Příšerná celá rodina a matka dětí nejpříšernější. Rozmazlená matka, které tchýně byla dobrá na to, aby 14 dní hlídala malé děti, ale jakmile projevila svůj názor, tak byla matkou dětí zavržena. A dobře jim tak oběma. Za prvé, tchýně nemá dětem vykládat blbosti a za druhé, nemá být tak blbá a hlídat děti své neméně blbé snaše, která na 14 dní opustí děti, aby se válela s drinkem na pláži. Jako fakt na 14 dní? Neřeknu na víkend, týden... No nic, blbka snacha už se teď taky nikde válet nebude, když hlídání odpadlo, tak se dětem může věnovat a uvádět věci na pravou míru.

Ano, samozřejmě. Sama si se svými syny povídám dost a trávíme čas venku a aktivně. Stejně ale nesmíte věřit dětem všechno. Například, synů se učitelka (4.trida) vždy v pondělí ptá, co dělali o víkendu. Jen namátkou jsem se cestou ze školy v pondělí ptala, o čem paní učitelce vyprávěli. Jeden ze synů mi bezelstně odpověděl, že ve třídě říkal, že o víkendu pařil na PSku. Zůstala jsem v šoku, protože ten víkend jsme byli v galerii, šli jsme na dlouhý pěší výlet v okolí našeho domu a večer se spolu dívali na Amadea. Učitelka po takových informacích od dětí má logicky pocit, že děti tráví čas na počítači.

Já manžela mám a je funkční. Autorka reaguje na článek jiné ženy. Vy jste ten článek četl? Ale mimochodem, o funkčního partnera můžete velmi rychle přijít. Stačí tragická událost, nemoc, smrt nebo přijde třeba obyčejná závislost, deprese... Když se vdáváte/ženíte za dokonalého partnera, tak nemůžete vědět, že stejně dokonalý zůstane i po letech. Ono to vyžaduje značnou dávku povýšenosti odsoudit samoživitelku nebo rozvedenou ženu za svého štěstí strůjce.

Vy jste hlavně neuvěřitelně namyšlená. Předpokládám, že jste jedna z těch úzkostných matek, které by za děti dýchaly a děláte vše pro jejich rozvoj (a utrácíte za to majlant) Chodíte do práce max na částečný úvazek nebo vůbec. Otec dítěte vás finančně zajišťuje a vy máte čas na výrobu vlaječek. Pak jsou ale matky, jako autorka článku: bez funkčního partnera, s postiženým dalším dítětem a s prací na plný úvazek (pokud si teda dobře pamatuju ten článek). Když tato matka přijde nejdříve v pět večer z práce, tak tedy překvapivě nekonverzuje o T.G. Masarykovi, ani nevybarvuje státní znak. Taková matka je ráda, že zajistí životní funkce své a dětí, dohlédne na domácí úkol a nakrmí pračku a sušičku. Ano, může vybarvovat o víkendu. Ale víkend je pro pracující zatraceně krátký. Sama se snažím svým synům vše vysvětlovat ( a na vlaječky tedy také nemám čas), ale vím, jak těžké to je a ne vždy se to setkává s jejich zájmem. Je pravdou, že za výchovu dětí má primární zodpovědnost rodina. Rodina ale vzdělávání delegovala na školu. Tam by se ty procesy hlavně měly odehrávat a rodina by měla dolaďovat.

Tak tady je špatně víc věcí. Jednak, kočku, ani žádné zvíře, nepořizujeme jako hračku pro děti. To, že s předchozími "hračkami" vám to vyšlo, neznamená nic. Nyní jste evidentně narazili na "vadnou hračku". Za druhé, pokud pořizuju zvíře, tak s velkým rozmyslem. Jednat zcela pod vlivem emocí si může dovolit tak leda milionář, který bezmezně miluje zvířata a nechodí do práce. My ostatní si 100x musíme rozmyslet odkud, od koho, a jaké zvíře si pořídíme. Jinak má to zvíře velký potenciál nás zruinovat finančně nebo emočně, což se vám stalo. Za třetí, to že se dcerunce výběr mazlíčka najednou nelíbí je její rozmazlenost. Teď máte šanci jí dát životní lekci. Stačí promluva v tom duchu, že zvíře není roztomilá hračka a co chtěla, to má a ať se stará. Kočky jsou učenlivé, byť se to nezdá. Musíte jen nastavit hranice a kočku mít rádi. Nic víc nepotřebuje.

V těch vyspělých zemích mají matky velmi malé úvazky. Takže dítě není v instituci od rána do večera. Vím, o čem mluvím. Dlouhou dobu jsem žila ve VB. U nás jsou snížené úvazky ne příliš častým jevem a zaměstnavatelé je nevidí rádi (čest výjimkám). Takže ano, v našem českém prostředí psychická deprivace opravdu hrozí. Mimochodem, raná institucionální péče a její vliv na psychický vývoj dítěte je stále předmětem sporů i mezi psychology. Takže vaším závěrem, že "o nic nejde" bych si nebyla tak jistá.

