To, že se jedná o Ukrajinku asi pomohlo, aby se to zveřejnilo. Stejně se chovají leta i k Čechům. Nechápu jak něco jako pracovní agentura vůbec mohlo vzniknout. Máme úřady práce a každý slušný zaměstnavatel si je snad schopný hledat zaměstnance bez prostředníka. Jenomže to pak musí postupovat dle zákona,např. 3 měsíční zkušební doba, ne propustit na hodinu. Vše řádně evidovat, proplácet atd. Mého známého chtěla pracovní agentura podvést s čerpáním dovolené a výplatou. Teprve po osobním jednání, kdy měl v ruce vytištěnou příslušnou legislativu vše napravili. Je logické, že kdo se nevyzná v zákonech a tedy neví, na co má nárok má smůlu. A oni na to spoléhají.

Nechápu. Řekla bych, že paní Evu trápí dobré bydlo a už neví co by, navíc má asi dost času přemýšlet. Situaci ve které je, lze přece snadno řešit. Stačí se na to podívat jinak a slevit ze svých nároků. Žádná domácí práce neuteče. Děti také nemusí mít kroužky, kam je musím vozit atd. Vždy, když už nemůžu, si představím, kdybych třeba ležela nedej bože v nemocnici na chemoterapii, dala bych nevím co za současnou situaci, hlavně být zdravá. Děti jsem od mala vedla k samostatnosti, protože člověk nikdy neví jak tu na světě bude dlouho, tak aby spoléhaly samy na sebe.

Spousta žen v podobné situaci ještě třeba řeší stárnoucí rodiče, bydlení, ztrátu zaměstnání, manželskou krizi, zdravotní problémy své nebo člena rodiny, nedostatek finančních prostředků, že si ani žádnou dovolenou nemůže dovolit apod. To je potom teprve mazec.

Tak hlavně aby pak na ten předražený nájem nepobírali příspěvky na bydlení.

Je zajímavé, že vláda a politici mnohdy argumentují tím, že v jiných zemích to tak mají, proto se to zavádí i u nás, ale jen jak se jim to hodí. Tam, kde by si měli vzít příklad, jak řešit problém, se to nestane. Nezdá se mi, že by naše politiky zajímaly problémy občanů této země a snažili se je řešit. Jde jim jen o jejich vlastní zájmy. Jaksi rychle zapomínají, kdo je volil a kým jsou dobře placeni.

Zajímalo by mě, jak se tam započítávají např. platy ukrajinských asistantek ve školách, protože celý jejich plat je z daní daňových poplatníků. Řádně z něho daně platí, ale vlastně jen vrací část z toho, co obdržely, zpět. A určitě se najdou další zaměstnaní v různých pozicích placených státem a neziskovkách. Na nich určitě stát nic nevydělává, jen mohou být možná prospěšní, možná také ne. A možná zabírají místo českým brigádníkům a třeba je zaměstnavatelé zaměstnají raději, protože netlačí na zvýšení. Setkala jsem se i se zvláštními praktikami, kdy se peníze nad určitý rámec pošlou na účet někoho jiného, on je pak vybere a předá dotyčné kolegyni.

V naší obci je několik zaměstnavatelů Ukrajinců už pár desítek let a tedy se objevují ukrajinské děti ve školkách a školách celkem často. Nikdy žádné asistenty z Ukrajiny neměly ani jinou podporu a zvládaly to velmi dobře. Stejně tak vietnamské děti a děti dalších národností. Snaží se. Bohužel ti, co dostali dočasnou ochranu a pořád jim někdo pomáhá, dokonce se jim i překládá rozhodnutí o přijetí do MŠ, neziskovky se tu mohou přetrhnout, aby pořádaly besedy v ukrajinštině např. na téma Zápis do ZŠ, se nesnaží vůbec, jsou drzí, arogantní a hluční jako by jim tu vše patřilo. Drží se ve skupinách, grilují, kouří kde se dá a ve velkém nakupují alkohol. Děti kradou v obchodech, ne z nouze. Jakoby ti Ukrajinci, kteří přišli před válkou byli z jiné země. Určitě ten rozdíl není způsoben stresem z války, ale naším bezbřehým způsobem podpory, kdy se nerozlišuje a nezjišťuje, co jsou vlastně zač, komu pomáháme a zda pomoc skutečně potřebuje. Nabyli nejspíš dojmu, že ti obětaví Češi se mohou přetrhnout, aby jim pomohli, tak proč toho řádně nevyužít.

Pokud vystudoval pedagogickou vysokou školu, měl by jít dětem příkladem, vědět jak se má chovat a umět se ovládat. Tedy jeho vzdělání je myslím spíš přitěžující okolnost.

O své otevírací době by si měl rozhodnout každý obchod sám. Stejně jako by nikdo neměl lidem určovat, kdy mají nakupovat. Lidé budou spokojenější, pokud jim bude ponechána svoboda rozhodování.

