To tvrdím už hodně dlouho, bohužel to tak není.

Tahle bláznovství se naší rodině naštěstí vyhýbala, nikdy jsme tomu nepodlehli.

Na té fotografii opět nejsou české děti, takové lodičky jsme nikdy nenosili. A jinak je v článku spousta polopravd vytržených z kontextu, škoda mluvit.

To mi připomíná dobu, kdy nám učitelům hospodářka řekla, že budeme mít plat 7000,-, čili zhruba jednou tolik než té době. A já jsem jen tak bez rozmýšlení pronesla, že jsem zvědavá, jestli si za to koupíme aspoň tolik jako za tehdejší plat. No, nekoupili, ceny letěly nahoru. Takže možná si i vyděláme jako Němci, osobně tomu nevěřím, ale určitě si za to nekoupíme tolik jako Němci.

Tak to bylo, je a bude, v každé rodině je to jinak. Dcera to vyřešila šalamounsky s tím, že Ježíšek přijde tam, kde na něj děti věří, a kluci se takřka až v dospělosti přiznali, že někdy od 2.třídy nevěřili, ale nechtěli si kazit vánoční atmosféru, tak pilně psali dopisy Ježíškovi ještě několik let. 🙂))).

Taky mám pocit, že zná jen zájmeno já, prostě jajáček.

Tak si to užívejte co nejvíc, to dětství je relativně krátké a rychle uteče. Nedávno jsem viděla vnuka 20minut po porodu a v so jsme slavili jeho dvacetiny. A na babičkovství je krásné to, že nic nemusíte a všechno můžete, máte prostě čas nebo si ho čas od času uděláte. My jsme se dcerám věnovali v podobném duchu jako vy, ale s vnučkami teď dělám daleko víc než kdysi s dcerami, protože jsem v důchodu. S vnuky to bylo horší, ještě jsme pracovali, ale zase jsme byli 2 a ten čas jsme si prostě udělali. Užívejte si to 🙂)))))).

To je mi líto a nechápu prarodiče, kteří nemají zájem o vnoučata, protože to je krásné období. Na druhou stranu, každý jsme prostě jiný. Mějte se krásně 🙂))).

Základku jsem si zkusila 2 roky jako důchodkyně a učí se tam hrozně špatně. Za sebe učitele základek obdivuju, protože musí vydržet opravdu hodně. Na co mi na gymplu stačily 2-3 hodiny, trvalo na ZŠ 5-6 a stejně to některé děti nepochopily. Nevím, že bych byla osvícená 🙂))), ale kantořinu na gymplu jsem měla moc ráda.

Ano, když jsem v roce 77 nastupovala jako učitelka na zdrávku , ze 3 tříd zhruba po 38 studentkách maturovalo 19 matek v různém stupni těhotenství🙂))). Já jsem měla 1.dceru po VŠ v 26 a už jsem byla stará prvorodička, 2.ve 32, protože se dřív nezadařilo, a to už tam byly matky s 3.-5.děckem. Antikoncepce byla, sama jsem ji 2 měsíce užívala i přes manželovu nechuť-holt jsem byla ta chytrá, ale naštěstí mi nedělala dobře, tak jsem přestala. A předpis byl v Praze bez problémů, mladší kolegyně se pak divily, protože v menších městech to byl ještě problém. Ale jak píšete, každá doba má svoje + a -. Naštěstí já děti miluju, takže být v 52 babičkou bylo skvělé, ještě jsem vnukům stačila, teď v 72 s holkami 8 a 6 je to už horší, už leccos pobolívá, ale jsem s nimi hrozně ráda, jsem holt rodinný typ, bohužel manžel si holky už neužil.

