Z celého článku mě zaujala jediná věc: za českými hranicemi v příhraničí sousedícího státu pracují i čeští doktoři a je tam spousta specialistů, kteří by mohli přijímat pacienty. Co je v zahraničí tak jiného, že tam v příhraničí pracují naši a že tam se uživí a přitom u nás v příhraničí nechce pracovat nikdo a je nutné hledat i praktiky, natož specialisty? Proč stát místo blbnutí s pojištovnama nezařídí, aby český doktor chtěl pracovat v našem příhraničí a aby náš stát zajistil dostupnost péče pro své lidi u nás? Jinak pro lidi v příhraničí je to dobrá zpráva, budou mít konečně možnost najít lékaře pro děti i sebe. Otázkou bude cena a kvalita péče... jak ji nastavit, aby platila stejná cenová politika v obou místech stejně, aby pojištovny neplatili za stejný úkon lékaři za hranicemi víc než u nás a aby kvalita byla stejná.
No jako registr toho, kolik je ve státě učitelů a co učí - ok - ale myslím si, že to se snad už ví, mají ředitele, mají jiné databáze. Taky snad mají výsledky o tom ,dko aproboval a s jakým diplomem. Ale co je komu po tom, jakou mám pracovní dobu, plat, jaké má moje dítě známky .... tohle je naše věc a jim do toho nic není. Nepomůže to ani v plánování rozvoje školství, v ničem. V životě se situace střídají, nemusíme pracovat podle výsledků - tedy jestli jsem vystudovaný učitel a učím nebo uklízím je jedno. Taky je jedno, jestli má dítě jedničky a předpoklad a zájem o určité povolání. Po pár měsících může být všechno jinak. Takže za mě jen vyhazování peněz a zbytečné odhalování soukromí lidí.
Od prázdnin má zubařka mé dcery a manžela na dveřích lístek, že neordinuje a datum .. jen řada otazníků, kdy asi začne. Dozvěděla jsme se to tak, že jsem 14 dní volala a chtěla je objednat na prevenci. Žádné vysvětlení - jestli zdravotní důvody, dovolená .. nic. Přitom je to ženská v produktivním věku, takže když jsem je k ní přihlašovala před pár lety, měla jsme pocit, že snad uzavření ordinace nehrozí. No hned jsem zavolala svému doktorovi, chudákovi v důchodu, který je super, ale má svůj věk a spoustu pacientů a u něj jsem čekala, že uzavře ordinaci dřív. Naštěstí svolil, že je vezme alespon na tu prevenci - uvidíme jestli i dál. Ale než dcera dospěje, bude pod křížkem a já stejně budu muset hledat doktora. Pediatr je taky důchodový, naštěstí ho tom střídá i mladší kolega a dokonce doktorka, co léčila už 3 generace v naší rodině - moji mámu, mě a její mámu - tak si dokážete představit, že nebýt těch veteránů ve zdravotnictví, jsme v pr.... Už ted se budu muset poohlížet po někom, i kdybych to měla platit - to jsme ochotna podstoupit v případě, že péče bude odpovídat ceně a kvalitě. Ne jako v soukromé ordinaci, ze které jsme utekla, jelikož tam byli strašní a to jsme zvyklá platit nemalé částky ze zahraničí, kde jsem musela cash uhradit u zubaře všechno, ale ta kvalita -- klidně bych v tom pokračovala i tu, kdyby byl stejný přístup. Hold asi budu muset vystudovat třetí vejšku a stát se doktorem, abych mohla pro sebe a své děti mít někoho, kdo je bude léčit. To bude rychlejší než se doprošovat vlády a pojištovny.
