To je sebranka. Inu, svý k svému.

Svět se opravdu dočista zbláznil. Fyziologicky mají chlapi v horní polovině těla o 30% svalové hmoty více nežli ženy, v dolní polovině je ten rozdíl relativně o dost menší (respektive může být). Dělám silový trénink a chodí tam jeden chytrolín, co se směje tomu, že při zvedání 20 kg 1 rukou při TGU (turkish get-up) funím, on sám přitom zvedá též 20 kg (a nefuní). Po asi čtvrté takovéto situaci jsem se naštvala a řekla mu, že až bude zvedat těch 26 kg, tak jsme si kvit. 🙂 Tož tak. Za mě takovýmto "ženám" nemají za žádných okolností povolit start v ženské kategorii.

Možná budu za exota, ale nepotřebuju zábavný život. Chci naplněný život a k tomu - za mě - nějaký velmi blízký vztah patří. Většinou je to ten partnerský. Doba však příliš takovým interakcím nepřeje a když nemáte to štěstí, že jste se zadali brzy, později to jde mnohem hůře. Nehledě na to, že někdo prostě neměl jakžtakž dobré dětství a rány sice hojí čas, ale někdy dost zdlouhavě a ne úplně... Psychologické bohatství - ať párů nebo singles - spočívá v plnosti. Ne být pořád duchem mimo, ale plně se oddat, milovat, radovat, žasnout, být... Pokud mám X milenců je to jako multiple tasking, sice to teoreticky funguje, ale prakticky víme, jak to je...

Mno, rozhodně jsem tam neviděla tu kompatibilitu a to vonění 😉. Pocit bezpečí - OKi, někdo si představí toho alfa samce, ale já spíš myslím, že je to o důvěře. A taky ta polarita je dost individuální - to prostě nevymyslíš a nemyslím, že zase někdo a la macho mě automaticky bude přitahovat - nebude, pokud mám dost "feminních" a zároveň "maskulinních" stránek.

Ano, je vidět, že to psal chlap, protože víme, že je to složitější😉. Za mě je důležité, aby fungovala polarita mezi těmi dvěma (a ten zbytek je jen omáčka). Já nejsem žádná bitch, ale když interaguju s mužem, ke kterému mě to táhne, rozhodně mu nedám nic zadarmo a ještě si ho dobírám (on mě samozřejmě taky) a to jej namotivuje a snaží se více. Ale ne takovým tím zoufalým způsobem - "a chceš todle a co mám tedy dělat...?", ale se sebevědomím a respektem. Prostě nadhled, zdravé sebevědomí, respekt, podobný smysl pro humor (chlap, co mě nedokáže rozesmát, by měl holt smůlu) a ta polarita, ta právě dodává ten šmrnc. Jo, taky mi to docela trvalo, ale už jsem na to přišla 😉 ... A ano, zdroje jsou fajn, ale pro funkční vztah: 1.) polarita, 2.) kompatibilita, 3.) pocit bezpečí, 4.) musí mi vonět a ano za 5.) zdroje. Tož tak. Aspoň za mě jakožto za ženu a že jí jsem moc ráda!

Upřímně - já bych bojovat taky nešla. Nesouhlasím obecně s agresí a na válce nic skvělého není, to se asi shodneme všichni. Stát občana nevlastní a pokud má pocit, že vlastní, má - za mě - právo občan pelášit jinam... Svoboda volby - to by mělo být samozřejmé právo v demokracii. Z druhé strany ne, v našem státě se nemáme přizpůsobovat cizincům, to cizinci by se měli přizpůsobit nám, tedy naučit se jazyku, pochytit zvyklosti a snažit se včlenit do kultury dané země. Ne, nebudu se učit ukrajinsky ani rusky, neobstarávala bych žádné tlumočníky, prostě je nutno si poradit a jak říkám mladším kolegům "Practice is the BEST teacher".

Zmalovaní chlapi - to je fakt hnus na entou! Stejně jako tato "show" - vrchol dekadence, nevkusu a zvrácenosti.

Ano, nemocnejm opravdu nepomohou - když se nastavím na nemoc - jsem bezmocná. Všechny tyto psychické poruchy a potíže mají hodně faktorů a jasně někdo je predisponovaný, ale ...a to už si každej musí poctivě odpovědět sám. Když už do něčeho spadnu - myslím, že u naprosté většiny tomu předcházely určité varovné příznaky, které daný člověk ignoroval a neřešil. A jasně když už jsem v tom, cesta je dlouhá, svízelná a nezvládnu to sama.

