Jestli mají tyto individua děti, přeji jim vroucně, aby je ty děti na stáří mlátili také při nejmenším železnými tyčemi. Ale spíše doufám v to, že karma si je najde a zhebnou krutou smrtí a jejich děti budou přinejmenším dědit jejich peníze z nešťastných životů. Nevěřím, že takoví týpci jsou dobrými rodiči. Jsou to pouze hovada hodná utracení místo těch nebohých zvířat.

A co Vás k tomu vede? Také si nemyslím, že by měli brát učitelé více. Tedy, pokud se najde učitel, který se tomu opravdu věnuje, nemám s tím problém. Ale skutečnost je taková, že učitelé se mnohdy ani na hodiny nepřipravují a berou stále ze stejného "šuplíčku" nebo si materiály přeprodávají na stránkách. Navíc dostatek času opravdu mají - veškeré prázdniny volné. Argumenty, že si tahají práci domů, opravují písemky apod. Rozhodně nejsou jediní. Ale přijdou domů nejdéle po 14 h, nějaký den tedy po 17 h, když je odpolední vyučování. Jiní chodí domů běžně i po 17 hodině a v administrativě se dost často stane, že si práci taháte domů a pracujete i do noci, protože je konec měsíce. Učitelé v okolí taktéž brečí, ale pak je vidíte víc venku než doma. Co se týče vzdělávání dětí - úroveň bych řekla klesla a naše školství je opravdu zastaralé. A kdo jiný by se měl vzepřít systému jako první než zrovna učitelé, ale bohužel to stojí úsilí a ne každý učitel chce dělat něco navíc.

Ono je úplně jedno, jestli je holka hezká, těžká, barevná nebo rozežraná. Hlavně ať je Markéta stále pracovitá a ne úplně hloupá. Aby si pak nepřitáhla domů blba s obdobným názorem jako je ten Váš.😄

Mě zase nepřekvapuje Váš komentář, narážím na pohlaví, jste muž. A možná taky otec. Zaujatý názor nemám. Ano, v mém příběhu “hraje” záporáka otec. Uvádět skutečnosti jak byly vnímáte za nenávistné? Kvůli roli otce? V jiném příběhu by Vám vadila záporná role matky? Článek podrobnosti neobsahuje a těžko usuzovat blíže, proto spekulace na konci.

Běžně nekomentuji. Rozvod mých rodičů, tam byla situace obdobná. Mamka byla postavena před možnost zůstat v místě, kde jsme žili s otcem nebo se odstěhovat 500 km daleko. Tam já měla také kamarády, jelikož jsem zde trávila všechny prázdniny a ráda se vracela. Díky rozvodu byla ve svízelné situaci. Špatná finanční situace, dále práce na ranní a noční směny. A poté tu byla skutečnost, kdy otec poslal na mamku sociálku z důvodu toho, že chodí na 12 h směny (když byla na noční, trávila jsem čas u rodičů z otcovo strany, ovšem domluva probíhala mezi mamkou a jeho rodiči, otec byl s milenkou). Vybrala si tedy zůstat se mnou tam, kde jsme již žili a nestěhovat se k rodičům. Ač já bych šla i jinam. K tomu "zůstat" potřebovala více peněz. Brala volné směny a měla i brigádu.

V tomto období otec nechal zablokovat společný účet. A taky nepočítám to, že otec si do rozvodových papírů napsal všechno, co mohl - byt, auto, ale i poslední vidličku, co jsme měli v kuchyni.

V komentářích se skloňuje: "Neživí matka, otec platí také alimenty." Pokud jsou v rozvodovém řízení, není nic nařízeno. A těch ubohých pár korun, co na dítě otcové běžně posílají, není ani půlka toho, co dítě potřebuje. Záleží totiž dost na přístupu otce, zda přispěje i na věci jako lyžák, studium apod. U nás bylo vše problém, dokonce i to, když jsem k němu měla jet. Na oko chtěl, ale pak to nešlo.

V dospělosti naopak nechci já.

Barvitě si jako dítě toto období pamatuju. Jestli ti, o nichž je článek, mají takového otce nebo bývalého manžela, co by rád vše a rád zároveň škodí všem a všemu, tak paní fandím už teď!

Mám to stejně. Dítě pro mě není středobodem bytí.

