Mám vícero akademických titulů. Je mi velmi nepříjemné, když je někdo používá mimo akademickou sféru. Nesnáším, když mě učitelka na třídní schůzce dětí oslovuje titulem. Já tam přece nejsem "doktorka", ale matka dítěte. Když jsem ještě učila na gymnáziu, tak kolegyně řešila případ otce žáka a velmi zdvořile otce oslovila příjmením ve stylu "Pane Nováku". Otec se rozběsnil a vytkl ji oslovení s tím, že nestudoval lékařskou fakultu, aby ho "někdo" oslovoval jménem. Tato kolegyně neztratila klid a velmi zdvořile mu vysvětlila, že není v ordinaci a nyní jako lékař nevystupuje, takže jej bude nadále oslovovat s využitím jeho příjmení. U mě měla tehdy respekt.
Pardon, ale toto je článek zapšklé učitelky, která nepochopila, že doba se změnila. Znalost pravopisu je již zbytnělou dovedností. Ano, je stále nutné a dobré orientovat se v základech pravopisu. Nicméně, lidé, kteří používají psaný jazyk k výkonu profese již dávno používají automatickou kontrolu nebo přímo dávají písemné podklady AI je kontrole. Mnoho zaměstnanců již používá AI k tvorbě textů všeho druhu (objednávky, prezentace, reporty). Dogmatické lpění na výjimkách v gramatice a rozdávání pětek za čtyři (!) chyby v diktátu je v dnešní době tristní a neomluvitelné.
No tak u vás je to jasné. Jste produktem nepřiměřeně přísné výchovy viz váš komentář o vaší situaci doma v dětství. A přestože pro vás výchovné metody rodičů musely být traumatizující (škrábala jsem jako kocour, ale musela jsem úkol tak dlouho přepisovat dokud ..), postupem času jste si je zvnitřnila (interiorizace) a teď je dokonce kážete jiným (exteriorizace). Jste učebnicový příklad. Než začnete psát tyto děsné texty, které mimochodem také nesvědčí o vaší odbornosti v tomto oboru, navštivte dobrého psychoterapeuta. Mnohé se osobě dozvíte a možná budete shovívavější vůči svému okolí.
Ten článek je hodně osekaný, takže těžko říct, jak to psycholog myslel v plné šíři. Pokud ale tak, jak článek naznačuje v titulku, tak to není psycholog, ale dement. Život je totiž mimořádně složitý a spousta rodin se ne vlastní vinou ocitá v situacích, které rodičům nedovolují být "radostní". Tito rodiče musí nutně cítit po přečtení byť jen titulku obrovský pocit viny, že nemohou své dítě učinit šťastným člověkem a zadělávájí mu na životní trauma. Děkujeme psychologu. Je opravdu radostné ke svému nelehkému údělu slyšet ještě takováto slova útěchy. Takový kopanec, když už člověk leží.
Tchýně je prostě konzervativní babička, která by chtěla, aby se dítě brzo naučilo pravidla a k tomu by byla ochotná dítě drezurovat. To dnes není moderní a funkční přístup, ale v minulých dobách byl zcela normální. Matka dítěte má jiný přístup, který je vlastní její generaci. Zcela jistě bude i její přístup podroben kritice, a to následující generací. Pravdu tak mají v určitém slova smyslu obě dvě. Nicméně, já jako matka desetiletých dětí vím, že s tím spánkem má babička pravdu. Dítě skutečně lze naučit odpočívat a pak odpočívá rádo. Jen to stojí matku úsilí a nutnost dodržovat denní řád.
Tito lidé jsou pro mě na stejné úrovni jako stavitelé modelů železnice nebo sběratelé známek. Jejich hobby jim neberu. Naprosto mě ale vytáčí, když tyto osoby shlížejí z patra na nás kuchaře všedního dne. Ráda vařím a vařím každý den. Podle okolí vařím nadprůměrně dobře. Nicméně, nedovedu si představit, kde bych vzala čas na objíždění malých obchodů s výjimečnými produkty. Taky vaření musí být svižné, protože prepubertální děti opravdu nemají pochopení pro pomalu tažený vývar.
