Prosím, nevíte někdo, zda existuje i nějaký logický argument pro veřejnoprávní televizi a koncesionarske poplatky jako takové?

Žiji bez televize přes 10 let, to málo, co bych čas od času chtěla vidět, si zaplatím na internetu (např. Prostřednictvím Netflixu), o stávajícím dění u nás i ve světě si přečtu na internetu, kde si navíc sama mohu zvolit zdroj ( a třeba i ověřit jeho věrohodnost, popř. se podivat na více ruznych zdrojů, abych mohla mit širší a objektivnější obrázek), a žije se mi dobře. K čemu že ta veřejnoprávní vlastně je??? Nebylo by jednodušší ji prostě zrušit? Nebo jim dovolit reklamy, ať se mohou financovat sami, a sledujou je jen ti, kdo opravdu chtějí?

Pokud je podle Vás záměrné bourání do policejních vozů při několika zákazech řízení banalita, pak budete asi stejně nebezpečný, jako tento pán. Upřímně doufám, že nesedáte za volant, a nevlastníte zbraň...

Velké části problému rodiny paní Ester by bývalo pomohlo, kdyby byla dostatečně edukovaná o možnostech antikoncepce. A když už tedy anitkoncepce selhala (popř. nebyla v tomto případě vůbec použita), mohli přece zůstat jen u jednoho dítěte, alespoň do doby, než se trochu zmátoří. Nejdřív trávníček, potom králíček. Co je na tom tak těžkého? O to je horší, když pak vidíte páry, které mají zázemí, ale vlastní děti mít nemohou, a adopce je přesto nedosažitelná. Kdyby v tomhle udělal stát trochu pořádek (když už to těm lidem, žel, nedochází samo) ušetřil by mraky peněz na podporách, protože "sociálně slabých rodin" by bylo naprosté minimum.

A jo, teď na mne můžete začít házet hnůj, co jsem za nelidskou zrůdu, když si přeju, aby se všechny děti měli dobře, a rodily se do stabilního zázemí...

Nemáte pravdu. Je spousta věcí, která dítě přímo na životě ohrožovat nemusí, a stejně mu zničí život - a být s vlastní mámou zdaleka není záruka toho, že se dítě bude mít dobře. Ne každý by měl mít děti.

Absolutně nechápu, že někdo může být tak strašně zabedněný ignorant, že si nedá těch pár minut a neodmete auto celé, zejména okna a střechu. Co je na tom tak složitého, že to těm individuím stojí za to, riskovat, že se sníh uvolní, a způsobí to dopravní nehodu?

Není to těžké, netrvá to zas tak dlouho, a není to raketové inženýrství - prostě by stačilo používat mozek a být ohleduplný k ostatním a respektovat pravidla silničního provozu...

To je smutné. Nechápu, proč existují zákony, které chrání zločince. Zveřejnění a s tím související sociální vyloučení je podle mě naprosto adekvátní forma reakce na takovou věc. Nechceš být veřejně označen jako zloděj? Tak prostě nesmíš krást. Jednoduchý...

...Já bych rovnou zveřejnila to video. Ať každý vidí, kdo unáší želvy, a dá si na chmatáka pozor...

Děkuji za milou reakci 🙂. Partnerovi nakonec vyhřezlou ploténku operovali a - v rámci možností - to dopadlo dobře. Nicméně nutno dodat, že to byl až 3. lékař, u kterého partner byl, který byl ochoten "to risknout" a MRI mu napsat. Je zkrátka smutné, že i opravdu dobří a svědomití lékaři mají často svázané ruce, právě kvůli pojišťovnám...

Prosím, nechápejte můj komentář špatně - já tu výše popsanou situaci nedávám za vinu zubařům, nýbrž českému zdravotnictví jako takovému, resp. v tomto případě zdravotním pojišťovnám. Já naprosto souhlasím, že za odvedenou práci (jakoukoliv) je třeba zaplatit. Co ale považuji za alarmující je fakt, že pojišťovna tento jednoduchý princip zcela očividně odmítá, resp. se tváří, jakože plomby hradí, ale ve výsledku to tak vůbec není.

Proč si tedy platím zdravotní pojištění? A proč ze zákona musím, když mi pak stejně (a to se netýká jen zubařů) adekvátní péče není poskytnuta?

Můj partner měl před lety vážné potíže se zády a málem přestal chodit. Proč? Protože si lékaři spletli akutní výhřez meziobratlové ploténky se zatuhlým svalstvem. Proč? Protože mu nevěřili, že má dost velké bolesti, a odmítli mu napsat magnetickou rezonanci. Proč? Protože takové vyšetření je drahé a zdravotní pojišťovna by to člověku před třicítkou neuhradila...

Já netvrdím, že by lékaři měli hradit péči pacientů ze svého. Já tvrdím, že by zdravotní pojišťovna měla buď hradit vše potřebné, a nebo by neměla být zákonná povinnost zdravotní platit.