Tak já teda taky bych jako mít přídavek nemusela - měla jsem hlídání v rodině. Studovala jsem těhotná a pak s mimčem - pokročilém věku. Když se mi narodilo, chtěla jsem ukončit studium rok před koncem, kdy jsem měla super výsledky. Paní na studijním mě poradila a díky ní jsem studovala dál. Nebylo třeba peněz, ale umožnili mi si posunout termíny odevzdávání prací a zkoušek - prý to tak funguje všude na VŠ. Já tedy studovala z důvodu zájmu, ne že bych musela, měla jsem už svůj obor - jiný i práci, ale do budoucna jsem chtěla měnit zaměření. Pro mě třeba hodně hrálo to, že byl Covid a hodně se studovalo z domova. ale co bych už jako žena neudělala, studovat a mít mimčo a to proto, že jsem jela i 36 hod v kuse bez spánku (péče o dítě a do toho studium a péče o domácnost), byla unavená a podle toho se pak chovala k dítěti. Už bych si vybrala radši péči o dítě. Ale to je moje situace, netlačilo mě nic k tomu dostudovat jen osobní ambice. Mě v té době by asi nejvíc pomohlo, kdybych si mohla vzít dítě do výuky - byla tam slečna s mimčem v kočárku a tu vykázali ven i když nikdo o dítěti ani nevěděl. Tak asi tohle bych rodičům nabídla - posunout termíny a možnost přivézt si dítě s sebou.
Takovou scénu mi ztropila dcerka ve cca 3 letech v Olomouci v supermarketu. To si vejdete do budovy, jdete se podívat do hračkářství a že si může pak i něco vybrat, poučila jsem ji, jak se chovat a šlo se z kolotoče na hračky. V obchodě se mě držela, ale druhou rukou pořád chytala do regálů s figurkama a ty popadaly. Tak jsem ji upozornila, že takhle ne, že to se nedělá a že jdeme dál a ona najednou, že chce tu a tu figurku a začala dělat ještě větší "bordel". Tak jsem malou popadla, hodila si ji přes rameno, vynesla ven a postavila ji mezi dveře, co vedou z budovy - takové ty dvojité se zátěžovým kobercem. Tam stálo pár lidí bo pršelo. Malá sebou třískla o zem a začala scéna - první a poslední. Já připravená na to, že se to někdy může stát jsem ji s klidem překročila, ušla 3 metry a otočila se zády a čekala, až to přejde. Trvalo to asi 15 min, pak se uklidnila, přišla, já ji v klidu vysvětlila, že takto ne a že jedeme domů a že hračka nebude kvůli chování. Od té doby to už neudělala. Lidi sice koukali, ale nikdo nic neřekl, asi pochopili a mě bylo jedno jestli někdo kouká. Prostě je to takové blbé období.
no tak to jsem v pohodě - jak manža říká, já nemám mobil ale stabil --- všichni si na to zvykli, že prostě když jsem doma, tak mám mobil ani nevím kde, vzpomenu si na něj tak za dva dni, když někam jdu, zkontroluju zmeškané hovory a ozvu se pak - pokud vím, že z práce něco má přijít - např, když jsem informovaná, že bude cvičení traumaplánu v nemocnici, tak s tím nějak počítám, zkouším být poblíž telefonu - ale že bych to nějak řešila, že se mi někdo nedovolá a nebo že odpovím na mail za dva dny --- není nic tak urgentního, co bych musela vědět - pokud se někomu něco stane, tak se mi nějak ozvou i bez mobilu nebo mailu, pokud někdo umře - no tak s tím už nic neudělám a pokud mě někdo potřebuje v práci - hold má smůlu, kdybych byla nemocná, museli by si taky poradit. Jsem v klidu a pohodě - často offline s rodinou nebo sama se sebou. Zatím se nestalo nic, abych musela extra hned nastoupit jak šéf zavolá . takže za mě ok ale zákon nepotřebuju.
Jako mladá generace musím říct, že na takováto místa nesedám a pokud jo, tak koukám, kdyby někdo přistoupil. Na druhou stranu tato paní je přesně tím příkladem, co mladá generace nesnáší - mluví o morálce a slušném chování, ale za celý svůj život se nenaučili slušně někoho oslovit a požádat o uvolnění místa...? Píchat nebo šťouchat do někoho holí, aby zvedl hlavu místo oslovení " slečno, hochu ..." je fakt ubohé. I mladá generace může mít za sebou třeba den na praxi, kde si nesedli a bolí je nohy. Ne že by to nemohli vydržet, ale když tam slečna nastoupila, asi bylo místo volné a nikdo ho nepotřeboval .... Myslím, že by si obě generace měly uvědomit, že tu musíme spolu žít a nezabít se.
