Tahle bláznovství se naší rodině naštěstí vyhýbala, nikdy jsme tomu nepodlehli.

Na té fotografii opět nejsou české děti, takové lodičky jsme nikdy nenosili. A jinak je v článku spousta polopravd vytržených z kontextu, škoda mluvit.

To mi připomíná dobu, kdy nám učitelům hospodářka řekla, že budeme mít plat 7000,-, čili zhruba jednou tolik než té době. A já jsem jen tak bez rozmýšlení pronesla, že jsem zvědavá, jestli si za to koupíme aspoň tolik jako za tehdejší plat. No, nekoupili, ceny letěly nahoru. Takže možná si i vyděláme jako Němci, osobně tomu nevěřím, ale určitě si za to nekoupíme tolik jako Němci.

Tak to bylo, je a bude, v každé rodině je to jinak. Dcera to vyřešila šalamounsky s tím, že Ježíšek přijde tam, kde na něj děti věří, a kluci se takřka až v dospělosti přiznali, že někdy od 2.třídy nevěřili, ale nechtěli si kazit vánoční atmosféru, tak pilně psali dopisy Ježíškovi ještě několik let. 🙂))).

Určitě se to stát může, ale učila jsem na víceletém gymnáziu přes 20 let a takový případ nepamatuju. Od začátku jsem dělala s dětmi anonymní dotazníky ve smyslu: co se vám tu líbí, nelíbí, vrátili byste se na ZŠ, co byste změnili v našich hodinách..... a 95% vycházelo jednoznačně pozitivně. Za těch víc než 20 let se na ZŠ vrátilo minimum dětí, možná bych je spočítala na prstech rukou. Většinou šlo o kluky, kteří byli chytří, ale ještě hodně hraví, takže sociálně nezralí, rodiče pak bez problému souhlasili s návratem na ZŠ. Někteří to nevzdali, smířili se s horšími výsledky a začali se zlepšovat kolem těch 14-15 let, prostě dozráli.

Nějak nechápu, kde se bere tolik dětí s logopedickými vadami, když dětí se podle statistik celkově rodí málo. Jsem ročník 52, takže jsme byly silné poválečné ročníky a chodil s námi 1 spolužák, který, když byl nervózní-např.u tabule, tak koktal, ale to je všechno. Sama jsem 40 let učila, ale na střední škole, kde už děti s logopedickými vadami nebyly, ale dcera učí 1.stupeň a ten nárůst potvrzuje. Vím, že narůstá počet autistů, kde ten problém zřejmě souvisí s touto diagnózou, ale proč je obecně ten nárůst tak velký, to je pro mě záhada.

To snad autor nemůže myslet vážně. Proč nemají problémy Vietnamci a většinou ani Ukrajinci, ale pouze migranti především z islámských zemí. Nechtějí se přizpůsobit životu v nové zemi, naopak vyžadují, aby se např. ve školách přizpůsobili jim, jejich postoj k ženám je pro nás nepřípustný, prostě jde o naprosto odlišné kultury, které nemají šanci existovat spolu bez problémů. O obohacení bych si vůbec netroufla mluvit.

Pan premiér si neuvědomuje, že ti, kteří zvonili v roce 89 klíči, byli naivní, chyběla jim zkušenost s kapitalismem, takže mnozí uvěřili řečem, že do 5 let doženeme Rakousko. Dnes už máme dost dlouhou zkušenost, takřka stejně dlouhou jako se socialismem, takže se už nedáme tak snadno obalamutit. Docela by mě zajímalo, jak bude toto období jednou hodnotit generace našich vnoučat a pravnoučat, ale toho už se nedožijeme.

Vytyčit si cíl je pozitivní, ale ten cíl by měl být alespoň částečně realizovatelný. Pan premiér má zřejmě pocit, že má před sebou národ hlupáků, kteří mu budou věřit, ale to se hodně mýlí, je zřejmé, že je úplně odtržený od reality.

Článek je podle mého názoru jen dalším důkazem toho, že panu premiérovi jde pouze o osobní prestiž v rámci EU, ale je mu lhostejné to, jak ho vnímají běžní občané naší země.

Pan premiér zřejmě předpokládá, že má před sebou samé hlupáky, kteří neumějí počítat do 5. Naštěstí tak daleko jsme zatím ještě nedošli, pan premiér by nám měl přestat "věšet bulíky na nos", pokud to jeho ego zvládne.

Sebevědomí pana premiéra nemá hranice.

V roce 89 nám slibovali, že do 5 let doženeme Rakousko. Lidi moc nevěřili ,ale trochu doufali. A výsledek po 35 letech od revoluce vidíme všichni.

Už zase někdo z něčeho šílí? Čeština má i jiná slova, stačí si vybrat z její bohaté slovní zásoby.

Stačilo mi přečíst si urážlivý titulek a dál to nečtu.

Já si to představit neumím, ale rodiče kupovali lednici někdy v roce 1960, do té doby se chodilo nakupovat denně, máslo se dávalo v létě do studené vody, maso se kupovalo jen na víkend, ovoce se zavařovalo, vejce se nakládala do vodního skla..., prostě nedělaly se zásoby. Totéž bylo u babičky a o prázdninách nás tam bývalo i 6 vnoučat.

Naše vnučky /8,6/ starou verzi viděly a zvládly to v pohodě. Teď přišla ta starší sama od sebe s tím, že by jí nevadila přepracovaná pohádka, ale s herci, stejným dějem a samozřejmě v barvě. Ptala se mě, jestli se mi líbí ta animovaná, jí že moc ne.

Jako dítě pamatuju kolekce s dutými tvarovanými figurkami, které rodiče dostávali v práci od ROH. Později jsme je dostávali i my jako rodiče a já jsem měla jsem pocit, že kvalita je čím dál horší, takže jsme je postupně přestali kupovat úplně a dnes už nekují ani dcery vnoučatům.

Překvapila mě osmiletá vnučka, která na to téma narazila úplně sama , když řekla, že by radši hranou podobu Pyšné princezny, že se jí ta animovaná moc nelíbí. Je pravda, že viděla jen ukázky, černobílou zná.

Hezky napsaný článek. Jen dodám, že tato diskuze se vede už od mého mládí /jsem ročník 52/, jen bez sociálních sítí. Za sebe můžu říct, že mám převážně pozitivní zkušenosti a to nemám hůlku:-))). Došla jsem k závěru, že asi hodně záleží i na tom, co člověk "vyzařuje"-úsměv, zamračenost, naštvanost. A za nabídnuté místo poděkovat by měla být samozřejmost a to i v případě, že si sednout nechci.