Taky přispěju svou trochou do mlýna. Už pár let také necítím to původní nadšení pro typické vánoční hoňky, jako dřív. S novým partnerem máme děti dospělé. On nikdy nebyl nějaký náruživec na jakékoliv tradice a s tím spojené zdobení, vaření a pečení. Já zase naopak byla z domova a pak celé první manželství zvyklá na výzdobu celé domácnosti, živý stromeček, domácí cukroví a vánočku. Po večeři jsme se buď setkali celá rodina u nás, když byl syn malý a později jsme babičky a dědečky navštěvovali po štědrovečerní večeři doma. Dárečky jsme rozdàvali u nich a doma nakonec. Nyní, když jsou děti velké a rodiny díky rozpadlým manželstvím narušené, máme z výzdoby jenom adventní věnec, hvězdu v okně a peču jenom vánočku. Po večeŕi, na kterou pŕijde můj syn a někdy i partnerova dcera, pak jedeme ještě k jedné babičce, kde je většinou i sestra. Pŕítelova maminka bydlí s námi a s bývalou tchýni, se kterou jsme si stále velmi blízké se setkávám většinou v následující sváteční dny.

Jak se říká: "všeho s mírou". Nic v extrémní podobě není správné. Už dnešní způsob výchovy, kdy nechávají děti vyrůstat bez usměrňujících mantinelů. Vždyť to se přece musí v prvé řadě vrátit těm rodičům, že k nim nemají respekt a nevidí v nich autoritu. Jak ji pa mají mít v učitelích, nebo v práci. Pořád nechápu, proč je špatně potrestat dítě plácnutím po zadku, nebo přes ruku když jsou menší. A rozhodně jsem dítě neřezala hlava nehlava. Řekla jsem dvakrát, že se to nedělá a potřetí jsem ho plácla přes ruku, ale asi zhruba v batolecím věku, pak už poslechl, protože rozuměl, co znamená, že to se nesmí, takhle se chovat nebude apod. Na druhou stranu mám skvělýho kluka a byl vesměs hodné dítě. Podle mě, ty děti pak k rodičům nemůžou mít tu správnou úctu, když si k nim můžou vše dovolit a projde jim to.

Pořád mě udivuje, jak se lidi dobrovolně za velký peníze hyzdí. Taková to mohla být elegantní postarší dáma a ne taková obludka. Asi by mi v té restauraci už nechutnalo.

Jak se říká, všeho s mírou, takže i s body positivity. Jasně že není potřeba, aby byli všichni superhubený , ale tohle je opravdu dost. Jsem zvědavá na tu její pozitivitu, až bude mít třeba živější dítě, nebo až ji budou bolet klouby, rozjede se jí cukrovka právě díky obezitě a podobně..

Jsem Matka, ale zároveň sestra, která pracovala krom jiného i roky na anestezii. Neříkám, že to není nemožné, ale mà to svà úskalí a ne nezanedbatelná. Za prvé by účast rodiče přímo na operačním sále by vyžadovala další zázemí a personál, který se bude věnovat pouze těmto osobám - pohyb v tomto prostředí vyžaduje jisté znalosti. A za druhé mohou být určité činnosti spojené s anestezií i samotnou operací osobám blízkým operantovi velmi nepříjemné nejen psychicky, ale mohou vyvolat i zdravotní obtíže od nevolnosti přes kolapsové stavy a možná i závažnější stavy. A to nemluvím o závažných zákrocích, kdy je předpoklad i kritických okamžiků. Za třetí jsou tam další pacienti, kteří se nacházejí v prostředí operačních sálů před výkonem či po výkonu a bude je tam okukovat člověk, který není zdravotník. I pro operatéry, anesteziology a veškerý personál je důležité stabilní klidné prostředí, aby mohli svou práci dělat dobře. Přítomnost cizích lidí navíc laiků může být kontraproduktivní. Ale dnes už je samozřejmě snaha i v těchto provozech umožnit maximum, pokud to nezasahuje do práv jiných pacientů, nebo to nenarušuje provoz či péči.

Legislativně možnà nic neprovedl, ale výchovně a jako příklad svému synovi za mě úplně špatně. To je úplně stejný, jako když někoho zbiju a pak řeknu, sorry, ty jsi to neudělal. "Vezmu spravedlnost do svých rukou" neskutečný. Trestá aniž by si ověřil fakta. Nabubřelost některých lidí nemá obdoby.

