Kdysi jsem si koupila italské lodičky a hrozně brzo se začaly loupat. Bylo mi asi 16, reklamovat boty šel se mnou taťka a uzemnil nás dotaz prodavačky, jestli jsem je nosila často, protože to jsou boty jen do společnosti. A něco podobného jsem zažila s kozačkami a dotazem, jestli jsem je nosila v tomhle počasí- zima, čvachta....Ale většina bot opravdu vydržela i několik let, kožené kozačky jsem nosila asi 5 let. Děti po sobě boty dědily /dnes se to nedoporučuje, vím/ a byly nepoškozené, prala jsem je i v pračce.

Praktikuju to už několik let na radu dentisty i zubaře, protože mi to pomáhalo při bolesti dásně, když se mi udělala váček, a opravdu to pomáhá , i při nachlazení .

Jak která škola, někde šli učitelé normálně do práce už v úterý, měli porady, školení.

Jsem ročník 52, zažila jsem leccos, ale nikdy ne to, že by dívky neměly na hygienické potřeby, a to jsem 40 let učila. Dospět 35 let po revoluci do tohoto stádia mi přijde nepochopitelné.

Když pana premiéra a vládu nepochválí občané, musí se pochválit sám a všechna čest, to mu opravdu asi jako jediné jde.

Nic nového pod sluncem, na to upozorňují spotřebitelé už x let, bohužel marně. Takže zase klamání spotřebitele a peníze 🙁((.

Ve svém kantorském životě jsem se setkala s několika adoptovanými dětmi a ty osudy rodin a jejich dětí jsou hodně podobné popsaným příběhům. Vlastně jsme to ani jako kantoři neměli vědět, že jde o adoptované děti, ale často nám to prozradili sami rodiče, většinou, když si nevěděli rady. Osobně obdivuju všechny rodiče, kteří si dítě adoptují, protože nikdy nevědí, do čeho jdou. Zklamat může i vlastní dítě, ale pak musí rodiče pátrat u sebe a své rodiny. U adoptovaných dětí je to vše náročnější a složitější.

To, že se vzpomínky pamětníků liší, je naprosto logické, protože každý jsme vyrůstal v jiném prostředí, obklopovali nás různí lidé, máme různé životní zkušenosti.

Článek naprosto přesně vystihuje situaci, konečně to někdo napsal tak, jak to vnímá ,myslím, většina rodičů.

Skláním se před všemi slavnými, kteří se proslavili prací a ne skandály, jako je to časté dnes, a navíc v té starší generaci spolu hodně párů vydrželo celý život. Patřím také ke starší generaci a jsem hrozně ráda, že i my jsme s manželem žili přes 40 let, až do jeho smrti.

Mě zaujala věta, že děti ze stabilních, úplných rodin rodin se těší do školy víc a já osobně s ní jako učitelka v důchodu naprosto souhlasím. Děti z úplných rodin nemusí řešit vztahy s nevlastními sourozenci, rodiči, mají doma tátu a mámu, s kterými můžou řešit svoje problémy. Mnohokrát jsem zažila změnu chování u dětí, kterým se rodina rozpadla, které byly ve střídavé péči- záškoláctví, propad prospěchu, nechuť k učení a i vzdor vůči učitelům, kteří vlastně pro to dítě představovali svět dospělých, kteří ho zklamali. A bylo úplně jedno, kolik těm dětem bylo let. Prostě funkční rodina je pro dítě to nejdůležitější.

Naštěstí mám dcery, které obě uznávají pravidlo, u vás doma platí vaše, teď po smrti manžela už jen tvoje pravidla, takže hlídám hrozně ráda. Mám vnoučata 20, 18, 8,6 a až na drobná nedorozumění všechno fungovalo a funguje ke spokojenosti všech.

A kdy budou splněny ostatní sliby dané před volbami?

Mimo jiné přibývá i hodně různých koučů, často jen rádoby odborníků na vše-na výchovu dětí, na stravování, na cvičení, na výuku, na to, co nosit v tom kterém věku atdatd. Asi je to dobrý job 🙂))))).

Pan premiér je typ člověka, kterému jde jen a jen o sebe- zajistit se dostatečně finančně a vypadat dobře před světem-Brusselem, vše ostatní ho nezajímá, ale asi si to ani neuvědomuje jako jiní sebestřední lidé, protože se diví, že mu běžní občané nefandí.

To jim to trvalo, jen jestli už není pozdě. A měli by se omluvit všem, kteří kritickou situaci předvídali a byli za ostře napadáni.

"Pobavila" mě věta "Nebudeme lidi zasypávat penězi". A politici nejsou lidi?

To, co prováděli předchozí vládě, teď zažívají na vlastní kůži.............

Na řadě škol už fungují několik let.............

Kdysi dávno si v primě rodiče jednoho žáka stěžovali, že ostatní jejich syna šikanují, že mu berou svačinu. Měla jsem je krátce, ještě jsem je moc neznala, navíc braní svačiny bych nezařadila-tenkrát-do kategorie šikany, ale přesto jsem zpozorněla a při nejbližší příležitosti jsem s dětmi začala mluvit ve stylu.....nemusíte se jeden druhému líbit, nemusíte spolu všichni kamarádit, ale měli byste se tolerovat, protože každý jsme jiný.... To mi v různých obměnách vydrželo až do oktávy a až na jeden specifický případ se šikana neobjevila. Ten specifický případ byl chlapec, který žil léta v Japonsku a byl jedináček. Vyžadoval neustálou pozornost i velice neomaleným způsobem, skákal mi do řeči úplně mimo téma, bral mi věci z katedry, protože seděl v 1.lavici a na harmonizačních dnech jsem ho přistihla, že vlastně ty ostatní stále provokuje. Tatínek byl velice rozumný a vysvětlil mi, že byl obletované dítě, kterému se krátce po sobě narodily 2 sestřičky a on to nezvládl. Bohužel mu to vydrželo až do maturity na SPŠSE, kam v kvartě přešel a kde učila dcera.