Ano deti jsou zavazek a hlavne malem veku velke omezeni a dost zasadni... musi byt uprednostneny pred vsim... protoze my rodice jsme je privedli na svet a je nasi povinosti se o ne postarat. Ale pro ty co deti nechteji... (ne co nemaji a nemohou mit.. ale pro ty co nechteji)... neni nic lepsiho kdyz prijdete domu a Vase male ratolesti k vam prijdou a maji uprimnou radost ze Vas vidi a daji Vam to najevo... kdyz vidite ze se s vami citi fajn a v bezpeci... ze delaji lumparny a idkyz mate narocny den v praci tak ony Vam vykouzli usmev a stres a starosti vsedniho dne se aspon na okamik rozplynou...ano tom to je... Je fajn budouvat karieru a majetky ale ty si do hrobu nevezmete... umirat sam opusteny ve velkem dome neni moc krasna vyhlidka... Ano muze se to stat ikdyz mate deti ale stale verim ze je to otom jak jsou vychovane a jak budou nastavene vztahy mezi rodicema a detmi...
Tak to je tak možná, pro ty, co vahaj, ale spíš děti chtějí... U těch, co děti nechtějí to tak fungovat nebude a dost pochybuju, že se tam ty děti budou cítit fajn a vykouzlí nuceným rodičům úsměv...
nikdy v historii lidstva dlouhé desetitisíce let se nestalo, že by se jedinec svého vlastního druhu nechtěl rozmnožovat. Máte opravdu pocit, že tímto úvodem začíná jeho zlatý věk?
V přírodě se to stává skoro pořád, pokud je smečka o víc jak páru, ne všichni v ní mají vlastní potomky. Ani u lidí to není žhavá novinky poslední dekády.
Vůbec. Paní v pokladně mi prodává lístky. Já někam jedu. A očekávám, že mi v tom zmatku, za který já nemůžu (ani ta paní v pokladně), nabídne tu nejvýhodnější cenu. A ne, že já to musím mít nastudované, abych si zajistil slevu. Protože když nemám a neřeknu, mám smůlu. To je fakt na hlavu.
Ona vám nabídne tu nejvýhodnější v tarifu, který má prodávat přednostně. Nemusíte si asi vysloveně říkat v jakým tarifu jí chcete, ale stačí se zeptat, jestli jsou možné i jiné tarify na danou trasu a jestli vychází levněji. Je to jedna až dvě věty, to snad taky není tak složité.
Ale tohle přeci čekám jako automticky, ne? že řeknu kam jedu a dají mi nejlepší tarif. A když pojedu přes tři kraje, tak abych si nastudoval troje různé tarifní smlouvy a dedukoval, které část se mi jak vyplatí...to je fakt na hlavu. A to s tou kontrolou - samozřejmě, že pokladní dělá, co jí řeknou a za to jí kontrolujou. Ale je podle mě blbost to, co jí řekli, že má dělat. V tom je ta potíž.
Jo, ale to je potřeba řešit u objednavatele dopravy. U nižších kategorií to bývá kraj/kraje, u rychlíků MD. Ale spíš bych se obrátila na kraj, pokud cestujete po jednom pravidelně. Ono zase u těch mezikrajskych jízd máj ty dražší jízdenky zase určité výhody. Jako u všeho, šlo by to jistě udělat lépe, ale nikdy to nebude úplně dokonalé...
Tarify ČD jsou tak nepřehledné, že se v tom nevyzná vůbec nikdo. Kolikrát ani pokladní. Případně mi řekla, že o tu slevu si přeci mám říct, jinak mi ji nemůže dát. Ale teď pro mě udělá výjimku. A ještě se tvářila, jak mám být šťastný. Ne, nebyl jsem. Jaksi očekávám u kasy, že mi dají tu nejlepší jízdenku za nejlepší cenu a ne, že já musím mít pozjišťováno, kde v jakém kraji co zrovna vymysleli. A ještě si o to teda říkat, jinak má smůlu.
ČD maj jen jeden tarif. Ostatní tarify jsou SJT, krajské, nebo soukromých dopravců. U pokladny záleží, jak je nastavena smlouva s krajem. Třeba IDSOK má na osobaky a spěšně, přednostně krajský tarif, na rychlíky se prodává přednostně tarif ČD, krajský jen na vyžádání. Bejt kontrola vy, nebo člověk za váma, pokladní o nějaký prachy na výplatě přijde. A není tak těžké si říct, jedu tam a tam, jaky tarif je nejlevnější?