No jasně, že rozumí! Článek už ale nedodává, že kočky umí i odpovídat! Každý majitel kočky potvrdí, že s kočkou lze vést konverzaci. Sice takovou základní, nezaujme ji Pythagorova teorie čísel, ale pokud se hovoří o jídle (kapsičkách), počasí (znechucenost mokrým sněhem), vzhledu (kde je ten kartáč na kožíšek?) nebo sportu (paničko hoď plyšovou myšku), pak můžete konverzovat hodiny.
Jako ano, taky bych to chápala jako útok na svou osobu. Nicméně, dárky bych bez řečí přijala, poděkovala prodala (PPP). Na návštěvy bych tam kromě nejdůležitějších událostí nejezdila. Na druhou stranu, i když tchýně vaří nezdravě, to si tam to jedno výjimečné jídlo nemůžete dát? Toto chování mi přijde arogantní a neuctivé. Pochybuju, že z jedné svíčkové by manžela trefil šlak.
Já jsem asi nepochopila sdělení textu. A to jsem dobrá čtenářka. Jen k té mamince, která "sklízí plody své práce", jak nám autor sděluje. Cesta k úspěchu dítěte opravdu není tak přímočará. Mám dvě děti, dvojčata. Jedno je přirozeně nadané, rychle, bystré s vynikající paměti. Toto je potvrzeno i učitelkou. Druhé dvojče je velice citlivé, pečlivé, ale pomalé. Má diagnostikovánu dyslexii, ADD. Vysledky ve škole má průměrné. Od mala jsem se dětem velmi věnovala, manžel též. Přestože jsem dětem hojně četla, zpívala, povídala, tak to jedno dvojče má logopedickou vadu. Nesmírně mě pak vytáčí, když čtu články o tom, že logo vady jsou od toho, že rodiče dítě odkládají k elektronice. Takže, autore, byla bych velmi opatrná s těmi soudy, že šikovné dítě=výsledek práce rodiče. A ta vaše modelová úžasná matka je možná skromná právě proto, že si je tohoto vědoma.
Nepochopila jsem vzkaz. Článek je velmi povrchní. Čtu tam povýšenost vyšší střední třídy. A to jak té naší (autorka na Floridě), tak té americké (citované osoby v článku). Tito lidé vidí jen pohodu na Floridě, zbožím nacpané obchody, možnosti cestování, "svobodu" a luxus. Už ale nevidí tu masu lidí za tím luxusem (pečovatelky na Floridě, prodavačky v obchodech), která pociťuje reálnou bídu, závislost a svoboda je pro ně velmi abstraktní koncept. A mimochodem, na to, jak je autorka zcestovalá, tak její úroveň angličtiny je mizerná. V anglických výrazech v článku je plno chyb.
Venkovský fotbal je docela smutná věc. Synové hrozně chtěli hrát. Sbírali fotbalové kartičky, na fotbal chodili všichni kamarádi ze třídy. Nutno dodat, že ani jeden nebyl extra talentovaný. Přihlásila jsem je tedy do vesnického klubu. Přesně tam, kam chodili i jejich kamarádi ze třídy. V naší pidi vesnici klub není. Všechny zápasy proseděli na lavičce, trenéra zajímali jen talentovaní a jen od nich z vesnice. Synům to postupně došlo a bylo to pro ně bolestné. O fotbalu už nemluví a samozřejmě už nechodí. Škoda. Člověk by si myslel, že alespoň venkovský fotbal bude pro všechny.
Příšerná celá rodina a matka dětí nejpříšernější. Rozmazlená matka, které tchýně byla dobrá na to, aby 14 dní hlídala malé děti, ale jakmile projevila svůj názor, tak byla matkou dětí zavržena. A dobře jim tak oběma. Za prvé, tchýně nemá dětem vykládat blbosti a za druhé, nemá být tak blbá a hlídat děti své neméně blbé snaše, která na 14 dní opustí děti, aby se válela s drinkem na pláži. Jako fakt na 14 dní? Neřeknu na víkend, týden... No nic, blbka snacha už se teď taky nikde válet nebude, když hlídání odpadlo, tak se dětem může věnovat a uvádět věci na pravou míru.
