Každý, zvláště ve starším věku, není schopen splnit nároky na fyzickou zdatnost, neprojde přijímacím řízením. Nedávno jsem četla, že ani mnozí mladí a že by to možná chtělo slevit z nároků. Můj známý v minulosti se například nemohl ucházet o zaměstnání policisty, protože má silnou dioptrickou vadu a v dětství prodělal zánět kyčelního kloubu a byla mu snížená pracovní schopnost.

No vidíte a já pracuji v profesi, kde přesčasové hodiny nejsou a já bych strašně ráda si nějakými přesčasy přivydělala. Jsou lidé, kteří přesčasy nechtějí a lidé, kteří by rádi pracovali přesčas a není jim to umožněno.

Kolik je to náležitě zaplaceni. Obávám se, že stejně jako v jiných profesích budou chtít pořád všichni víc a víc a nikdy nebudou mít dost.

100 000 plat a k tomu různé motivační pobídky např. zařízená ordinace, byt, finanční pobídky od obcí, které se všemi silami snaží získat pro své občany lékaře, pediatry, zubaře je myslíte málo? Jistě, v Praze mají větší možnosti, ale studují zadarmo, tedy za peníze daňových poplatníků i od lidí mimo Prahu. Pěkně tu mladou generaci vychováváme, jen hrabat a moc se nepřetrhnout. Zeptejte se starších lékařů, potvrdí vám to. Určitě jsou i pracovití, kterým opravdu na pacientech záleží, ale hledat takového je jako hledat jehlu v kupce sena.

Přesně tak, měly by se zavést umístěnky. Všichni nemohou bydlet v Praze a také potřebují lékařskou péči. Lékaři u nás studují za peníze daňových poplatníků i těch z Aše a tedy by jim to pak svou prací měli částečně vrátit. Pokud se jim dá možnost volby, samozřejmě zůstanou po studiu tam, kde to bude výhodnější. Dnes je vše jen o penězích a mnozí jich evidentně nikdy nebudou mít dost. Jiná varianta je, ať si studium platí a pak jim do toho, kde budou vydělávat nemá kdo kecat.

Tak ono se ale opravdu za tu kartičku platí. Dřív to bylo 200 Kč, teď už myslím 400.

Jmenujte mi jednoho politika, který ztratil rodinu aniž by si to zasloužil. Tedy nezbubřovatěl, nenašel si milenku atd.

To přece není pravda, co tu uvádíte, mnoho z nich naopak zajistí rodinu, děti i vnoučata na věky. Soukromí ztrácí i jiné profese a za málo peněz. Pokud nemám kostlivce ve skříni, nemám se čeho bát. O profesním růstu bych vůbec nemluvila, většina z nich už má určitý věk a tedy i profesní růst jaksi za sebou nebo na něj nemaj. A za stres a nenávist veřejnosti si mohou sami. Lidé jen reagují na kvalitu jejich odvedené práce. Měla by to pro ně být užitečná zpětná vazba. Pokud budu špatně pracovat v jiné profesi, také mi to lidé dají nepěkně najevo. Nechápu proč jste nabídky odmítal, každý je nedostane. Možná jste sobec, který kouká jen na svůj klid a pro ostatní nechcete hnout prstem.

Lépe se má jen někdo a bohužel většinou na úkor někoho jiného. Příklad zdědím byt, který moji rodiče získali za socialismu, tak, že 10 let odpracovali u konkrétního zaměstnavatele a dnes ho pronajímám za nehorázné peníze mladé rodině, která neměla štěstí podědit. Ti mladí si radši nepořídí děti, protože dnes nemají jisté bydlení a nakonec ani práci. Na hypotéku nedosáhnou a ani si ať se snaží sebevíc neušetří, protože většinu příjmu zaplatí za bydlení. A s vyhlidkou, že jednou nedostanou ani zasloužený důchod, je život hodně stresující.

Když říkáte A máte říct i B. Na dnešní důchody vydělávají tzv. "Husákovi děti" , tedy generace narozená za socialismu díky podpoře porodnosti. Dnes je díky podpoře mladých (bydlení, podmínky, vztahy mezi lidmi...) porodnost čím dál menší. A na důchody nebude, škoda, že to odnese právě tato generace. Dnešní mezinárodní firmy se z pracujících snaží sedřít kůži. Lidé, ale i děti ve školách jsou pod neustálým tlakem na výkon. Ve firmách je i taková tradice neustále po nějaké době rotovat. Tedy pokud už se zapracujete, zvyknete si na kolegy a vše funguje, jste odesláni na jinou pozici a začínáte znovu. Čím jste starší máte větší problém a klidně vás vyhoděj. Moje tchyně se v životě nenadřela tolik jako u soukromníka a když už to zdravotně nedávala skončila. Pracovní morálka a výkon, ale za jakou cenu? Tzv. netáhla se nepodporovala. Pokud srovnám život mých rodičů a můj a mých dětí s mým dětstvím, chtěla bych se vrátit v čase. Žili jsme skromně jako většina lidí, ale v klidu.

