Takže oficiálně, ruští Pat a Mat (členové elitního ruského útvaru) které tam nikdo v okolí fyzicky neviděl, přinesli zřejmě v kapse nějakou výbušninu, kterou nenápadně podstrčili pod ruku dvěma zkušeným pracovníkům IMEXu tak, aby ti si ničeho nevšimli a zavinili tak výbuch. A pro velký úspěch akce se tam ruští elitáři po necelých dvou měsících (opět neviditelní) vrátili, a vyhodili do vzduchu další sklad. Neuvěřitelné. Sice se nic nevyšetřilo, ale prý je to tak. A ta výše uvedená elitní nemehla se také pokusila otrávit Skripala s dcerou prý nějakým novičokem, který má být stoprocentně smrtelný, ale oba Skripalovi to přežili a žijí dodnes. Možná se měli naši oficiálové v první řadě poptat po okolí, kde obyvatelé měli jasno hned na začátku. Ve skladu se prý kradlo a přeprodávalo a výbuchem se to mělo utajit před hrozící kontrolou.
Ve všech mnohonárodnostních státech vždycky existuje jeden společný jazyk (zpravidla ten, kterým mluví nejvíce obyvatel), který se učí všechny děti ve školách proto, aby se byly schopny mezi sebou domluvit. V Sovětském svazu to byla ruština, nehledě na to, že všechny republiky v SSSR měly svoje školy, ve kterých se učilo v jejich jazyce. Proto se nemůžeme divit, že většina občanů bývalého SSSR rozumí a mluví i v současnosti rusky, i když na území svých domovských republik používají svůj rodný jazyk.
Autor si zřejmě plete pojmy s dojmy. Jednopokojové a dvoupokojové byty se většinově stavěly po 1.svět.válce, za socialismu už byla tendence stavět hlavně byty třípokojové, aby členové rodiny měli více soukromi. A že se nejvíce stavěly paneláky s umakartovým jádrem ? Po 1.republice jsme zdědili obrovskou bytovou nouzi, kterou bylo třeba okamžitě řešit (a nejen o ní jen mluvit jako dnes). Většina bytů neměla vlastní koupelnu (tahaly se necky ze sklepa) a záchod býval na chodbě společný pro více bytů. A panelová výstavba byla nejrychlejší řešení a v té době i velmi dobrý životní standard. Ostatně, stejně se stavělo i na Západě. První paneláky byly postaveny, myslím, už koncem 50.-tých let. A umakart? Opravdu ty tehdy používané technologie by už dnes většinou neuspěly, ale uvědomme si, že od té doby uběhlo už několik desetiletí a pokrok prostě nezastavíš. Ale i ta výměra zmiňovaná v článku nesedí. Panelové třípokojáky měly cca 65-75 m2, zatímco dnes je největší poptávka po bytech do 45 m2. A když si uvědomíme, že málokdo si byt může koupit v hotovosti a průměrná délka hypotéky je 30 let (splátky cca 14.000,- Kč měsíčné), no nevím, nevím. V dnešní době, kdy nikdo neví co bude zítra, aby mohl alespoň trochu plánovat. A ano, byly i pořadníky, hlavně ve velkých městech, ale v novinách bylo množství inzerátů na zaměstnání s bytem po celém Československu. A vybrat se z nich dalo. I každý větší podnik stavěl byty pro své zaměstnance. Ono těch 1,5 mil. bytů postavených za socialismu nespadlo z nebe, že ?. Chtělo by to se více dívat dopředu a ne pořád jen pomlouvat minulost.
Myslím, že největší rolí tohoto "komika" bude role primitiva v modrém károvaném saku v reklamě pro jednu nejmenovanou banku. Pokud touto reklamou chtěli manažeři této banky přilákat více klientů, tak opravdu pochybuju o výši jejich IQ. Podobně i jeho vystupování v několika dalších reklamách. Za mě trapák, děs a hrůza.