Vy jste hlavně neuvěřitelně namyšlená. Předpokládám, že jste jedna z těch úzkostných matek, které by za děti dýchaly a děláte vše pro jejich rozvoj (a utrácíte za to majlant) Chodíte do práce max na částečný úvazek nebo vůbec. Otec dítěte vás finančně zajišťuje a vy máte čas na výrobu vlaječek. Pak jsou ale matky, jako autorka článku: bez funkčního partnera, s postiženým dalším dítětem a s prací na plný úvazek (pokud si teda dobře pamatuju ten článek). Když tato matka přijde nejdříve v pět večer z práce, tak tedy překvapivě nekonverzuje o T.G. Masarykovi, ani nevybarvuje státní znak. Taková matka je ráda, že zajistí životní funkce své a dětí, dohlédne na domácí úkol a nakrmí pračku a sušičku. Ano, může vybarvovat o víkendu. Ale víkend je pro pracující zatraceně krátký. Sama se snažím svým synům vše vysvětlovat ( a na vlaječky tedy také nemám čas), ale vím, jak těžké to je a ne vždy se to setkává s jejich zájmem. Je pravdou, že za výchovu dětí má primární zodpovědnost rodina. Rodina ale vzdělávání delegovala na školu. Tam by se ty procesy hlavně měly odehrávat a rodina by měla dolaďovat.
Tak tady je špatně víc věcí. Jednak, kočku, ani žádné zvíře, nepořizujeme jako hračku pro děti. To, že s předchozími "hračkami" vám to vyšlo, neznamená nic. Nyní jste evidentně narazili na "vadnou hračku". Za druhé, pokud pořizuju zvíře, tak s velkým rozmyslem. Jednat zcela pod vlivem emocí si může dovolit tak leda milionář, který bezmezně miluje zvířata a nechodí do práce. My ostatní si 100x musíme rozmyslet odkud, od koho, a jaké zvíře si pořídíme. Jinak má to zvíře velký potenciál nás zruinovat finančně nebo emočně, což se vám stalo. Za třetí, to že se dcerunce výběr mazlíčka najednou nelíbí je její rozmazlenost. Teď máte šanci jí dát životní lekci. Stačí promluva v tom duchu, že zvíře není roztomilá hračka a co chtěla, to má a ať se stará. Kočky jsou učenlivé, byť se to nezdá. Musíte jen nastavit hranice a kočku mít rádi. Nic víc nepotřebuje.
1
Sledujících
0
Sleduje
1
Sledujících
0
Sleduje
Ve svém příspěvku kritizujte tlachání, ale v podstatě děláte totéž v písemné formě. Vaše proklamace totiž nejsou vůbec čitelné a zůstávají jaksi na úrovni prázdných slov. Například tvrzení, že se musíme navrátit k hodnotám a lidskosti. Co to jako je? Jaké hodnoty myslíte? Lidskost, to je co? Za druhé, naprosto nechápete princip psycho-sociálního učení, které by mělo být zacíleno na wellbeing všech zúčastněných v procesu vzdělávání. Úplně vám uniká, že wellbeing není o nějakém hraní nebo zábavě. Wellbeing ve škole je především o smyslu. Žák se nemá a priori bavit. Výuka nemusí být zábavná, ale musí žákovi dávat SMYSL. Tudíž i těžký a nudný úkol je žádoucí, pokud žák chápe, proč jej má splnit. Tomuto učitelé vůbec nerozumí, bohužel. Ve škole 20. století (tam totiž učitelé bohužel zůstali) nedovedou svým požadavkům smysl dát. Ony totiž ty jejich aktivity už mnohdy smysl nemají. Proto volí nátlak (známky, poznámky) a diví se, že jim to ve školách nefunguje. Žák, kterému škola nedává smysl zdravit nebude (nechce tam ani být a učitel je mu ukradený) a ani nebude mít chuť rozvíjet vztahy se spolužáky (radši bude na mobilu než řešit se spolužáky další zbytečný test na husitské války). Žádná podivná hra pro žáky (aby se děti bavily) tento stav nemůže zamaskovat a vyřešit. Je nezbytné celý ten Augiášův chlév pořádně vymést. To je ale pro část veřejnosti a učitelů (velká část zdejších diskutujících) naprosto nepřijatelné.
1 odpověď