Pan primátor chodí po Praze málo pěšky. Například velmi široký (tj. nelze ho prakticky obejít, aniž byste neskončili mezi kolejemi nebo pod koly aut) přechod na Národní třídě je nejen v námraze, ale i při obyčejném dešti skutečný "bonbónek". Smyslem přechodu je vytvořit bezpečnou zönu pro chodce překonávajícího vozovku. Avšak četné pražské přechody jsou spíš jak bobová dráha - vkročíte a svištíte.
Ano, bydlení je drahé, na tom se jistě shodneme. Ale tvrdit, že generace Z je na tom oproti minulým generacím hůř, je nesmysl. Já například jako malá źila v Praze v komunálním bytě (2 rodiny + společná chodba, WC a koupelna) s maminkou a její sestrou, za tátou (podotýkám, že s maminkou byli svoji!) jsme jezdili do jeho pidi podkrovní pracovny, kde zároveň"nepovoleně" bydlel, na víkendy. A takto až do mých 10 let, kdy se rodiče vzmohli na družstevní bydlení... Nebylo to jednoduché, ale měli (jsme) se rádi, a tak to zvládli.
Snad mohu konstatovat, že jsem poměrně nezávislá, sebevědomá a samostatná žena. Jsem zvyklá vystupovat veřejně, umím si stát za svým. Přesto nepociťuji úkorně, že u oltáře vysluhuje kněz, nebo že ke zpoovědi jdu k muži. Důvodů mého postoje je mnoho a téžko by povolený počet znaků v této diskuzi postačoval k vypsání, ale aspoň toto: fascinuje mne, jak společnost v Česku většinově sekulární a ateistická, cítí potřebu radit katolíkům, jak a co by měli... Je to záležitost interní a také otázka integrity
Nějak nerozumím tomu, proč místo kvalitní aukční galerie, která ročně zaplatí přes milion korun na nájemném, má být nový nájemce. Stop! Rozumím: nový nájemce zaplatí až pětkrát tolik. Pak ale není třeba ohlupovat veřejnost řečmi o tom, že v centru nechceme trapné suvenýry. Já, například, chci v centru galerie! Jsem moc zvědavá, co na Staroměstském náměstí 20 bude za obchod! Další hospoda? Další Starbucks?
Svědectví doby. Hlavou se mi honí spousta myšlenek počínaje proměnami způsobu úpravy hřbitovů: od dřevěných křížků nad travnatým růvkem, přes kamenné a litiové kříže, josefinské reformy a nemilosrdný zánik stovek hřbitovů, kamenné maxi-tumby "velkouzenářů" na hřbitovech 19.století, mramorové bezúdržbové náhrobní desky na hřbitovech 20. století, až po tento digi-strom ve městě, které má specifický problém s kapacitou a pozemkem hřbitova.
Strom vzpomínek je trochu návrat k předkřesťanským dobám, což může mnohým vyhovovat. Strom je esteticky působivý, ale kazí to ta bouda s černými (!) rámy okolo. A hudba na přání.., no, až zazní božský Kája a lístečky budou růžově blikat, tak to už bude kýč! A až zastará software, spustí se aktualizace nebo zaútočí vir... Bude s tím spousta starostí. Ale oceňuji snahu poradit si s problémem; bude však stačit 600 míst?!
A další věc je, že pochybuji, že křesťané (rozhodně katolíci a pravoslavní) tento způsob pohřbu využijí. Nejde o zpopelnění, ale o ten strom místo kříže. Diskutovalo se to?
Zde si může společnost odborná i laická zkoušet různé přístupy památkové péče, probrat praktické i teoretické otázky. Tentokrát to není jednoduché. Rozumím argumentům pro i proti. Mám ráda současné panorama, ale umím si představit i nějaký skutečně povedený modeení most. Ale tato třetí varianta "trochu ano a trochu ne" se mi nelíbí vůbec!
1
Sledujících
0
Sleduje
1
Sledujících
0
Sleduje
To, co na čem dnes spolupracuje několik kateder z několika univerzit, dříve zvládlo několik pečlivých a zbožných žen. Dar v podobě šatiček byl darem votivním, děkovným či kajícím, jednalo se o spojení tvořivé práce s duchovní kontemplací. Z toho, co je popsáno v článku, čiší zaujetí technologiemi, důraz na liturgická pravidla, diplomatické styky a zvládnuté PR. Duchovní aspekty vyšuměl...