Ten "předmět" byl oblý, pan Zámečník má v hlavě střepinu. A jaké byly možnosti chirurgie či neurochirurgie neumím odhadnout.

Životní příběh pana Zámečníka mi připomněl mého prastrýce, který bojoval ve velké válce. Vrátil se živý, ale s kulkou v hlavě. Byla jsem malá, ale nezapomenu na ten cizí předmět, jak se pod kůží pohyboval, když prastrýc mluvil. S touto kulkou žil po celý další dlouhý život. Lékaři usoudili, že je to pro něho bezpečnější než kulku vyjmout.

Paní bude zřejmě cholerik. Ti jedou podle hesla TEĎ HNED A PODLE MÉHO!!!

Guljanie za gorod. Tak se jmenuje jedna povídka z pera KHB v knížce Obrazy z Rus. KHB byl bystrý pozorovatel. V carském Rusku pracoval jako vychovatel ve šlechtické rodině do roku 1844. Od té doby už uběhla spousta času...

Z mého pohledu jde především o ceny. O tradičním jídelníčku, kdy mnohem víc lidí pracovalo fyzicky, je to samozřejmě také. Když vezmete cenu zeleniny, tak ta první mizí z talířů. Když se dívám na hollywoodské filmy, tak vidím štíhlé bohaté herce a obézní nemajetné diváky. A tak je to i u nás. Chudí lidé konzumují převážně moučná jídla, protože jsou nejlevnější a některá i lehce dostupná. (Můj bratr, když přestal jíst potraviny s pšenicí, během krátké doby a bez hladovění, se zbavil 20 kg. Říkal, že kdyby byl Číňan z jihu, kde se převážně pěstuje rýže, tak by se s obezitou nepotkal. Je to moje osobní zkušenost.)

Ach jo. Za to se stydím až do dneška. V ty dny jsem poslouchala na krátkých vlnách Rádio Beograd. A když "jsme my" bombardovali rafinérie v Pančevu, bylo mi na blití.

Naši lékaři drží při sobě, jak to skoro všichni víme včetně těch poškozených žen. To by už muselo jít o úmrtí pacienta. Primář z Bohnic by nám mohl o tom říct. Proč chování Cimického zametl pod koberec? Už tehdy ho mohl zarazit.

O Simonu Wiesenthalovi a jeho dokumentačním středisku jsem se dověděla v roce 1972 na střední škole. Přesunuli jsme se do kina spolu s žáky dalších středních slov (asi jednoho ročníku) a před promítací plátno přišla Žofia Tokar, Polka, její jméno si pamatuji, ale napsala jsem ho jen foneticky. Řekla nám, o čem bude přednášet a promítat filmy. Tehdy jsem viděla filmové záznamy spojeneckých vojáků, když natáčeli v osvobozených koncentračních táborech. (Dodnes jsou používány v dokumentárních filmech.) Viděli jsme plynové komory, pece v krematoriích. Ale také haldy brýlí, ostříhaných vlasů, bedýnek s vyrvanými zlatými zuby, ... V sále byl vydýchaný vzduch, v hlavě jsme měli všechny ty hororové příběhy a tak jsme chtěli se spolužačkami o přestávce odejít, ale dveře byly zamčené. Tak jsme se vrátily do sálu a fakt čekaly, že nám tam pustí nějaký ten Cyklon B. Mám z toho celoživotní zážitek, obdiv k Simonu Wiesenthalovi a jeho spolupracovníkům a úctu k židovskému národu.

Musím připomenout slova mého pana docenta, který mě vyučoval (a také zkoušel) z matematiky na VUT. Nedělal ze svého předmětu žádnou vědu, nikoho neshazoval. Říkal, že problémy studentů způsobuje nedostatek početní praxe. Ne, že někdo je nadaný pro tento předmět a někdo není. Že znalost matematiky se dá získat počítáním a že to není oblast, která se dá naučit čtením na koupališti. No, a to je ten problém! Už i těm malým dětem se nechce doma procvičovat probranou látku a rodiče jich v tom v mnoha případech nepodporují. Matematika požaduje celý řetěz předchozích znalostí a ty, když pak chybí, dělají z ní u žáků v hlavě akorát tak chaos.

Určitě to tak bylo. Jsem stavařka, pozemačka a prošla jsem různými školeními. I požárně bezpečnostními. Třeba jsem se dověděla, že tehdejší požární technika neumožňuje zásah zvenčí u výškových obytných staveb. I takové "ošklivé" předsazené římsy u garáží rodinných domů byly vyžadovány, aby trvalo delší dobu, než by se požár rozšířil do obytných podlaží. Když jsem se ptala majitelů, tak to vůbec nevěděli. Prý, aby jim neteklo za krk, když s vraty manipulují. Dnes už to protipožární normy nevyžadují. Během své projekční praxe jsem respektovala jak požadavky statika, tak i hasičů.

Vracím se ke zmínce o odmítaných plechových kuchyních. Veřejnost všeobecně neví, že se začaly vyrábět z požárně bezpečnostních důvodů. Po řadě požárů především ve výškových obytných budovách, kde požár vypukl v kuchyni a instalační šachtou pronikal přes řadu bytů až na střechu. (Také je dost častý prohřešek, když požární únikové dveře jsou podloženy klínem a neplní svůj účel.) Omlouvám se, že jsem od alkoholu skočila do požární ochrany.

