To je sebranka. Inu, svý k svému.

Svět se opravdu dočista zbláznil. Fyziologicky mají chlapi v horní polovině těla o 30% svalové hmoty více nežli ženy, v dolní polovině je ten rozdíl relativně o dost menší (respektive může být). Dělám silový trénink a chodí tam jeden chytrolín, co se směje tomu, že při zvedání 20 kg 1 rukou při TGU (turkish get-up) funím, on sám přitom zvedá též 20 kg (a nefuní). Po asi čtvrté takovéto situaci jsem se naštvala a řekla mu, že až bude zvedat těch 26 kg, tak jsme si kvit. 🙂 Tož tak. Za mě takovýmto "ženám" nemají za žádných okolností povolit start v ženské kategorii.

Možná budu za exota, ale nepotřebuju zábavný život. Chci naplněný život a k tomu - za mě - nějaký velmi blízký vztah patří. Většinou je to ten partnerský. Doba však příliš takovým interakcím nepřeje a když nemáte to štěstí, že jste se zadali brzy, později to jde mnohem hůře. Nehledě na to, že někdo prostě neměl jakžtakž dobré dětství a rány sice hojí čas, ale někdy dost zdlouhavě a ne úplně... Psychologické bohatství - ať párů nebo singles - spočívá v plnosti. Ne být pořád duchem mimo, ale plně se oddat, milovat, radovat, žasnout, být... Pokud mám X milenců je to jako multiple tasking, sice to teoreticky funguje, ale prakticky víme, jak to je...

Ano, je vidět, že to psal chlap, protože víme, že je to složitější😉. Za mě je důležité, aby fungovala polarita mezi těmi dvěma (a ten zbytek je jen omáčka). Já nejsem žádná bitch, ale když interaguju s mužem, ke kterému mě to táhne, rozhodně mu nedám nic zadarmo a ještě si ho dobírám (on mě samozřejmě taky) a to jej namotivuje a snaží se více. Ale ne takovým tím zoufalým způsobem - "a chceš todle a co mám tedy dělat...?", ale se sebevědomím a respektem. Prostě nadhled, zdravé sebevědomí, respekt, podobný smysl pro humor (chlap, co mě nedokáže rozesmát, by měl holt smůlu) a ta polarita, ta právě dodává ten šmrnc. Jo, taky mi to docela trvalo, ale už jsem na to přišla 😉 ... A ano, zdroje jsou fajn, ale pro funkční vztah: 1.) polarita, 2.) kompatibilita, 3.) pocit bezpečí, 4.) musí mi vonět a ano za 5.) zdroje. Tož tak. Aspoň za mě jakožto za ženu a že jí jsem moc ráda!

Upřímně - já bych bojovat taky nešla. Nesouhlasím obecně s agresí a na válce nic skvělého není, to se asi shodneme všichni. Stát občana nevlastní a pokud má pocit, že vlastní, má - za mě - právo občan pelášit jinam... Svoboda volby - to by mělo být samozřejmé právo v demokracii. Z druhé strany ne, v našem státě se nemáme přizpůsobovat cizincům, to cizinci by se měli přizpůsobit nám, tedy naučit se jazyku, pochytit zvyklosti a snažit se včlenit do kultury dané země. Ne, nebudu se učit ukrajinsky ani rusky, neobstarávala bych žádné tlumočníky, prostě je nutno si poradit a jak říkám mladším kolegům "Practice is the BEST teacher".

Zmalovaní chlapi - to je fakt hnus na entou! Stejně jako tato "show" - vrchol dekadence, nevkusu a zvrácenosti.

Pravda bude někde uprostřed. Nicméně žádné povinnosti, žádná nouze či překážky - pak v nácti se tyto situace těžko dohání. Nehledě na to, že zcela přirozeně když nic nepřekonám, tak nemohu být na sebe doopravdy hrdá, musím si na něco hrát a nějak se stylizovat. A mohu si sice nějakou dobu nalhávat, jak jsem úžasná, ale nevědomí je sviňa - a nezapomíná a vrátí to i s úroky, mimo jiné i v podobě nějakých neuróz atp. Co tedy pomůže? Převzít za sebe zodpovědnost, pracovat - psychicky i fyzicky (psychicky pracovat na počátku nelze), pomáhat ostatním a nebýt jen pro sebe, pokud to trauma je takového rázu, že si s ním neporadím, zajít na psychoanalýzu apod. Jak u psychóz, tak u neuróz je dokázáno mnoha studii, že pomáhá rutina, FYZICKÁ práce (kvůli produkci endorfinů), altruismus a méně toho digitálu...

Držím všem nemocným palce, ale je potřeba tomu aspoň trochu vyjít naproti!