"jen" o partnerskej? Tak takovej konflikt bývá nejhorší..
Do takového se nikdo moc nechce zapojovat. Z většiny se zavolá PČR, páč týpek mlátí holku, nebo se mlátí vzájemně, společně se pustí do všech okolo, kdo se náhodou zastane holky, nebo pak do hlídky a za dva tři dny, zase cukrujou... Vykání naznačuje, že toho druhého neznám a mám problém, který fakt potřebuju vyřešit. Tím nechci říct, že ty partnerské problémy nepotřebují pomoc, ale...
Vykání je strašná hovadina, okamžitě bych to zrušil... Úctu můžu projevoval i jinak.. Navíc tohle je falešná úcta. Za rohem můžu pomlouvat i člověka, kterému vykám a oslovuju ho pane doktore... Problém je, že si nepamatutu s kým si tykám. Tedy ne ve firmě, tak špatně na tom nejsem.... ale třeba s obchodními partnery a pod... Kor když se s někým setkám po X letech... Takže se snažím vyhnout oslovování... "Zdravím, jak je?" Čekám, kdy on mě osloví jako první a já budu vědět jak na tom jsem..
Myslím, že vykání má víc důvodu. Úcta je jen jedním z nich, většinou to ale znamená spíš odstup. Na jednom kurzu ke krizovým situacím nám radili vykat právě z důvodu, aby okolí, pokud konflikt přes sluchátka zaznamená nemělo dojem, že jde jen o partnerskej, nebo kamarádskej konflikt.
Pokud bych už rok s někým žila, samozřejmě bych s ním trávila i Vánoce. Nedivím se, že je mu to divné. Myslím, že jejich vztah přehodnotí a odejde od ní.
Tak to já bych chápala klidně i po dvou, třech letech a vlastně i více letech, když spolu žijou bez svatby a děti, žese můžou dohodnout na ruznejch variantách, že na vánoce každejch u svejch rodičů, na svátky to pak společně protočí, pokud bydlí blízko, pokud dál, tak i tam se dají najit varianty... Ale na těch se dohodnou spolu, stejně jako nadalsich variantách jak to bude až a jestli se vezmou a/nebo budou mít deti.
Samozřejmě, že v hospodách, kavárnách nepotkáte lidi, kteří na to nemají, ti jsou doma, takový výzkum je hodně zavádějící. Ale že zkrachovala spousta hospod na venkově a třeba i na kraji Brna v poslední době, je fakt, lidi nemají peníze, aby tam chodili
Na vesnici jsem moc dlouho nežila, ale co tak sleduju po okolí, většina lidí pracuje/děcka chodej do školy ve městě, VŠ jsou prakticky jen tam, tak málokdo z dojíždějících obráží na střídačku podniky po vesnicích v okolí. Převážná většina, pokud po práci někam jde, zůstane ve městě, o víkendu se taky domlouvají spíš na město, kam se sjíždí z různých stran. Pokud se tady pláče nad krachem vesnických hospod, je to spíš proto, že tam není kdy a s kým zajít, než že by nebylo za co.
Nedokážu si představit nezvedat telefony. Pokud z toho opravdu má celá generace fóbii, je celá řada případů a pracovních pozic, který tihle lidi prostě nemůžou zastávat.
Budu se chtít objednat k zubaři, ale v ordinaci bude někdo mladej a prostě to nezvedne. Budu poptávat obkladače, ale ten cizí čísla nebere. Pochybuju, že mi šéf bude psát email, ať přiběhnu do zasedačky, protože se jeho návštěva nedokáže připojit k wifi - a čekat, jestli si ten mail přečtu dřív, než návštěva odjede. Těžko taky budu šéfovi vysvětlovat, že moje domluva se zákazníkem nikam nepokročila, protože mi zákazník volal, a já telefony nezvedám. Kurýr mi asi taky nebude posílat sms, že stojí před barákem.
Fakt, fóbie z telefonování. Čekaj nás těžký časy.
Krome jedny absurdity je vetsina veci snadno, a nektere i lip, resitelna jinou komunikaci nez telefonatem.
Znám i páry, které se chtěly vzít, a ve chvíli, kdy jim finanční poradce spočítal, jakou budou mít hypotéku, zůstali žít na psí knížku. On vydělává hodně, ona vydělávala málo, a teď je s dětmi na rodičovské. Takže hypotéka na něj ok, ale kdyby se příjmy rodiny rozpočítaly na čtyři členy, mají smůlu. Což je také možná kolikrát důvod.
