...opravuji - na pohřbu nechyběli Delonovy děti...

Skvělý herec, světová hvězda. Jeho filmy mě provázejí mnoho let.

Ale nezasloužil by si článek o jeho pohřbu absenci hrubých pravopisných chyb? Paní Plecháčová, je to správně, když v článku napíšete " pohřbu se zúčastnili Delonovy děti?

Vážený pane, napřed, než si utřídíte myšlenky, měl byste se podívat na český pravopis.....máte rezervy

Jsem velmi a už dlouho smutná z toho, jak mysl mnoha našich občanů ovládá omezenost, tupost, nenávist a nesnášenlivost. A to vše ruku v ruce se snadnou manipulovatelností, která nahrává šíření dezinformací. Válka na Ukrajině je strašnou realitou, v celé zemi není bezpečno, celá země je v dosahu ruských raket. Mám tu čest s ukrajinskými uprchlíky více než rok pracovat - učím je česky. Jsou to lidé nešťastní z války, kteří si museli zvyknout na život v nové zemi. Obrovsky zátěžová situace. Jak já je znám, jsou velmi vděční za to, že jsme je přijali. Mnohokrát mi to řekli. Kdo z nich může, pracuje - a dělají takové práce, které naši lidé za ty peníze dělat nechtějí. Pracují i důchodci po 65 letech věku. Většinou se opravdu snaží a uvědomují si, že mají naší zemi co vracet. Že musí pracovat a studovat, žít v klidu a být prospěšní. Mnohokrát jsme o tom spolu hovořili.

Často ze svých skromných prostředků podporují vojáky na frontě. Samozřejmě se hodně z nich už vrátilo a vrací zpět, pokud mají kam.

Ten článek proto považuji za pravdivý. Jako personalistka sleduji, jaký je vývoj na trhu práce a spousta firem se bez ukrajinských pracovníků neobejde. Rozvoj našeho hospodářství brzdí mimo jiné velký nedostatek pracovní síly. A uprchlíci zaplňují pracovní místa, o která naši lidé nemají zájem. Když pracují, odvádějí daně, zdravotní a sociální pojištění.

Jsem ráda, že jsem se před více než rokem rozhodla uprchlíkům pomáhat. Jsou vděční za zájem, za lidský přístup, za toleranci a empatii. Práce s nimi mi přinesla mnoho zajímavých zkušeností a zážitků. Budu v ní i nadále pokračovat.

Plně a s nadšením podporuji myšlenku snížení počtu krajů! Příšerně navržená, schválená a realizovaná reforma veřejné správy účinná od 1.1.2003 znamenala nejen neekonomické a neefektivní zbytnění krajských samospráv. Bylo totiž třeba najít další místa a funkce pro členy politických stran, kteří tuto zpackanou reformu schválili. St. Gros a Miloš Zeman vykřikovali doslova lži o tom, jak je navržená reforma skvělá, že se sníží počet úředníků a že vše bude blíže občanovi. Úplná blbost!!! Počet úředníků se zvýšil, náklady na výkon krajských samospráv vzrostly, mnohé agendy se občanovi vzdálily nebo byly roztříštěny na více míst!!! Zvětšil se počet krajských úřadů, jejich vybudování, rekonstrukce a vybavení znamenalo obrovské náklady (ty peníze bychom teď velmi potřebovali). Provoz současného počtu krajů není zrovna levný. ČSSR měla 10 krajů, 3 na Slovensku, 2 na Moravě a 5 v Čechách. A fungovalo to. Současné ČR by úplně stačilo 7 krajů. Zmizeli by zbyteční krajští úředníci a provozní zaměstnanci, snížily by se náklady na provoz krajských samospráv a úřadů. Uvolnila by se další pracovní síla pro naše firmy, které hledají zaměstnance. Znamenalo by to určitý tlak na rekvalifikace, ale to by se zvládlo. Na zbytečných krajských úřadech jsou personální rezervy pro jiné zaměstnavatele, kteří nemají lidi. A pokud by se lidé ze zrušených krajských úřadů rekvalifikovali a našli si zaměstnání ve firmách, stali by se produktivními zaměstnanci. A budovy zrušených krajských úřadů i další majetek by mohly najít smysluplnější využití.