Kdysi se říkalo, že kdo nic nedělá, nic nepokazí. Samozřejmě je to nadsázka. Hlavně, že situace dobře dopadla.

Jezdím často RegioJetem na trase Vyškov - Přerov. A tam u mostu přes Moravu "zaúřadoval" diverzant. Psalo se o kovové kuličce položené na kolejnici, která poškodila jak lokomotivu tak i kolejnici. Přesto se nebojím cestovat vlakem. Ale na dálnici se mi svírá žaludek.

To vím, ale Daněk šel na tancovačku do Milovic, do sousední vesnice, kde lidi znal a šel za kamarády. To mi věřte, pocházím z toho kraje. U mlýna Stratilových ve Cvrčovicích jsem nenapsala, že manželka prezidenta Ludvíka Svobody Irena, za svobodna Stratilová, pocházela ze zmiňovaného mlýna. A na celou tragédii si pamatuji, samozřejmě ze sdělovacích prostředků. V Kroměříži se stal i další malér, když z dnes již neexistujících Rybalkových kasáren ujel voják s tankem. Mířil na západní hranici a toho myslím zastřelili vojáci. Ale to jsou moje vzpomínky, o tomto incidentu nikdo nepsal. Otce tohoto vojáka znal můj tatínek z práce a říkal, že rychle úplně zešedivěl. Mějte se pěkně a vypravte se do obou Milovic. Možná, že jich bude ještě víc.

Příspěvek je na trochu na štíru se zeměpisem. Cvrčovice i Milovice jsou na Zdounecku. Cvrčovice jsou dnes místní částí Zdounek, sousední vesnice Milovice je místní částí Soběsuk. Před několika lety jsem v Cvrčovicích byla a ptala se, kde bych našla Stratilův mlýn. Mlýn je zbouraný, dokonce je zrušený i potok, který mlýn popoháněl.

Jeďte se do těch končin podívat. Můžete vidět Bunč s restaurací a také si zajít na rozhlednu Brdo.

Prosím, neděste čtenáře. Spadl novější sádrokartonový podhled stropu a i něco z původního dřevěného stropu. Ale ne strop!!!

Článek je prvořadě o byznysu s chudobou. O tom, jak peníze daňových poplatníků přecházejí na konta těch "úžasných" obchodníků s chudobou. Kdo v takových ubytovnách či bytech žije, víme všichni velice dobře. Lidí žijících poblíž je mi líto. Ale ti, kteří o byznysu s chudobou rozhodují, žijí v luxusních domech v luxusních čtvrtích. Oni by v takové ubytovně měli aspoň pár měsíců žít.

Nedopadlo to dobře. Manžel po těch dvou letech zemřel. Já jsem v té době nepátrala, jaká je délka přežití u této zákeřné choroby. Jak se nádor projevil po druhé, bylo mi jasné, že teď už půjde o paliativní léčbu. Myslím si, že až do těch bolestí ani nevěděl, že nějakou slinivku má. Přeji všem, aby se s touto chorobou nesetkali.

Manžel ve 45 letech onemocněl, nejprve akutní zánět slinivky, následně chronický a pak se z toho vyvinul tumor. Alkohol nepil, nekouřil. Ale byl v chronickém stresu ze ztráty zaměstnání, protože firma neměla zakázky. Jeho trápení trvalo 2 roky. Když pobýval v nemocnici s pacienty se stejným onemocněním, tak říkal, že se tam sešli nejenom ti kouřící a lnoucí k alkoholu, ale i ti, kteří k nemoci přišli a ani nevěděli jak. Bylo to 1 : 1. V manželově případě mám za to, že spouštěčem byl dlouhodobý stres.

Prošla jsem očkováním třikrát. Covid jsem podle úředních testů neměla, ale po třetí dávce (12/2021) krátce před vánoci začalo tóčo. Pátý den po očkování začal drsný kašel, až mne bolela žebra. Nejhorší bylo, když jsem si lehla, to jsem pak 2-3 hodiny kašlala. Po Novém roce vystresovaný praktický lékař už u dveří viděl, že mám covid. Ale i následný test byl negativní. Že mám zápal plic poslechem nepoznal. S negativním testem a příšerným kašlem mě poslal po pár týdnech na rentgen. Jenže se přidaly problémy se srdcem, tancovalo mi jak na diskotéce a problémy s krevními cestami. V únoru se totiž přidala vaskulidita. Až do září mi bilo srdce jak o závod a kašel přešel do bronchitidy. Takže 3x vakcína Pfizer, covid nezjištěný, ale zdravotní problémy jako bych ním onemocněla! Závěr: na žádné očkování mě už nikdo nedostane.

Pamatuji si Miroslava Ševčíka od doby, kdy jeho bratranec zabil jeho strýce. Od doby, kdy jeho strýce Josefa Odložila zabil v Jeseníkách syn (Martin?). V té době byla matka toho hrdiny opět na štítě a pod ochranou prezidenta Havla. Za zájmy rodiny Odložilových vystupoval Miroslav Ševčík. Nebál se oponovat takovým VIP jako byla V. Čáslavská a spol. Nemám důvod zpochybňovat Ševčíkovy morální kvality. Změny jeho politických názorů neumím posoudit, ale nejlepší v této kategorii je náš prezidentský pár.