Přesně jak se v článku píše, město klidu. Tady se nic neděje, podzámecká zahrada celkem o ničem, Květná zahrada prošlá za půl hodiny za nesmyslné vstupné, a jinak nic. A co se týče vánočního jarmarku na velkém náměstí, na to že je to město z části v UNESCO, bída bída a ještě jednou bída.
A nemyslím to ve zlém, i v poslední vesnici v kterémkoli kraji se toho děje víc.
Máte pravdu. Jsem místní a je to smutné, že to musím říct.
Proč by mé děti neměly dávat i mně ? Dávají mi už teď, dávají mi svou lásku, shovívavost, jsou ochotné mi pomoci, když potřeuji ... Já zase pomáhám jim, jak jen to jde. Je to oboustranné a tak by to mělo i zůstat. Tím vychovávají i své děti a ony zase budou pomáhat jim. Vše je o výchově, v tom, jak se k sobě navzájem chováme a co své děti naučíme a jakým vzorem jim sami jsme.
Pokud to tak u vás funguje je to naprosto v pořádku. Opravdu vše záleží na výchově v rodině.
To s vámi velmi nesouhlasím , dodržení dresscodu je o projevení úcty k organizátorům , místu konání i osazenstvu a je velká škoda, že v dnešní době se pravidla nedodržují a nezakážou vstup těm ,co přijdou nevhodně oblečeni .
A to ,že jsme v Česku ještě neznamená ,že musíme chodit jako burani a někteří i ve špinavých botách .
Máte pravdu, někteří chodí opravdu jako šašci. Mnohdy s ním opravdu souhlasím. Ať si venku chodí každý jak chce, ale do společnosti by to mělo mít úroveň.
Z 99% souhlasím. Též jsme si nedělali děti, aby pak byli našimi otroky. Rodinu jako takovou vnímám tak, že jak děti, rodiče i prarodiče si mají vycházet vstříc a pokud je to potřeba, pomáhat si a myslet na sebe vzájemně po celou dobu života. Nedrželi jsme naše děti proti jejich vůli a nechali je zařídit si svůj další život tam, kde chtěly, jak chtěly a s kým chtěly. Na druhou stranu ale doufám, že tak, jak jsme se starali s manželem o naše děti, platili jim jejich zájmy a zábavu, podporovali jsme je v jejich rozhodnutích, financovali jim vzdělání a pomáhali a pomáháme i dál s financemi, hlídáme vnoučata, když je to možné a tak dál, tak stejně tak doufám, že i naše děti nás nenechají v pokročilém stáří na holičkách. V době, kdy na tom budeme již fyzicky špatně, natož zdravotně či psychicky. Rodina je pro mne takřka svatá a pro naše děti jsme dělali a děláme, co jsme mohli a uměli. Ráda bych tedy věřila, že až nadejde čas, nestrčí nás naše děti někam do ústavu jen proto, že si řeknou, že nám nic nedluží. Tak se k sobě chovají cizí lidé a ne rodina. Vypočítavě, bezohledně, odcizeně. Stáří není pro život vůbec jednoduché, staří jsou čím dál víc bezmocnější, nemocní a osamělí. Jsou to takové velké děti, které pomalu přestávají rozumět stále modernějšímu světu a čím dál víc lidí je bere jako rodinnou přítěž a ne jako ty nejbližší, kterým vděčí za výchovu a rodičovskou lásku. Nečekám, že nás děti budou ve stáří obskakovat, ale doufám v jejich laskavost, lásku a rodinnou soudržnost, tak jak jsme se je snažili vychovat. Každý, kdo bere, by měl také dávat, ať je mladý nebo starý.
Takže vaše děti braly, to je v pořádku, ale dávat budou svým dětem, ne vám. V tom je to kouzlo kdo bere musí také dávat.
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Já znám jinší svoloč a to jsou zákazníci.