Jsem přesvědčená, že oproti době před rokem 1989 je to dnes mnohonásobně lepší. Pamatuji si to jenom díky narození mladší sestry, kdy jsme s Tátou a Babičkou stály pod okny porodnice, kde Maminky ulazovaly miminka v okně. V porodnicích panovaly přísná, až "vězeňská" pravidla. Nebyly běžně možné návštěvy. Dnes se porodnice snaží budoucí Maminky nalákat na, z mého pohledu až ujetý a bizarní požadavky. Jde to z extrému do extrému, jako vše ostatní. Abych se vrátila k původnímu tématu...určitě by personál, nejenom v porodnicích, měl být oporou.
Uznávám, že ač nejsem její fanynka, tak ani na ní nemám averzi, jako na jiné pseudocelebrity, tak fotka je velmi povedená a skutečně je podobný typ jako Jitka Čvančarová. I na některých svých amatérských fotografiích jí to sluší. Je to holka krev a mlíko, ani vychrtlá, ani plus size. Nicméně snad každá žena, pokud by si jí vzali do parády stylisti, tak by vypadala na profesionálních snímcích skvěle. Vždyť ani supermodelky kolikrát nejsou žádné extra krasavice. Hlavně, že jsou štíhlé a spíš mají "zajímavý" obličej, než vyloženě krásný.
Když jsem před dvaceti lety rodila, byla jsem ráda, že mám u sebe lidi, kteří s tím mají nějaké zkušenosti a přes chodbu sekční sál. Byť nebyl předpoklad nějakých komplikací. V tu chvíli mi bylo všechno jedno, hlavně ať to mám za sebou - i když samotné narození byl určitým zbůsobem krásný zážitek - a vše dopadne dobře. A vůbec mi nevadil klystýr, nástřih hráze, oxytocin. A ani já, ani syn z toho žádné trauma nemáme. Paní doktorka sice zrovna nebyla vrchol empatie, ale co, euforie to byla i tak. Nevím, dnes se z toho dělá "zážitkový proces".
Dnes k rozhodnutí zda si děti pořídit či nepořídit dost přispívá to, že se proti otěhotnění lze dobře chránit, pokud nejste úplně blbý, nebo vám děti nezajišťují potřebný měsíční finanční obnos od státu. Proto ti, co nechtějí přijmout ten závazek pořídit si dítě a je jedno, jestli je to z důvodu, že jsou pohodlný, sobecký či tvrdí, že nechtějí přivést dítě do dnešní doby, nebo nechtějí víc zalidňovat planetu..si dítě nepořídí a radši si žijí svůj život aniž by byli omezování celoživotním závazkem. Partnera snadno opustíte, vyměníte. Dítě sice taky opustíte, ale většinou vám zůstane dlouhodobý finanční závazek.
Pokud nejsou svědci, či jiné důkazy, tak se tyto viníci hrozbě těžko usvědčují a je jedno, jestli je to škola, nebo zaměstnání. Škoda, že Karolínka Mamince neřekla, že paní učitelka nic neudělala. Mohla ji dát jinam a nejspíš by nemusela celá rodina procházet takovou hrůzou. Je hrozné jak i relativně malé děti dokážou svým vrstevníkům udělat ze školy "Peklo". Doufám, že paní učitelku a tu holku aspoň hryže svědomí. Karolínce držím pěsti.
Dopadlo by nejspíš stejně dřív nebo později, se současnou či jinou přítelkyní. Závislím s dlouhodobými psychickými problémy se těžko pomáhá a málokdo to ustojí. Samozřejmě nikdo z nás neví, jaký byl jejich vztah, ale tito lidé umí velmi dobře házet své problémy na druhé a psychicky je vydírat. Podle mě jsou umělci obecně velmi náchylní k psychické labilitě, vše hodně emočně prožívají, proto upadají do závislostí, neumí se vyrovnat se slávou, ukočírovat velké peníze, jsou promiskuitní. Pak často takhle zbytečně předčasně ukončí svůj život i když by Člověk řekl, že "mají všechno" a mohli by být šťastní. To je jenom můj názor...
Tak kříženec s Bandogem, to asi nebyl žádný drobek a těžko se divit člověku, který psa nezná, že neodhadne, jestli jenom štěká, nebo bude kousat. Navíc seniorka. Sami máme 8mi měsíční štěně Dobrmana vážící přes 30kg a moc dobře chápu, že z něj lidi mají respekt, nebo strach. Prochází výcvikem, ale je to pako ztřeštěný, zvědavej, každého chce očuchat, rozeběhne se za běžcem i cyklistou, takže mám co dělat ho udržet. Taky ho nemůžu nechat aby je vylekal a třeba spadli. Každé zvíře je zodpovědnost, obzvláště, pokud je riziko, že ublíží. Za žádného psa nelze dát ruku do ohně, že nic neudělá.
Nevidím na tom nic špatného a má to i svoji logiku. Mám tedy jenom jedno dítě, nyní už dospělé, ale také nám přišlo s manželem vhod, když Babičky pohlídaly a měli jsme čas pro sebe, nebo na zábavu. Není to úplně to samé, ale podobný princip. Dneska vidím přítelovu švagrouvou, jak vyčítá jeho Mámě, že moc nehlídá, že se sama nenabídne. Je to těžké. Po smrti manžela má nového partnera, starají se o dva domky se zahradou a chtějí si užít života a sami sebe dokud jim to zdraví dovolí. Je jí 70 a na malé děti nemá už tu energii a z hlídání předškolních dětí přes noc se pak minimálně den vzpamatovává.
0
Sledujících
1
Sleduje
0
Sledujících
1
Sleduje
Ověřený uživatel
Tento účet je ověřený Seznamem a představuje skutečnou osobu, registrovanou firmu nebo subjekt.
Jsou věci, které v životě nepochopím🤦♀️