No já nevím, kam toto povede - já jako dítě měla odklad, myslím, že mi to asi i pomohlo .... mám dítě 4 roky, šikovné, šla by klidně do školy v normálním termínu a vedle ní je ve školce už víc jak 5ti leté dítě, u kterého vidím, že to nebude ok. Ne jen že nemluví pořádně a není schopná být v klidu - nemá žádnou poruchu, ale i fyzicky je malá, vypadá na 3 roky, aktovku určitě neunese, je hubenější než ta naše. U ní si nedokážu představit, že by měla jít v termínu. Ale podle toho co tu píší jí tam prostě pošlou. Holka se bude trápit, protože ji nebudou pořádně rozumět, neposedí. Byli jsme se dívat na soukromou ZŠ, že je ta naše chytrá a že by mohla tam. A co slyšíme od učitelek ... mají tam žáčka, co ho v poradně chtěli nechat doma, protože není zralý - neumí si pořádně obsloužit v určitých věcech, na stranu druhou si to rodiče nenechali líbit, dali dítě do školy o rok dřív než se normálně chodí a to dítě počítá se zápornými čísly. Prostě vývoj je u každého jiný. Tak já nevím, jak jim toto bude fungovat - myslím si, že rodič ví lépe jak psycholog, jestli je jeho dítě připravené. Psycholog vidí dítě pár minut max hodinu dvě a na základě toho rozhodně, ale rodič vidí ten vývoj a dokáže posoudit, na co dítě má a nemá.
Já taky tašku kupuju jen výjimečně - ne kvůli zpoplatnění, prostě nechci víc plastů. Mám jednu bytelnou tašku v autě, do které to pak naskládám z košíku. Taky využívám odhozených nepotřebných krabic od zboží - stejně je vyhodí, tak je použiju pro přenos domů místo tašky. Když vím, že jdu nakupovat třeba oblečení a tak, tak si tašku vezmu, když je to náhoda zrovna se mi něco líbí, záleží, jaké je množství nákupu a jestli mám auto. Většinou to dám do auta - i kdyby se to zašpinilo, stejně to nebudu nosit dřív, než po prvním vyprání. Boty prodávají v krabicích, tak to tašku taky nepotřebuju. Využívám jen sáčků na ovoce, do kterých to ovoce a pečivo musím dát - a po nákupu k tomu ovoci nebo pečivu ještě přibalím to, co se dává do tašky, takže tašku nepotřebuju, sáček využiju na maximum a doma ho hned nevyhazuju, pokud se neprotrhne. Igelitky, papírové tašky, dárkové tašky - pořád dokola používám a nekupuju nové, dokud slouží. Nikdy by mě nenapadlo, že obchodníka zajímá, že mám na nákup a ne na tašku - není to vždycky o penězích, ale proč podporovat takové plýtvání?
Nebylo by lepší začít řešit zalesňování, které by změnilo jak klima, tak srážkové úhrny? Všude je všechno vykácené, narovnané a pak uměle řešíme přívod vody k lužním lesům. Nechat řeky téct přirozeně, stavět jinde a lépe, nezahalovat pole do elektráren a pak uměle pěstovat stromy na střechách, když to jde naopak. Zmenšit plochy polí pomocí remízků, vysazovat stromy všude kde se dá .... to je řešení to ovlivní srážky, teplotu i množství vody.
Taky sleduju slevy, i když nepatřím do psané skupiny článku. Ale mám své limity. Sleduji to, co dlouhodobě potřebuju a vím, kolik asi jsem schopná zaplatit nebo akceptovat. Kupovat máslo za 60kc+, olej za 50+, ..... a tak by se dalo dál vyjmenovávat, to teda ne. Ve slevě = v normální cenové kategorii. Je až zarážející, že některé řetězce si myslí, že oklamou zákazníka - ty letáky se opakují a kdo to sleduje ví, že před týdnem to měli za tolik a ted to stojí tolik ... a za kolik to bylo cca před dvěma lety a jak moc jsme schopná ustoupit a zaplatit navíc. Slevy nehledám u zboží typu: boty, oblečení .... tam bych si nemohla koupit nic.