Rána pod pás ? Tak tomu se opravdu hodně směju!!! Je to opravdu hodně chtít, aby text s názorem byl napsán bez hrubek? Prznit češtinu je pro Vás normální? Copak nevíte, že ty hrubky kazí dojem a ruší čitatele při četbě textu? A chápete vůbec, že tím, jak se myšlenkově a gramaticky prezentujete, odhalujete velmi mnoho o sobě?Takže děkuji, hodně jsem se toho od Vás dozvěděla...........

Co kdybyste se podíval na příšerné hrubky ve svém textu?! Rve to oči i srdce rodilého mluvčího českého jazyka.

Tak tuto paní jsem potřebovala vidět a slyšet - a určitě bych se s ní ráda osobně setkala. Absolutně skvělá, životem poučená, absolutně pragmatická, svobodomyslná, obětavá, pracovitá žena..........a spousta superlativů mi ještě unikla. Prostě moje krevní skupina. A taky hodně odvážná v názorech i v tom, jak umí nosit svůj věk a postavu. Prostě paráda! To znamená - taková jsem a tak se prezentuji a vy ostatní si s tím dělejte to, co chcete....já už jiná nebudu! Z vlastní životní zkušenosti vím, že podobný nadhled se rodí jen u zralých a velmi silných osobností, se kterými se život určitě nemazlil a musely si prožít hodně těžkých nejen okamžiků . Prostě "správná baba", krásný a oduševnělý člověk, se srdcem na správném místě. Mám ji už teď ráda za to, jaká je. A hrozně ráda bych ji osobně poznala. Ale to by bylo Valašsko......

Není tady chyba ve jméně autora? Nepíše tyto antihumánní řádky náhodou sám Hitler, který vstal z mrtvých? Při četbě tohoto článku se mi opravdu udělalo zle. Jak jen mohlo něco takového autora vůbec napadnout? Z myšlenky na ostrakizaci seniorů ve vztahu k volebnímu právu promlouvá nejen totalitní myšlení, ale i fašistické názory na člověka, především na jedince z nejrůznějších důvodů nepohodlné, zranitelné, slabší - tedy zbytečné....Je mi 65 let a byla jsem vychována v úctě k člověku, ale i k realistickému vidění a hodnocení lidských chyb a nedostatků. S lidmi pracuji celý život a svým studentům personalistiky zdůrazňuji základní poslání naší profese, tj. respektování člověka takového jaký je se všemi jeho přednostmi i nedostatky, vítězstvími i prohrami a omyly. Tedy k respektu k lidské individualitě a neopakovatelnosti, k různorodosti názorů. Což toto nejsou pilíře demokracie? Manipulovatelnost člověka a jeho přístupnost k dezinformacím není přeci jen otázkou věku, ale především vzdělání, znalostí a zkušeností pracovních i životních, ochotě se dále vzdělávat, ověřovat si informace, uvažovat o tom, co politici a další osobnosti ovlivňující veřejné mínění říkají a především porozumět tomu, proč to říkají. Pro mnohé seniory se svět vyvíjí příliš rychle, a tak ztrácejí jistotu, a proto se chytají nejrůznějších myšlenek pochybných autorit - hledají prostě určitou formu jistoty a klidu. Ale to neznamená, že mezi seniory není není nezanedbatelné množství těch, kteří mají reálné vidění světa, dokážou se orientovat ve změnách a adaptovat se. A ještě učit ty mladší, méně zkušené.

Vyhoštění ruských "diplomatů" je samozřejmě v pořádku. Jen bych popřála autorce článku prozření v tom smyslu, aby dokázala rozlišit pojem "zastupitelstvo" od pojmu "zastupitelství." Ten kiks je na konci článku.

Zastupitelstvo je dle zákona č. 128/2000 Sb., o obcích, ve znění pozdějších předpisů, nejvyšším orgánem obce. Nemůže se tedy jednat o zastoupení země v zahraničí.

Práce důchodců je velmi důležitá. Mnohá odvětví se bez nich neobejdou - např. zdravotnictví, školství, další vzdělávání (dospělých). Je škoda nevyužívat znalostí a zkušeností důchodců. Sama jsem v důchodu, je mi 65 let a pracuji. Ale jen když chci a mohu. Musím už více odpočívat. Už nemám na to chodit každý den do práce. Dvakrát týdně učím ukrajinské uprchlíky česky v kurzu, studenti mi chodí i domů. Několikrát ročně učím o víkendech rekvalifikační kurzy personalistiky.

