Morální úpadek společnosti resp.dospělých, která se propisuje i do jejich dětí, neochota naslouchat názoru druhých, neschopnost slušné a věcné diskuze, komunikace, tolerance a upřednostnění tzv. selského rozumu a neoprávněně vyzdvihované “právo” jednotlivce nad cokoliv ve stylu “já chci”. Jinak platí stará pravda, že ryba smrdí od hlavy a bylo by fajn, kdyby si tyto arogantní osoby uvědomily, že osobní svoboda končí tam, kde začíná svoboda druhého a hned by bylo líp.
Jsem pro zavedení alespoň symbolického poplatku ve výši např. 5000,- za semestr (těch 5.000,- si studenti jsou na brigádách schopni vydělat - pokud chtějí) a povinnost vykonávat praxi v oboru minimálně 10 let, jinak ať vrátí poměrnou část nákladů na studium (podle odpracovaných let v oboru) a dále úhradu plného školného u 2. a další VŠ, pokud se nejedná o rozšiřování vědomostí ve stejném oboru.
Bylo by fajn, kdyby zde psali svoje vnitřní pocity a zkušenosti skuteční pamětníci, mě bylo tehdy 9, takže jsem byla děcko a zrovna jsem byla na táboře. Z tábora nás předčasně posbírali, naložili do autobusů a odvezli zpátky domů a nám bylo líto, že nebudeme mít závěrečný táborák, na který jsme se těšili. Byl asi velký rozdíl, kde kdo bydlel, ale já ( na malém městě) jsem neviděla žádné tanky ani vojenská vozidla, možná mně rodiče chránili, to dnes už nezjistím. U nás se nekonala žádná “brutální” okupace a ani neznám nikoho, kdy by v okolí utrpěl v té době zranění. Později v rámci politických čistek samozřejmě bylo spousty lidí propuštěno z práce (i můj otec) atd., ale naštěstí u nás na maloměstě zřejmě byla většina normálních slušných lidí, protože se lidé ve většině případů mezi sebou neudávali a neházeli si klacky pod nohy a chovali se k sobě normálně. Vždycky je to o lidech, tehdy i teď, nezáleží odkud pochází, ale na jeho morálním kreditu, chce to jen studovat historii a chtít naslouchat a poučit se, ale myšlení bohužel bolí.
Myslím, že způsob výchovy paní je pro dítě v pohodě. Aby se cítilo dítě bezpečně potřebuje určité základní rituály, které se pravidelně opakují a může se na ně vždy spolehnout, potřebuje zjistit, že jsou určité mantinely a že za své činy jsou po zásluze “odměněny” ať tak či tak a přes to ať se děje cokoliv jsou stále milovány. Je jedno jak takovou výchovu nazvete, pohoda, klid a společné aktivity jsou základním kamenem vzájemného soužití a učit se vyrovnat s nesnázemi a trpělivosti je skvělý základ do života.
Dva jazyky není žádné drama, spíš bych ale základní školu pojala jako ZÁKLADNÍ ZNALOSTI PRO ŽIVOT, které jsou pro všechny nutné. Není nutné, aby žáci v některých předmětech šli tolik do hloubky, ale aby znaly základy, nebudou tak zahlceni informacemi, které ti slabší nikdy potřebovat nebudou a ti šikovnější si je budou dobře pamatovat a nezapomenou je jakmile se zavřou dveře školy.
Děkuji moc za článek a souhlasím s každým slovem, v době kdy syn byl malý a pak mladý, jsem opravdu měla velmi dobře vybavenou lékárničku😅, snažili jsme se s manželem, aby si vyzkoušel co nejvíce aktivit jak sportovních tak i “duševních”. Myslíme si, že pro život je to mnohem lepší než současný způsob volné výchovy bez mantinelů nebo zametání cestičky, zkušenost je totiž opravdu nepřenosná.
Děti většina rodičů dříve nebila, to je nesmysl, výchova je o autoritě a osobnosti rodiče. Bohužel byli rodiče (stejně jako dnes), kteří se k dětem nechovali hezky, stejně jako dnes. Možná se stalo, že některému rodiči tzv. ruply nervy a plácl dítě po zadku nebo dal pohlavek, ale výchova nebyla postavena na bití a neurvalosti, ale byla nastavena pravidla, která se musela dodržovat.
Díky za trošku pozitivní nostalgie, já už v důchodu jsem a jsem ráda. Jsem z malého města, tehdy mělo jen kolem 11.000 obyvatel, tam byli lidé zřejmě slušnější a k sobě tolerantnější. Dětství jsme měli hezké a podle mého názoru mnohem zajímavější než současná mládež, školní výlety, školy v přírodě nebo hory byli pro všechny. Jako děcka jsme byli v podstatě pořád venku, chodili za minimální poplatek - 12,- Kčs/ za rok do různých sportovních oddílů, hráli si ve starých střílnách z války, chodili do skautu a když se podávali přihlášky na střední či vysokou školu, tak nikomu nikdo nebránil nebo resp. nepsal do materiálu informace, kvůli kterým by měli problémy (tedy alespoň u nás to tak bylo). V každé době je všechno podle mého jen o lidech, buď jsou slušní a jejich charakter je rovný nebo jsou to bezpáteřní vlezdopr……é.
Školství si stěžuje na málo financí, lidé na málo šikovných řemeslníků, tak co kdyby konečně byly učební obory (kde chybí odborní pracovníci) víc preferovány hlavně i v médiích a jednotlivé střední a vysoké školy měly plně hrazené studium státem jen u oborů, které naše ekonomika potřebuje a ostatní obory (zejména ty, které nevytváří žádné materiální hodnoty a mezi zaměstnavateli není o tyto vysokoškoláky žádný zájem) budou plně hrazeny studenty, ať si každý studuje klidně 2-3 školy, ale za své. A u hrazených škol státem (zejména lékaři včetně zubařů) by měl být závazek, že budou vykonávat svoji profesi v ČR minimálně 5-10 let, při vycestovaní mimo republiku by musely vrátit náklady na studium státu. A ještě jednu připomínku bych měla asistenti ve školách by měli být hrazeni státem jen u fyzicky postižených studentů a žáků, pokud má dítě/student problémy mentální a běžné studium nezvládá, tak se musí jít učit tam, kde to pro něj bude vhodné, i samotné dítě, které má nějakou z psychických poruch a nezvládá množství učiva atd., tak je ve třídách často terčem šikany, ponižování a zneužívání jinými spolužáky, takové prostředí je pro něj silně stresující. Není důležité jakou práci člověk vykonává, ale je důležité, aby ji vykonával poctivě. Bohužel ne každý muže být Einstein.
0
Sledujících
4
Sleduje
0
Sledujících
4
Sleduje
Zubaře jsem sice po nějaké době našla na zubní poliklinice, ale platím vic než si momentálně z důchodu mohu dovolit, teď se už bojím objednat, abych na to vůbec měla, jinak je pravda, že způsob práce a přístroje jsou proti dřívějšku luxusní, ošetření bezbolestné, ale co mi to pomůže, když důchod na tento nový, moderní způsob ošetření mi nestačí a levní lékaři už končí?
1 odpověď