Dysfázii jsem si vyhledala, o ADHD taky vím dost díky dceři, chápu i to , že je lepší diagnostika, což bezesporu je, ale matou mě ty příčiny. Jasně, chemie je všude okolo nás, ale mluvila jsem o tom i se svými bývalými studentkami ze zdrávky, kde jsem 11 let také učila-dnes je jim 52, takže jsou zkušené- a dost se jich přiklání i k tomu, že hraje roli i věk rodičů. Mně to připadá docela logické, protože třicetiletá a starší matka má v sobě víc škodlivin než dříve ty dvacetileté, a totéž lze říct o otcích. Nevím, je to jen úvaha. A je pravda i to, že za nás se prostě tyto děti hodnotily jako pomalejší, nevyzrálé apod. U nás v rodině naštěstí tyto problémy nebyly a nejsou ani u 4 vnoučat- 20,18, 8 a 6 🙂. A ještě Vám chci poděkovat za fundovanou a kultivovanou odpověď, dokonce s oslovením, bez napadání apod., to se dnes moc nevidí, ale takhle by měla diskuze vypadat. Díky.

Určitě se to stát může, ale učila jsem na víceletém gymnáziu přes 20 let a takový případ nepamatuju. Od začátku jsem dělala s dětmi anonymní dotazníky ve smyslu: co se vám tu líbí, nelíbí, vrátili byste se na ZŠ, co byste změnili v našich hodinách..... a 95% vycházelo jednoznačně pozitivně. Za těch víc než 20 let se na ZŠ vrátilo minimum dětí, možná bych je spočítala na prstech rukou. Většinou šlo o kluky, kteří byli chytří, ale ještě hodně hraví, takže sociálně nezralí, rodiče pak bez problému souhlasili s návratem na ZŠ. Někteří to nevzdali, smířili se s horšími výsledky a začali se zlepšovat kolem těch 14-15 let, prostě dozráli.

Mně se líbí vyjádření pana Čapka v trilogii Hordubal, Povětroň a Obyčejný život, kde dochází k závěru, že pravda je relativní, záleží na úhlu pohledu. Ale na druhou stranu jsou i pravdy neoddiskutovatelné, např. fyzikální zákony.

To mě nenapadlo a toho "nemluvení" s dětmi, mobilů u malých dětí jsem si taky mnohokrát všimla, tak máte asi pravdu.

Nějak nechápu, kde se bere tolik dětí s logopedickými vadami, když dětí se podle statistik celkově rodí málo. Jsem ročník 52, takže jsme byly silné poválečné ročníky a chodil s námi 1 spolužák, který, když byl nervózní-např.u tabule, tak koktal, ale to je všechno. Sama jsem 40 let učila, ale na střední škole, kde už děti s logopedickými vadami nebyly, ale dcera učí 1.stupeň a ten nárůst potvrzuje. Vím, že narůstá počet autistů, kde ten problém zřejmě souvisí s touto diagnózou, ale proč je obecně ten nárůst tak velký, to je pro mě záhada.

To snad autor nemůže myslet vážně. Proč nemají problémy Vietnamci a většinou ani Ukrajinci, ale pouze migranti především z islámských zemí. Nechtějí se přizpůsobit životu v nové zemi, naopak vyžadují, aby se např. ve školách přizpůsobili jim, jejich postoj k ženám je pro nás nepřípustný, prostě jde o naprosto odlišné kultury, které nemají šanci existovat spolu bez problémů. O obohacení bych si vůbec netroufla mluvit.

V tomto směru máte pravdu, někteří zase uvěřili podobně jako v roce 89.

Pan premiér si neuvědomuje, že ti, kteří zvonili v roce 89 klíči, byli naivní, chyběla jim zkušenost s kapitalismem, takže mnozí uvěřili řečem, že do 5 let doženeme Rakousko. Dnes už máme dost dlouhou zkušenost, takřka stejně dlouhou jako se socialismem, takže se už nedáme tak snadno obalamutit. Docela by mě zajímalo, jak bude toto období jednou hodnotit generace našich vnoučat a pravnoučat, ale toho už se nedožijeme.

Vytyčit si cíl je pozitivní, ale ten cíl by měl být alespoň částečně realizovatelný. Pan premiér má zřejmě pocit, že má před sebou národ hlupáků, kteří mu budou věřit, ale to se hodně mýlí, je zřejmé, že je úplně odtržený od reality.

Článek je podle mého názoru jen dalším důkazem toho, že panu premiérovi jde pouze o osobní prestiž v rámci EU, ale je mu lhostejné to, jak ho vnímají běžní občané naší země.