já mám taky zkušenost, cestuji se dvěma dětm,i tak bych ve vlaku uvítala takzvanou čtyřku a na ní sedí jeden dvá lidé vedle sebe tašku, však jsou prázdná dvojsedadla no při dvou malýách dětech je to někdy problém, je fakt, že obě děti mají již 6 roků, ale kontrolovat je na dvou vzdálených sedadlech , na tyto vlaky na krátkou vzdálenost nejsou místenky
Bydlení je dost, podívejte se kolik se staví. To, že někdo řekne já jsem tady a starejte se o mne je jeho problém. Pamatuji asi hodně, ale pamatuji, že spolu bydlely dvě až tři generace, dnes je spousta velkých bytů kde žije jeden člověk, jsou to městské byty a nájem doplácí sociálka, dříve se platil zvýšený nájem za nadměrečné metry. Dnes děti nebudou bydlet s rodiči, neřkuli s prarodiči, každý brečí o své pohodlí a státe starej se. Postarej se mi o vzdělání, o práci, o moje děti. A na vysvětlenou manželova maminka s námi bydlela v jedné domácnosti do své smrti, třicet let. Děti vystudovaly vysoké školy a mají své bydlení na které si vydělaly a s naší pomocí ušetřily a to nebylo nijak lehké, taky měly dvě zaměstnání, ale šetřily.
paradox bydlíme no konci vesnice auta je tu sviští a policejní hlídky nikde, zastavili mě v sobotu ráro, že mi nesvítí přední světlo a když jsem řekla, že jsem světla kontrolovala před výjezdem z garáže tak prý je to tvrzení proti tvrzení a bylo to za 100 kč a mohla jsem pokračovat v jízdě tak nevím jaká to byla technická závada na vozidle
Je povídk. a, mám dojem, že jí napsal Jiří Wolker. Jednomu bohatému pánovi se zdálo, že je dne příliš krátký a lidí málo pracují a proto rozhlásil, že odmění toho kdo natáhne den, všichni se smáli až na jednoho. Přišel muž, který k těžkému mlýnskému kameni přidělal kliku a řekl tomu pánovi ať s kamemen otáčí, že se den natáhne. Pán tedy začal kamenem otáčet a den se opravdu zdál nekonečný, na konci dne chtěl ať kamenem otáčí někdo jiný, že je to příliš namáhavé, to nejde jen když budeš kamenem otáčet ty pane bude den delší. A proto ti co chtějí prodlužovat důchodový věk ať jdou na jeden rok pracovat jako přidavači na stavbu nebo zdravotní personál na ARO
moje zkušenost stará víde než třicet let. Dívenka seděla v autobusu a na upozornění, že by měla pustit sednout starčího odpověděla, že má zaplaceno stejně joko ten starší spoluobčan, Jak se na to dívá dnes když je už blízkjo padesátce. Jsem v důchodovém věku, my když jezdili autobusem, ať jsme přišli kdykoliv, museli jsme dát při nastupování přednost dospělým, dnes stojím na zastávce, přijede autobus a dětičky se cpou dovnitř hlava nehlava aby byli uvnitř první. A taky případ nastoupí těhotná paní s partnerem, nikdo jí nepustí sednou, vstane tedy paní přes padesát a hleďme posadí se pán, příští den se diví, že jí nikdo neuvolní místo
Není pravda, že učitelky na dětech vyzvídají co se doma děje. Příkad ,naše tehdy čtyřletá dcera, ve školce prohlásila, tatínek s babičkou se po obědě hádají, kdo pujde poklízet. Ono to bylo pravda, ale trochu jiná, znělo to tak já pujdu poklíze,t ty tu pomoz s nádobém. Dozvěděla jsem se se úplnou náhodou. A to by ste se všichni divili, čím se děti ve školce a ve škole pochlubí, proto si dávejme pozor na to co z nás vyletí
1
Sledujících
0
Sleduje
1
Sledujících
0
Sleduje
neví proč z toho někdo dělá takovou záležitost, děti jsou upřímné. S manželem máme kolem 70 roků a 8 letá vnučku povídala dědečkovi, až s babičkou umřete tak tu nebudeme mít slepice, ale ve chlívě siuděláme stáje pro koně. Vnučka nás má ráda, ale má představu o svém budoucí životě a my jí to nemáme za zl,é, to plánuje úplně stějně jako, že se některé dítě chce stát kosmonoutem jiné popelářem