Ano, vzpomínám a třeba nanuk Míša za korunu byl přímo sen. Čokoláda byla skutečná. Mejdlíčka mi nepřišla dobrá, Energit někdy. A když někdo ze západu přivezl jejich čokoládu, byla ještě lepší, to nelze popřít. Ale dnes, když tu cizáci vše vlastní a z východních zemí si montážní a pracovní sluhy a krmí je hnusnými náhražkami, je to zlé. Koupit dobré věci se dají, ale jen velmi velmi málo. Nejde jít do potravin a koupit si něco, co na západě je skvělé. Koukněte kde se vyrábí někdejší české pochoutky... I Znojemské okurky se dělají v Turecku. Pro nás je to ošizené a dražší. Do popelnice Evropy se dává horší zboží. Ale i u nich se to zhoršilo. I oni doplatili na bezbřehou nenasytnost nejbohatších a kupují i oni mnohem horší zboží. Když jedu jednou za rok do Německa na nákup bot, kupuji v Edece potraviny a za 25 let co tam jezdím vidím i tam ten ústup od kvality k maximalizaci zisku. Za socíku bylo méně zboží jako laskominy, ale byly skvělé. Ale opět- zpátky bych to nechtěl. Je ohromná škoda, že to vzali po revoluci do rukou gangstři, zločinci. Kdybychom neměli Klause a jeho "děti" měli bychom se lépe. Ale národ přežil Rakousko, přežil Hitlera, snad se nedáme ani teď, třeba to lidem dojde, i když to nyní moc nevypadá. Globalizace zasahuje celou planetu.

Brics už ruSSy pustil k vodě jako totální lůzry, tak si našli partičku, které moho zatím ještě šefovat než je předběhne Severní Korea

RuSSký tým 2024 - Hizbaláh, Hamás, Husiové, Severní Korea

Dlouho dlouho nic a pak Slovensko a Madarsko.

Tak ahistorický blábol člověk hned tak nevidí. Budu reagoval pouze na 2 největší nesmysly. Hladomor na Ukrajině nebyl umělý, aby někoho zlomil, ale důsledek industrializace SSSR a vědomého přístupu Západu. Stalin po intervencích mocností a řady dalších států, které se přidaly vůči mladému SSSR začátkem 20. let věděl, že jedině země s mocným průmyslem, která bude schopna vybudovat silnou armádu, může do budoucna čelit západní invazi, kterou předpokládal za nevyhnutnou. A nemýlil se. Proto ze Západu kupoval kvanta obráběcích strojů a budoval průmysl. Chtěl za ně platit zlatem a surovinami, Západní dodavatelé, především Británie, ale i další, vyžadovali pouze obilí. Kterého SSSR měl tak akorát pro sebe s mírným přebytkem. Stalinovi ale nezbylo, aby souhlasil. SSSR prodal množství obilí za stroje, ale bohužel se to potkalo s velkou neúrodou nejen na Ukrajině, ale i v Povolží. Obilí nebylo dost pro celý SSSR a vedení muselo prioritizovat. Zvolilo zásobování velkých průmyslových center zásadních pro průmyslovou výrobu a obranu. Odnesli to ukrajinští a povolžští sedláci, kterým sebrali skoro všechno. Vůbec se o tom na Západě nemluví, až na výjimky. A podobný hladomor jako Ukrajina zažilo právě zemědělské stepní ruské Povolží. Ta situace se časově potkala i s násilnou kolektivizací, kdy výnosy dočasně poklesly a hladomor sekundárně posloužil ke zlomení ukrajinských sedláků, z nichž ale vyrostli zavilí nepřátelé SSSR. To určitě nebylo primárním úmyslem Stalina, který potřeboval mít před očekávanou západní invazí co nejvíc stmelený a jednotný stát.