Budeme je podporovat navěky, protože se na Ukrajinu už nevrátí. Jak by se tam mohli podívat všem těm statečným lidem, sousedům, kteří brání svou zem, do očí. A to se týká i těch zranitelných. Určitě tam mnoho žen, dětí i starých lidí zůstalo a pracují, učí se a pomáhají obnovovat. Nikdy jsem nepochopila, jak mohli mladí odejít a staré rodiče tam nechat? Jak mohla žena opustit svého muže bojujícího na frontě. To je přece čirá zbabělost nebo ekonomická migrace.

Nesouhlasím, aby mé daně stát využíval k podpoře ekonomických migrantů z Ukrajiny. Jejich vlastní bohatí Ukrajinci nejsou solidární se svými spoluobčany, mnoho z nich draze pronajímá své byty méně sťastným z válkou zasažených oblastí a u nás čerpají veškeré výhody. Jsem pro pomoc, ale adresně na Ukrajině. Ne těm, co se schovávají u nás a žijí na náš úkor.

Pominu teď peníze, ale ptám se do jakých bytů je chtějí dostat? Všude čtu jak nedostupné je u nás pro naše mladé lidi bydlení. Vím, jak těžké je sehnat nájemní bydlení za přiměřenou cenu. Tržní nájemné je předražené právě pro velkou poptávku. Obecních bytů je nedostatek i pro naše lidi. Oni nemuseli přece prchat do zahraničí, mohli zůstat v té části Ukrajiny, kde jejich spoluobčané normálně fungují a pracovat pro svou zem. Ale oni z ní utíkali už před válkou pokud měli příležitost, prorože se jim tam nežilo dobře. My tu bohužel celou dobu teď dotujeme ekonomické migranty na úkor našich občanů.

Ostatní mladší z ubytovny si našli práci a bydlení ve městě. Proč ony ne. Děti mají zajištěné. To je budeme živit jak dlouho?

Mají se proti jiným lidem dobře i proto, že měli štěstí a dostali a zdědili dům a byt. A přesto jim není hanba byt pronajímat za tolik peněz lidem, kteří to štěstí neměli. Jejich děti budou zajištěné, děti nájemníků možná ani nebudou mít na studium. Ano, přece by byli hloupí, aby pronajímali pod cenou, ale to si řekne každý a ti, co nic nezdědili mají smůlu a můžou se snažit sebevíc. Tedy tu nejde o to, jestli se někdo snaží nebo ne, ale o štěstí, do jaké rodiny se kdo narodí. Bohužel spousta těch zděděných bytů byla v minulosti pořízena za pár korun. Někdy stačilo pracovat u zaměstnavatele 10 let a měl jsi byt. Znám i majitele, který pronajímá mladé rodině za rozumnou cenu, ale kolik takových je.

Tedy už jim nebudeme muset překládat do ukrajinštiny rozhodnutí o přijetí do mateřské školy, protože jedna z podmínek je umět česky. Zajímavé je, že rodičům jiných národností se nikdy nic překládat nemuselo a našim občanům v jiných zemích též nikdo nic nepřekládá.

Nevím do jakých bytů by se měli stěhovat. Pořád čtu, že je málo bytů i pro naše občany a nájmy jsou drahé. Tedy už tak nedostupné bydlení bude ještě nedostupnější. Měli by se vrátit na Ukrajinu a pomáhat své zemi. Mnozí nejsou žádní váleční uprchlíci.

Dnes už se děti nevedou k tomu, že se na nikoho žádnou zbraní nemíří ani hračkou z legrace nebo recese ? A vrazi se odsuzují a nenapodobují? Generace mých rodičů a prarodičů zažila válku a asi si tedy vážila života. Ze zbraní, neštěstí a smrti, které způsobují měla respekt a ne zábavu. A k tomu vedli i nás děti.

Z těch obrázků mi běhá mráz po zádech. Považuji to za selhání třídní učitelky, vedení školy a také rodičů. Děti v tomto věku už by měly vědět co je vhodné a co už je přes čáru a nelze to omlouvat. Zvlášť po tom, co se stalo v prosinci v Praze a co se děje všude kolem nás. Možná by si chlapci měli zkusit dva roky vojny a branná cvičení jako minulé generace. Třeba by je už nikdy podobná recese nenapadla.

Žádná opatření nejsou potřeba, z tzv. "Husákových dětí" se mnozí důchodového věku se současnou stále méně dostupnou zdravotní péčí a životem plným stresu vůbec nedožijí.

Také vládou vyplácené příspěvky na bydlení z daní daňových poplatníků bohužel přispěly ke zvyšování cen nájmů, protože nájemci si o to navýšili ceny.

Pravda najednou vyplouvá na povrch. Ještě nedávno tato skutečnost byla v médiích popírána a lidem bylo nalháno, že se tyto emocí jako HIV a tuberkulóza u uprchlíků z Ukrajiny téměř nevyskytují. Přitom ještě před začátkem války bylo známo, že s nimi má Ukrajina problém. A pochybuji, že je pravda i to, že platí daně a tedy nás skoro nic nestojí. Jak dlouho nebo jakou výši by museli odvádět, aby zaplatili např. takovéto léčení? Rozhodně jsem pro jim pomáhat, ale adekvátně a ne tak, že budeme dotovat jejich lidi, kteří by se zvláště po výzvě jejich vlády měli vrátit a pomáhat své zemi.