Myslím, že by zodpovědnost za obsah na sociálních sítích měla být víc na provozovatelích. Bez ověření bych nikoho na sítě nepouštěla – žádné anonymní profily. Každý by měl být odpovědný za to, co píše a sdílí, jestli tím někoho neuráží nebo nepáchá trestnou činnost. Tím by se mohla zlepšit celková bezpečnost a slušnost na internetu.
Hrubá statistika:
57 % ženských obětí vražd je zavražděno intimními partnery (např. manželi, příteli, bývalými partnery).
10 % mužských obětí vražd je zavražděno intimními partnery (např. manželkami, přítelkyněmi, bývalými partnerkami).
90% vražd spáchají muži a v 80% zavražděných jsou muži. Ročně je cca 500000 vražd, tj. cca. 400000 zavražděných mužů a z toho cca 40000 je zavražděno intimními partnery (např. manželkami, přítelkyněmi, bývalými partnerkami) a ze 100000 ženských obětí je cca 57000 žen zavražděno intimními partnery (např. manželi, příteli, bývalými partnery).
Motivy mužů při vraždách žen obvykle jsou: žárlivost, kontrola, pocit vlastnictví a eskalace konfliktů.
Motivy žen při vraždách mužů obvykle jsou: sebeobrana, zoufalství po dlouhodobém týrání a reakce na násilí.
Tak žena, která se vrací k původnímu zaměstnavateli má po MR/RD nárok, vzhledem k péči o dítě, na zkrácení resp. zkrácený úvazek pokud to dovoluje provoz zaměstnavatele, ale...říct tohle u pohovoru si asi jen tak někdo nedovolí. (Já tedy mého zaměstnavatele odrazovala a říkala jsem mu, že mám 4 děti, tak potřebuju velkou flexibilitu.) Chtělo by to trochu zamakat na těch zkrácených úvazcích, mělo by to být pro zěmstnavatele výhodnější, protože jinak vždykcy dají přednost tomu, když bude práci zastávat jeden člověk:-(
To dítě se tím evidenentně baví a je naprosto geniální, že využívá celý prostor plátna, to neumí ani dospělí. A mám dojem, že to byl ten druhý obrázek, barevný, na ten se koukalo dobře. A že za to někdo platí, no budiž, taky bych prodávala naše společné obrazy, kdyby dětem za to někdo chtěl zaplatit, aspoň bych za to dětem zaplatila třeba lepší školy 😉
Mám za to, že tam, kde je to možné, lékaři umí umírajícím pomoci již dnes. Bohužel jsou tu lidé, kteří nemají fyzické obtíže či nemoc v akutním/terminálním stadiu, kteří často nepředstavitelné trpí a nemají šanci odejít důstojně. Zaráží mě touha neustále ostatním říkat, jak mají žít a co si mají myslet, je mi to cizí a příčí se mi to. V tomto ohledu bych byla pro svobodu. Věřím, že jsme schopni přijít s mechanizmy, které zamezí zneužití eutanasie.
Všem těm, co se tu pohoršují, že oběti se nehlásily dříve - pokoušela jsem se v tomto směru být aktivní, nahlásila jsem na studijním odd. VŠ profesora, který mi nabízel zkoušku (či zápočet - už ani nevím) za povyražení (byl to rok 2003) a bylo mi jen řečeno, že je tím pan profesor známý a tím, že se nic nestalo, tak nebylo co řešit. A i když jsem to říkala ženské, tak jsem jasně viděla, jak si myslí, že řeším blbosti.
Přijde mi srandovní, že to někdo bere vážně - nebude ani horní hranice a ani posunutí spodní hranice nenastane. Navíc kdo jsou ti "ONI", kteří by si přáli omezit volební právo seniorům? Na druhou stranu podmínit volební právo zkouškou způsobilosti by mohlo být zajímavé...účetnictví, právo, historie, občanská nauka, pochopení psaného a mluveného slova. A pro všechny, co by chtěli volit.
Hm, moje maminka byla téměř slepá na jedno oko a hluchá na jedno oko, takže v určitých úhlech jen tušila pohybující se siluetu a protože nesnášela takové ty pozorovatele, co vytahovali krk z ramen, aby se podívali pořádně o koho se jedná, tak sama něco takového neprovozovala. Důvodů pro nezdravení může být víc. Povznesla ybch se na to a zdravila dál...
Kdybych se takhle ztratila já, tak se můžou přes můj google účet juknout kde jsem, dokud budu mít nabitý mobil, tak se mi celá trasa ukládá, ale počítám, že tahle varianta tady k ničemu nevedla. Nejde u nás sledovat ke kterým vysílačům se kdy připojila? Člověk by si myslel, že jak je vehře mobil, tak člověka najdou snáz:-/ Doufám, že to celé bude mít šťastný konec.
2
Sledujících
0
Sleduje
2
Sledujících
0
Sleduje
Ověřený uživatel
Tento účet je ověřený Seznamem a představuje skutečnou osobu, registrovanou firmu nebo subjekt.
U některých trestných činů bych si dokázala představit, že by domácí vězení mohlo být dostačující. Takový člověk by se mohl snáze znovu začlenit do společnosti – mohl by docházet pouze do práce, z práce domů a případně odvést děti do školy či na kroužky. Neustále by byl pod dohledem. Resocializace ve vězení mezi ostatními kriminálníky naopak často postrádá smysl. Odnětí svobody by sice mělo fungovat jako trest, ale neméně důležitá by měla být jeho převýchovná funkce.
A další věc – proč bychom měli platit z daní za někoho, kdo je ve vězení, když mnozí z těchto lidí by byli schopni pracovat a hradit si své náklady sami?