Vzhledem k mým zkušenostem se divím, že je procento používání amalgámu v naší zemi tak vysoké - tím spíš, že se mi nepodařilo sehnat zubaře, který by byl ochoten amalgámové plomby vůbec dělat. A že jsem jich opravdu obvolala mnoho (nemluvě o tom, že spousta z nich nové pacienty nepřijímá - ale to je zase jiný příběh). Vždy mne to zaráželo - když je to jediná verze, která je hrazená ze zdravotního, proč je takový problém ji někomu poskytnout? Je opravdu nepříjemné vědět, že mám v zubu kaz, a budu o 2-3tis. lehčí jen proto, že amalgám mi nikdo neudělá - i když za mě zaměstnavatel odvádí měsíčně nemalé peníze na zdravotní. Neexistuje horší pocit, než když po zaplacení nákladů na bydlení a jízdného do práce musíte přemýšlet, jestli začnete vynechávat tento měsíc večeře, abyste si mohl dovolit jít k zubaři... Tak se asi cítí senioři, kteří se rozmýšlí, jestli si koupí jídlo nebo léky...

Já zase nechápu, jak je možné, že se stát do té výchovy prakticky neplete ani v případech, kdy by sakra měl. Zatímco adoptovat zdaleka nemůže kdokoliv, udělat si vlastní může každý, komu příroda dovolí. Bez ohledu na jeho vlastni duševní poruchy, bez ohledu na to, zda má stabilní zázemí, a bez ohledu na to, jestli třeba nebere drogy. Je alarmující, kolik dětí žije v naprosto otřesných podmínkách, jenom proto, že adopce je zbytečné složitá a n@p-rcání vlastního až děsivě jednoduché...

Patřím do skupiny "narozených pod rok 2000" a znám SPOUSTU lidí (vrstevníků) s traumaty z dětství.

Klíč je v tom, těm lidem naslouchat. Deprese, úzkosti, nezvládání stresových situací, a dokonce i obyčejné přejídání, bývají často důsledkem traumat z dětství. Ale málokdo o tom bude mluvit, protože málokdo je hrdý na to, že má trauma...

Mimochodem, nemusí to být zdaleka jen nevhodnými tresty. Bohaté stačí, když byli "nevhodní" samotní rodiče...

Ne každý by měl mít děti....

Problém je ale v tom, že spousta lidí, co má děti, normální není. Protože na to neexistuje žádná regulace. Zatímco adoptovat nemůže kdokoliv, "udělat si vlastní" zvládne skoro každý. Lidé bez práce, bez vzdělání, bez zázemí, bez sociálních jistot, dokonce i závislý nebo težce postižení. Ti všichni můžou mít svobodně děti, pokud jsou plodní. Kolik z nich je dost "normálních" na to, aby zůstalo jen u "plácnutí", o kterém mluvíte? A kde máte definici toho, kdy to ještě je a kdy už to není akceptovatelné? "Normální" člověk ji třeba nepotřebuje, ale, ne kazd, rodič je v tomto ohledu "normalni".

Celý problém je ale spíš v tom, že zatímco adoptovat stát nedovolí každému, a takový pár musí procházet poměrně složitým procesem a po úspěšné adopci je i pod strašný drobnohledem, biologické rodiče prakticky nikdo nehlídá a n@prc@t si vlastní může absolutně kdokoliv - bez o hledu na schopnost zajištění dobrého zázemí dítěte.

Ať už se jedná o sociálně velmi slabé jedince, lidi bez vzdělání, bez stálého výdělku, bez stálého bydlení, nebo třeba i závislé na drogách; stát zasahuje jen zcela výjimečně, protože z nějakého nepochopitelného důvodu přetrvává idea, že pro vlastní dítě budou jeho rodiče přece chtít to nejlepší. Že to je jen zřídkakdy pravda, a že málokdo z nich dokáže opravdu hájit více zájmy svých dětí nad zájmy vlastními, o tom by jistě mohla vyprávět řada psychologů, kteří řeší traumata z dětství u různých lidí z různých vrstev každý den....

...právě volal středověk, chce svou misogynii zpět!

Hodně záleží na tom, co Vám zrovna je. Pokud jde třeba o virózu, kdy má člověk teplotu, je mu slabo, a k tomu třeba ucpané dutiny a bolest hlavy, tak to obvykle není na umření, ale vyležet se by to chtelo. Je Vám prostě blbě, opravdu blbě, ale není to tak hrozný, aby si člověk nemohl do postele ten noťas vzít. A kde je pak ten rozdíl oproti sezení v kanclu, ptáte se? Už třeba jen v tom, že ráno můžete zůstat v pyžamu a nemusíte se oblékat do reprezentativního oblečení (které byste stejně propotil), a nemusíte absolvovat cestu do/z práce, ať už za volantem, nebo v MHD. Polední pauzu můžete místo oběda třeba prospat, a pokud Vás chytí střevní potíže, můžete si vzít noťas i na wecko - doma je doma, je jedno, jak vypadáte, nebo jestli pracujete z postele, či z hajzlíku.

Samozřejmě, pokud je člověku tak zle, že se sotva došourá na záchod, v jednom kuse zvrací a točí se mu hlava, neudrží pozornost a je rád, že žije, pak je HO pitomost. Ale jistě víte, že neexistují jen takovéhle choroby, ne?