Pravda bude někde uprostřed. Nicméně žádné povinnosti, žádná nouze či překážky - pak v nácti se tyto situace těžko dohání. Nehledě na to, že zcela přirozeně když nic nepřekonám, tak nemohu být na sebe doopravdy hrdá, musím si na něco hrát a nějak se stylizovat. A mohu si sice nějakou dobu nalhávat, jak jsem úžasná, ale nevědomí je sviňa - a nezapomíná a vrátí to i s úroky, mimo jiné i v podobě nějakých neuróz atp. Co tedy pomůže? Převzít za sebe zodpovědnost, pracovat - psychicky i fyzicky (psychicky pracovat na počátku nelze), pomáhat ostatním a nebýt jen pro sebe, pokud to trauma je takového rázu, že si s ním neporadím, zajít na psychoanalýzu apod. Jak u psychóz, tak u neuróz je dokázáno mnoha studii, že pomáhá rutina, FYZICKÁ práce (kvůli produkci endorfinů), altruismus a méně toho digitálu...

Držím všem nemocným palce, ale je potřeba tomu aspoň trochu vyjít naproti!

No, opravdu nepomáhá, že nikdy neprojevili žádnou lítost ze zabití těch lidí. Střílet zpátky je věc jedna, zabít někoho, abych měl love, je věc druhá. V žádném případě bych takovýmto lidem nedávala vyznamenání. Pan režisér v rozhovoru vlastně tak trochu shazuje činy jejich otce, který hrdinou bezesporu byl. Sabotážní akce ve válečném stavu k ochromení nepřítele ve veřejném občanském zájmu je absolutně něco jiného než egoistické namaštění vlastních kapes - to bych jako fakt do jednoho pytle neházela.

Bude to znít asi příšerně, ale za mě je lepší, když jsou rodiče úplná hovada než ta poloviční. Protože když jsou hrozní furt, tak když jste dospělí, nestýkáte se a uděláte čistý řez. Moji rodiče jsou takoví no ne úplně špatní, ale dost hrozní na to, abych měla mindráky, moji všichni bratři deprese. Oni si to vůbec neuvědomují ani neuvědomovali, co dělali a dělají a melou si to svoje a myslí, že konají dobro... Vždycky jsem měla takové dilema a ráda bych to dilema neměla, ale bohužel tu je a bude. Myslím, že jediné, co pomůže, je odstup a toho člověk je schopen dosáhnout skrze dobrý partnerský vztah a lásku k sobě.

Pan profesor Halík má asi 5 vysokých škol, ale o tom to není. Nemusíte být politik, abyste se k něčemu vyjadřoval, ta téměř náboženská fascinace "odborníky" a jen když mám tu a tu školu, tak mě to opravňuje...k čemu vlastně? Věřte mi, že znám hodně odborných idiotů a málokoho, kdo by spojoval, nalézal souvislosti a příčiny, tázal se, co je za tím... Jsme obklopeni vzorci, historickými i politickými souvislostmi, a stále nechápeme... Necháme si radit odborníky a digitálními algorytmy, přitom jsme však mnohem víc než ty nuly a jedničky. Právěže duchovní, filozofové a ryzí fyzikové jsou za mě nejblíže té pravdě, kterou se tady oháníte.

Právěže mu to přísluší. Respektive elita národa by se měla vyjadřovat a společnost burcovat. Tenhle váš předpoklad je dědictvím éry minulé, kdy komouši chtěli "pánbíčkáře" bezpečně uklidit. Za mě je tomu přesně naopak - pokud cítí, že musí a doba je k tomu zralá, tak to jednoduše nemůže neudělat. Potřebuje a je pravdivý bez ohledu na následky (a jasně, že by uměl napsat absolutně povznášející libozvučné kázání, které by se jen krásně poslouchalo). I Ježíš vyhnal obchodníky z chrámu a mohl jim požehnat a mandle by tím nikomu nenadzvedl...

Muž by nezavolal strážníky, je to a byl to chlapeček.

Protože to dělám v čase navíc, který je samozřejmě cenný a vybírám si ty nejzapeklitější případy, ty lehčí se vyřeší ve státním, kde je samozřejmě mnohem méně času. Napsala jsem to tam schválně a doufala, že se na to nechytnete, ale stalo se. 🙂 Toto si přečtěte za 10 let, třeba změníte názor a třeba taky ne. Za tím ostatním si stojím, jak jsem napsala... Ten klid a nezávislost a radost je naprosto k nezaplacení, ale pokud chcete být a mít plat zdravotnického lídra, je potřeba za mě mnohem, mnohem víc! Zkušené zdravotní sestry a i my fyzioterapeuti máme v rukávu tolik příkladů diagnostických faux pasů ze strany lékařů, které vyřešily ty nejprimitivnější klinické testy a dobře odebraná anamnéza, že bych na vašem místě byla trochu pokornější..., zvláště v časech ekonomické krize, kdy spousta lidí vyloženě přežívá a netuší, jak to zvládne zítra.