No, opravdu nepomáhá, že nikdy neprojevili žádnou lítost ze zabití těch lidí. Střílet zpátky je věc jedna, zabít někoho, abych měl love, je věc druhá. V žádném případě bych takovýmto lidem nedávala vyznamenání. Pan režisér v rozhovoru vlastně tak trochu shazuje činy jejich otce, který hrdinou bezesporu byl. Sabotážní akce ve válečném stavu k ochromení nepřítele ve veřejném občanském zájmu je absolutně něco jiného než egoistické namaštění vlastních kapes - to bych jako fakt do jednoho pytle neházela.

Bude to znít asi příšerně, ale za mě je lepší, když jsou rodiče úplná hovada než ta poloviční. Protože když jsou hrozní furt, tak když jste dospělí, nestýkáte se a uděláte čistý řez. Moji rodiče jsou takoví no ne úplně špatní, ale dost hrozní na to, abych měla mindráky, moji všichni bratři deprese. Oni si to vůbec neuvědomují ani neuvědomovali, co dělali a dělají a melou si to svoje a myslí, že konají dobro... Vždycky jsem měla takové dilema a ráda bych to dilema neměla, ale bohužel tu je a bude. Myslím, že jediné, co pomůže, je odstup a toho člověk je schopen dosáhnout skrze dobrý partnerský vztah a lásku k sobě.

Muž by nezavolal strážníky, je to a byl to chlapeček.

Nenažranost je dost hnusná vlastnost, navíc vyděračství. Jsem fyzioterapeutka, beru 30 čistýho (s více jak 10tiletou praxí a XX odborných kurzů) - žádné sick days, žádné benefity typu, že bych si sama zajela do lázní. Často pacienti odesláni na rehabku bez řádného plánu, s elektoléčbou nedávající smysl - kdo myslíte, že to žehlí? Za mě většina doktorů neumí absolutně léčit funkční pacienty, často to uzavřou tím, že je daný člověk odeslán na psychiatrii apod. Neexistuje téměř (čest výjimkám) holistický přístup, který u těla téměř vždy dává smysl. Řeší se symptomy, ne příčiny. Tento systém je nespravedlivý, nekonkurenceschopný, se stále rostoucí byrokracií na úkor vlastní léčby. Nevím až kam to dojde, ale ten kolaps bude bohužel rychlý a stále se látá... A samozřejmě existuje něco jako Paretovo pravidlo, které zde platí stoprocentně, tedy pětina lidí dělá 80 % výsledků, zbytek...

Bohužel nás ta "korektnost" jednou dožene. Je potřeba věci a události nazývat pravými jmény. Je potřeba být fér - což znamená i žádné kvóty (prostě vyhrává nejkompetentnější a je jedno, jestli je černý, zelený či nebinární) a žádná diskriminace včetně vlastní kultury. Já se na Blízkém Východě taky musela přizpůsobit a zde by to mělo platit stejně. Západ má prostě špatné svědomí ze svých koloniálních dřívějších choutek, ale bohužel to dobře neuvážil. Odvaha, rozvaha a moudrost nám zoufale chybí a přitom to Evropa TAAAK potřebuje. Ach jo!

No, zdravotní systém je už dávno v pr... Někdo to vidí, někdo ne, celé se to pěkně zhroutí nejpozději až odejdou "Husákovy děti" do důchodu - dle jedné studie okolo 6000 lékařů a o to víc dalších zdravotníků atd. Ve zdravotnictví se neustále dělají škrty, naposledy preventivní prohlídky - u teenagerů chodit každé 2 roky - fakt boží, kdo má skoliózu např., tak za dva roky růstového spurtu to bude pěkné tóčo, které bude stát majlant... Napříč všemi obory je nedostatek zdravotníků nejenom lékařů. Kdo přijde, stěžuje si na dlouhou čekací dobu - je potřeba zefektivnit systém, aby se akutnější pacienti dostali na řadu dříve atd. Naopak "chroniky" seškrtat a vrazit víc peněz do primární prevence. Spoluhrazení zdravotní péče je naprostou nutností, ale je to samozřejmě natolik nepopulární, že žádnej politik na to prostě ty koule nemá, ani mít nebude. Takže se čeká, až se to zhroutí...

Celkem dobrý - až na tu barvu vlasů, proboha! No jo, najít fundovanýho kadeřníka, který vás (rozuměj klasický středoevropský "myší" typ) jenom "nevoživí", ale opravdu zvýrazní takovým tím nenápadným způsobem, kdy adekvátní barva vlasů znamená výraznější oči, hezčí živější pleť i rysy... Prostě plně respektuje vaši barevnost, a ne svoje ego, je zatracený kumšt! Tímto zdravím všechny letní typy - dámy, nedejme se a už je to doprčic naučme!