hlavě jsme měli všechny ty hororové příběhy a tak jsme chtěli se spolužačkami o přestávce odejít, ale dveře byly zamčené. Tak jsme se vrátily do sálu a fakt čekaly, že nám tam pustí nějaký ten Cyklon B. Mám z toho celoživotní zážitek, obdiv k Simonu Wiesenthalovi a jeho spolupracovníkům a úctu k židovskému národu.
Musím připomenout slova mého pana docenta, který mě vyučoval (a také zkoušel) z matematiky na VUT. Nedělal ze svého předmětu žádnou vědu, nikoho neshazoval. Říkal, že problémy studentů způsobuje nedostatek početní praxe. Ne, že někdo je nadaný pro tento předmět a někdo není. Že znalost matematiky se dá získat počítáním a že to není oblast, která se dá naučit čtením na koupališti. No, a to je ten problém! Už i těm malým dětem se nechce doma procvičovat probranou látku a rodiče jich v tom v mnoha případech nepodporují. Matematika požaduje celý řetěz předchozích znalostí a ty, když pak chybí, dělají z ní u žáků v hlavě akorát tak chaos.
Vracím se ke zmínce o odmítaných plechových kuchyních. Veřejnost všeobecně neví, že se začaly vyrábět z požárně bezpečnostních důvodů. Po řadě požárů především ve výškových obytných budovách, kde požár vypukl v kuchyni a instalační šachtou pronikal přes řadu bytů až na střechu. (Také je dost častý prohřešek, když požární únikové dveře jsou podloženy klínem a neplní svůj účel.) Omlouvám se, že jsem od alkoholu skočila do požární ochrany.
Příspěvek je na trochu na štíru se zeměpisem. Cvrčovice i Milovice jsou na Zdounecku. Cvrčovice jsou dnes místní částí Zdounek, sousední vesnice Milovice je místní částí Soběsuk. Před několika lety jsem v Cvrčovicích byla a ptala se, kde bych našla Stratilův mlýn. Mlýn je zbouraný, dokonce je zrušený i potok, který mlýn popoháněl.
Jeďte se do těch končin podívat. Můžete vidět Bunč s restaurací a také si zajít na rozhlednu Brdo.
Manžel ve 45 letech onemocněl, nejprve akutní zánět slinivky, následně chronický a pak se z toho vyvinul tumor. Alkohol nepil, nekouřil. Ale byl v chronickém stresu ze ztráty zaměstnání, protože firma neměla zakázky. Jeho trápení trvalo 2 roky. Když pobýval v nemocnici s pacienty se stejným onemocněním, tak říkal, že se tam sešli nejenom ti kouřící a lnoucí k alkoholu, ale i ti, kteří k nemoci přišli a ani nevěděli jak. Bylo to 1 : 1. V manželově případě mám za to, že spouštěčem byl dlouhodobý stres.
Prošla jsem očkováním třikrát. Covid jsem podle úředních testů neměla, ale po třetí dávce (12/2021) krátce před vánoci začalo tóčo. Pátý den po očkování začal drsný kašel, až mne bolela žebra. Nejhorší bylo, když jsem si lehla, to jsem pak 2-3 hodiny kašlala. Po Novém roce vystresovaný praktický lékař už u dveří viděl, že mám covid. Ale i následný test byl negativní. Že mám zápal plic poslechem nepoznal. S negativním testem a příšerným kašlem mě poslal po pár týdnech na rentgen. Jenže se přidaly problémy se srdcem, tancovalo mi jak na diskotéce a problémy s krevními cestami. V únoru se totiž přidala vaskulidita. Až do září mi bilo srdce jak o závod a kašel přešel do bronchitidy. Takže 3x vakcína Pfizer, covid nezjištěný, ale zdravotní problémy jako bych ním onemocněla! Závěr: na žádné očkování mě už nikdo nedostane.
Pamatuji si Miroslava Ševčíka od doby, kdy jeho bratranec zabil jeho strýce. Od doby, kdy jeho strýce Josefa Odložila zabil v Jeseníkách syn (Martin?). V té době byla matka toho hrdiny opět na štítě a pod ochranou prezidenta Havla. Za zájmy rodiny Odložilových vystupoval Miroslav Ševčík. Nebál se oponovat takovým VIP jako byla V. Čáslavská a spol. Nemám důvod zpochybňovat Ševčíkovy morální kvality. Změny jeho politických názorů neumím posoudit, ale nejlepší v této kategorii je náš prezidentský pár.
Osobně, soukromě a lidsky považuji císaře Karla Habsburského za válečného zločince. Když se dostal na trůn a vyměnila se podstatná část garnitury, byl dost soudný, aby viděl, že R-U nemůže válku vyhrát, ale svého trůnu, své prosperující "živnosti" se vzdát nechtěl. Nezahájil účinná vyjednávání, aby dosáhl příměří a válku ukončil. Všechny mrtvé vojáky za jeho "trůnování" považuji za jeho oběti.
Byl mezi nimi i můj prastrýc. Kluk, který neměl roky ne ženění, ale potravou pro děla mohl být.
U jeho osoby se projevilo, že i na "cestu do nebe" je potřeba mít známosti. Je mi líto, že se k prohlášení blahoslavenosti propůjčil Karol Wojtyla, rodák z Wadowic.
V příspěvcích se většinově píše o ženě, o rodičce. Ale to dítě tam mohl odhodit i muž. Otec, pasák, ... Babička. Pokud to byl domácí porod, tak rodička mohla i zemřít. Jestli se jedná o cizinku, nemusela mít zdravotní pojištění pro porod v nemocnici. Celá situace je nechutná, ale i moc smutná. Věřím, že policie viníka najde.
0
Sledujících
2
Sleduje
0
Sledujících
2
Sleduje
Frau Merkel, když propagovala svoji knihu, tak si svou imigrační politiku pochvalovala. Mohla by se vyjádřit i k současné tragédii, i když už není kancléřkou.