No to sice ano, ale pokud autor přípkladu v té učebnici jakožto autorita má subjektivní výsledek odlišný od například našich, tak pak ale jak má dítě pochopit, že dobře je také dobře? Jinými slovy: uzná to učitelka, když má černé na bílém, že autor říká výsledek jiný?
Výsledek je. Uprostřed prvni kytky je 70, druhé 48 a třetí 90. Jednoduchá věc. Je to sčítání a odčítání do 100.
My putovali a potom měl jako starší u každého svůj identický pokoj a jediné co si přenášel byly sešity a čtyři tenisové rakety, jinak měl i učebnice, vše na sport vč kol dvakrát. Ono to jde, když se chce. Měli jsme ji od necelých čtyř let. Když syn slavil plnoletost, požádal, že první slovo si vezme on. Poděkoval nám za ní, že měl super dětství a nepřišel o jednoho z nás, naopak se mu rozšířila rodina a získal nové vzory chování atd. Je z něho neskutečná osobnost, studující dvě VŠ. Mimochodem když by ho měl otec čtyři víkendy a to jestli to by se nestěhoval? Nebo druhého úplně vymazat a oddělit? Rodiče si nejsou nadřazení a dítě má právo na oba rodiče a to stejným poměrem
Ono také záleží na vyzrálosti obou rodičů. Ne vždy je to tak růžové. Střídavá péče není pro každého.
jako bývalá učitelka mám z toho špatný pocit, srpnoví kluci bývali za holkami pozadu, někteří, a ze slova asistentka a inkluze mám doslova husí kůži, jak tak můžou učit, učili jsme vysoké počty ke 40, za svou praxi šla jen jedna dívka a chlapec do Zvl. školy a nebyli to Cikáni
Přesnè. Červencoví a srpnoví kluci. To je občas materiál. Většinou. Samo, že jsou i vyjímky, ale moc jsem jich nepotkala. Nedozrálí sociálně, neudrží pozornost, chtějí si ještě hrát. Nemají moc kamarádů a pak se ve družince druží hlavně s prvňáčky, protože k nim mají psychicky blíž. Po covidu jsem měla třídu prvňáků, kde bylo nejmladsí ditě dubnové. A to bylo sakra znát. Ti jeli, vyzrálost mentální i sociální. Nejlepší třída, kterou jsem kdy učila.
Dříve, než nám tu siláckými výkřiky zaplavelí diskuzi komunistická verbež, je potřeba upozornit na to, že ani psychologové/psychiatři si nejsou u všech lidí postižených nějakou formou třeba duševní poruchy (bipolar, schizo, paranoidní cholerik atd.) jisti, jestli se u daného jedince nemoc nerozvine, jestli není riziko, že třeba sklouzne k agresi atd. To prostě nikdo neví, druhému nevidíme do hlavy. Pokud si nejsou jisti ani odborníci, tím méně věci rozumí paní Slámová a ještě méně pak místní bolševická sebranka.
Jediné co by nejvíce pomohlo, kdybysme úplně každého zavřeli do blázince.
Kromě jiného by určitě pomohlo sdílení informací o duševních chorobách. Na druhou stranu jakákoli agresivní politika vůči duševně narušeným jedincům povede jen k jedinému - nikdo se nebude chtít nechat léčit a výsledná situace bude ještě horší.
Jinak k případu agresivní 13leté dívčiny - těžko říci, jestli tomu šlo zabránit. Nebyla dívka nějak šikanována? Prostě nikdy neeliminujete takové to, když duševně narušený jedinec zaútočí. A je úplně jedno, jestli je to tady nějaká bláznivá 13tka, nebo támhle pomatený MMA zápasník či jen nějaký magor co bude někoho vybržďovat na dálnici (což jsou občas i VŠ vzdělaní lidé, úplně normálně fungující!!!!). Vše to vyjde úplně nastejno, prostě nemůžeme všechny zavřít do Bohnic.
To by mě zajímalo, jak byste byl v klidu, kdyby tu holčinu pustili zpět domů a ona se vrátila do stejné školy a třídy, do které by čistě hypoteticky chodilo vaše dítě.