Na dovolené jsem přepočítávala, pokud šlo o exotickou zemi a neměla jsem představu, jaké ceny by tam mohly být - třena Keňa, Zanzibar, Uganda .... stejné to bylo s jídlem, sice jsme si nic nevezli, ale informovali se, co je k dostání a za kolik a zaplatili si plnou penzi předem - na safari - zjistili jsme, že jíme každý den vejce a kuřecí a pod. Bylo to požehnání, ale do doby, než jsme viděli, kde ty kuřata žijí ... takže vejce - nezjišťovat život slepic a kuře - jen si objednejte kuřecí kousky nebo prsa, nikdy stehna - stehna stály majlant a byla to jen kost se dvěma vlákny masa - totálně vyhozené peníze, zato kousky masa v omáčce byly opravdu kousky masa kuřecího. Na dovolené ve Francii jsme měli omezený rozpočet a bylo nutné přepočítávat, abychom věděli, jestli do konce dovolené máme ještě na kafe - mimochodem před cca 8 - 10 lety stálo picollo 2 EU, manža jich potřebuje jen ke snídani asi 3 na pořádnýho turka, tak si představte tu částku jen za kafe, když takové turky vypije i 3 denně - to máte jen v kávě v té době něco kolem 300/den. Na Zanzibaru byl jeden Ital co uměl opravdu super vařit, vlastní restaurace dokonce lepší jídlo než v samotné Itálii, ceny běžně srovnatelné s ostatními zeměmi. Můj zlozvyk nebo spíš ekonomická nutnost - nikdy si nic nekupuju na jídlo a pití na letišti - je to strašně předražené, takže si vezmu to, co dostanu na palubě a to jím pak při čekání na spoj.
No ne že bych mu přála smrt, ale dobře mu tak. Alespon ted ostatní "jiní" uvidí, že nikdy neví, na koho narazí. Kdyby se nebránila - u tak neštastně - tak hold by mohla skončit špatně a on? Odseděl by si rok - možná jako ten jeden blb z jiného článku. Takhle je situace vyřešená - už nikoho osahávat nebude.
Zajímavé, kolik chlapů se zde vyjadřuje, jak se dnes máme dobře a že proto nechceme my žensky děti. Tak já taky něco napíši: S mužem jsme od mých sedmnácti let, bude mi čtyřicet. Lety jsme po něm děti chtěla, ještě když jsem studovala, tak jsme říkala, že do chci mít dítě. On o sedm let starší se na děti necítil. Jedinou mou podmínkou bylo, že se vezmeme. Svatbu nechtěl, že to nepotřebuje a já zas nechtěla dítě za svobodna. Když jsme se po pěti letech vzali a koupili dům k rekonstrukci, do dvou let jsme bydleli a já byla v práci a pořád chtěla děti - pak se zjistilo, že on už nějakou dobu pravděpodobně dítě mít nemůže. Začalo období, kdy se z toho zhroutil protože najednou dítě chtěl a nešlo to. Tak jsem čekala až se konečně psychicky spraví a jela pracovat ven a vydělat na bydlení a splatit hypotéku, následně zaplatit doktory - protože ono takové umělé oplodnění a vše co k tomu patří leze do peněz. Po deseti letech se nám konečně zadařilo a to mě bylo třicet šest. Mezitím jsme řešili i adopci a kdo si tím neprošel, neví. Není to vždycky u mladých o kariéře. Je to o jistotách. Sama pocházím právě z takové chudé rodiny, jak tu ti pánové píší, že rodiny radši měly děti a ne bydlení nebo dovolené. A víte co? Ano a prošla jsme si kvůli tomu šikanou, kterou pro své dítě nechci. Proto je důležité se dnes zajistit, než má člověk dítě, protože nechcete, aby se mělo tak "blbě" jako vy v dětství. Není to o sobectví ale o odpovědnosti. Dnes už bych nechtěla být mladší, řešit rodinu, neměla bych na to.
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Já rodila císařem v OL, všechno v pohodě, neslyšela jsem za celou dobu ani slovo špatného vůči komukoli. Já na pokoji s jinou maminkou - té se nepodařilo rozkojit a já mohla rozdávat půlce oddělení. Chudák z toho byla smutná, hlavně když viděla mě. Vše profesionální. Kdyby mi někdo řekl podobnou větu, jako těmto ženským, tak to by byl cirkus - ne proto, že jsem zdravotník, ale proto, že takové chování nepatří do nemocnice. Tohle si mohou říct někde na sesterně mezi sebou, rozhodně ne maminkám po porodu. Možná to ani tak nemyslely, ale vyznělo to strašně. Radši mlčet. A jak tu někdo píše - sněhové vločky - no tak to rozhodně ne. Tohle nepatří do nemocnice na žádné oddělení a neměli by podobně být adresováni žádní pacienti.