Blogerka Terka si z nás dělá srandu. Nás, co jsme se živili v pracovním poměru, se nikdo neptal, odváděli jsme sociální pojištění a také zdravotní. Jak to tedy má paní Žilková se zdravotním pojištěním? Blogerka, pokud je plnoletá, by měla vědět, že tady nejde o placení daní. Stačí, když paní Žilková vytáhne korunky/eura z polštáře. My prostí lidé takovou možnost nemáme a naši moudří nám důchody utahují a utahují.
Na žádné očkování mne už nikdo nedostane. Přijala jsem totiž za drsného covidu všechna očkování vč. toho dodatkového, protože jinak by mě nepustili na Palackého univerzitu v OL. První dávky nevyvolaly žádné negativní reakce, ale ta poslední, to bylo tóčo. Týden na to jsem začala kašlat až se trhal pajšl! Praktický MUDr. mě poslal do nemocnice na test, ale ten byl negativní. MUdr. ale nepoznal zápal plic. Doporučil mi kapičky z lékárny. V únoru (v den počátku konfliktu na Ukrajině) mi naskočily na nohy a trup červené skvrny a také se mi "splašilo" srdce.
Očkovaná jsem byla předpisově, covid jsem neměla, ale choroby plic, srdce a krevního oběhu mne drtily až do září. Loni a předloni už byly viry či bakterie laskavější a po oba roky mě držela bronchitida. Kdoví, co bylo v té dodatkové látce.
Mám za to, že koncesionářské poplatky byly zavedeny na začátku 1. republiky za úplně jiných podmínek. V té době bylo mnoho obcí bez elektrické energie, majitelů přijímačů také moc nebylo. Za socialismu se přidala televize a nyní je díky technickému pokroku mnoho prostředků pro získávání informací. Takže by se měl změnit systém plateb na veřejnoprávní média. Dnes to vidím tak, že je dobrá každá kačka. Osobně ČRo ani ČT nesleduji, ale PLATIT MUSÍM. (Je to jak s tím bůčkem za socialismu! Ať jsem ho chtěla či nechtěla, musela jsem ten kus flákoty, který mi předhodil řezník, zaplatit.) Máme ministerstvo kultury, ministerstvo financí a dvě komory parlamentu. Tak ať vymyslí nový systém financování veřejnoprávních médii!!!
Vždyť budeme mít brzo za sebou celou čtvrtinu 21.století!
Kdo je zhotovitelem digitálního systému pro stavební řízení. Hledala jsem na www stránkách MMR a nic jsem tam ohledně veřejných zakázek nenašla. (Na rozdíl od našeho městského úřadu, kde jsou i zakázky staršího data.) Tuto povinnost opravdu nemají ministerstva? Předpokládám, že zakázku i škody fakticky zaplatíme my občané.
A co frau Merkel? Vyjádřila se ke stavu, ke kterému tak výrazně přispěla? I když ji nepovažuji za hlavního tvůrce masové migrace vyznavačů islámu. Sama si dobře pamatuji, jak naši politici a média nasazovali psí hlavu docentu Konvičkovi. On chtěl naši společnost varovat. Jak se žilo Řekům pod tureckou nadvládou určitě znal z vyprávění své babičky. Němečtí politici vyznavače islámu k sobě zvali a teď by je nám chtěli přidělit! Jsem prostý člověk, ale jak začaly mediální kampaně na jejich přijetí, tak mi bylo jasné, že dochází k islamizaci Evropy se vším všudy. A vždycky si vzpomenu, na Jana Sobieského. Ten to měl v hlavě srovnané.
Panu Luklovi to připomíná kolektivizaci v zemědělství. Myslím si, že tu dobu nezažil a zná ji ze vzpomínek rodičů či prarodičů či z archívů. Mně to připomíná období integrace obcí cca od roku 1975. To období jsem zažila, pracovala jsem na MěNV a vím, jak byly zástupci z těch integrovaných obcí zlí, že spadli pod větší obec. Teď pracovali v komisích a nemohli fakticky rozhodovat, co se u nich na vesnici bude či nebude dělat. Po r 1990 se ty větší vesnice odtrhly, ale měly tam lidi, kteří jsou schopní obec řídit. My prostí nestraníci jsme v tom viděli napodobování Brežněvova vzoru.
Škoda, že tam není fotka, abych viděla dům, kde se to stalo. Jestli je to něco historického z 19.století, nebo třeba z hromadné výstavby z éry socialismu. Když jsem se v r. 1989 přistěhovala do Ostravy, udělala jsem si výlet do Poruby, abych si obhlédla balkonové desky. Nebyl to radostný pohled a některé balkony bych zamkla a nikoho tam nepustila. Jsem stavařka a věděla jsem, že byl provedený výzkumný úkol ohledně stavu a rekonstrukce balkonů. To se projevilo nejvíc při rekonstrukcích a "zateplování" panelových domů, kdy byly balkonové desky odbourány a nahrazeny předsazenými lodžiemi.
Přeju manželům uzdravení, aby ani nenesli následky.
