Fascinují mě některé komentáře žen... Jasně, za totáče to bylo jiné, ale proč by to dnes mělo být stejné? Proč by to prostě nemohlo být jiné, lepší, víc přirozené? A v momentě, kdy s tím člověk nesouhlasí, bije se za svá práva a práva svého dítěte, tak je automaticky přecitlivělá fňukna?
Zažila jsem těžký dlouhý porod, kdy mě osobně personál velmi pomohl, podpořil mě a já jim za to velice děkuji. Bohužel mám na druhou stranu spoustu kamarádek, které to štěstí neměly, personál se k nim choval hrozně a ty holky už dneska nechtějí další děti, protože to prostě nechtějí zažít znovu - nedivím se jim. Tohle ale nikoho neopravnuje nadávat jim do fnuken... A pokud tohle někdo dělá, tak rozhodně není smireny s tím, co sám kdysi u porodu zažil, i když tady tvrdí, jak je po tom naprosto psychicky v pořádku a že ho to nijak nepoznamenalo.
Svou dceru jsem kojila a bohužel jsem kvůli náhle operaci s nejasnym vysledkem, musela přestat... Velmi me to mrzelo a styděla jsem se za to, ze prostě nemůžu (na spoustě fórech se člověk dozví, že když nekoji, tak je líný dezolat, kterému je přesnější vlastní pohodlí než dítě - nechapu, jaknse matky mohou takhle vzájemně napadat).
Dneska uz to vnimam jinak a rozhodne nemám pocit, že by byla nějak citově ochuzená, jak některé dámy namítají. Nemocná byla za celou dobu (budou jí 2 roky) pouze 2x. Je velmi šikovná, kdy ve svém věku pozná barvy, krásně mluví, zvládne spoustu věcí, co v jejím věku děti nezvládají... Ano kojení je všechno, ale hlavně se z toho nepo....
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
To, že má někdo stejnou krev jako já neznamená, že si z něj sednu na zadek a odpustím mu, když se blíží konec... Já bych to taky neudělala..