To je ale smutné, nemyslíte! A urcite vam bude moc líto, až budete lezet někde v ustavu a ony ani nepřijdou. Ted jste hrdinka, dokud je nepotřebujete. Pokud by se takto zachovaly, je chyba na vaší strane.
Takže když se budou chtít děti odstěhovat někam dále, do jiného státu, tak jim v tom budu bránit? Jen kvůli tomu, že neumím a nechci být sama? Proč? Nebo budu šťastná že se jim dobře daří, i když je vidím méně často, než někdo, kdo má děti a vnoučata ve svém domě?
Bohužel mám tu zkušenost, že jako "tchýně" bych hlídala moc ráda, nicméně přestože jsem vychovala dva syny, kteří jsou naprosto bezproblémoví, asi jsem nebyla shledána kompetentní k hlídání vnuka. Právě dnes jsou mu 3 roky a nikdy jsem s ním nebyla sama, vždycky pod dohledem. Druhá babička dostala automaticky přednost pro neomezenou péči. Hodně to mrzí a bolí.
Ano, ráda bych hlídala, ale druhá babi má přednost. Třeba to zase bude opačně, až bude mít děti i dcera
Katastr mění majitele na základě smlouvy. VŽDY. A u změny majitele na základě daru, tak mění majitele samozřejmě na základě darovací smlouvy. Nikdo jiný nemůže zasahovat a tedy měnit majitele než jenom a pouze katastr. A katastr při změně majitele na základě darovací smlouvy nezapsal věcné břemeno v darovací smlouvě uvedené.
Dcera potřebovala dát dům do zástavy bance, tudíž věčné břemeno buď nechala vymazat, nebo vůbec nebylo zapsáno. Není to chyba katastru, ale požadavek majitele!
Tak jsem asi jediná, kdo s článkem souhlasí. Jen bych ty lidi nenazývala burany. Ale ve všem ostatním má pravdu. Žila jsem ve městě i na vesnici, na skutečné vesnici, ne v satelitu u velkého města, kde toto neplatí! Stačí třeba odpolední rozhlas každý pátek a písně typu Děti z Pirea. Pro inteligenci na vesnici není práce, proto tu zbylo pár starších a pár pracujících na pile a v zemědělství. A zvířat tu má každý dost, králíky , kozy i vlastní krávu! Děti máme velké, tak nám vesnice vyhovuje, ale vychovali jsme je ve městě. Taxikářem jsem nikdy pro ně být nechtěla.
Dle místní sebranky je to špatně venku či uvnitř. Vlastně by děcka měla držet hubu a krok. Víte já si dětství dobře pamatuji, holt nejsem tak stará bába jako většina zde. Parta děcek vždy řvala víc jak stádo paviánů a dokonce to bylo horší než dnes, protože dnešní mládež umí akorát zalézt k počítači, zatímco my jsme pořád řvali někde lidem pod oknem, když jsme si hráli na ulici. Pokud chce dotyčný klid, může si vybrat k tomu určený hotel, restauraci či kavárnu. Bude to ideální stav pro všechny. Naštěstí ale k mému překvapení podobné otravy vidím málokdy a naopak babičky malým dětem mávají a usmívají se na ně, i když si u kávy nemohou tak úplně v klidu povídat.
Asi takhle, rodič si nikdy nepřizná, že jeho děti dováděly úplně stejně, jen, když byli jeho, tak to tolik nevnímal. Moc dobře si pamatuji na své výlety s dětmi s partou kamarádů s dětmi před 25 lety. Bylo jich všude plno a jistě jsme také pro spoustu starších byli ti nejhorší rodiče!
Proč nevěříte? Myslím si to samé. Mě umřela poslední babička v mých 18. Má vnoučata mají ještě všechny prababičky a dědečky. Stáří se opravdu posunulo. No a zatímco moje babička dávno před smrtí nechala svého syna řešit veškeré záležitosti. My si užíváme e starými rodiči, kteří se svého "žezla" vzdát nechtějí a nejraději by rozhodovali i o tom, jak mají žít jejich pravnoučata....Tak možná proto je to dnes těžší.Tím nechci říct, že své staré rodiče nemám ráda.
Dobře děláte, také jsem si ráda občas odpočinula a tatínek a i babičky si aspoň užili děti. A moc mne dnes jako babičku mrzí, že dnes je taková doba, kdy se hlásá, že matka se od dítěte nesmí hnout. Vnoučata jsou malá jen jednou, až jim bude 10, tak si ten vztah s prarodiči už nevybudují. Odpolední návštěva na kafe není vztah s dětmi.
Jakákoliv péče po rozchodu rodičů je od A do Z závislá na tom, zda se rodiče dokáží rozumně dohodnout s ohledem na budoucnost a zájmy dítěte. Pokud si budou dělat naschvály a budou odmítat společné kompromisy, tak bude špatná i výhradní péče jednoho z rodičů, protože dítě se tomu druhému rodiči začne odcizovat.
Naopak když se rodiče dohodnou, případné spory řeší s rozvahou a hlavně nikdy ne před dětmi, tak dítě střídavkou nemusí trpět prakticky vůbec.