U nás na základce jsme měli tři kluky, kteří už na prvním stupni opakovaně propadali. Pamatuji si taky, že jsme se jich trochu báli, byli totiž o dost větší než my a odrzlí. Dva z nich se mnou chodili do druhé třídy, ač měli chodit již do čtvrté nebo páté...
Dva z těch tří se nakonec (kupodivu v pubertě) nějak vzpamatovali a aspoň tu základu udělali a pracují dodnes v technických službách a jsou celkem v pohodě....říkalo se, že u obou na to měli vliv jejich (více ambiciózní) přítelkyně, se kterými dodnes jsou....
Propadnout se může na 1.stupni 1x a na druhém také 1x. Nelze tam chodit jako Pažout a Horáček stále. Takže v těchto případech se vychází v 7.třídě. A ani dnes není opakování ročníku nic neobvyklého, pokud žáci chodí na normální školu a ne na tu, co se alibisticky podřizuje diktátu inkluze, PPP atd.
Tak to jste dobrej (v dobrém slova smyslu) dát 8letou dceru na 14 dní na tábor. Já mám 6tiletou a teď na konci června spali děti ve školce (rozlučka se školkou) a jak jsem byla nervózní, že jí nemám doma, tak jsem asi do 21hodin sekala trávu na zahradě. Pak jsem vyklízela lednici a další ptákoviny abych se zabavila. Je fakt, že dříve se hodně jezdilo na tábory a do škol v přírodě, byla jsem i ve 4 letech se školkou v Itálii v 94. Dříve to bylo ale jiné. Dnes je to samý vrah a úchylák ...
Rodiče jsou dnes posedlí neustálou kontrolou dětí a řešením problémů za ně.A děti tím ztrácí svobodu a sebepoznání.
Hromáci ... dobrý jako.😁
Byla jsem v Medžugoríi s cikánkou. Moc fajn ženská a ta když někdo mluvil o Romech se čílila, že je cikánka a byla na to hrdá. A neříkala Romové, ale Romáci. Což zní trochu jako kříženec se slovem ropáci. Takže je to příhodnější označení 😁. Protože s Římem nic společného nemají. Ale s ropákama ano.
Myslim, ze označeni romove ma spis neco spolecneho s Rumunskem - Romania a ne s Římem.
To je kvůli motivaci. Děti nastupující do školy mají vnitřní motivaci se učit, protože je to baví a máme to jako lidé tak nastavené. Známky převádí na motivaci vnější (hodnocení), která není tak silná funguje dobře jen pro průměrné žáky. Nadprůměrní se nudí a podprůměrní to vzdají, protože vždy budu slabší v porovnávání..
Vnitřní motivace končí ihned, jakmile vše nejde samo a žáček musí projevit snahu a píli. Také bych pracovala ráda jen proto, že mě práce bavi a těší, bohuzel, prave vidina platu je pro mě hlavni důvod, že vydržím. Do ZUŠ žáci také nastupují houfně s vnitřní motivací, mnozí velice záhy končí, když nastoupí cvičení a přehrávání. Ideál je aby šly obě motivace ruku v ruce. A cpát do škol nezralé děti je blbost.
1
Sledujících
1
Sleduje
1
Sledujících
1
Sleduje
Mívala jsem to v dětství při nemoci v horečkách. Buď jsem chodila po cizích městech, přitom jsem věděla, co bude za rohem. Nebo jsem létala ve výšce 2 - 10 m nad zemí stylem jako když plavete. Přitom jsem vnímala, že jsem v posteli, i to, že mi maminka kontroluje teplotu nebo rovná deku. Byly to ale stavy příjemné, jen 2x byly děsivé a já se nedokázala probudit. V dospělosti se mi to stalo 2x ve spojení s velkou únavou a usnutím po obědě. Byla jsem 'vzhůru', viděla a slyšela všechny lidi v místnosti, ale nedokázala se pohnout. Jen jsem se bavila tím, že ostatní si myslí, že ještě spím, ale já je slyšela i viděla. Díky zkušenosti z dětství mi ten stav nepřišel děsivý.
2 odpovědi
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Tak to, co popisujete je podle mě něco jiného. Mozná astrální cestování? 😊paralýza je většinou nepříjemný stav
1 odpověď