Obezřetní a ohleduplní jsou ti, kteří předvídají dopředu a nesnaží se škodit, zachovají klid, nekličkují. Jak řidič, tak cyklista.

Pokud jsem magor, jedu v nepřehledném úseku uprostřed vozovky na kole, abych "schválně" znemožnil předjetí vozu. To samé, když jsem magor, předjíždím v nepřehledném úseku cyklistu a střihnu to tam hlava, nehlava.

Je to o lidech - buď je magor jeden nebo oba dva.

Pokud mám být cyklistou a život je mi milejší (jsem zranitelnějším, tím dítětem, jak popisujete) řídím se heslem: "kolem auto, kamion nepřetlačím".

I děti doma se učí: "Rozhlédni se, než přejdeš".

Nehledě o tom, že polovina cyklistů se ani neobtěžuje chovat tak, aby nutily řidiče, aby je viděl tím předepsaným způsobem! Nebo, aby v zájmu svém chránili sami sebe!

Tolik cyklistů, co nemá přilbu, natož reflexní prvky. A to bohužel i děti ve městech. Sesedat z kola na přechodech...to už se snad ani neučí -

"cyklisto sesedni z kola". Vážíte si života, jste zranitelnější? Tak nebuďte agresivní, protože pak bude agresivní i ten za tím volantem a opačně se to bohužel nevyplácí. To to kolo radši zahodím v tomto případě.

Inscenaci situace vypouštím - srovnávat auto a kolo je nesrovnatelné, alespoň pro mě.

Cyklisti - takový ten "silniční plevel". Jsou tací, kteří jsou obezřetní a ohleduplní, ale většina z nich jezdí po hlavní silnici ve skupinkách - ne za sebou. Ale buď s rozestupy, že je objíždíte na 10x, mezi nimi děti brázdící ze strany na stranu. Největší zlo, co se dá potkat - jezdí vedle sebe uprostřed silničního pruhu a nebo tam, kde mají zřízenou cyklostezku se řítí po vozovce. Tak takoví by opravdu zasloužili spíše přejet.

Nehledě na to, kam měl řidič s tím klanicovým návěsem asi tak uhnout? Cyklista, který to natáčel by měl spíš v pudu sebezáchovy slézt z kola, pokud slyší tenhle kolos už z dálky a zašoupnout se ke krajnici. Je účastníkem silničního provozu, má předvídat, když silnice je úzká.

Mnoho z Vás zde haní druhé. Každá práce má své, ať je manuálního charakteru nebo o vysoké zodpovědnosti. Když mi nebylo ještě 15, sama jsem dobrovolně chodila na brigádu - doplňovat zboží na čerpací stanici. Abych si mohla koupit byť drobnost, natahovat ruku mamině samoživitelce jsem se styděla už tenkrát. Sama chodila na 12 hodinové směny a brala záskoky za každého jen proto, abychom měli alespoň na základní potřeby. Později jsem na té samé čerpací stanici trávila veškeré své prázdniny. Nyní vzpomínám, jaká pohodová práce to byla, ač to skýtalo 12 hodinové směny. Vystudovala jsem v Praze VŠ, kde jsem také měla brigády, což obnášelo jak manuální práci, tak menší zodpovědnost a praxi, kterou jsem potřebovala. Na čerpací stanici jsem docházela o víkendech. Všechno mi něco dalo, hlavně zkušenost a to, jak s lidmi jednat i to jak lidé z různých profesí smýšlejí. A vězte, že každá práce má svou daň. Po dokončení studií jsem začínala ve firmě, která neměla budoucnost a bouchala zde objednávky jednu za druhou. Byla jsem spokojená, bezstarostná, ale mířila jsem výš. Jednání zaměstnavatele, tzv. "vydřiducha" mě také znepokojovalo, až jsem si řekla ne. Prošla jsem mnoha pohovory, nikde mě nechtěli. Mladá zkrátka. Začala jsem přemýšlet, pochybovat o sobě, o svých vysokoškolských titulech. Slzy vystřídalo vystřízlivění a vnitřní boj, začala jsem obětovat svůj čas, měla snahu. Nyní ve 26 letech se karta obrací, mám manažer. post, který je o zodpovědnosti, o výsledcích. Peníze sice na poměry nadprůměrné, ale na úkor času a úsilí. Někdy bych brala zpět tu čerpací stanici, bezstarostnost.