Jakože kdyby se vzali tejden po hypotéce, tak by mu jí sebrali? My taky trochu z podobného důvodu posunuli svatbu, ale tam šlo spíš o věk manžela, než jen o příjmy, ale i tak jsem tam vyplňovala počet lidí v domácnosti, kolik jich má příjem a celkovej příjem a výdej domácnosti. Pokud se tenhle dotazník opakuje, a nevzali se kvůli němu, tak to pokaždý zapírá, že tam s ním žijou a že je živí? Nebo mají nějak vyměřené alimenty pro tenhle případ?
Fakt nevýhoda když mi v nemocnici neřeknou stav partnerky? A kolikrát za život tohle bude třeba? Když bude v ohrožení života, tak to bude blbý i když to budu vědět a i když to vědět nebudu. A když nebude v ohrožení života, tak mi to řekne sama, až mě k ní pustí na pokoj ...a nebo mi to řeknou její rodiče, kterým ty informace podají... žádnou vědu v tom nevidim...
takovejch už bylo, co to měli za zbytečnej papír, kterej přece není potřeba... až do doby, kdy měli tu smůlu a byl potřeba. Neříkám, že denně, ale není úplně výjimečný číst, jak byla nějaká nehoda, kdo při ní umřel a po většině těch lidí někdo zůstane. A nemyslím si, že to většina z nich čekala. A nemusí být dobrej vztah mezi partnerem a jeho rodinou a nebo mezi mnou a partnerovou rodinou a taky už jsem zaznamenala v okolí případ, kdy se žena o úmrtí partnera dověděla až z parte nástěnky pohřebního ústavu.
Taky mi to přijde jako naprosto dementní důvod uzavření manželství...to se jako bude těšit, až dědka klepne a bude mít vdovský důchod, nebo jak to mám chápat tohle? Nebo mu rovnou uvaří kafe ala Maryša, aby to bylo rychlejší?
ne, jde o to, že spolu žijem a staráme se o sebe navzájem. Kdybych umřela, mám trochu klid, že muž bude mít kde bydlet (trvalý bydliště fakt nestačí, i nájemní smlouva psaná na mě po mojí smrti by pro něj pravděpodobně znamenala stěhování, s hypotékou se sice dá napsat závět, ale přednost by měli jiní dědici, bez závěti by se pakoval úplně bez ničeho z něčeho, co jsme budovali spolu), a i kdyby v tom bytě zůstal, v podstatě by mu klesly příjmy (ubudou moje) a výdaje se zvýší (bude platit sám to, co jsme platili ve dvou) a tak nějak předpokládám, že bude trochu smutný a budu ráda, když aspoň ten rok bude mít na to se s tím srovnat aniž by se propadl do hlubší finanční krize a skončil pod mostem. My spolu plánujeme být až do smrti, tak není důvod se nevzít, věci to v tomhle případě dost zjednodušuje. Samozřejmě, pokud mám o vztahu pochyby, nebo je dočasný, tak je blbost uvažovat jak nad manželstvím, tak nad dětma.
33
Sledujících
0
Sleduje
33
Sledujících
0
Sleduje
Kdyby byli sezdáni a nevyužívali systému, tak by se tohle nestalo.
Mluvím pouze o finanční stránce, ne o citovém dopadu té strašné tragédie.
Hodně mladých to dneska dělá tak, že spolu normálně žijí, otec pracuje a matka také, ale nevezmou se, protože tak může matka pobírat peníze od státu, jako matka samoživitelka. A to rozhodně není spravedlivé, vůči těm, co jsou skutečně na všechno samy.
7 odpovědí
11
Sledujících
0
Sleduje
11
Sledujících
0
Sleduje
Ověřený uživatel
Tento účet je ověřený Seznamem a představuje skutečnou osobu, registrovanou firmu nebo subjekt.
Ačkoli souhlasím s tím, že děti by měli být v manželství... tak z vlastní i okolní zkušenosti, pokud žije rodina s dětmi bez papíru, málokdo toho zneužívá. Skoro určitě si teda otcové, nebo ten rodič, který není na rodičáku odepisuje z daní děti, možná i partnera, to nevím, jestli lze i bez papíru. Ale málokdo toho druhého zapírá před úřady. Vlastně dokud oba žijou a žijou spolu, tak není moc rozdíl mezi tím, jestli jsou vzití, nebo ne.
1 odpověď