Zubaře jsem sice po nějaké době našla na zubní poliklinice, ale platím vic než si momentálně z důchodu mohu dovolit, teď se už bojím objednat, abych na to vůbec měla, jinak je pravda, že způsob práce a přístroje jsou proti dřívějšku luxusní, ošetření bezbolestné, ale co mi to pomůže, když důchod na tento nový, moderní způsob ošetření mi nestačí a levní lékaři už končí?
Morální úpadek společnosti resp.dospělých, která se propisuje i do jejich dětí, neochota naslouchat názoru druhých, neschopnost slušné a věcné diskuze, komunikace, tolerance a upřednostnění tzv. selského rozumu a neoprávněně vyzdvihované “právo” jednotlivce nad cokoliv ve stylu “já chci”. Jinak platí stará pravda, že ryba smrdí od hlavy a bylo by fajn, kdyby si tyto arogantní osoby uvědomily, že osobní svoboda končí tam, kde začíná svoboda druhého a hned by bylo líp.
Dnes se také platí daně a kam jdou peníze z nich. Proč nejdou také na kroužky.
Jj., z daní, pracovala jsem ve mzdovce ve strojírenském podniku a průměrné daňové zatížení pracovníků bylo asi 18-20% a žádné sociální a zdravotní samostatně neexistovalo, další odvody a členění daňových srážek tady nechci popisovat, byl rozdíl mezi svobodnými, bezdětnými, s dětmi apod., ale průměr byl 18-20%, dnes jsou odvody státu z mezd výrazně vyšší.
Proč by lhala? Pamětníků je tady dost, platila se jen Liduška a já ještě členství v TJ 12,- Kčs na rok a vyzkoušela jsem těch kroužků hodně. Typy kroužku byly podle lidí, kteří byli ochotní zdarma pracovat s dětmi, prostory poskytovalo město nebo místní továrna apod. Já si vybrala gymnastiku a bylo to přesně tak, jak tady paní píše a pak jsem sama začala trénovat malé děcka a bylo to podobné úrovni spíš pro radost a zábavu, na závody jsme jezdili max na kraj a mohla jsem pro děti zařídit i tábor, ubytování nám zdarma poskytla TJ, vařila nám maminka jedné z účastnic a platila se jen poměrná cena za nákup potravin a doprava hromadnou. Dnes by taková aktivita pro samé nařízení z EU nebyla vůbec možná🙁 a sehnat lidi ochotné pracovat s dětmi zdarma by byl asi taky problém.😏
Ono tak ruzove nebylo. I jako deti jsme to vnimali. Zejmena kdyz diky posudkum na rodice jsme nemohli studovat protoze jsme nedostali doporuceni ke studiu. Kdyz jsme byli starsi nemohli jsme cestovat, nedostali jsme dolozku. Hranice byla obehnana elektrickym plotem a hlidana samopalniky se psy. Tak idilicka to byla doba vy rozumbrado.
To bylo o lidech, u nás ve škole učitelé tyhle “nežádoucí” informace do přihlášek na SŠ nikomu nenapsali🤗
Autor o tom neví zhola nic. Každý to měl tehdy asi trochu jinak. Jsem ročník 1957, hrála jsem cca od 10 do 19 basket, pak již jen rekreačně. A "organizována" jsem byla nejprve v letech 1967 až 1970 ve skautu, vedle toho školní tábory a kroužky (sportovní hry, výtvarka). Potom skaut oficiálně zrušili, ale pro nás se vlastně nic nezměnilo. Dál jsme se scházeli a jezdili na výlety (nebo výpravy, jak jsme někdy říkali), školní tábory (i na SŠ jako praktikantka) - a nikomu to nevadilo. I klubovna nám zůstala, protože byla na soukromém pozemku = nikomu do toho nic nebylo. Nikdy do nás nikdo nic "nehustil", protože nám dospělí nebyli nijak nadřízeni. Jen nám pomáhali s organizací a také si to užívali. Byla to pohoda. Cca od 17 jsem také jezdila na "čundry", zjm. na Vysočinu (pocházím z Brna). Byly to bezvadné roky. Od 19 VŠ koleje cca 170 km od domova = nastaly i jiné aktivity. Opět do nás nikdo nic nehustil - ostatně ani nemohli, byli jsme již plnoletí.
Přesně, taky jsem v pionýru nebyla a nikdo mě nenutil ani nepřesvědčoval, chodila jsem do skautu a různých sportovních oddílů a pak jsem byla trenérkou v oddíle, tyto aktivity byly ryze dobrovolné a zásadně zdarma🤗.
Také se studují obory, které společnost nepotřebuje a také není pro tyto absolventy uplatnění.
U těchto “oborů”, bych automaticky dala školné v plné výši. Ať si každý studuje co chce, ale pokud je to jen koníček bez relevantního uplatnění v ekonomice státu, tak ať studují za své a ne na úkor pracujících z jejich daní.
