Samozřejmě, proto jezdí po celé republice a zajímá se o lidi.

Jsem pouze Češka a chci tu slyšet hlavně češtinu.

Asi nečtete, já jí tu nechci.

O politice já se bavit nebudu, nevidím tam ukrajinského občana, to že je jich plno proukrajinských to vím a voličů mají taky dost, složených z lidí jako je pan Podhorný.

Já bych ráda, aby moje děti a vnoučata pořád žili v České republice, dorozuměli se tu česky a učili se češtinu, to už můžete rovnou chtít aby tu byl ukrajinský prezident a ukrajinská vláda. Každý stát má jinou mentalitu, jiné zvyky, pokud se vám ty jejich líbí co takhle se tam odstěhovat? Nemám nic proti Ukrajincům, kteří tu opravdu pracují a nedělají problémy, ale.....

Také jsem se do nich zamilovala, prvního pejska jsem dostala k narozeninám od, dnes už bývalého, manžela. Byl úžasný, prožil se mnou dobré i zlé, bohužel v nedožitých 15letech mi ho vzala rakovina. Dodnes na něj s láskou vzpomínám. Teď mám fenečku, maličkou, ale velkou bojovnici. Je z útulku, vybojovala si svůj život a teď je z ní sebevědomá dáma plná energie 🙂. I když se říká, že hodně štěkají nemusí to být pravda, ani já ani známí kolem mě nemají uštěkané pejsky 😉

Milá paní, já jsem vychovala dva syny, na ohýbání došlo taky a máme spolu ten nejlepší vztah jaký může máma a děti mít. Už jsou dospělí a ve věku, kdy jim bylo už 18 jsme se o tom ve společnosti širší rodiny bavili. Oba prohlásili, že na nich nic špatného občasné "ohýbání" nezanechalo. Takže vaše teorie se možná hodí na třískání hlava nehlava, ale na občasné výchovné přes zadek rozhodně ne. Dítě má mít mantinely, každé zkouší jak daleko může dojít a malé dítě skutečně není schopné odhadnout samo co je dobře a co špatně. A vysvětlovat pořád dokola opravdu není vždy účinné, u mě platilo vysvětlit jednou, podruhé a potřetí už padla rána přes zadek. Bylo to jasné a věděli, že je to přes čáru a dál nesmí. Za mě je rozdíl mezi fyzickými tresty, nesouhlasím, aby je někdo mlátil denně hlava nehlava, ale přiměřený trest je jedině k dobru.

Jako fajn, za mě pokud naučím dítě ve chvíli, kdy dokáže samo sedět, chodit na nočník, tak to ještě není omezování jejich svobody. To dítě se daleko snáz učí, pokaždé byl za to pochválený a neměla jsem problém ani s jedním klukem, aby se to naučil a když jsem měla druhého kluka tak ten první už pleny nepotřeboval, to mu bylo dva a půl roku a druhý ve třech letech šel do školky taky bez nich a nebyl problém ani s nočním pomočováním. Tenkrát to totiž i být muselo a bylo to správné, dnešní učitelky ve školkách musí totiž ty děti "milujících" matek ještě při vší práci okolo přebalovat nebo prát po...... oblečení a prádlo z postýlek. A co byl druhý důvod nás maminek bylo jednoduše to, že byly ještě látkové pleny, které se musely prát a žehlit, to dnešní maminky mají jednorázové pleny tak co by se tím zabývaly....oboje je jen o pohodlnosti. My jsme věnovaly čas dětem při učení něčeho nového a zbyl nám čas s praním a žehlením a dnešním maminkám neřešením zbyde čas na vlastní aktivity, ale přidělají práci učitelkám v mateřských školkách....co je lepší?

To ano, určitě, jen si myslím, že to nebylo úplně fajn pro psychiku maminek, když vám není dobře, nesmí k vám nikdo z rodiny a ani nesmíte mít svoje dítě u sebe, poprvé jsem tam byla přes tři neděle a byla jsem z toho celkem vedle. Mezi cizími lidmi a ne všechny sestry byly příjemné, spíš to byla výjimka. Ano, nechala bych maminku v klidu odpočívat první den, ale pak už by je měly mít u sebe.

Za minulého režimu byla izolace dítěte od mámy samozřejmost, nikdo nepřemýšlel jestli je to dobře nebo ne. Prostě byly jinde a vozily se na vozíčku až na krmení. Když máma přišla o mléko tak vůbec. Mám skvělý vztah se syny dodnes, ale dnešním maminkám trochu závidím, že můžou mít miminko u sebe, co bych za to tenkrát dala.

Nevím, ale kdybych čekala půl hodiny ve frontě tak by mě asi napadlo, ze někoho hledají, vás ne?

