Je to špatně zadané, za hádankou by mělo být ještě "Kolik má král dcer?" nebo tak něco. Nedává smysl ptát se na počet řešení, když není uvedeno, co je řešení. Např. kdyby bylo řešením vyjmenovat barvy vlasů všech dcer, pak by bylo řešení nekonečně mnoho, nebo alespoň hodně (záleží, kolik pro účely této hádanky existuje barev).

Nejsem odborník (jen rodič 🙂 ), takže můj skromný názor:

Nechci zpochybňovat výsledky studií, ale podle mě je problém spíše v tom, co se píše přímo v článku: že rodiče často fyzické tresty používají jako poslední možnost, až když jim ujedou nervy... Myslím, že důležitější než povaha trestu (fyzický, nějaký zákaz atd.) je způsob trestání. Nemělo by to být v naštvaní, ale s rozvahou, bez emocí a jen v jasně a objektivně daných situacích, aby dítě trest nevnímalo jako nespravedlivý. Nejlíp doprovozené vysvětlením a poté usmířením, ať dítě vidí, že rodič nemá z trestání radost, ale chce ho naučit, co je správné. Cílem musí být dobro dítěte, a ne dosažení toho, co chce rodič. A u fyzických trestů je toto obzvlášť důležité.

Navíc záleží i na věku, nevím, jak 18měsíční dítě pochopí vysvětlení, proč nesmí vběhnout do silnice. Ale třeba 10letému dítěti dávat na zadek mi už přijde ponižující, to už vysvětlení pochopí, to by muselo jít asi o něco extrémního.

Takže za mě jde hlavně o přístup. Dítěti můžu snadno ublížit i jinými tresty, a naopak fyzické tresty mají ve výchově své místo, když se používají správně. Ale fyzické tresty jsou asi na zneužití náchylnější a taky to zneužití asi může mít horší následky, takže pokud rodič neumí používat fyzické tresty správně, je možná lepší, když se obejde bez nich.