To, že se jedná o Ukrajinku asi pomohlo, aby se to zveřejnilo. Stejně se chovají leta i k Čechům. Nechápu jak něco jako pracovní agentura vůbec mohlo vzniknout. Máme úřady práce a každý slušný zaměstnavatel si je snad schopný hledat zaměstnance bez prostředníka. Jenomže to pak musí postupovat dle zákona,např. 3 měsíční zkušební doba, ne propustit na hodinu. Vše řádně evidovat, proplácet atd. Mého známého chtěla pracovní agentura podvést s čerpáním dovolené a výplatou. Teprve po osobním jednání, kdy měl v ruce vytištěnou příslušnou legislativu vše napravili. Je logické, že kdo se nevyzná v zákonech a tedy neví, na co má nárok má smůlu. A oni na to spoléhají.

O těch krásných bytech dnes bych pochybovala. Možná některé. Nejhorší, co jsem zažila jsou sádrokartonové příčky. Vzpomínám na bydlení s cihlovými nebo nebo panelovými.

Co jsem zažila já, tak si mnozí tehdy na stavbu domu nakradli materiál a dle pamětníků nechodili z práce tak vyšťavení jako dnes. Tchyně tvrdí, že nikdy z práce nechodila tak unavená jako když to po revoluci převzal soukromník a práci, kterou dřív dělalo několik lidí musel zvládnout jeden. Pokud nezvládal, skončil s výpovědí.

Vlastní zkušenosti, stačilo odpracovat 10 let u konkrétního zaměstnavatele a měl jste pěkný byt 3+1 nebo se přihlásit do bytového družstva a byt pak splácet s nájmem tzv. anuita bez úroků, poplatků.

Nechápu. Řekla bych, že paní Evu trápí dobré bydlo a už neví co by, navíc má asi dost času přemýšlet. Situaci ve které je, lze přece snadno řešit. Stačí se na to podívat jinak a slevit ze svých nároků. Žádná domácí práce neuteče. Děti také nemusí mít kroužky, kam je musím vozit atd. Vždy, když už nemůžu, si představím, kdybych třeba ležela nedej bože v nemocnici na chemoterapii, dala bych nevím co za současnou situaci, hlavně být zdravá. Děti jsem od mala vedla k samostatnosti, protože člověk nikdy neví jak tu na světě bude dlouho, tak aby spoléhaly samy na sebe.

Spousta žen v podobné situaci ještě třeba řeší stárnoucí rodiče, bydlení, ztrátu zaměstnání, manželskou krizi, zdravotní problémy své nebo člena rodiny, nedostatek finančních prostředků, že si ani žádnou dovolenou nemůže dovolit apod. To je potom teprve mazec.

Tak hlavně aby pak na ten předražený nájem nepobírali příspěvky na bydlení.

Tak my se skládáme na příspěvky na bydlení, které stále rostou. Radši budu dotovat dostupné bydlení jako v Rakousku.

Je zajímavé, že vláda a politici mnohdy argumentují tím, že v jiných zemích to tak mají, proto se to zavádí i u nás, ale jen jak se jim to hodí. Tam, kde by si měli vzít příklad, jak řešit problém, se to nestane. Nezdá se mi, že by naše politiky zajímaly problémy občanů této země a snažili se je řešit. Jde jim jen o jejich vlastní zájmy. Jaksi rychle zapomínají, kdo je volil a kým jsou dobře placeni.

Vůbec se v našem školství neorientujete. Nejdřív si zjistěte něco o inkluzi, než napíšete nesmysl. A rozdíl je v tom článku k této diskuzi.

Zajímalo by mě, jak se tam započítávají např. platy ukrajinských asistantek ve školách, protože celý jejich plat je z daní daňových poplatníků. Řádně z něho daně platí, ale vlastně jen vrací část z toho, co obdržely, zpět. A určitě se najdou další zaměstnaní v různých pozicích placených státem a neziskovkách. Na nich určitě stát nic nevydělává, jen mohou být možná prospěšní, možná také ne. A možná zabírají místo českým brigádníkům a třeba je zaměstnavatelé zaměstnají raději, protože netlačí na zvýšení. Setkala jsem se i se zvláštními praktikami, kdy se peníze nad určitý rámec pošlou na účet někoho jiného, on je pak vybere a předá dotyčné kolegyni.