Jsem pro. Dožiji-li se relativně vysokého věku v relativně dobrém zdraví, nebudu potřebovat lékaře. Milióny mých spoluobčanů se též vědomě a uvědoměle budou svým zdravým životním stylem propracovávat k zdravému stáří a též nebudou potřebovat lékaře. Přebyteční lékaři se jistě rádi překvalifikují na - na co vlastně? Božínku, jak já tohle teoretizování miluju...
Lukáš Jírovec.
Autor tohoto článku se jmenuje Lukáš Jírovec. Budu si muset jeho jméno zapamatovat, abych příště věděla, jaký druh čtení mě čeká, budu-li číst jeho další splašky. Jméno pana Jiřího Prskavce si nebudu muset nějak složitě zapamatovávat, protože si ho pamatuji již mnoho let, a to proto, že Jířa Prskavec mi vždycky dopřál napínavou podívanou při dramatických závodech. Jířu si budu pamatovat dobrovolně a ráda, pisálka Jírovce si budu pamatovat nedobrovolně a nerada.
Je rozdíl mezi povídkou a románem. Božena Němcová psala povídky, tudíž nemusela detailně popisovat vývoj charakterů jednotlivých postav. Pokud by měla potřebu zevrubně zkoumat vývoj osobností a pohnutky jejich činů, zvolila by formu románu. Román přímo takové složité popisy vyžaduje, povídka nikoliv.
V minulém století za minulého režimu jsme se o rozdílu mezi románem a povídkou učili na ZDŠ. Nevím, zda v současnosti jsou tyto znalosti považovány za zbytné či nezbytné či zbytečné, jsem však ráda, že já sama to občas dokážu rozlišit a nehledám v povídce románové prvky.
Jiný úhel pohledu: Čtyři ženušky dělaly v bazénu to, kvůli čemu se obvykle bazén navštěvuje. Koupaly se, bavily se, zkrátka relaxovaly. Mišlušle od rána do večera monitorovala jejich počínání, záviděla jim, jak si užívají a nakonec se neúspěšně ve svém pomlouvačném článku pokusila čtenářstvu nakukat, že ty čtyři ženušky dělaly něco šíleného, zatímco Mišlušlino šmírování má vypadat jako něco veskrze kladného a žádoucího.
Co váš tatínek a jeho proleženiny, paní Mišlušle? Doufám, že se jeho zdravotní stav zlepšuje stejně rychle, jak rychle tu dokážete publikovat. 🍀
Náhodou vím něco málo o korálcích, takže mohu autorce věnovat drobné poznatky o indiánském zdobení českými korálky. Je pravda, že všelijaké ty kosti, ptačí pera, zvířecí drápy, kůže a podobné materiály, získávali a získávají Indiáni z vlastních zdrojů, skleněně korálky si však sami nevyráběli. Získávali je od Evropanů. Korálky pocházely převážně z českých a italských skláren a jsou žádané dodnes. Nevím, jak dalece američtí Indiáni využívají všezahlcující čínskou produkci, kdo však chce vyrobit kvalitní korálkovou ozdobu, dá i v jedenadvacátém století přednost českým nebo jiným evropským korálkům. Pravda - české korálky českou ekonomiku nespasí - ale ani ji nepotopí.
Má-li autorka věrohodný odkaz na nějakou americkou indiánskou sklárnu produkující korálky, budu ráda, když tu o tom napíše. Vždy si ráda rozšířím obzory o užitečnou informaci. Děkuji.
Češi pracující legálně v ČR zachraňují české důchody. Slováci pracující legálně v ČR zachraňují české důchody. Němci pracující legálně v ČR zachraňují české důchody. Rusové pracující legálně v ČR zachraňují české důchody. Poláci, Maďaři, Rusíni, Romové a další a další národnosti pracující legálně v ČR zachraňují české důchody.
1
Sledujících
48
Sleduje
1
Sledujících
48
Sleduje
Hahaha. „Je téměř k nevíře, co maminka dvou malých dětí zvládá stíhat.“ Zvládá stíhat nebo stíhá zvládat?
1 odpověď