Ale vy nesedíte s dítětem doma. Vy se tomu dítěti věnujete, připravujete mu jídlo, program a vytváříte pro něj podnětné prostředí. Za tuto péči dostáváte odměnu - rodičovský příspěvek. Proč byste ji měla dostávat, když budete celý den v práci? Tato malá suma vám má alespoň miniaturně vynahradit část ušlé mzdy a být symbolickým poděkováním státu, že se o své malé dítě staráte a jste tu pro něj, když vás potřebuje.

Úplně přesně nechápu, proč by měla škola vybavovat učitele služebním mobilem. Učitel je běžně k zastižení na telefonním čísle, které rodič nalezne na webových stránkách školy. Pochopitelně se jedná o pracovní linku, která slouží v pracovní době. Rodič také může zaslat zprávu na email nebo Bakaláře. Tyto kontakty jsou opět veřejné. Popravdě, nedovedu si představit tak závažnou situaci, kdy by rodič musel učitelů telefonovat večer nebo o víkendu. Stejně tak nežádáte svého lékaře, aby vám poskytl své osobní telefonní číslo a konzultoval s vámi váš zdravotní stav ve svém volném čase.

Také jsem čerpala rodičovský příspěvek. Jako matka dvojčat jsem měla stejný nárok jako matka jednoho dítěte. Za mě dost paradox teda. Na druhou stranu, upřímně nechápu, proč by měla matka zaměstnaná na plný úvazek čerpat rodičovský příspěvek? Tuto dávku skutečně chápu jako alespoň minimální kompenzaci ušlé mzdy a předpokládám, že je použita na potřeby dítěte, ne na zvýšení standardu rodiny. Takže za mě ano, příspěvek těm, které se rozhodnou zůstat doma a o dítě pečovat. Jednoleté dítě stejně nemá v celodenním zařízení co dělat. Stát by neměl podporovat výchovu deprivovaných jedinců.

Neučí se látka. Učí se děti.

Asi to chce klid. Podle čeho soudíte, že se s dětmi nepřipravuju na výuku? Podle čeho soudíte, že jsem sobec?

On pan Věchýtek (pokud se tedy Věchýtek jmenuje) nepochopil kouzlo online prostředí. Vůbec neví, že třeba nejsem žena. Pokud tak soudí podle jména...

Možná byste s námi mohl sdílet, jakého vzdělání jste dosáhl vy? Já jsem vystudovala několik vysokých škol. Z toho jednu v USA a absolvovala jsem mnohé kurzy na univerzitě ve Velké Británii. Pohybuji se v mezinárodním prostředí. Domácí úkoly jsem jako dítě buď ignorovala nebo nenáviděla. Bez nich bych rozhodně byla i dnes tam, kde jsem teď. Jenom bych měla více spokojených dnů v dětství.

Chápete podstatu slova argument? Případně analogie?

Zato vy jste představitel mentální ekvilibristiky. O moderní pedagogice nevíte nic. O tom, že hnutí za zrušení domácích úkolů je velmi silné v celé Evropě zřejmě také ne. A malé překvapení na závěr, víte, že v určitém historickém období bylo zavedeno užívání pásu cudnosti? A víte, že už se to dnes nedělá? Nejsem si vaši odpovědí úplně jista, takže ne, dnes se to tak nedělá, přestože to bylo kdysi zavedeno. Chcete více příkladů?

A k tomuto myšlenkovému závěru jste došel přesně jak? Opravdu si myslíte, že učitel ve škole něco povídá před tabulí a úkolem žáka je fixovat doma? Tak to možná bylo na gymnáziu za Ck mocnářství. Za prvé, dnes snad takto hrůzně již nikdo nevyučuje. Za druhé, dítě má procvičovat ve škole. Od toho škola je, ne domov, který má být přístavem pohody a relaxace.

Tak to bych psychicky nedala. Ten neustálý tlak na bakšiš a výzvy k duchaprostým aktivitám. Chápu, že je může člověk ignorovat a odmítat, ale je i to je na dovolené na obtíž.

Klíčové slovo je "doporučit" návrat na ZŠ. Za svou dvacetiletou kariéru na gymnáziu jsem zažila jedno jediné dítě, které se vrátilo na ZŠ. Zbytek zůstával a mnohdy prudil. Někteří se odebrali až po kvartě, tedy po skončení povinné školní docházky.

To nebylo na vás osobně, nýbrž myslím vy, učitelé, kteří toto popsané výše děláte.

Dobře. Jednejte podle svého přesvědčení. Nicméně, pak se nedivte, že před žáky a rodiči nemáte žádný respekt, vše vám na těch výchovných schůzkách odkývou a v duchu (někteří i nahlas) si myslí svoje. Já si též myslím své o učitelce synů (4. třída), která mne neustále obtěžuje nesmysly typu "Při procházce narazil do dopravní značky. Uděluji poznámku.".