Od roku 1970 jsem nastoupila na stavební průmyslovku v tehdejším Gottwaldově, kde je dnes fakulta multimediálních studií. Už neumím říct, v kterém roce to bylo, když jsme dostali pokyn, že se máme dostavit do blízkého kina (dnes zbouraného) na povinný film. Vůbec jsme netušili, co to bude. Východy z kina pak byly zamknuté. Filmové dokumenty doprovázela slovy Žofie Tokar (píšu foneticky) z vídeňského Židovského dokumentačního střediska Simona Wiesenthala, zvaného lovec nacistů. Z některých záběrů mám bylo úplně zle, různí vtipálci bledli. Těm
krasavicím bych přála, aby takové pásmo viděly. Věřím, že tu jejich "recesi" ocení náš právní systém aspoň veřejnými pracemi.
Jenže silvestrovské ochlazení byl pouhý začátek. Topili jsme v kamnech na hnědé uhlí, na příděl jsme ho měli 25 metráků. To nám v malém bytě stačilo. Ve školách nastaly v zimních měsících 1979 uhelné prázdniny, také televize vysílala v omezeném čase, bylo silně omezené veřejné osvětlení, ale naše rodina byla v teple z přídělu z roku 1978. Když jsem vyřizovali příděl na rok 1979, bylo řečeno, že nám Uhelné sklady přivezou 15 metráků. Každý si spočítá kolik je to procent. Když přišla další zima, byla ve sklepě menší hromádka. Topit jsme mohli jen v jedněch kamnech. Ty byly v kuchyni a odtud se ovlažoval vzduch v prvním pokoji. Na přímé topení nebylo palivo. Druhý pokoji, kde jsem spávala, byl ponechán svému osudu. Při cca 5ti stupních C zhnědly první difenbachie, pak další květiny. Já tam chodila spát a kouřilo se mi od pusy. Pomalu to mířilo k válečným poměrům, jak říkali pamětníci. V té době jsem pracovala na stavebním úřadu a tak jsme chodili s městskou policií kontrolovat, kolik uhlí mají doma skladě ti, co žádali o nějaký metrák navíc. Nejdrastičtější to bylo u ženy, která přijela s novorozencem a neměla čím přiložit. Když o tom mluvím s vrstevnicemi, tak žádná mrazivý byt nezaznamenala. Pak jsem se dovtípila, že domácnostem s ústředním vytápěním byl příděl snížen o pár metráků a nám kamínkářům skoro o 50 procent.
To je hezké! Ale musí dojít i k platové rovnoprávnosti! Jsem stavařka, co celý produktivní život byla pod skleněným stropem. Minimálně dvě platové třídy za mými i méně zkušenými, mladšími kolegy. Kdo mi to doplatí?
Za socialismu se od žen očekávala péče o vnuky i zestárlé rodiče. Proto šly do důchodu dřív než muži. Takže na mém důchodu se odráží menší plat i kratší odpracovaná doba!!!
Současné politické vedení státu okrádá své občany/voliče, kde může! Ministerstvo práce a asociálních věcí má ve svém čele opravdu přičinlivého muže!
To nedokázali ani naši soudruzi, kteří (finančně i věcně) podporovali Sovětský svaz a celou světovou socialistickou soustavu! Tehdy měl náš zdravotnický systém různé vážné problémy, ale to, co tu teď vzniklo, vyvolává pocit ohrožení nebo ohrožení samotné. Jak se zavedl kapitalismus a soukromé subjekty, tak se jde po zisku a zase jen po zisku! A naše státní kasa, až zaplatí stíhačky, tanky a další svým protektorům, tak budeme mít bezzubá ústa a nastane rozkvět bylinkářů. Samostatnou podnikatelskou kategorií je totiž farmaceutická loby. Někde jsem četla, že má možná větší zisky než loby zbrojařská.
Zajímá mne především, kdo je autorem tohoto digitálního systému pro stavební úřady. A také, jaký byl průběh výběrového řízení. Vyšetřuje to policie? Lítají v tom úplatky? (Dobře si pamatuji na digitální hrůzu na úřadech práce za ministra Jaromíra Drábka. Pak z toho byla kauza Šiška & Hojer, která šla "do kytek".)
O MUDr. Vlastě Kálalové mi vyprávěla moje kolegyně (ročník 1943), která v Bernarticích chodila po válce na základní školu. Paní doktorka si při střelbě zachránila život, ale odnesla si i vážná zranění. Cvičívala doma na verandě či na dvoře a děcka zvyklá na zemědělskou práci se na ni chodívala dívat. Válečné události se obce dotkly velice tragicky. Do zahraničí utekli tři muži a při pátrání po atentátnících na zastupujícího říšského protektora bylo mnoho lidí zatčeno a popraveno. Takže se místní chtěli ustupujícím nacistům pomstít a tak nastal masakr.
Koupila jsem si první vydání "Doktorky z domu trubačů". Vyšlo za socialismu a o finanční podpoře Masarykových tam nemohla být žádná zmínka. Až v dalším vydání po roku 1990 se o tom píše. Ilona Borská napsala také knihu o bernartickém rodákovi učiteli Františku Hodíkovi "Osud jednoho Čecha".
0
Sledujících
2
Sleduje
0
Sledujících
2
Sleduje
Pan starosta je fakt hrdina!
1 odpověď