Myslím, že diskuse pod článkem pouze autorce ještě přinese větší bolest. Po změně pravidel se vždy část lidí bude cítit ukřivděna. Viz. rodičovský příspěvek od 1.1.2024.

Pane Kovaříku, jsem "ráda", že navrhujete věk 18 let, moje dcera totiž zemřela v 18 letech a 8 měsících, takže mohu být i nadále v klidu, kdyby se věková hranice zase zvedala. Vlastně se tady vyjadřují lidé, kteří tu hrůzu (= ztrátu dítěte) nikdy nezažili. Řešíte to zcela pragmaticky, nemám Vám to za zlé. Já bych v situaci autorky byla opět psychicky zlomená, ale neventilovala bych svůj "hněv" článkem, protože ty reakce stav ještě zhorší.

Čekala jsem, kdy to přijde a už je to tu. Rodina, policie a konečně už i ta škola. To jsme společnost, v takových chvílích se stydím, že jsem Češka. Hold někdo musí být viník, když ten hlavní je po smrti.

Již několik let si nejsem schopna, ani ne po roce, vybavit název a děj pohádky, která byla na Štědrý den. 😪Letos jsem v ní zaznamenalai úžasná slova: diskriminace a motivace. Osobně si nemyslím, že jsou to slova, která chci slyšet v pohádce, na kterou se těšíme (už se asi ani těšit nebudu), večeřime dřív, rychle rozbalujeme dárky. Takže já už se honit nebudu a počkám si na Anděla Páně 3❤️. Doufám jen, že to pan Strach nebude dlouho prodlužovat 😉

Píšeme své vlastní názory a každý můžeme mít na věc jiný pohled. Doufám, že nás tato tragédie posune zase dál. Nelze vymýšlet dokonalé plány, jak budeme reagovat když...

Až po prožitku jsme schopni něco měnit na základě nové zkušenosti. Všichni jsme lidé a i když jsou policisté teoreticky školení na "podobný" zásah, realita je vzdy jiná a velkou roli hraje psychika člověka v tom okamžiku. Budu-li poblíž a uslyším střelbu, utíkám se schovat. Jako matka věřím, že bych ve vypjaté situaci chranila své děti i za cenu života. Budou se hledat "chyby ", co by se mohlo či nemělo. Je to již za námi a NIC na tom nejde změnit. Proto přijímám i jiné názory na to, co mela policie dělat. A ruku na srdce:jsem ráda, že nejsem policistka, která musela být u zásahu. Jsou to také tátové/mámy od rodin a ten šílený prožitek je taky dožene. Proto jim velice děkuji, přestože bude mít spousta lidí "kecy", že neudělali svou práci dobře. Tak těchto lidí se ptám : Neutekli by? "Nenadelali" by si do kalhot? Já hrdinka nejsem a utíkala bych do bezpečí. A jsem ráda, že v takové chvíli mám za zády profesionály, kteří se snaží odvést co nejlepší práci ❤️

A nebyl to typ šílence z U. Brodu. Vysoká inteligence činí šílence nebezpečnějším. Mohl si snad vybrat lepší čas pro svůj čin?

Nemohl.

Moc dobře věděl, co způsobí 3 dny před Štědrým dnem. Svůj čin povysil o mnoho levlů:bolest ze ztráty blízkých, "zkažené vánoce" a hlavně vyvolal paniku a strach ve společnosti. Je to naprosto šílené, ale vymyslel to "dokonale" .

Hrůza. Možná neměl v plánu zabít otce, možná ano. To se již nedozvíme. My teď budeme vnitřně trnout, zda nedal dalším narušenym lidem návod. Viz. ty telefonáty u nás i na Slovensku. Je to smutné, ale již nikdy to nebude jako dřív. A to dotyčný moc dobře věděl. 😪🖤

Jako matka Vás chápu. Vánoce 2023: šok, zloba, strach, hod na čarodějnice (viník mrtev, najdeme jiného?).??

24 let, chladnokrevně zabije i 2 měsíční miminko, svého otce (zřejmě otec vytušil, že se děje něco strašného - to se již nikdo nedozví) a navíc vysoce inteligentní. Vybral si opravdu dobu, kdy raní mnoho lidí. Mohl to udělat dřív nebo později, ale moc dobře věděl, co pro nás znamenají vánoce. Nedá se to pochopit, omluvit. Prostě nic. Kromě strašné bolesti způsobené všem zúčastněným, dokonale zasel i semínko strachu, obav. I do hlav maminek, které by se teď měly radovat z vánočních svátků. Společnost se 21.12.2023 změní, ať chceme nebo nechceme. Bohužel, tak jako to zažily i jiné státy, ale to bylo daleko a netýkalo se nás to až tak úplně.

