Takhle to dopadá, když se napadený brání: Ukrajinci jsou na tom podobně: kdyby se nebránili, mohli v klidu žít (někteří) pod ochranou báťušky Putina a nic by se jim nestalo (možná). Ti ostatní by skončili v gulagu, nebo na hřbitově. Ale můžou si za to sami: neměli se bránit. Jakoby se ozývalo

zvolání z Reslovy ulice: " vzdejte se, nyc se vám nestane!"

Udivuje mne, že navrhují vyměnit šunku za opravdové maso. To mají v Austrálii šunku ze dřeva? A že prý nemáme rádi kečup. Zajímalo by mne, zda si pan Wade lije kečup do čaje. Asi ne, protože kečup se dává jen tam, kam se hodí a ne všude jako v Austrálii. Mezi všemi nesmyslnými poznámkami však kraluje jedna z minulých dílů: " to jídlo vypadá mrtvě." Mluvčí asi je zvyklý chroustat živé cvrčky.

napadá mne jistý příměr: " pane vrchní přineste mi knedlo, vepřo zelo, ale místo knedlíků mi tam dejte brambory, místo vepřového hovězí a místo zelí prosím špenát." V australské verzi : dejte mi cokoli, pokud tam bude kečup, hranolky a avokádo.

Sympatická paní. Nejen že našla odvahu hledat v lese houby s atlasem hub v ruce, ale usmažila řízky z bedel. Kdyby byl na jejím místě nedejbože Australan, určitě by se vyjádřil nepublikovatelným způsobem a dožadoval by se hranolků a kečupu. Můj obdiv a klobouk dolů!

Nechápu, proč z tak prosté věci jako oblékání svetru, se dělá problém. Když ještě nechci zapínat kotel a je mi chladno tak si ten svetr rád obléknu. Proč z toho ale někteří dělají problém? Letos se asi to období, kdy budeme váhat se zapínáním kotle, protáhne. Bohužel. Ale jsme ve válce. I když si to někteří nechtějí připustit, je to tak. A na ostrovech je to zvykem pořád i v době klidu a míru. No a paní Pekarová mluvila o své zkušenosti z doby studií v Británii. Neříkala nic o tom, že bychom měli plést svetry a připravovat se tak na zimu bez paliva. Nehledě na to, že k žádnému omezení dosud nedošlo. Tak proč hysterčit? Proč strašit a stahovat kalhoty, když brod je ještě daleko? Mám tu teď 19 stupňů a jdu si obléct svetr, ať mé Babiš vztek.

To jste nemohli sehnat nějaké slušné Čechy, kteří by se vyjadřovali alespoň trochu slušně? To je skutečně potřeba na Wadovy nehorázné sprosťárny reagovat stejnou mincí? To nemáme na víc?

Nejvíc mne pobavili Australani, kteří mluví o bílém vařeném chlebu, když konzumují knedlíky. Vždyť v angličtině existuje výraz " dumpling". Oni mluví australskou angličtinou nebo co? Rozumný a objektivní názor aby pohledal. Uznání odlišnosti a zdvořilost se tam asi nenosí. O kultuře chování u stolu ani nemluvě(drží jídelní příbor jako prase revolver). Oni ze všeho musí vyrobit sendvič: mezi dva knedlíky vloží zelí a kus masa. No a celé své angažmá vyvrcholí tím, že prohlásí, že to jídlo je příliš obyčejné, oni by to dělali lépe a u nich v Austrálii by k čemukoliv přidali hranolky, kečup a avokádo. Asi tam mají vůbec všechno nej. Největší trpaslíky a nejrychlejší hodinky

Žádný pes při vašem odchodu se nezeptá kdy se vrátíte. Vrátíte-li se později, než jste původně zamýšlel, o to bouřlivěji vás bude vítat. Nikdy se nezeptá, jestli jste měl před ním měl jiného, lepšího psa. Nebude vám prohledávat kapsy. Je mu jedno jak jste na tom finančně. Záleží mu jen na jediném: chce, abyste ho měl rád až do smrti. Bez podmínek. Jakmile si ženská dává podmínky, je to podraz. Lence bych nic nezazlíval: nemůže za to. Co ženám chybí na fyzické síle, nahrazují lstí, taktizováním a svůdností. S tím je potřeba vždycky počítat. A být opatrný, přeopatrný, sakra opatrný. A nebo se rozejít. To je sázka na jistotu.

Je neuvěřitelné, že host dokáže přirovnávat předložené jídlo ke zvratkům na chodníku. Neuvěřitelné. A to je prý učitel. Základní výchova by třeba pomohla některým chrapounům například říci: ne, děkuji, nemám hlad. Další posun by nastal, kdyby prostým pohledem do anglického slovníku objevili slovo "dumpling". Zjistili by, že to není vařený chleba. Ptát se obsluhujícího personálu, jestli je to jídlo čerstvé, je jen další projev buranství. K bramborovému salátu požadovat " aspoň nějakou zeleninu" mi přijde poněkud zvláštní. Ale uznávám, že jsem jen Čech, tedy z hlediska Australanů divný protinožec. Přesto jsem přesvědčen, že základní zdvořilost by se měla dostat i do Austrálie.

Přijde mi zvláštní, že hosté při ochutnávce se považují za jakési arbitry a radí našim kuchařům, jak to mají dělat. Doporučovat k bramborovému salátu zeleninu, to chce velkou dávku tuposti. Zajímá mne také, z jakého důvodu byl pořad natočen: 1) podpořit sebevědomí Čechů? (nejsme tak blbí jako někteří cizinci). 2) upozornit na staré přísloví: " doma jez co máš a venku, co ti nabídnou". 3) posílit naši toleranci vůči " vzdělaným" příslušníkům jiných národů.( zejména Australanům). Doufám, že vážení vysokoškolsky vzdělaní jsou po skončení natáčení poučeni o tom, že i v Evropě tečou řeky, v nichž jsou ryby. Jedlé ryby. Že u nás by si nikdo nedovolil předložit hostovi rybu, která by nebyla čerstvá. Že u nás neroste avokádo a tudíž nemůžeme ho podávat k typicky českému tradičnímu pokrmu. Že prohlášení " u nás je všechno lepší, chutnější, větší" je sice známkou jejich patriotizmu, ale zároveň vede k obavě, že u nich mají největší trpaslíky a nejrychlejší hodinky na světě .U některých cizinců by neškodilo zmínit se jim, co znamená slovo "zdvořilost"