Jednou při odchodu od samoobslužných pokladen v Kauflandu můj nákup "zapípal". Člen ochranky, pán vyššího středního věku, zdvořile požádal, abych mu nákup ukázala. Problém byl v tom, že na lahvi alkoholu byl zespoda přilepený štítek, který obsluha, která potvrzovala, že mi už bylo 18, neodstranila ani mě na něj neupozornila. Vzhledem k tomu, že jsem měla doklad o zaplacení, s pánem jsme se s úsměvem rozloučili. Od začátku ke mně nepřistupoval jako ke zloději, ale tak, jako by předpokládal, že došlo k nějakému nedorozumění. Jinak tomu bylo před mnoha lety v Bille, kde mě mladík v pokladně neurvale vyzval, abych mu ukázala tašku. Z jiného obchodu jsem v ní měla několik kalhotek a pánev. Ironicky jsem se ho zeptala, jestli taky prodávají kalhotky, a on na mě vybafl "A co ta pánev?" No, ani tu v prodejně neměli. Ten přístup mě natolik rozčílil, že jsem si šla stěžovat k vedoucí. Ta se mi omlouvala a vysvětlovala přístup pokladního tím, že se u nich hodně krade a zaměstnanci musí manko hradit ze svého. Už jsem do toho obchodu nikdy nešla a útěchou mi bylo, že zanedlouho byl zrušen. Asi se přístup personálu nelíbil více zákazníkům.
Když si vzpomenu na dobu 60 - 80 let, kolik bylo pivnic, bufetů a restaurací, které měly otvírací dobu od 6:00 hodin a bylo tam neustále plno, až do zavíračky v 23:00. Po noční směně hutníků, horníků a jiných dělníků zastavovaly autobusy před těmito podniky. Řemeslníci s brašnami z OPBH dovedli prosedět celé dopoledne u piva. Dnes zůstalo ve městech pár hospod, bufáču a restaurací, které jsou skoro prázdné. Kde jsou ty časy, kdy jste si v restauraci museli rezervovat místo. 😒😒😒
Vzpomenete si taky na konec 70. let, kdy se směl alkohol prodávat až odpoledne? Babička mého manžela šla nakupovat dopoledne, protože později by na ni už nezbyl chleba. Bylo před Vánoci a ona potřebovala rum (tuzemák) do cukroví, ale prodavačka jí ho odmítla prodat, přestože ji znala. Nevím, jestli kvůli tomu musela babička absolvovat ještě jednou nepříjemnou cestu z kopce, kde bydlela, na druhý kopec, na jehož vrcholku byla prodejna Jednoty, nebo jestli jí rum koupil někdo z rodiny. Stejně tak si nepamatuju, jak dlouho ten zákaz platil, protože jsem kupovat alkohol v dopoledních hodinách nepotřebovala.
Slevové letáky a "letáky". Obrovská spousta papíru, obrovská spousta "barviček" a výsledek je ten, že to z poštovní schránky automaticky házím do tašky na papír a následně odnáším do modrého kontejneru.
To, že by tiskárny propouštěli lidi, či že by nějaký senior nebyl informován o nějaké slevě je jen vypočítavost tiskáren.
Stačilo by, kdyby jste si na schránku dal upozornění, že letáky nechcete. Nemusel byste je nosit do kontejneru.
to je zase kecu v clanku obchodni retezce si plati tisk i distribuci letaku a dokonce si i distribuci kontroluji,papir v kontejnerech si rady odvazeji firmy,je to pro ne surovina pro dalsi recyklaci a vyrobky a vykupny vykupuji papir,deti ho stradaji do sberu,takze nasi vlade jde jen o to,na cem zase."urvat" penize
Podle vás je užitečné porazit stromy, vyrobit papír, potisknout ho a bez užitku recyklovat?
Přece jenom v dnešní době je hromadná distribuce letáků, které v drtivé většině případů stejně okamžitě končí v odpadu, naprosto zbytečná.
Stačí se podívat na plné krabice, které jsou ve většině paneláků hned u schránek. Leták cestuje ze schránky rovnou do odpadu. To pořád lidi netuší, že když o letáky nemají zájem, vyřeší to upozornění na schránce?
Já jsem byla těhotná před 40 lety a těsně před nástupem na mateřskou jsem musela jet služebně na letiště. A myslíte, že mě někdo pustil v autobuse sednout? Ne. Takže ta předchozí generace nebyla lepší.
