Tak jsem asi jediná, kdo s článkem souhlasí. Jen bych ty lidi nenazývala burany. Ale ve všem ostatním má pravdu. Žila jsem ve městě i na vesnici, na skutečné vesnici, ne v satelitu u velkého města, kde toto neplatí! Stačí třeba odpolední rozhlas každý pátek a písně typu Děti z Pirea. Pro inteligenci na vesnici není práce, proto tu zbylo pár starších a pár pracujících na pile a v zemědělství. A zvířat tu má každý dost, králíky , kozy i vlastní krávu! Děti máme velké, tak nám vesnice vyhovuje, ale vychovali jsme je ve městě. Taxikářem jsem nikdy pro ně být nechtěla.
Dobře děláte, také jsem si ráda občas odpočinula a tatínek a i babičky si aspoň užili děti. A moc mne dnes jako babičku mrzí, že dnes je taková doba, kdy se hlásá, že matka se od dítěte nesmí hnout. Vnoučata jsou malá jen jednou, až jim bude 10, tak si ten vztah s prarodiči už nevybudují. Odpolední návštěva na kafe není vztah s dětmi.
Mé děti jsou již dospělé a jedno má už vlastní děti. Žili ve společné péči. Schválně jsem se jich jako již dospělých, to jim bylo kolem 18-20 let ptala, zda by to vyřešili jinak. Odpověď nenašly, měly nás rády oba stejně. Bydleli jsme ale 500 metrů od sebe a nové děti si jejich táta pořídil, až když jim bylo těch 18-20. Závodně sportovaly, takže se často stěhovaly na závody a turnaje s tím s rodičů, který zrovna byl k dispozici. Nebylo striktně určené, že teď je s mámou a táta nesmí přijít na zápas a opačně. Když byl kluk v pubertě, tak trávil víc času s tátou a naopak dcera se mnou. Stěhování nic moc, ale na krátkou vzdálenost, kdy dítě krom bytu nic jiného nemění, je to dobré. Škola, kamarádi, volný čas, babičky, vše jim zůstalo jako v jiné rodině. Také je rozdíl, zda matka doma brečí, že nevidí děti, nebo si najde koníčky a dětem nic nevyčítá. Pak nemají důvod být smutné ani děti.
Trošku nesrovnatelné, mladí si musí opatřit bydlení a našetřit na to, aby mohli mít děti a v prvních letech jejich života nebýt ve stresu z toho, že nevyjdou. Důchodci již většinou mají vlastní bydlení, hypotéka splacena, nikoho dalšího neživí. Ještě mám hezkých pár let do důchodu a děti ve věku těch, na které se nadává a musím říct, že se musí hodně snažit, aby uživili sebe a děti a zajistili si bydlení. A opravdu bych nechtěla, abychom se museli mačkat v jednom bytě!
Tak nevím,jestli bych tomu hodnocení v 7-8 letech rozuměla.Např. slovo intonace pro druháka?Kdo to bude číst?To je jak hodnocení v práci.To taky nikdo nečte a všichni jsou rádi, že je to za nimi! Navíc moje děti měly jak známky, tak slovní doprovod a to byly předem vymyšlené věty, které vyučující přiřazoval.V čem se má žák zlepšit se má probírat na schůzce , ne na vysvědčení!
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Blbost, v Kodani jsou třeba místa, kam se dá postavit kočárek, vždy tam sedí mladí a nikdo neuvolní místo, aby se tam ten kočárek vešel. Nehaňte jen Čechy!