Buďme silní, uctěme památku zesnulých, podpořme rodiny pozůstalých a doufejme, že počet obětí se nezvýší ❤️

A správně jste to napsal:žene Vás strach o blízké a proto nosíte zbraň. Jen se bojím, že ten strach teď chvíli bude ovládat naši spolek 😪

Plně vás chápu a věřím, že budete schopen ji použít i na obranu cizích lidí v případě nutnosti. 👍

Vím, o čem píšu. Před 4 roky nás tragicky opustila 18ti léta dcera. Vánoce neslavime a nejsme ani doma. A když si v duchu řeknu, že ty páté snad už dáme, tak se 3 dny před Štědrým dnem stane taková brutální tragedie a opět jsem v tom: vžívám se do těch pocitů postižených rodin. Nikoho neznám, ale STRAŠNĚ MOC bych jim přála toto nezažívat. Společnost si za pár let jen letmo vzpomene, jaká to byla tragedie, ale pro ně to je do konce života. Nevim, zda se životem dají nazvat další chvíle rodiny útočníka. Na nich bude kromě ztráty 2 členů rodiny po zbytek života viset i vina za tento čin. A věřte mi, není jediný den v mém životě, kdy si na dceru nevzpomenu. A to není ve mně zliba vůči někomu, kdo by mohl za její odchod. 🖤

❤️Je to osud, málokdo chodí do lesa se zbraní s tim, že potká psychopata. Vždy si v duchu říkám, do jaké skupuny patří ti, co tu zbraň ze STRACHU nosí. Zda to už není příznak nějaké poruchy. Každý ma čas na tomto světě omezen a, bohužel, ne všichni odchází přirozenou smrtí. Nikdo vás nenaučí, jak se se smrtí blízké osoby vyrovnat, natož pak s takovou tragickou ztrátou. 🖤

Děkuji, pokud prožijete nečekanou ztrátu dítěte, mění se vám pohled na svět. Ti, kteří to zažili, mi rozumí. Ostatní k tomuto poznání mohou kdykoliv také prijit, ale po vlastní zkušenosti, to nikomu nepřeji. Větší hrůza pro rodiče neexistuje. ❤️

Dobrý den, děkuji za Váš článek. Vyjádřila jste svůj názor, který se některým nebude líbit. To, jaké se píšou články a pod nimi vedou "diskuze" se dalo čekat. Tragédie v USA byly přece jen přes oceán a příspěvky pod nimi byly plné zloby a hnusu. Myslela jsem si, že tragédie spojuje, ale po příspěvcích pod fotkami ze mše za oběti, jsem musela již reagovat, i když je to asi zcela zbytečné. Dnes to vidím opět. Tolik hnusu v době, kdy bychom jen měli myslet na všechny oběti, pozůstalé a ne se tady dohadovat a hledat viníka. Ano zlobíme se, viník je mrtem, tak musíme najít zastupneho viníka? Společnost, média , rodina, škola, policie?? Rodiny útočníka je mi upřímně líto, prožívají ztrátu dvou blízkých lidí a po zbytek "života" ponesou vinu syna, bratra, vnuka.... A nebojím se to tady napsat. Oni nevraždili. Je proto chyba v nich nebo ve škole? Kdo ho podporoval v té šílené myšlence vraždit?

Kvůli policii tolik mrtvých? Vyvolali byste paniku po informaci, že do Prahy jede člověk spáchat sebevraždu? Uvědomujete si, že poslední dny řešili smrt muže a miminka a dělali vše pro naši bezpečnost? Psychopata potkáte klidně dnes v supermarketu a hlavně pozor ať mu nevezmete poslední konzervu v akci! Na toto se nedá připravit, ani dělat prevence. Na naši křehkou psychiku působí, války, média, negativní zprávy. Dáte ruku do ohně za své blízké, že jim v hlavě nebují šílený plán?