Až zjistíte, pokud k tomu tedy dospějete, že v opravdovém, ryzím životě nejde o ekonomický smysl, bude to dost tvrdé přistání, ale moc bych vám to přála! Pan Janda pochopil pointu mého sdělení - systém je nutno změnit, nikoliv kosmeticky zalátat pár děr. Na svůj plat si nestěžuji, přivydělávám si nasoukromo - pacienti si velice rádi připlatí za to, že po X letech se konečně vyspí, a to bez prášků. Jen bych ráda, aby to bylo umožněno co největšímu počtu pacientů, aby nebyli ti nemocní, ale uzdravení, kteří nás nepotřebují. A nepotřebují ani farmaka, které minimálně přetěžují trávicí systém, když už nic dalšího. Dokud je ale vlastně naprosto legální silné lobby farmaceutického průmyslu a životní drajv pohání především ekonomický "smysl", není touha skutečně porozumět vzniku potíží, protože přeci nemůžete léčit něco, co nechápete, tak jsem bohužel skeptická. Z druhé strany vnímám, že už se to začíná hýbat, sice odspoda, ale je to tam, tedy naděje existuje!

Nenažranost je dost hnusná vlastnost, navíc vyděračství. Jsem fyzioterapeutka, beru 30 čistýho (s více jak 10tiletou praxí a XX odborných kurzů) - žádné sick days, žádné benefity typu, že bych si sama zajela do lázní. Často pacienti odesláni na rehabku bez řádného plánu, s elektoléčbou nedávající smysl - kdo myslíte, že to žehlí? Za mě většina doktorů neumí absolutně léčit funkční pacienty, často to uzavřou tím, že je daný člověk odeslán na psychiatrii apod. Neexistuje téměř (čest výjimkám) holistický přístup, který u těla téměř vždy dává smysl. Řeší se symptomy, ne příčiny. Tento systém je nespravedlivý, nekonkurenceschopný, se stále rostoucí byrokracií na úkor vlastní léčby. Nevím až kam to dojde, ale ten kolaps bude bohužel rychlý a stále se látá... A samozřejmě existuje něco jako Paretovo pravidlo, které zde platí stoprocentně, tedy pětina lidí dělá 80 % výsledků, zbytek...

Bohužel nás ta "korektnost" jednou dožene. Je potřeba věci a události nazývat pravými jmény. Je potřeba být fér - což znamená i žádné kvóty (prostě vyhrává nejkompetentnější a je jedno, jestli je černý, zelený či nebinární) a žádná diskriminace včetně vlastní kultury. Já se na Blízkém Východě taky musela přizpůsobit a zde by to mělo platit stejně. Západ má prostě špatné svědomí ze svých koloniálních dřívějších choutek, ale bohužel to dobře neuvážil. Odvaha, rozvaha a moudrost nám zoufale chybí a přitom to Evropa TAAAK potřebuje. Ach jo!

No, zdravotní systém je už dávno v pr... Někdo to vidí, někdo ne, celé se to pěkně zhroutí nejpozději až odejdou "Husákovy děti" do důchodu - dle jedné studie okolo 6000 lékařů a o to víc dalších zdravotníků atd. Ve zdravotnictví se neustále dělají škrty, naposledy preventivní prohlídky - u teenagerů chodit každé 2 roky - fakt boží, kdo má skoliózu např., tak za dva roky růstového spurtu to bude pěkné tóčo, které bude stát majlant... Napříč všemi obory je nedostatek zdravotníků nejenom lékařů. Kdo přijde, stěžuje si na dlouhou čekací dobu - je potřeba zefektivnit systém, aby se akutnější pacienti dostali na řadu dříve atd. Naopak "chroniky" seškrtat a vrazit víc peněz do primární prevence. Spoluhrazení zdravotní péče je naprostou nutností, ale je to samozřejmě natolik nepopulární, že žádnej politik na to prostě ty koule nemá, ani mít nebude. Takže se čeká, až se to zhroutí...

Celkem dobrý - až na tu barvu vlasů, proboha! No jo, najít fundovanýho kadeřníka, který vás (rozuměj klasický středoevropský "myší" typ) jenom "nevoživí", ale opravdu zvýrazní takovým tím nenápadným způsobem, kdy adekvátní barva vlasů znamená výraznější oči, hezčí živější pleť i rysy... Prostě plně respektuje vaši barevnost, a ne svoje ego, je zatracený kumšt! Tímto zdravím všechny letní typy - dámy, nedejme se a už je to doprčic naučme!