20ti letý syn má čerstvě dobrmana, nyní má 10 měsíců. Protože holky jsou "děsný". Má to samozřejmě spoustu pozitivních efektů, ale přidělalo to "zábavu" i mně samozřejmě, ale s tím jsem počítala. Sama miluji zvířata a vždy jsem chtěla pořádného psa. S manželem jsme ho plánovali k baráku. No jo, jenomže manžel si pořídil neurotického mini psa s jinou. V posteli nespí, i když není jednoduché toho dosáhnout. Teď už je v pubertě a je to tedy nářez. Jsem z něj úplně odrovnaná. Ale jsem opravdu zvědavá až si synáček najde nějakou tu slečnu, co na to bude pejsek ŕíkat. Zatím je ke všem přátelský.

Nejhorší na tom je, že tito hlupáci/hlupačky takto vydělávají nemalé peníze, tohle by se mělo zatrhnout. Pak by možná viděli, jací jsou lúzři a odpadlo by nemálo s touto aktivitou spojených nešvarů. A ti chudáci, co jim závidí, a oslavují je, by možná neměli tak malé sebevědomí.

Je to hrozně složité. Co člověk, to názor. Pracuji v nemocnici, takže màm k této problematice velmi blízko a samozřejmě jsem zažila umírání blízkých, které nebylo právě to, co by si každý z nás přál

Rychlé a bezbolestné. V současné době dochází ke zkvalitňování paliativní péče, ale množství potřebných bohužel přesahuje kapacity poskytovatelů. Stejně tak kvalitní péče o dlouhodobě nemocné a seniory, není dostatečné množství. A hlavně není vůbec snadné, dělat takovou práci. Vůbec nechápu ty asistované sebevraždy u lidí, kteří jsou fyzicky zdrávi, ale mají jiné obtíže a nechtějí žít. A u dětí.

Myslím, že mnohem více si to užívà Maminka. Hlavně to, jak se tím pak chlubí. Nic jiného v tom není.

Také, jsem kojila a chybělo mi to, když jsme skončili. Myslím, že má smysl kojit po dobu, kdy to má pro dítě smysl, což je výživa a tvorba imunity. Jakmile už běhá a "jí hranolky" tak už mi to přijde úchylný. Párkrát jsem byla svědkem, kdy třeba v čekárně u lékaře dospělých takhle pobíhající dítko odhalilo matčina prsa před zraky všech přítomných, pohrávalo si s nimi a občas so cuclo z jdnoho z druhého a rodiče se zubili, jak je to asi roztomilé. Ostatní se buď odvraceli, nebo čučeli nevěřícně.

Pořád stejný, když se nemůžu pochlubit tím, že umím něco, co zaslouží respekt, tak udělám cokoliv, abych vybočoval/la/li z řady..

Kam až tohle může zajít? Úplně vidím, jak proti mě na ulici jde tělo a místo hlavy mà obří ústa olemovaná buřty, protože tomu už se nedá říkat ani rty🫣

Pracuji v nemocnici a běžně si vyšší částky nosí s sebou. Většinou mají strach, aby jim to doma někdo nevzal, partner nepropil apod.

6ti leté dítě, už by mělo pochopit, že ne vždy dostane, co si zamane. Prostě to není výchovné. Měli si sedadlo rezervovat a ne se spoléhat na "lidskost". A pokud místo výchovného usměrnění dcery naopak kritizují cestujícího, který jejich dcerunce nevyhověl, jenom ji opět "říkají", že to její vztekání se a vyžadování čehokoliv, je vlastně v pořádku.

Je povzbuzující si občas přečíst něco hezkého, ae šťastným koncem.

Když čtu některé komentáře, tak by mě zajímalo, jak bydlí oni kritici. Mně se to náhodou moc líbí. Moc hezké propojení přírodních materiálů a moderního až luxusního stylu. Jestli tam bude teplo, nebo zima, to netuším, ale vzhledem k tomu, že to určitě nedělali amatéři, a stálo to dost peněz, tak předpokládám, že mysleli i na to.

Kdyby chlapci zažili na vlastní kůži to, co se stalo v Praze, tak by nic takového nenapadlo, pokud to tedy nejsou emocionálně ploší psychopati..

Vysoká škola není záruka inteligence, to říkám pořád😕.

Vzhledem k tomu, že nejsem vyznavačem sociálních sítí, tak moc nechápu to sdílení toho co jím, v čem spím, jak pracuji, jak nepracuji...chápu, že pořízení pejska je dost emocionální záležitost, nejsem až tak neempatická, také máme několikaměsíční štěně, ale nechàpu, proč z toho musí být poprděná půlja republiky..a tím myslím obecně vše, co lidi sdílejí a očekávají nejlépe pochvalnou až ódy pějící interakci.