Pojďme dnes v duchu podpořit všechny, které tato událost zasáhla. 🖤Mnoho lidí dnes Štědrý den slavit nebude. Není co slavit. Nepouštějme tu zlobu do médií, držme při sobě a věřme, že nic podobného již nezažijeme❤️

Dobrý den, to není o odvaze. Překvapilo mě, kolik lidí reaguje na fotky z kostela komentářem, jako by se hádali na trhu. Vlastně nepřekvapilo. To je obrázek dnešní společnosti, vlivu médií, doby, ve které žijeme.

Dnes večer, při slavnostní večeři, si velká část lidí uvědomí, jaký je to dar sedět v kruhu blízkých a v duchu budou na chvilku s těmi, které postihla tato tragédie. Vánoce nejsem schopna "slavit" i proto, že by v této době měla dcera narozeniny. Tato tragédie znovu otevřela bolavou ránu na srdci. Pokud to čtěte, že se to stalo v USA, netýká se nás to. Pokud denně čtěte, kde kdo tragicky zemřel, netýká se nás to. Ale jednou možná bude a pak se na vše díváte úplně jinak. Neúčastním se těchto diskuzí, ale na ten hyenismus se již nedalo nereagovat. Ale taková je společnost :ta empatická část nereaguje a kroutí hlavou, ta druhá část blije hnus a zlobu. Slova na tuto bolest nepomáhají, to vím. Objímám všechny pozůstalé a jsem v mysli s nimi v těchto těžkých chvílich. 🖤

Tato diskuze probíhá pod fotkami z pietní mše za oběti strašné tragédie. To, co tady někteří řeší, je taky strašné.

Letos prožívám páté vánoce bez dcery, která nás v 18 tragicky opustila. Tu velikou bolest, kdy máte pocit, že vám někdo vyrval kus srdce, šok a absolutní zmatek v mozku jsem zažila. Blízcí obětí prožívají daleko horší chvíle a ani já si nedovedu představit jejich bolest.🖤

Vše je navíc umocněno vánoční dobou. Všech, kteří při tomto masakru přišli o život, je mi upřímně líto a myslím na jejich blízké, kteří prožívají nejhorší chvíle života.

Je to o to horší, že mladý člověk se rozhodne k tak šílenému činu. Veškerá zloba míří k němu, právem a není ani polehčující okolnost, že byl psychicky narušený. Nejde jeho čin vrátit ani nijak ospravedlnit. A s touto vinou budou až do smrti žít jeho blízcí:matka, sestra, prarodiče,.. Ti, tady zůstali a přestože se musí vyrovnat taky se ztrátou dvou členů rodiny, padá na jejich bedra i tíha této tragédie. Mladý muž mohl být váš syn, vnuk, bratr a to si málokdo uvědomuje, kolik psychicky labilních lidí máme ve svém okolí. Nemáme mnohdy schopnost rozpoznat, co v nemocném mozku bují. Nedovedu si představit, že bych byla na místě rodiny mladíka, který má na svědomí tolik zbytečně zmařenych životů. Proto i jim přeji sílu do dalšího života.

Pokud bude mít někdo potřebu mi napsat nějaký úžasný hejt, napište, já už mám tu sílu se s tím srovnat.

Všechny ty hnusné komentáře ještě více zraňují ty, kteří prožívají smutek ze ztráty blízké osoby.

Přeji všem klid v duši. ❤️

My letos prožíváme páté vánoce bez dcery, kterou jsme jako 18tiletou ztratili při autonehodě. Vánoce neslavime, odlétáme od té doby k moři. Je to o to větší bolest, protože by slavila i narozeniny🖤

Kdo nezažil, možná nepochopí. Já mám oba rodiče (za což jsem šťastná), ale takto nečekaně jsem přišla o 18ti letou dceru, která zemřela při autonehodě.🖤

Lidi měli strach se se mnou bavit, protože nevěděli jak. To jediné, co mi pomáhalo, bylo tiché objetí. A opravdu to chce čas, ať odejde kdokoliv. První rok je doslova hrůza, ale po 4 už mohu normálně fungovat. A taky věřím, že svou dceru jednou potkám. Díky tomu jsem se přestala bát smrti.

Smrt je zvláštní tabu, nikdo nám neřekne, jaký bude život po odchodu blízké osoby.

Prakticky vám dají uklidňující léky a poraď si sám. Největší štěstí je mít kolem sebe opravdové přátelé ❤️