Komu tohle může vadit? Místo aby všechny zasahující, jak policii tak celníky, pochválili za skvělou práci tak se zase zkoumá jestli se to náhodou někoho nedotklo a zkoumá se jejich jednání 😡. Udělali to naprosto profesionálně a jsou na správných místech, já před nimi smekám 👍👏

Tak pod tento článek se podepisuji a schvaluji v plném rozsahu. To nejsou lidé, to jsou zrůdy nejvyššího kalibru, sobecké a bezohledné bez kouska citu v těle. Je jedno, jestli jde o dítě nebo o zvíře, jde tu pořád o život, který má smysl a kdybych někde tohle viděla tak udělám přesně to co autor píše, telefon máme všichni po ruce, stačí stisknout fotoaparát a rozbíjet, bez čekání. Neustále říkám, že tady pomůžou jen vysoké tresty natvrdo, žádné směšné pokuty a podmínky. Tohle je pokus o vraždu, ať zvířete nebo člověka, to je jedno. Bez možnosti obhajoby, důkazy budou jasné.

Přesně tak, dnes je zase na novinkách kojenec, půl hodiny v rozpáleném autě, naštěstí se podařilo vytáhnout. Matka obvinění odmítla, včetně vyšetření dítěte....mě to prostě hlava nebere. Že se stále bere zvíře jako věc, i když už je to dávno nezákonné jednání, dobře......ale dítě je taky věc?!

A pořád dokola a pořád nic......proč se to přísně netrestá, okamžitě bych jí obvinila, dala do vazby a natvrdo sedět, kolikrát se to ještě sakra musí stát... :(

To chápu, je fakt, že malého psa ještě jakž takž lidi tolerují, toho velkého většina ne. U nás měli NO zahradu, kotec se zateplenou boudou, tam chodili jen v zimě a do domu nesměli vůbec, ani na schody. Venku ve městě na vodítku, na větším prostoru v přírodě navolno, samozřejmostí byl cvičák. Na návštěvy jsme nechodili s nimi, hlídali dům, naše návštěvy nevítali, leželi opodál a jen sledovali dění. S nimi jsem mohla bez obav v noci do lesa, věděla jsem, že se mi nemůže nic stát, kolemjdoucích si nevšímali, ani lidí ani psů, jen sledovali. U těch malých v Praze v bytě chci jen základní povely, na gauč u návštěv jen pokud jim to dovolí oni, jinak jsou na zemi, nikdy nic neprovedli, takže se snažím méně o výchovu, ale ty základy mají. U té hluché z útulku je to těžší, ale chápe posunky rukou, že nesmí, to se naučila. Dá se vychovat každý pes, pokud ten pán chce, to je celý rozdíl. Prostě to co dělá pes za to může jen ten jeho pán, ne on 😉. Cvičák bych doporučila všem lidem, kteří chtějí psa, jakéhokoliv. Skoro bych řekla, že by to mělo být povinností, něco jako řidičák, aby se ti lidé naučili jak se psem zacházet, ať je to kapesní čivava nebo rotvajler.

No právě....pejskaři ví dost o pejskách, ten kdo má kočky je bere spíš jako chlupaté společníky, málokdo se o nich chce dozvědět víc :)

On šel do postele, protože jsem mu to dovolila. Jinak poslouchal, přivolání, čekej, lehni, sedni, prostě základy. Fenečka je z útulku, předtím u starého pána, zažila tam zlého pejska, takže se prostě preventivně brání. Je starší, to už se blbě odnaučuje, hluchá a napůl slepá. Když potkáme toho psa podruhé už ho nechá být a pak už k němu jde i v pohodě. Prostě musí zjistit, že jí nic nehrozí. Upozorňuji preventivně všechny nové, protože nikdy nevím jak ten pes zareaguje, pokud ho neznám. To že je bojové plemeno říkám v legraci samozřejmě, vím, že bojová plemena neexistují 🙂. Já se nebojím žádného psa, jen když je s ním divný páníček (zamindrákovaný machr, feťák, opilec...). Pak vím, že ten pes je v lepším případě nevychovaný a nebo může zaútočit ze strachu. Ale sám o sobě není agresivní žádný pes, jen když má pána deb.... 😉

A kočkopes neexistuje, kočka je diametrálně odlišná od psů, je svá a poslouchat se naučí velice málokdy.

No trochu nesouhlasím, on neštěkal, velkých si nevšímal a obešel je. Ne každý pes je stejný, i on poslouchal, gaučák nebyl, chodili jsme spolu na tůry, v pohodě 20km, ke stáří už ne samozřejmě. V posteli sice spal, ale jen když chtěl. A ta moje fenečka taky neštěká, jen pokud je pes neznámý rovnou kouše, takže dopředu upozorňuji ať si psa stáhnou, že mám bojové plemeno 😄. Takže tak, mívala jsem německé ovčáky, ale do malého bytu v Praze je to vražda psa...a to nechci, proto tohle plemeno 🙂. Skladné, nenáročné a učenlivé, i když občas tvrdohlavé...prostě teriér :)