Učila jsem v kurzech pro nezaměstnané a mohu potvrdit, že mladí lidé mají zcela jiný vztah k práci a k povinnostem než ti starší. Moji rodiče byli starší (r. 1913 + 1922) - mám srovnání hodnotové orientace v rozpětí sta let. Je v tom opravdu velký rozdíl. Vztah k práci, povinnostem, ke vzdělání byl pro předchozí generace zásadní. Dnes se mladí do práce příliš nehrnou. Mladých, slušných a pracovitých lidí není 100%. Rodiče mají to, co si vychovali.

Zaměstnavatelé v rozporu s právními předpisy věkově diskriminují uchazeče o zaměstnání starší 50 let i 45 let. Je to protiprávní a amorální, ale personalisticky a manažersky amatérské a krátkozraké. Po celou existenci lidstva to funguje tak, že mladí se učí od těch starších. A tak to vždy bude, nic lepšího se nedá vymyslet. Ve znalostech a zkušenostech starších uchazečů o zaměstnaní a starších zaměstnanců je obrovský potenciál. Jen hlupák zaměstnavatel je nevyužívá. Stavět personál firmy jen na mladších zaměstnancích je personalistický a manažerský amaterismus. Skutečný manažer a personalista má personál složen z lidí všech věkových kategorií.

Dobrý večer, jsem ráda, že jsem tuto informaci zveřejnila a že vás to zaujalo. Ten oscarový film - dnes už pro pamětníky, černobílý - s Ivanem Jandlem jsem kdysi dávno viděla. Je to velmi dojemné vyprávění o tom, co válka udělala s lidmi. Zničené rodiny, obrovské množství sirotků, atd. Matka hledá po válce svého ztraceného chlapce, a když už to vypadá, že ho nenajde, tak se zcela náhodou setkají a vše dobře dopadne.

A díky tomu, že jsem to viděla, tak jsem hned sháněla informace, pak i články. Dnes hledejte na Wikipedii - Ivan Jandl. A ten film zvláště vzhledem k současnosti je opět velmi aktuální.

Jsem personalistka zabývající se od r. 2017 výukou češtiny pro ukrajinské občany. Zpočátku pro zaměstnance firem u nás, bez učebnic. Všechny přípravy jsem si musela udělat sama. Od 07/2022 učím ukrajinské uprchlíky v kurzu češtiny pro dospělé. Tito lidé jsou v mimořádné životní situaci. Jako poradce pro osoby v tíživých životních situacích to intenzivně vnímám (zaměřuji se na práci s nezaměstnanými) a snažím se jim pomoci i získat práci. Tito lidé jsou velmi vděční za to, jak jsme je přijali. Snaží se být užiteční a pracují. Ale hluboko pod svou kvalifikaci. V kurzu mám minimálně 90 % lidí s VŠ, kteří dělají manuální a pomocné práce. Jen lékařkám a některým zdravotním sestrám se podařilo uplatnit se v naší nemocnici, ale musí při práci ještě velmi studovat. Jazyk je opravdu stěžejní. Oni nám velmi dobře rozumí, ale neumějí mluvit. A to je pro lepší využití jejich kvalifikace hlavní problém. Já s nimi pracuji přes ruštinu. Mají snahu se česky učit, ale problém je i v jejich pracovním zapojení - často na směny, nebo mají měsíční rozpisy směn, do kurzu se dostanou třeba 2x za 3 týdny. Také odcházejí do jiných měst nebo zpět na Ukrajinu. A neustále přicházejí noví. Během dvou měsíců se mi v kurzu vystřídalo na 60 lidí a jen několik z nich chodí dosud. Takže je to kurz "průtokový". Tato práce je z didaktického hlediska velmi obtížná. Neustále přicházejí začátečními a míchají se s těmi, co už něco umí. Taková výuka je uměním možného. Ale má to svůj význam. I sociální a motivační - kurzy jsou i místem setkávání a navazování kontaktů s námi.

Některé z nich učím i soukromě.

