Taky mě to zarazilo, takřka šokovalo 🙂, ale když nezaškrtnete nic, nepustí vás to dál.)))

Já vím..........

A ještě jsem si uvědomila, že dřív měly školy několik párů sjezdovek i běžek na zapůjčení pro děti, které byly sociálně slabší nebo prostě vybavení neměly.

A proč by se za to měl někdo stydět? Tady přece nejde o luxus, ale o to dopřát dětem zážitky, čerstvý vzduch, nové zkušenosti, alespoň já to tak vnímám.

Přinejmenším to dětem o dost zlevnilo lyžařské kurzy.

A u manžela ve škole si kantoři podle rozpisu kuchařek nakoupili a vezli si tam pak i svoje kuchařky.

S tím souhlasím, ale hned po vojně už se ženilo hodně kluků 🙂))))))))), manželovým spolužákům jsme jezdili na svatby:-)))). Vojna tehdy představovala takové potvrzení dospělosti 🙂)))).Pravda je, že ti kluci opravdu dozráli, odtrhli se od rodin, osamostatnili se, museli zvládat nepohodlí, náročné situace , bohužel někteří i šikanu, která se nám teď rozšířila i do škol.

Nemám Vám to jak vyvrátit a ani nechci, každý máme jinou zkušenost. Já jsem v roce 77 nastoupila jako kantorka na zdrav.školu a maturovalo 19 matek v různém stupni těhotenství ze 3 tříd zhruba po 36 studentkách, takže to byly holky 18-20 a měly podobně staré partnery. Maturitní rozpis se dělal právě s ohledem na ně. Byla jsem tam 11 let a nebyla to výjimečná situace, dokonce se muselo zakázat, aby hned po šestinedělí nastupovaly zpět do školy, protože jim často babičky, možná i prababičky /babičkami se ženy stávaly kolem 45/ vozily mimča na kojení a na to škola připravená nebyla,. To byl opravdu boom. A před měsícem měla "děvčata" sraz a většina z nich zůstala v tom prvním vztahu.

Ano, máte pravdu, taky jsme se těšili/y, až budeme bydlet sami, sami si řídit život.

Ano, tak to bylo, kluci byli prostě zralejší, i když samozřejmě ne všichni. A naše dcery/dnes 46, 40/ se obě stěhovaly p VŠ kolem 23.roku. Bylo nám sice smutno, ale vydělávaly, musely se postavit na vlastní nohy.

Není to pravda, já jsem se vdávala v 25 po VŠ a vlastně jsem byla stará nevěsta, v 26 stará prvorodička a těch rozvedených kolem nás moc nebylo, určitě to nebylo každé 2.manželství. Jsem ročník 52 a většina mých spolužáků je stále se svým prvním manželem/manželkou.

Já jsem jich zažila o něco víc, ale máte pravdu, že víc jich odešlo po kvartě, ale důvody byly jiné, většinou zájem o konkrétní obor-konzervatoř, strojní průmyslovka, letecká škola-učiliště?, nikdy nešlo o dítě, které by "prudilo". A ani u těch studentů, kteří odešli dřív, nešlo o špatně zvladatelné chování, spíš o hravost, neschopnost soustředit se a z toho pramenící špatné studijní výsledky. Popravdě nepamatuju dítě, které by opravdu "prudilo" , když to srovnám s tou ZŠ. Nedávno jsem si to počítala a odučila jsem takových 11-12 prim, takže vzorek dětí dost velký. Ale je pravda, že mluvím o době před 10 lety, kdy jsem odešla do důchodu a už jsem jen vypomáhala na jiných školách.

To je sice pravda, ale lze doporučit návrat dítěte na ZŠ. Učila jsem na víceletém gymnáziu přes 20 let a několikrát rodiče k tomuto kroku sáhli, protože jejich dítě, častěji kluci, bylo inteligentní, ale ještě nezralé. Poznámky jsem také nepsala, větší problémy jsem řešila mailem , popř.schůzkou, pokud měli rodiče zájem. Ale jako důchodkyně jsem 2 roky vypomáhala na ZŠ a situace tam je diametrálně odlišná. Naopak jsem byla vedením upozorněna, že mám rodiče poznámkou informovat o nevhodném chování dětí, aby si pak nestěžovali, že o ničem nevěděli, takže za ty 2 roky jsem napsala /na stará kolena/ víc poznámek než za celý svůj čtyřicetiletý kantorský život. Kantořinu na gymplu jsem měla moc ráda, ale být celý život na ZŠ, neříkala bych to. Kantorky na ZŠ upřímně obdivuju, s gymplem je to naprosto nesrovnatelné.

Dneska to u některých i píšou, tenkrát jsem to zkusila na radu kamarádek 🙂))).

Kdysi jsem si koupila italské lodičky a hrozně brzo se začaly loupat. Bylo mi asi 16, reklamovat boty šel se mnou taťka a uzemnil nás dotaz prodavačky, jestli jsem je nosila často, protože to jsou boty jen do společnosti. A něco podobného jsem zažila s kozačkami a dotazem, jestli jsem je nosila v tomhle počasí- zima, čvachta....Ale většina bot opravdu vydržela i několik let, kožené kozačky jsem nosila asi 5 let. Děti po sobě boty dědily /dnes se to nedoporučuje, vím/ a byly nepoškozené, prala jsem je i v pračce.

Tak to je opravdu "pecka". Ale kdysi dávno po revoluci jsme sháněly šaty do tanečních- v butiku za výlohou asi 1500,- a u Vietnamců naprosto tytéž za polovinu, takže stále stejný binec. 🙂))))))

To je přesně to první, co mě napadlo a docela mě "pobavila" ta slova o závislosti a rychlost, s jakou to chtějí řešit, rychleji než drogy, energetické nápoje atd. Nikdy jsem na Temu nic nekoupila, jen pro úplnost. Takže opět jen peníze, strach z konkurence.

Praktikuju to už několik let na radu dentisty i zubaře, protože mi to pomáhalo při bolesti dásně, když se mi udělala váček, a opravdu to pomáhá , i při nachlazení .

To nevadí, to se stane každému 🙂))), hlavně, že jsme se domluvily 🙂))).

Jak která škola, někde šli učitelé normálně do práce už v úterý, měli porady, školení.