Pochopila jsem, co chtěl básník říct, ale ten, komu jazyk slouží jako pracovní nástroj, by se takovýchto chyb dopouštět neměl.

Ten vlak měl jednu nápravu (vlak s jednou nápravou), nebo vlak vykolejil jednou nápravou?

Jsem pejskař a autora za nesnášenlivou osobu označovat nebudu. I mně vadí, že musím propátrávat trávu, než seberu po svém psovi, abych do něčeho cizího nešlápla. A když se k nám blíží pes bez vodítka, nelíbí se mi to, protože ten cizí sice může být hodný a chce si jen hrát, ale ten můj nalezenec s posttraumatickou poruchou hodný není a je schopný zaútočit i na dogu, přesto že ho mám vždycky na vodítku.

Ta praxe rozbít bouli na zápěstí knihou je asi rozšířená. Nebo že by se vaše doktorka dívala na stejný seriál? :-)

Na Shaw Jana Krause jsem se přestala dívat už v době, kdy pořad vysílala ČT. A to poté, kdy byl hostem přírodovědec, který zkoumal život v deštných pralesích. Slyšela jsem jeho povídání v ČRo, kde půl hodiny vtipně a zajímavě povídal o svých výzkumech a životě tamních lidí. Ovšem Kraus ho nenechal domluvit a udělal z něj (nebo ze sebe?) trapnou figurku.

Předpokládám, že lékaři poznají, jestli je pacient obézní nebo svalnatý. BMI je jen orientační hodnota.

Kabát. Pochopíte, proč někdo takhle zbytečně przní češtinu?

Prochajda a kaboš. V případě kaboše jsem ze sebe udělala blbou a zeptala se dotyčné mluvčí, co že to je. Právě po čtyřiceti letech znovu čtu Čapkovy Kapesní povídky, lidi, to je balzám na duši - jak myšlenkovým obsahem, tak jazykově.

Nedívám se na zprávy pro neslyšící, tak je má ČT zrušit, děti ve škole nemám, tak na co je mi ČT Edu atd. Většina lidí, kteří horují pro redukci nebo zrušení ČT a ČRo, nevidí přes plot vlastní zahrádky. Nechápou, že komerční televize platíme taky všichni, ať se na ně díváme, nebo ne, a to v cenách výrobků a služeb, na které jsou v televizích reklamy. Jediné, co se mi na návrzích koncesionářských poplatků nelíbí je to, že by je měly platit firmy podle počtu zaměstnanců. On se soustružník nebude v práci dívat na televizi a učitel si při hodině nepustí do sluchátek rozhlas.

Reklamaci pohorek mého syna mi bylo řečeno, že si špatně zavazoval tkaničky. Pomohl až dopis mého známého právníka.

Pro nás prostě kecky a myslím, že byly k dostání už v 60. letech.

Tlacháte, Martine.

Ano, je to on. A díky tomu byl systém přihlášek připraven včas, levně a fungoval.

Nezlobte se, ale argumentovat pěstí se ještě snese v hospodě před zavíračkou. Do školy rozhodně nepatří, ať je důvod jakýkoliv.

Kdyby Rusové ukrajinské území neokupovali, s žádnými "teroristy" by problém neměli.

Jenže škola psa vykázala i z pozemku školy.

Je to už pár let, nebyla jsem seniorka a neměla jsem průkazku ZP, ale byla jsem před operací páteře, chodila jsem o francouzské holi a záda bolela tak, že jsem ani spát nemohla. Jediná pozice, ve které jsem mohla aspoň trochu vydržet, byla v sedě. Jela jsem k lékaři a v trolejbusu nebylo ani jedno místo k sezení volné. Na místě pro invalidy seděl mladý muž. Podívala jsem se pro jistotu, jestli nemá nohu v sádře, než jsem ho slušně požádala, aby mě pustil sednout. Asertivně odpověděl, že ne. Na to reagoval pán, který by mohl být můj otec, a uvolnil mi místo. Na moji otázku, jestli mu není hanba, že mě pouští sednout onen pán, odpověděl asertivní mladík, že ne.

Původně bylo ve Studentské pečeti kandované ovoce, teď je tam jen želé.

Hned na první fotce volná kožená (koženková) bunda a letní sukně. V 90. letech to bylo považováno za vrchol nevkusu.

Ne. Takhle uvažuje jen ona Vanda,