Jsem personalistka. Pracuji s dospělými lidmi už 40 let. Moji studenti mají různé vzdělání, pracovní a životní zkušenostmi. Učím v kurzech občanské gramotnosti (jsem bývalý státní úředník). Vím, jak to ve státě funguje, jak je řízen, atd. Když do toho proniknete, má to svou logiku, posunete se ve vnímání světa mnohem dál. Učím finanční gramotnost. Asi 9 let jsem pracovala ve zdravotnictví. Od všech lidí, se kterými jsem se za těch 40 let setkala, se učím. Nejsem zaujatá ani neobjektivní. Moje závěry jsou postaveny na znalostech a zkušenostech z oblastí, ve kterých jsem pracovala. Vždy dávám prostor jiným názorům a snažím se vše logicky, věcně, legislativně vysvětlit. A tomu říkáte zaujatost? Já tedy ne.

Minulá vláda byla absolutní katastrofa co se týče financí - rychle nás zadlužili a kdyby toho nebylo, dnes se nemusíme bavit o nižším přidání důchodcům. A zvládání covidu? 4 roky jsem měla na starosti zdravotnictví celého okresu, nemocnice, záchranku, hygienickou službu, celou sféru ambulantní primární péče. Proto jsem se znalostí věci musela vyhodnotit často přímo příšerné chyby tehdejší vlády. Zemřelo zbytečně mnoho lidí, kteří ještě mohli být mezi námi. Současná vláda je vláda sebevrahů. Musí řešit příšerné problémy po té minulé, do toho energetická, uprchlická krize a válka. V této situaci nelze nedělat chyby. A oni je dělají. Ale přesto jim fandím, protože vím, že je to velmi náročná práce a zodpovědnost. Věci vypadají jinak zezdola než shora. Než začnu kritizovat, musím se napřed zamyslet nad tím , jak bych obstála já na jejich místě. Mají mimořádně těžké podmínky.

Paní Márová, co kdybyste se alespoň trošku zamyslela nad tím, že slátaninami nemusí být to, co si myslím já, ale to, co si myslíte VY? Trochu sebereflexe by Vám určitě neuškodilo. Než se totiž pustím do někoho jiného, tak bych si měla zamést před vlastním prahem. Anebo si třeba získat o problému informace, snažit se něco nastudovat, abych si udělala přesnější obrázek....ale to asi u Vás nehrozí ....škoda, určitě jsem slušná a pracovitá žena......

Co se týče těch poradců, těch nikdy nebude dost. Vždycky bude hodně lidí, kteří potřebují pomoc a podporu. Já pomáhám lidem nezaměstnaným a ohroženým nezaměstnaností - hledám jim práci a snažím se je v jejich těžké situaci podpořit.

A zviditelnit se rozhodně nepotřebuji. Stačí, že o mě vědí lidé, které učím a pomáhám jim a to mě naplňuje.

Děkuji Vám, jste jedna z mála. A toho si opravdu velmi cením.

Žiji v ČR. Na komunisty nadávám celý život a budu na ně nadávat i nadále. Komunistický totalitní režim velmi negativně postihl některé členy mé rodiny a také k nám v r. 1968 pozval armády Varšavské smlouvy. Proto jsem ráda, že komunisti vypadli z parlamentu a už nikdy se tam nedostanou. Jaká krása!!! Vím, že hodně starých lidí, kteří celý život dřeli, teď živoří. Já už taky nejsem mladá - je mi 65 let a jako důchodkyně jsem se musela poprat s energetickou krizí, kdy mi ze dne na den zvýšili zálohy na plyn 3x a moje povinné výdaje tak činily 100% mého důchodu. Byla jsem z toho psychicky hotová. Ale celý život jsem musela bojovat, tak jsem zabojovala i teď. Pomohla mi má práce, za kterou dostávám zaplaceno a moji studenti, protože práce s nimi mě naplňuje. A dostala jsem se z toho. Taky jsem si představovala, že budu v důchodu odpočívat, ale nejde to. A populisté nám nevládnou. Ti vládli před touto vládou a zapřičinili příšerný deficit státního rozpočtu a také svým zmateným řízení epidemie covidu zbytečnou smrt mnoha nejen starých lidí.

Paní Holíčková, jak skvělá a brilantní úvaha. Po celý život se řídím zdravým selským rozumem, svým vzděláním, pracovními a životními zkušenostmi. A učím se od lidí. A protože i v důchodu pracuji se studenty - s dospělými lidmi, které musím něco naučit a taky jim myšlenkově něco předat, nemohu být manipulovatelná. Jsem nezávislá, svobodná a svobodně myslící. A tak to už zůstane!

Spokojená nejsem s mnoha věcmi, ale takový je život.