Naprosto souhlasím, každý pes je osobnost a voříšci obzvlášť 🙂 a mimochodem, zamilovat se do zvířete je mnohem snazší než do člověka, zvířata se nepřetvařují a nejsou falešní jako lidi, když vás nesnáší tak opravdově a když vás milují tak taky 😉

Přesně tohle si myslím taky a každý podobný nápad jsem několikrát v širší rodině rozmlouvala. Já jsem samozřejmě jako dítě chtěla psa také, otec to nepovolil, prvního jsem měla až jako vdaná a to byl hlídač na zahradu, výcvik následoval. Po dalších dvou psech jsem dostala k narozeninám jorkšíra, nebylo to mé přání, ale tu lásku ke psům jsem měla a byla jsem dospělá, takže nadšení následovalo. Dítěti bych nikdy žádné zvíře jako dárek nekoupila, je to trest pro oba.

Tady pomohou jen media, kvůli nim se pohnou i úřady, zkuste se obrátit na redakci televize nebo novin, dokud se to nerozvíří klid nebude a pejsek chudák tam nepřežije :(

Naprostý souhlas ve všem, je to strašné, tyhle zrůdy vůbec nemají mezi normálními lidmi co dělat. Když se zvířat ujmou útulky tak se s nimi ještě soudí aby dostali zvířata zpět?! Nechala bych jim zaplatit veškeré náklady s jejich záchranou k úhradě, za každé uhynulé zvíře pokutu v odpovídající výši, za kterou se dá pořídit v plné hodnotě. A samozřejmě odnětí svobody a zákaz chovu jakéhokoliv živého tvora. Dokud tohle nebude platit budou se dál dít tyhle zvěrstva a oni se tomu budou jen vysmívat.

Nebyla způsobena škoda ani újma....to snad ne! Každý pes stojí peníze, každé zranění je újma. Paní toho jorkšíra koupila za nějaké peníze, odvezla ho na veterinu, kde to také nejspíš zadarmo nebylo, ona sama se zranila když jí pes porazil. Tohle bych naúčtovala majiteli a navíc i nemalou psychickou újmu a psa bych mu odebrala a předala někomu, kdo bude umět s tímto plemenem zacházet. Pes za to nemůže, vždy je vina na straně majitele!

Také jsem se do nich zamilovala, prvního pejska jsem dostala k narozeninám od, dnes už bývalého, manžela. Byl úžasný, prožil se mnou dobré i zlé, bohužel v nedožitých 15letech mi ho vzala rakovina. Dodnes na něj s láskou vzpomínám. Teď mám fenečku, maličkou, ale velkou bojovnici. Je z útulku, vybojovala si svůj život a teď je z ní sebevědomá dáma plná energie 🙂. I když se říká, že hodně štěkají nemusí to být pravda, ani já ani známí kolem mě nemají uštěkané pejsky 😉

Jako fajn, za mě pokud naučím dítě ve chvíli, kdy dokáže samo sedět, chodit na nočník, tak to ještě není omezování jejich svobody. To dítě se daleko snáz učí, pokaždé byl za to pochválený a neměla jsem problém ani s jedním klukem, aby se to naučil a když jsem měla druhého kluka tak ten první už pleny nepotřeboval, to mu bylo dva a půl roku a druhý ve třech letech šel do školky taky bez nich a nebyl problém ani s nočním pomočováním. Tenkrát to totiž i být muselo a bylo to správné, dnešní učitelky ve školkách musí totiž ty děti "milujících" matek ještě při vší práci okolo přebalovat nebo prát po...... oblečení a prádlo z postýlek. A co byl druhý důvod nás maminek bylo jednoduše to, že byly ještě látkové pleny, které se musely prát a žehlit, to dnešní maminky mají jednorázové pleny tak co by se tím zabývaly....oboje je jen o pohodlnosti. My jsme věnovaly čas dětem při učení něčeho nového a zbyl nám čas s praním a žehlením a dnešním maminkám neřešením zbyde čas na vlastní aktivity, ale přidělají práci učitelkám v mateřských školkách....co je lepší?

Za minulého režimu byla izolace dítěte od mámy samozřejmost, nikdo nepřemýšlel jestli je to dobře nebo ne. Prostě byly jinde a vozily se na vozíčku až na krmení. Když máma přišla o mléko tak vůbec. Mám skvělý vztah se syny dodnes, ale dnešním maminkám trochu závidím, že můžou mít miminko u sebe, co bych za to tenkrát dala.

Komu tohle může vadit? Místo aby všechny zasahující, jak policii tak celníky, pochválili za skvělou práci tak se zase zkoumá jestli se to náhodou někoho nedotklo a zkoumá se jejich jednání 😡. Udělali to naprosto profesionálně a jsou na správných místech, já před nimi smekám 👍👏

Tak pod tento článek se podepisuji a schvaluji v plném rozsahu. To nejsou lidé, to jsou zrůdy nejvyššího kalibru, sobecké a bezohledné bez kouska citu v těle. Je jedno, jestli jde o dítě nebo o zvíře, jde tu pořád o život, který má smysl a kdybych někde tohle viděla tak udělám přesně to co autor píše, telefon máme všichni po ruce, stačí stisknout fotoaparát a rozbíjet, bez čekání. Neustále říkám, že tady pomůžou jen vysoké tresty natvrdo, žádné směšné pokuty a podmínky. Tohle je pokus o vraždu, ať zvířete nebo člověka, to je jedno. Bez možnosti obhajoby, důkazy budou jasné.

A pořád dokola a pořád nic......proč se to přísně netrestá, okamžitě bych jí obvinila, dala do vazby a natvrdo sedět, kolikrát se to ještě sakra musí stát... :(

Je to jednoduché, pokud mám pejska jako člena rodiny hledám člověka, který má rád psy také a věřte, že se najít dá. Nevzdávejte to a tohohle pošlete do háje, vzneseně řečeno není vás hoden 🙂. Mám sama pejska, partner si na něj zvykl, teď mám dva a jezdíme všude společně, zamiloval si je a dokonce spolu pomáháme útulku :)

Buď bych ji okřikla nebo vysvětlila, pokud by nepomohlo zabavila bych ji jinak a když ani to ne tak by dostala přes zadek, tahle metoda je pořád ještě, dle mého názoru, nejúčinnější.

Nikdy bych jakékoliv zvíře nenechala na pospas osudu, ti tvorové co to udělali by zasloužili stejný osud, s tím rozdílem, že by jim nebyla poskytnuta pomoc. Ať pocítí až do konce co provedli. A všem kdo ublíží zvířatům stejně, ať si to zkusí na vlastní kůži. A bez možnosti pomoci a záchrany.

Pavel Jaslinek to co píšete je možná zčásti pravda, ale opravdu jen z malé. Moje snacha rodila ve 29 letech, nepije, nekouří, je zdravotně v pořádku, jen měla problém uvnitř v té době. Druhé dítě se narodilo jak mělo. Moje neteř úplně to samé, teď čeká druhé a drží se, už to má “za pár”. Obě se dodnes přátelí s podobnými maminkami, které u Apolináře potkaly. Všechny žijí v normálním vztahu. Takže házet matky nedonošených dětí všechny do jednoho pytle je nesmysl.