Opravdu nechápu, že některé lidi pořád baví psát takové slátaniny. Za vychvalované první republiky většina lidí neměla ani to, co jejich potomci za socialismu a nepamatuju si, že by to socialistický tisk pořád propíral. Byli jsme skromnější a víc jsme si vážili toho, co jsme měli. A hlavně, na všechno jsme si vydělali vlastníma silama a nenatahovali ruce pro nějaké bruselské dotace. A v hlavních položkách jsme byli soběstační a bez dluhů. Dnes nám tu nepatří skoro nic a dluhy se vrší. Vadí mi to dnešní plýtvání. Kolik těch neustále připomínaných banánů se vyhodí do odpadu. Co se naší rodiny týče, nám stačilo obohacení domácího trhu cizokrajným ovocem několikrát do roka, měli jsme naše jablka, hrušky, švestky, třešně, levné brambory, obilí a nemuselo se to vozit přes půl světa. Moře v socialistických státech bylo stejně krásné, jako na západě (pokud se počasí vydařilo), ráda na to vzpomínám, stejně jako na poznávací zájezdy s CKM a Čedokem do Rakouska, Itálie, Francie. A bez protekce. Stačilo prolistovat katalogy, vystát různě dlouhé fronty u CK, ale to nám nevadilo, byli jsme mladí. A že jsme potřebovali víza? Tak ty při cestách do mnoha zemí potřebujete i dnes.Takže za mě říkám, přestaňte už konečně plivat na můj život. U mne s tím nepochodíte.
Vážená redakce, máte v tom pěkný "hokej". Ty nízké kočárky se vyráběly v poválečných letech. Já jsem v 70-tých letech odvozila své 2 syny v krásné tmavěmodré semišové Libertě s bílým vyplétaným pruhem uprostřed (a na vysokých kolech), na jejíž skládací podvozek se potom dala přikoupit i sedačka. Ale tehdy se také vyráběly kočárky nižší, protože každá mamina neměřila třeba 170 cm. Naše Liberta vyráběla kočárky v různých barvách , vybrat si mohl každý. A prodávaly se i různé kočárky z Polska, Německa, Francie. Zrovna na třetího syna jsem měla francouzský kočárek na vysokých kolech. A podívejte se dnes. Všechny kočáry na jedno brdo, všechny černé, jak do pohřebního průvodu, samá tyčka, šrouby a matice, oježděná kolečka. Většinou vypadají dost ušmudlaně. Děti v nich skrčené, ani nejsou vidět a ani to neláká se do takového kočárku podívat. No, jiná doba, jiný vkus. Ale my starší jsme mívaly kočárky načančané, což dnes nikde vidět není..
Bože, to je zase článek. Ten chlap musel být úplně sjetý. Nechápu, co některé lidi nutí pořád psát tyhle nesmysly. Každá doba má svoje plusy a mínusy a já si opravdu nepamatuji, že by se za socialismu pořád řešil a znevažoval život za 1. republiky. Samozřejmě, věděli jsme i od našich rodičů a prarodičů jak se tehdy žilo, vysoká novorozenecká úmrtnost, hladové bouře, žebračenky, i to střílení do dělníků, ale rozhodně jsme to neměli "na talíři" skoro každý den, jako dnes nejapné story o socialismu. Já jsem ho prožila hezky a všechny moje tři děti taky mají hezké vzpomínky. A na mateřské jsem s každým z nich mohla být tři roky (za první dítě jsme dostali navíc příspěvek 2.000 korun a na druhé a další pak pokaždé 4.000). Za svůj život jsem díky stěhování měnila 3x zaměstnání a z každého mám dosud několik přátel, s kterými se dodnes stýkáme. A my starší už můžeme porovnávat, opravdu nejsme senilní. Stačí si jen porovnat, co se podařilo a do čeho se investovalo ve prospěch občanů za 40 let socialismu a co za 35 let kapitalismu. Akorát se nepodařilo utajit, že např. počet lidí potřebujících služeb psychologa, event psychiatra se zvýšil asi 5x. A v tomhle všem se pořád drží "bobřík mlčení". A jak to vypadá, tak i ty vysmívané "jistoty a klid na práci" začínají mnohým chybět.
Američani jsou mistři falešných úsměvů a "mazání medu kolem úst". Jednou se snad dovíme, o co tam ve skutečnosti šlo (třeba další pokus o instalaci radaru na území ČR ?) , ale že by Fiala přesvědčil Bidena, aby poslal Ukrajině další miliardy , tak to ani náhodou. Zatím došlo jen k odvolání jednoho člena Fialovy delegace, myslím, že to byl šéf vojenské rozvědky, nebo kontrarozvědky. Takže nezapomínejme na slova Henryho Kissingera: "Být nepřítelem Ameriky je nebezpečné, ale být jejím přítelem je smrtící". A příkladů, kdy došlo na tato slova, není málo.
1
Sledujících
0
Sleduje
1
Sledujících
0
Sleduje
Já peču linecké jedině z vařených žloudků a to je vláčné hned po upečení. Je to naše nejoblíbenější cukroví a základ pro další tři druhy cukroví.