O pár let dřív než vy jsem na cestě z práce taky pár dní před mateřskou v autobusu vlála jako hadr přichycený na tyči. Mladý muž, na kterého jsem v zatáčkách a při zastavení málem několikrát spadla, seděl jako přibitý. Evidentně jel z kanceláře a byl po té fyzicky náročné práci hodně unavený.
Ještě jsem nebyla v oficiálním seniorském věku, když jsem si pořizovala svého současného (v pořadí 6.) psa. Už jsem nechtěla štěně, protože jsem nechtěla absolvovat vytírání loužiček a časté noční venčení. Chtěla jsem psa malého, abych ho unesla a bez problémů mohla dát do vany a vykoupat. Poprvé mezi mé požadavky nepatřilo, aby můj pes byl sportovec. Adoptovala jsem maltézáka z útulku a přesto, že jsem při výběru byla racionální a zvažovala hlediska svého přibývajícího věku, vyskytl se problém. Onemocněla jsem, následovalo několik hospitalizací a o psa se musel vždy postarat můj syn. Pejsek je na mě fixovaný a k cizím lidem nedůvěřivý až agresivní (následky týrání?). Syna sice akceptuje, ne tak všechny členy jeho rodiny. Pejsek mi dělá radost, je můj parťák a mazel a jsem zvyklá, že se kolem mě celý život nějaký hafan motá, ale péči o něj už nezvládám tak, jak bych si ideálně představovala. Pořídit si v osmdesáti psa, k tomu ještě velkého, a jak vyplývá z článku, bez předchozích zkušeností považuju za stejný hazard jako mít v šedesáti dítě.
Na Slovensku to nedopadne dobře. Jenže voliči to tak chtěli. U nás, díky nepotrestaným komunistickým kriminálníkům to může dopadnout stejně. Chyba nastala, když Havel tyto parchanty nepozavíral, dokonce jim podle příjmu přiznal důchody. Je to dodnes výsměch lidem, kteří skončili za minimální mzdu v dolech a kotelnách.
V čem všem neměl Havel prsty? Dokonce i důchody přiznával. Myslela jsem, že to dělala a dělá Správa sociálního zabezpečení, ne prezident.
Příkaz byl jasný: rozvrátit systém! A tak milá demokracie dostala kromě hromady fetu také lgbt komunitu a může si užívat demokratických hrátek. To snad je lepší i ta KDLR.
I doma se několikrát denně klanět obrazu Kima, který musíte mít na zdi, hlásit předem na úřední místa návštěvy i těch nejbližších, než jdete do práce, zapojit se do brigády na úklidu okolí domu, záchod mít obvykle jen jeden v domě s přesným rozpisem kdy ho kdo může použít. Oblékat se česat se podle schválených vzorů. Tak co, stěhujete se tam?
Zdravé opalování existuje a probíhá tak, že chodíte pravidelně na sluníčko na krátký čas. A jak kůže postupně hnědne, tak délku pobytu na slunci pomalu prodlužujete. Zdravé opalování existuje, zdravé spálení kůže nikoliv. Je třeba rozlišovat mezi opálením a spálením kůže. Trávit pravidelně na sluníčku krátký čas a neležet na něm celý den. Nevím, proč se to v článku nezmiňuje a místo toho se jen straší.
Naprostý souhlas. Krém na opalování jsem nekoupila už spoustu let, jsem lehce opálená z procházek a pobytu ve stínu. Ovšem mám štěstí, že rychle hnědnu.
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Na článcích o životě za socialismu mně vadí, že se v nich nerozlišuje, co bylo např. v roce 1955 a v roce 1975. Dost věcí, které tady autorka popisuje, byla záležitost módy (např. ony špičaté podprsenky v 1. polovině 60. let), něco je zase hodně zjednodušeno. Ano, se spodním prádlem byl problém. Třeba podprsenky se nemohly zkoušet a kupovaly se jen podle velikosti košíčků, ne podle obvodu hrudníku. Samodržící punčochy jsem měla v roce 1978 a bavlněné kalhotky byly k dostání nejen v pražských obchodních domech. Nenakupovalo se, ale shánělo, jenže novinářky by se měly, než něco o životě v dobách minulých napíšou, měly poradit se svými maminkami a babičkami.
1 odpověď