Bylo to šťastné dětství. Rodiče na nás moc času v pracovním týdnu neměli, ale snažili se nám to vynahradit o víkendu. Přes týden družina, tam jsme pořád lítali po hřišti, když nepršelo. Ukoly byly raz-dva. Od tuším čtvrté třídy pořád na ulici nebo v parku s holkami, rády jsme měly i dětskou hernu v DPM. A k večeru bývala sokolovna a cvičení...Jen na tábory jsem skoro nejezdila, my měli babičku na samotě kousek od lesa, to byl ráj. A bývalo nas tam i osm dětí!!!
Autor tohoto článku se hluboce mýlí. Nejde jen o Jarka Nohavicu. Na setkání v Příčovech se sešly různé typy lidí. Někteří jsou váženými osobnostmi, jiní třeba ne. Ale dokáží se shodnout na důležitých věcech, a to je základ pro to, aby se naše společnost už konečně zbavila současné vládní garnitury a různých cenzorů, které živíme.
Není divu, že v lokalitách zahlcenych turisty už o ně místní nestojí. Stejný problém máme přece v Praze! A už zas i v Českém Krumlově! Pokud někde trpí místní lidi prebytkem turistů, MUSI s tím vedení města neco delat. Děkuji, opravdu nestojím o to, abych v sezóně nemohla projít centrem Prahy a nákupy si musela pořizovat jen pres Košíky a Rohlíky. Z jednoho břehu Vltavy na druhy leda tak koncem ledna a v únoru....
Přeji Kate, ať se z té hrozne nemoci co nejlépe dostane. Maminka mi zemřela na leukémii, stacily na to pouhé 3 měsíce a bylo jí tehdy teprv 52 let. Nikomu nepřeji něco podobného, tehdy byly transplantace kostní dřeně v plenkách. Byl to pro rodinu děsný šok. Kate působí velmi vyrovnaně, je určitě těžké vysvětlit dětem, že je nemocná. Hodně štěstí a půjde to, věřím.
V té budově jsem po r. 1990 ca 2 roky pusobila jako čerstvá mladá úřednice, predsedou federální vlady byl tehdy pan Čalfa, mistopredsedou mj. pan Miklosko. Do Strakovky jsme se prý nevešli, stará garda nás tam nechtěla, tak jsme byli nad bazénem. Byly to krásné casy, pana Thora by tenkrát asi nikdo nevyhodil z chodníku, byli jsme vsichni mladí a nadšení...... A brali jsme tu novou demokracii vážně, opravdu. Dnes bych ty současné vládní šašky nejraději vyhazela vidlemi...
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
To jsou tedy voloviny! Jo, a fotka je ze sovětského pionýrskeho tábora Artek. O jednotném dětském oblečení v ČSSR nemohla v 80. letech být už ani řeč. Kromě slušného výběru v obchodech se dalo leccos pro děti pořídit ve východním Německu, Maďarsku, obcas i Polsku. Silo a pletlo se podle Burdy, látek i vlny byl docela dobrý výběr. Taky v Tuzexu se dalo leccos koupit. Že nebyl toaletní papír kromě toho tvrdého, se dalo přežít... Ale zato nebyla nezaměstnanost, hodně se stavěly byty a domy, nejhezčí kočárek české výroby byl k dostání za normální cenu... Atd.
1 odpověď