A tohle neteoretizuji, ale píši z osobní zkušenosti - výhradní péči jsem zažil jako dítě, kdy moji rodiče na sobě nenechali nit suchou a výsledkem bylo jen to, že jsem se ve výsledku odcizil s oběma. A střídavku zažívám teď s dcerou, kde jsme se s její matkou inteligentně domluvili, že naše spory na dítě přenášet rozhodně nebudeme, vše ohledně dcery řešíme dohodou, navzájem se před ní nijak nepomlouváme nebo nemluvíme o sobě zle a výsledkem je, že dcera nesmutní po žádném rodiči a spíš se naučila využívat výhod dvou domovů (více hraček, různí domácí mazličci, větší záběr činností, dvoje Vánoce 🙂 )... a to není jen můj osobní dojem, ale bylo nám to opakovaně potvrzeno i ze školky a následně ze školy, kde byly učitelky/vychovatelky až překvapeny, že je dcera ve střídavce, protože se tak vůbec nechová a vždy prý o nás mluvila a mluví stejně jako bysme byli jedna rodina.
Takže je to fakt hlavně o té komunikaci a přístupu rodičů
Ano, přesně tak, je to na domluvě. Samozřejmě ne vždy to bylo ideální a občas došlo na větší výměnu názorů na výchovu a fungování, ale výsledek asi dobrý, domluvili jsme se, děti nemusely řešit, koho pozvou na maturitní ples a koho na svatbu, byli jsme všichni i s novými partnery a psy a muž s dětmi, vnouček mého muže si hrál s dětmi mého bývalého muže...
Mé děti jsou již dospělé a jedno má už vlastní děti. Žili ve společné péči. Schválně jsem se jich jako již dospělých, to jim bylo kolem 18-20 let ptala, zda by to vyřešili jinak. Odpověď nenašly, měly nás rády oba stejně. Bydleli jsme ale 500 metrů od sebe a nové děti si jejich táta pořídil, až když jim bylo těch 18-20. Závodně sportovaly, takže se často stěhovaly na závody a turnaje s tím s rodičů, který zrovna byl k dispozici. Nebylo striktně určené, že teď je s mámou a táta nesmí přijít na zápas a opačně. Když byl kluk v pubertě, tak trávil víc času s tátou a naopak dcera se mnou. Stěhování nic moc, ale na krátkou vzdálenost, kdy dítě krom bytu nic jiného nemění, je to dobré. Škola, kamarádi, volný čas, babičky, vše jim zůstalo jako v jiné rodině. Také je rozdíl, zda matka doma brečí, že nevidí děti, nebo si najde koníčky a dětem nic nevyčítá. Pak nemají důvod být smutné ani děti.
A proto nemůžou mámy ani cokoliv říct? (Úplně jsem čekala, že tady zaslouzile matky budou zase jenom prskat jed).
Já žasnu, protože opravdu nechápu proč máte dítě 24 hodin nalepené na sobě a i na záchodě. Jasné, že pak nic bez pomoci nestíháte. Vidím to doma, dítě neusne pomalu v roce bez prsu, spí jen v náručí, když je potřeba, není dítě kam bezpečně odložit, např. aby se matka oblékla, udělala hygienu, uvařila.
Trošku nesrovnatelné, mladí si musí opatřit bydlení a našetřit na to, aby mohli mít děti a v prvních letech jejich života nebýt ve stresu z toho, že nevyjdou. Důchodci již většinou mají vlastní bydlení, hypotéka splacena, nikoho dalšího neživí. Ještě mám hezkých pár let do důchodu a děti ve věku těch, na které se nadává a musím říct, že se musí hodně snažit, aby uživili sebe a děti a zajistili si bydlení. A opravdu bych nechtěla, abychom se museli mačkat v jednom bytě!
Ano, takové osamělé zranitelné ženy často vyvolají v muži potřebu ochrany. A ty pak bez zábran chlapa odvedou. Kdysi takhle známá pomáhala své ovdovělé kamarádce, zvala ji domů, na společné výlety. No a jak to dopadlo? Kamarádka ji odvedla manžela. Do té doby manželství fungovalo, muž ale pocítil potřebu zachránit jinou neokoukanou ženu.
Tak přesně tohle se mi stalo, muž se zamiloval a jeho slova, že já to zvládnu, ale ona je taková křehká...
1
Sledujících
0
Sleduje
1
Sledujících
0
Sleduje
Výtečná zpráva, snad budou konečně i hory bez sněhu i toho umělého škodlivého a bude klid od lyžařů, kteří jsou jako kobylky. U nás v hospodě nejsou vítaní, a není pro ně místo vše rezervace pro místní, kteří musí mít přednost před těmito kobylkami. Jsou stálí a mají přednost u místních výtečných specialit, které se pro ně každoročně chystají u nás na horách. tak jen ať je teplo a vše roztaje a každý je doma na zadní části těla a v pohodě.
3 odpovědi
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Hm a pak budete brečet, že tam nejsou turisti a hospoda nemá výdělky. Jak často asi místní chodí na oběd a večeři? Asi každý den ne....
1 odpověď