Jsem pro zavedení alespoň symbolického poplatku ve výši např. 5000,- za semestr (těch 5.000,- si studenti jsou na brigádách schopni vydělat - pokud chtějí) a povinnost vykonávat praxi v oboru minimálně 10 let, jinak ať vrátí poměrnou část nákladů na studium (podle odpracovaných let v oboru) a dále úhradu plného školného u 2. a další VŠ, pokud se nejedná o rozšiřování vědomostí ve stejném oboru.
Bylo by fajn, kdyby zde psali svoje vnitřní pocity a zkušenosti skuteční pamětníci, mě bylo tehdy 9, takže jsem byla děcko a zrovna jsem byla na táboře. Z tábora nás předčasně posbírali, naložili do autobusů a odvezli zpátky domů a nám bylo líto, že nebudeme mít závěrečný táborák, na který jsme se těšili. Byl asi velký rozdíl, kde kdo bydlel, ale já ( na malém městě) jsem neviděla žádné tanky ani vojenská vozidla, možná mně rodiče chránili, to dnes už nezjistím. U nás se nekonala žádná “brutální” okupace a ani neznám nikoho, kdy by v okolí utrpěl v té době zranění. Později v rámci politických čistek samozřejmě bylo spousty lidí propuštěno z práce (i můj otec) atd., ale naštěstí u nás na maloměstě zřejmě byla většina normálních slušných lidí, protože se lidé ve většině případů mezi sebou neudávali a neházeli si klacky pod nohy a chovali se k sobě normálně. Vždycky je to o lidech, tehdy i teď, nezáleží odkud pochází, ale na jeho morálním kreditu, chce to jen studovat historii a chtít naslouchat a poučit se, ale myšlení bohužel bolí.
Myslím, že způsob výchovy paní je pro dítě v pohodě. Aby se cítilo dítě bezpečně potřebuje určité základní rituály, které se pravidelně opakují a může se na ně vždy spolehnout, potřebuje zjistit, že jsou určité mantinely a že za své činy jsou po zásluze “odměněny” ať tak či tak a přes to ať se děje cokoliv jsou stále milovány. Je jedno jak takovou výchovu nazvete, pohoda, klid a společné aktivity jsou základním kamenem vzájemného soužití a učit se vyrovnat s nesnázemi a trpělivosti je skvělý základ do života.
Dva jazyky není žádné drama, spíš bych ale základní školu pojala jako ZÁKLADNÍ ZNALOSTI PRO ŽIVOT, které jsou pro všechny nutné. Není nutné, aby žáci v některých předmětech šli tolik do hloubky, ale aby znaly základy, nebudou tak zahlceni informacemi, které ti slabší nikdy potřebovat nebudou a ti šikovnější si je budou dobře pamatovat a nezapomenou je jakmile se zavřou dveře školy.
Děkuji moc za článek a souhlasím s každým slovem, v době kdy syn byl malý a pak mladý, jsem opravdu měla velmi dobře vybavenou lékárničku😅, snažili jsme se s manželem, aby si vyzkoušel co nejvíce aktivit jak sportovních tak i “duševních”. Myslíme si, že pro život je to mnohem lepší než současný způsob volné výchovy bez mantinelů nebo zametání cestičky, zkušenost je totiž opravdu nepřenosná.
2
Sledujících
2
Sleduje
2
Sledujících
2
Sleduje
Na důchod nikdy v žádné době nesmí spoléhat. Od toho se v aktivním životě pracuje a spoří na stáří. Škoda, že jste na sebe nemyslela.
3 odpovědi
0
Sledujících
4
Sleduje
0
Sledujících
4
Sleduje
To máte pravdu, myslela jsem na to a měla jsem našetřeno asi 250.000,- nejdřív jsem asi 80.000,- postupně zaplatila u zubaře za opravy, korunky, čištění kanálků a zubní hygienu ( která je tzv. povinná) atd. Všechny staré amalgámové plomby mi vyměnili a s tím souvisely i ty kanálky, případně korunky, u trhání 3x7 a 8, která rostla vodorovně uvnitř a musela se sekat si narkózu musíte zaplatit ( byla mi kvůli náročnosti zákroku doporučena). Nebylo to tak, že bych nechodila dříve k zubaři, naopak 2x ročně jsem chodila na kontrolu, abych nic nezanedbala, ale bohužel zuby se rozhodly dát o sobě vědět. Další velkou část financí jsem “odevzdala” na veterině, mám 2 psí seniory a sešlo se několik jejich finančně náročných operací a momentálně mám vysoké měsíční náklady na jejich léky a speciální diety a taky kontroly u vet. Zdravotně na tom bohužel nejsem sama nejlíp, moje léky taky něco stojí a na jaře bych měla jít na operaci páteře a na brigádu nemohu, fyzicky bych to nezvládla. Takže ani našetřené rezervy na důchod dnes už bohužel zmizely, ale nestěžuji si, mám co jíst i kde bydlet, ale zvířat bych se nikdy kvůli svému pohodlí nezbavila a udělám pro ně maximum, a to i za cenu, že mi nezbývá na kulturu a osobní záliby. To jen aby jste si uvědomila, že životní náklady se mohou někdy velmi nečekaně zvýšit a z důchodu se už těžko tvoří další rezervy.