On třeba obyčejný zánět dutin dá člověku zabrat - neustálé nudle u nosu, strašná bolest hlavy, slabost (od nemoci i od antibiotik), a zvýšená teplota. To není na umření a s trochou úsilí se s tím pracovat dá. Ale fakt je lepší, když to může být v pohodlí domova, kde nerušíte své kolegy ustavičným kýcháním, prskáním a dalšími projevy choroby, o šíření bacilů nemluvě...

To bohužel zdaleka není pravda vždy. Existuje nemalé množství společností, které HO nedávají, z různých důvodů - ať už proto, že by je zřízení HO stálo peníze za notebooky "pro případ nemoci", popř. zřízení připojení ze vzdálené plochy pro "soukromé" počítače některých zaměstnanců na nějakou zatížilo IT oddělení, nebo z prostého přesvědčení, že lidé na HO neodvedou tolik práce, jako lidé v kancelářích - a to navzdory faktu, že to tak v mnoha jiných firmách (jak píšete Vy) funguje už dávno.

Ano, logicky tyto důvody ne vždy dávají smysl (náklady na komplikace spojené se zřením HO se jistě časem vrátí právě díky tomu, že lidé nebudou brát neschopenky; též se již prokázalo, že lidé z domova pracují někdy i lépe, než z kanclu; atp.), ale bohužel to tak stále dost často je...

Pokud by toto bylo podchyceno v zákoně (podobně jako se teď např. řeší možnost HO pro rodiče s nemocným dítětem), spousta firem by na to (konečně) přistoupila...

Že jsou většinou choroby "krátké" není o tom, že by byli opravdu krátké, ale že drtivá většina lidí chce co nejdříve zpět do práce, právě kvůli výdělku. I když je jim ještě slabo, i když ještě nejsou fit - prostě se překonají, nadopují se volně prodejnými léky, a jdou pracovat. Ano, cítí, že by to ještě chtělo ležet, ale taky vědí, že za to, že si "dovolili onemocnět", budou chudší na výdělku - a musí platit nájmy, hypotéky, energie, jídlo, a další nezbytnosti, kde jim nikdo těch 40% za každý den nemoci prostě nijak neodpustí.

Standardně většinu chorob takový lidé přechází, a pokud je jim opravdu, opravdu zle, vezmou si dva dny dovolenou, jen na vyležení nejhoršího, protože si prostě nemůžou dovolit být na výplatě kratší. Zvláště ne v této době. A víte, jak to dopadá? Dopadá to tak, že většinu dovolené v průběhu roku vyplácají na choroby, které neustále přechází, a tak vlastně nikdy nejsou opravdu zdraví, protože se choroby neustále vrací. A skutečnou dovolenou, ve smyslu prachobyčejného volna a odpočinku, pak nemají téměř žádnou. Takže jsou o to unavenější, o to zoufalejší, a o to náchylnější k nemocem, a život je v podstatě jen práce a spánek. A ne, víkendy to opravdu nevytrhnou. A to nemluvím o rizicích, které tak tito lidé přinášejí na pracoviště svým kolegům.

Na místo nesmyslů o karenční době by dávalo větší smysl dát nemocným domů s sebou notebook (alespoň tam, kde to profese umožňuje) a nechat je pracovat z domova. Zaměstnavateli tak ulehčíte námahu se záskokem, nemocný bude vlastně dál pracovat a u toho se uzdravovat, a problémy nebudou žádný... Easy peasy.

...a co třeba takový příspěvek na bydlení? To je pro změnu diskriminační pro lidi s hypotékou. Hypotéka se totiž nepočítá jako náklad na bydlení, přestože pro drtivou většinu lidí to ničím jiným není. Takže kdykoliv někdo hlásá, že pokud jsou Vás ceny energií devastační, stačí požádat o příspěvek - není to pravda. Příspěvek na bydlení se reálné týká jen těch cca 20% lidí, kteří hypotéku nemají...

Takže jo, hypotekářům vracejí daně, ale nájemníkům zase přispívají na bydlení.

Navíc, množství lidí, kteří v dnešní době na hypotéku dosáhnou, je poměrně malé, a většina existujících hypoték je z doby, kdy se na ni zmohl téměř každý, kdo poctivě vydělával - nebylo ani potřeba vlastních úspor, stačil překlenovací úvěr. Takže co tehdy bránilo lidem, jít do hypotéky, když byla tak krásně dostupná a měsíčně to člověka vyšlo stejně, ne-li méně, než nájem?

Proč se vůči lidem, co chtějí bydlet ve svém, staví taková vlna nevole? Copak je na tom něco špatného, chtít mít alespoň nějaké zázemí?

Zaráží mne, jak ohromné procento řidičů tohle prostě neví.

Která světla svítí nebo nesvítí je snad u všech aut vidět na palubovce. Že v mlze nevidím a stejně se nepodívám, jestli dobře svítím, znamená, že nepatřím za volant. Tečka.